Rákosové střechy v Polsku: Tradice a moderní využití

S doškovou střechou jsme se doposud mohli setkávat na svých toulkách českou krajinou zejména na historických objektech nebo ve skanzenech připomínajících nám způsob života z doby minulé, avšak spíše výjimečně na střechách domů nových. V České republice je dnes poměrně málo známý způsob zhotovení střešního pláště střech z přírodního materiálu, jakými jsou slaměné anebo rákosové došky. V Evropě je však tento systém dosti rozšířený a oblíbený, především v zemích západní Evropy, tedy v Německu, Belgii, Holandsku, Rakousku, Švýcarsku a Španělsku. Doškové střechy se dnes často používají v Polsku, Maďarsku, Slovensku, Švýcarsku, Španělsku, Německu, Anglii, Holandsku nebo v Belgii.

V Holandsku je každá třetí nově budovaná střecha rákosová. Podobná situace je i v Německu, což je země, která bezesporu úzkostně dbá na dodržování platných stavebních norem. V minulosti však bývaly střechy s touto rostlinnou krytinou charakteristické pro celý náš venkov. Došková krytina mívala u nás dlouholetou tradici a využívala se hlavně v souvislosti s přístupem k materiálu (slámy, rákosu) daným lokalitou a způsobem hospodaření. Ve vnitrozemí tato krytina mnohdy přetrvala až do druhé poloviny našeho století. Poslední doškaři pracovali ještě v 60. letech našeho století.

Renesance přírodních materiálů

Díky zvýšenému zájmu o používání přírodních materiálů ve stavebnictví se došky začínají navracet a své místo nacházejí i na novostavbách. Z hlediska lepší trvanlivosti i dostupnosti jsou zde aktuální především došky rákosové. U rekonstrukcí objektů lidové architektury lze uvažovat o obou alternativách, tj. slaměných i rákosových. Došky jsou mnoha lidmi doposud vnímány jako kuriózně archaická a velmi nepraktická střešní krytina, která má své místo někde ve skanzenu nebo u nadšenců horujících pro experimentální archeologii.

V situaci, kdy se zdálo, že betonové stavby 20. století definitivně vytlačí tradiční přírodní materiály ze stavebnictví, se začali objevovat lidé, kteří odmítají bydlet ve stavbách přeplněných karcinogeny, ale kteří naopak chtějí být obklopeni zdravými přírodními materiály. Díky rostoucímu zájmu dnešní populace o hodnoty přirozeného stavebnictví se ale začínají objevovat firmy, které jsou doškové střechy schopny zhotovit, a to při dodržení všech požadavků na vysokou technickou úroveň šikmých střešních plášťů.

Výhody rákosových střech

Došková střecha měla řadu nesporných výhod, z nichž mnohé stále přetrvávají a jsou lákavé i dnes. Došková střecha například nejlépe tepelně izolovala půdní prostor a bránila rychlému střídání teplot. Na takových půdách bývalo v létě chladno a v zimě teplo. To přinášelo příznivý teplotní režim: v létě chladno a v zimě teplo. Došková krytina taktéž brání zavátí sněhu do půdního prostoru a oproti ostatním krytinám je vzdušná a prodyšná. Rákos dokáže odolat i silnějším povětrnostním podmínkám, neboť každý ze snopů je k laťování uchycen na třech místech. Rákosová došková střecha má výborné izolační vlastnosti, brání rychlému střídání teplot v interiéru. Díky struktuře rákosu dokáže rákosová došková střecha stabilizovat teplotní poměry v domě a může tak nahradit klimatizaci.

Čtěte také: Realizace rákosových stropů

Tepelné izolační vlastnosti

Tepelný odpor zhotovené doškové krytiny musí odpovídat ČSN 730540-1-4 a novelizaci této normy části 2 vyhl. 291/2001 - požadavky na zvýšený součinitel prostupu tepla „U“. Maďarští stavební odborníci vypočítali, že tepelný odpor střešní konstrukce o tloušťce 350 mm se rovná tepelnému odporu konstrukce se 140 mm klasického polystyrenu, což je o 7 mm méně, než je požadavek normy pro lehké střechy (u lehké střechy platí, že minimální tloušťka polystyrénu pro dosažení U=0,24W/m²K je 147 mm). Německé údaje jsou ještě příznivější, u slámy λ=0,05W/m2K a u rákosu od 0,042W/m2K. Dobrá tepelná vlastnost doškové krytiny vyplývá z toho, že jednotlivá stébla rozdělená tzv. vzduchovými mezerami.

Odolnost a životnost

Pokud je dobře provedena, pak je její životnost velmi dobrá. Letitými zkušenostmi bylo ověřeno, že při tloušťce 30-40 cm může rákosová krytina úspěšně odolávat působení všech atmosférických vlivů. Platí zde však, že nejvíce namáhané části střechy, kterými jsou především hřebeny, je nutno zhruba po 10 letech prohlédnout a případně doplnit. Záruční doba na materiál je 10 let, životnost střechy dosahuje 25 i více let. Podle zvoleného materiálu by měla došková střecha vydržet podle místních podmínek přibližně 20 až 40 i více let.

Výroba a pokládka rákosových střech

Sklizeň a zpracování rákosu

Rákosové rostliny se vyskytují v mělkých bažinatých vodách, kde tvoří souvislé, těžko dostupné porosty. Z tohoto důvodu se rákos sklízí výhradně v zimním období, od prosince do února. Rákosové snopy jsou svezeny na sklad, navršeny do kuželů a usušeny. Asi po měsíci, kdy je rákos dokonale suchý, se třídí - podle tloušťky a délky - do osmi základních kategorií. Nejdelší a nejhrubší stonky se používají k výrobě rákosového dekoračního pletiva a ostatních výrobků z rákosu, nejtenčí (asi průměru cigarety) a nejkratší (do délky 160 cm) jsou vytříděny k použití do střešních rákosových systémů. Nejkvalitnější rákos, potřebný k výrobě střešních krytin, je dovážen z Maďarska, kde jsou příznivější klimatické podmínky pro jeho růst.

Technologie pokládky

Zhotovení střechy je technologicky poměrně náročné. Rákos se pokládá ručně, rovnoměrným „přišíváním“ a „nabíjením“ rozpuštěných rákosových svazků k dřevěné střešní konstrukci. Původně se rákosové došky přivazovaly k laťování vrbovým proutím nebo měkkým drátem, vypáleným, poměděným nebo pozinkovaným. Výška střechy bývala půl až dvě třetiny výšky stavení a vzdálenost krokví cca jeden metr. Vzdálenost laťování se řídí délkou rákosu (vzdálenost jednotlivých latí od sebe se upravovala tak, aby každý došek ležel na třech latích).

Krytina má přesahovat střechu na všech stranách domu o 500 mm. Sklon úžlabí vyplývá ze sklonu střechy. Nároží by nemělo vybíhat na úžlabí, ani úžlabí na nároží. Při rozteči krokví jeden metr a vzdálenosti latí od 250 do 400 mm se používají latě 40 x 60 mm. U větších roztečí krokví mají latě průřez 50 x 70 mm. Střešní latě se upevňují hřebíky o délce odpovídající 2,5násobku tloušťky latí. Svazovací kolíky se používají lískové nebo vrbové (průměr 25 mm), případně tenké jedlové kmínky zbavené větví.

Čtěte také: Šikmá střecha: spoje

Konečná tloušťka krytiny se pohybuje mezi 30-40 cm, což zaručuje jak dokonalou izolaci proti vodě a slunečním paprskům, tak i izolaci tepelnou. S pošíváním střechy se začíná od spodní okapové řady. Každá vrstva se stabilizuje a přitahuje ke střešní konstrukci, čímž je zajištěna vodotěsnost krytiny. Rákosové snopy se pomocí dusadla pěchují (nabíjejí) směrem k hřebeni, tak je dosaženo optimálně rovné střešní plochy. Po navrstvení rákosových svazků se povrch střechy sčeše a dorovná do výsledné podoby. Exponovaná místa nebo místa se zmenšeným sklonem je možné doplnit pojistnými foliemi, vloženými mezi vrstvy rákosu.

Střecha je zakončena hřebenem, styk střešních rovin ukončuje rákosový hřebenáč, případně měděný plech, hřeben ze štípaných dřevěných šindelů nebo prken, či „zelený hřeben“ osázený netřesky a vřesem. S deštěm a se sněhem si poradí správný sklon střechy, ten by měl mít minimální úhel 45 stupňů, ve větrných oblastech 50 stupňů. Čím je střecha strmější, tím slabší může být vrstva krytiny.

Ochrana proti požáru

Strach z požáru doškové střechy máme zděděn po předcích a dodnes doškové střechy u většiny lidí evokují snadnou možnost vzniku požáru. Tradičně se proti vnitřnímu ohni došková krytina chránila hliněnou mazaninou, vyplňující obdélníkové přihrádky mezi latěmi a krokvemi. Proti vnějšímu ohni naopak poskytuje ochranu přirozené zarůstání mechem. Dnes se navíc povrch střešní krytiny ošetřuje vodním sklem a dalšími přípravky, které jej chrání i proti ohni a slunečním paprskům a zvětšují odolnost proti vodě. Proti ohni střechu ochráníte například hliněnou mazaninou, kterou se vyplní přihrádky mezi latěmi a krokvemi. Povrch krytiny ošetřete vodním sklem nebo speciálními přípravky, takzvanými retardanty hoření.

Využití rákosových střech v současnosti

Z architektonického hlediska jsou rákosové střechy velmi zajímavé svou měkkou linií, objemem, jenž nemá v ostatních krytinách (vyjma slaměné) konkurenci, i svou přirozenou barvou a strukturou. Uplatnění rákosových střešních systémů je velmi široké, vedle rekonstrukcí památkových objektů i při výstavbě rodinných domů, chat, chalup, garáží, přístřešků, zahradních altánů či stájí. Rákosové střechy se dají skloubit se všemi moderními střešními prvky (včetně střešních oken) a splňují i ty nejnáročnější technické požadavky.

Příklad využití v Polsku

Objekt rodinného domu je situován v poklidné obytné zóně ve staré zahradě. Dalším požadavkem investora na venkovní vzhled bylo, aby dům vizuálně připomínal staré šlechtické dvorky z Polska. Hmotové řešení budovy se sedlovou střechou je v harmonickém souladu s charakterem okolní zástavy rodinnými domy. Objekt je proveden z dřevěné těžké sloupkové konstrukce, střecha sedlová, krov dřevěný vaznicový se stojatými stolicemi, stropy dřevěné fošnové. Schodiště dřevěné schodnicové. Příčky montované s dřevěným rámem. Dům je projektován jako nízkoenergetický, tepelná ztráta prostupem konstrukci je 3,4 kW.

Čtěte také: Trámová střecha

Specializujeme se na výrobu třtinových slunečníků pro zahrady, restaurace a kavárny. Naše slunečníky mají dřevěnou konstrukci a rákosovou střechu, která poskytuje nejen praktickou ochranu před sluncem a deštěm, ale také krásný dekorativní prvek. Jsou k dispozici v různých průměrech, které vyhovují vašim potřebám a požadavkům. Jsou vyrobeny ve vysoké kvalitě a robustnosti a zaručují dlouhou životnost. Naše nabídka zahrnuje také třtinové slunečníky, které jsou ideální pro domácí zahrady, terasy, kavárny a restaurace. Koupila jsem si plážový slunečník, abych zkrášlila svou zahradu Aloha bar. Krásně a pevně vyrobený. Od výrobce jsem před objednáním obdržela všechny potřebné informace o výrobku, firma mi také pomohla sehnat dopravu, která i přes vzdálenost slunečník doručila do Poznaně.

Srovnání s ostatními materiály

Tradiční došky se dříve vyráběly ze žitné slámy, která měla dlouhá a tenká stébla, nebo ze slámy z ječmene či ovsa. V současnosti slámu nahradil rákos, existují i došky kukuřičné.

Rákos vs. Sláma

Výroba slaměných i rákosových došků je činnost poměrně časově náročná. První úskalí začíná u výběru vhodné suroviny a samotné sklizně. Obilí a rákos totiž vyžaduje jiný časový harmonogram. Další rozdíl v přístupu k oběma tradičním surovinám spočívá také v čase zpracování. Zatímco obilí se ihned po výmlatu musí zpracovat na došky, tak rákos se musí sušit po dobu jednoho měsíce, a teprve potom se provádí výběr pro došky. Došky se zhotovují ze žitné slámy, která má dlouhá a pevná stébla. Vybrané pole se musí šetrně sklidit pomocí jednoduché žačky - samovazu - a neméně opatrně mlátit, aby sláma zůstala nepoškozená.

Tabulka srovnání tepelné izolace

Pro lepší představu o izolačních vlastnostech rákosu v porovnání s jinými materiály uvádíme následující tabulku:

Materiál Tloušťka Ekvivalentní tloušťka polystyrenu (mm) Součinitel tepelné vodivosti λ (W/m²K)
Rákosová krytina 350 mm 140 0,042
Slaměná krytina - - 0,05
Klasický polystyren - - -

Poznámka: Požadavek normy pro lehké střechy pro U=0,24W/m²K je minimální tloušťka polystyrénu 147 mm.

tags: #rakosove #strechy #Polsko #informace

Oblíbené příspěvky: