PergolyRákosové stropy: Konstrukce a realizace
Snad každý již viděl popraskané styky stěn a stropů v jakékoliv stavbě. Důvodů pro praskání nejen v rozích, ale i v ploše stropu může být mnoho. Když ale pomineme např. technologickou nekázeň při výstavbě (špatné spojení konstrukce, zatékání atd.), tak se dostaneme k holému faktu, že konstrukce stropu je vždy pružná a tím pádem se postupně a nepatrně objevují trhlinky v místě styku svislé a vodorovné konstrukce.
Toto inkriminované místo je v mnoha případech jedno z nejvíce reklamovaných na novostavbách po i relativně krátké době užívání. Povrchy konstrukčně dřevěných stropů jsou ve většině případů staveb na bázi dřeva opatřeny tak jako stěny - sádrokartonem či sádrovláknitou deskou. Desky jsou v tomto místě složitě opatřovány armovací páskou a pružným tmelem, ale i tak se trhliny po čase mohou objevovat. Opravy se stále opakují a stavitel již neví jak z kruhu ven...
Řešením proti praskání jsou závěsné kovové rošty, na něž se desky šroubují. Toto rozbírat nebudeme - montáž je náročná, drahá a hlavně nemá v dřevostavbě co „dělat". Je-li stropní konstrukce i konstrukcí podlahovou, tak o to je výskyt trhlin častější. V tomto případu je totiž strop namáhán dynamicky (pohyb osob).
Praktická každá stará zděná stavba byla poloviční dřevostavbou - dřevěný strop a krov. Byl-li strop větších rozměrů a zdoben, tak byl vždy konstrukcí s tzv. rákosníky. Historie nezmiňuje, který mistr se zasloužil o konstrukci stropu s rákosníky, jež je po všech stránkách geniální. Strop prakticky nepraská a navíc má výborný útlum vzduchové neprůzvučnosti Rw a kročejové neprůzvučnosti Ln,w.
Podstatou jsou oddělené konstrukce samotného stropu a konstrukce, jež nese pouze obklad stropu - její prvky se nazývají rákosníky. Podstata se dá vyložit tak, že obě konstrukce jsou na sobě nezávislé a „žijí si vlastním životem". Jediné místo, jež sounáleží oběma konstrukcím, je uložení do obvodové či vnitřní stěny. Nutností je tedy, aby se nosné prvky nikde jinde než v uložení nedotýkaly - distance prvků je cca 5 cm po obou stranách. Větší vzdálenost není na škodu, neboť vzniklé prostory se dají dobře vyplnit tepelnou/zvukovou izolací.
Čtěte také: Rekonstrukce dřevěných stropů s OSB
Z uvedeného popisu je patrné, že kvalitní nepraskající a dobře hluk tlumící stropní konstrukce není nijak náročná - na běžný dům se prakticky navíc užije cca jeden kubík konstrukčního řeziva o průřezu cca 60x140 mm - to je cca 9 000 Kč. V porovnání s nákupem a montáží ocelových závěsných rastrů či drahých kročejových izolantů, vychází jasným vítězem popisovaná stropní konstrukce. Zkombinuje-li se konstrukce ještě s vrchním násypem a podlahou uloženou na tzv. plovoucí podlaze, tak se dosáhne parametrů, jež jsou u běžných staveb nedosažitelné.
Historické stropy a jejich vývoj
Stavby v dávné historii stropy neměly, jen volný prostor s dymníkem ve střeše. Stropy se začaly uplatňovat až v souvislosti se stoupajícími nároky na užitnou funkci vnitřních prostor stavení. Především byla snaha uchovat co nejvíce tepla v obytných místnostech. Vývoj stropu je proto úzce spjat se způsobem vytápění. Strop také umožnil využít podstřeší a k jeho zhotovení vedly i důvody statické, neboť stropní trámy zpevňovaly obvodové stěny stavem.
Povalový strop
K nejstarším stropním konstrukcím patří strop povalový, zhotovený z oloupaných těsně vedle sebe kladených kuláčů (povalů). Povály, položené kolmo přes nosný stropní trám, shora zakrývala silná vrstva hliněné mazaniny jako protipožární a tepelná izolace. Zespodu byly mezery mezi kulaci opatřeny mechovou vycpávkou s mazanicovým spárováním. Základní typ povalového stropu se užíval až do poloviny 19. století, zmenšovala se však velikost povalů a naopak zvětšoval počet příčných nosných trámů. Také se začaly používat povály hraněné ze dvou či tří stran nebo štípané půlpovaly kladené na sraz, na spodní straně s kolíčky pro mazaninu nebo s rákosem pro omítku.
Trámový strop se záklopem
Mladší stropní konstrukce využívala systému stropu s příčnými nosnými trámy, avšak povály nahrazoval záklop z dřevěných ručně štípaných desek, později širokých prken, kladených na trámy střídavě okraji přes sebe (překládáním). Pro spodní prkna se v trámech vydlabávaly žlábky, horní prkna probíhala po celé délce místnosti. Strop byl shora opět chráněn izolační vrstvou hliněné mazaniny. V průběhu užívání těchto stropů, zejména v souvislosti se zatěžováním půdních prostor, se postupně zvětšoval počet nosných trámů a zmenšovala vzdálenost mezi nimi.
Na méně náročných stavbách se používaly i jednodušší záklopy s deskami kladenými na sraz nebo na polodrážku, se spárami krytými lištami. Lišty byly přibíjeny hřebíky jen po jedné straně, aby se při pohybu dřevěných desek nekroutily či nepraskaly. Naopak v tesařsky vyspělých oblastech se uplatňovaly složitější konstrukce, například šikmé kladení záklopových desek vůči trámům, prováděné v jednotlivých polích stropu střídavým “klasovým” způsobem. Nebo záklop tvořený systémem slabších, poměrně blízko sebe položených trámků, do jejichž polodrážek byly shora osazeny desky ve stejném směru jako záklopové trámky.
Čtěte také: Výhody valbové střechy
Při větším rozpětí stropu a v prostorách více zatěžovaných, například v sýpkách či mlýnicích, byl strop konstruován s použitím průvlaku. Tvořil jej silný trám procházející středem stropu a podpírající stropní trámy. Někdy byl zajištěn ještě svislou podpěrou v podobě dřevěného sloupu zvaného “mnich”.
Omítaný strop
Stále přísnější protipožární předpisy postupně vyžadovaly úplné nebo částečné zakrytí dřevěné stropní konstrukce odolnějším, nespalným pokryvem. Kromě tzv. lepenicových stropů, kde záklop nahrazovaly dřevěné tyče omotané slaměnými povřísly a zespodu opatřené hliněnou omazávkou, se začaly trámové stropy podbíjet prkennými podhledy, na něž byly upevněny rákosové rohože a nanesena omítka. Tím se stal strop méně hořlavým, vápnem nabílený zároveň prosvětlil místnost, avšak obvykle za cenu snížení její výšky. Novostavby ovšem již s novým řešením stropu počítaly.
Přeměna primitivních archaických stropů ve složitější probíhala na venkově pozvolna, upřednostněny bývaly obytné světnice před síněmi, komorami či jinými hospodářskými prostorami. Svou roli hrály po staletí neměnné stavební tradice, nejkonzervativnější právě ve venkovském prostředí. Ve starším období stropní trámy byly současně vaznými trámy krovu. Teprve později pod vlivem protipožárních nařízení se obě konstrukce od sebe oddělují a nad stropními trámy probíhá ještě další řada vazných trámů, což někdy činí problémy při záměrech na využívání půdních prostor. Při rekonstrukcích stropů je proto třeba spolupracovat s odborníky, především statiky.
Rákosový strop - charakteristika a rekonstrukce
Stavební materiály se neustále vyvíjí a možností je čím dál více. Kdo bydlí ve starším domě nebo bytě, ten se ještě může setkat se stavební konstrukcí, kterou je takzvaný rákosový strop. Ten na první pohled nemusí být vidět, jelikož je zakrytý omítkou. Pokud zatím nedošlo k rekonstrukci objektu, dříve nebo později se může objevit. Je celkem známou součástí mnohých starších budov, jelikož v minulosti byl rákosový strop osvědčenou volbou při realizaci stropů. Pokud bydlíte ve starší budově, je velká pravděpodobnost, že byl použitý i u vás. Lze to poznat také podle typických nerovností stropu.
Pokud jsou místa, kde je narušen, lze kousky rákosového proutí i vidět. Ty se staly základem stropu a právě na ně byla poté aplikována omítka. Rákos tak byl používán hlavně jako alternativa ke klasickým sítím a pletivům, které byly používány později a využívají se i nyní.
Čtěte také: Dřevěný strop: jaká rozteč?
V případě, že se na vašem stropě podepsal již zub času, je dobré přemýšlet nad tím, jak ho opravit. Nejjednodušší formou je strop doplnit novou vrstvou omítky. To však není řešení trvalé a dlouhodobé. Pokud je cílem zachovat současný styl a typ stropu, je možné současný rákos odstranit a nahradit ho novým. Alternativou může být také takzvané rabitzovo pletivo, které je modernější náhradou rákosu. Nejedná se ale o jediné metody rekonstrukce stropu. Jsou i další možnosti, jak narušený rákosový strop vylepšit.
Možnosti rekonstrukce rákosového stropu
Pokud to nemusí být nutně rekonstrukce rákosového stropu se zachováním původních prvků, je možné využít takzvané podhledy. Ty mají prvotní výhodu hlavně v tom, že původní stop nemusíte nijak řešit. Ponecháte ho tak, jak je. Ideální je, pokud odstraníte větší odpadávající kusy. Tato metoda rekonstrukce stropu je v poslední době velmi populární. Podhledů existuje několik různých typů.
Jelikož se držíme rad, které se týkají rekonstrukce rákosového stropu, zmíníme dvě možná řešení. První je polystyrenový obklad, který zaujme svou celkovou lehkostí, ale také mnoha různými designovými variantami. Zmíněné řešení je často využíváno třeba ve vstupních chodbách, nebo v místech podobného charakteru. Druhá možnost je modernější a také využívanější. Jedná se o sádrokartonové podhledy. Když profesionálovi položíte otázku „jak opravit strop“, většina z nich doporučí právě toto řešení. Důvody pro sádrokarton jsou jasné.
Pokud je stávající rákosový stop nevyhovující, je třeba si ujasnit, co od opravy očekáváte. Jednoduchá a rychlá oprava je spíše krátkodobým řešením.
Pokud jste se při rekonstrukci stropů rozhodli pro montáž podhledů, je třeba myslet na to, že realizací podhledu snížíte světlou výšku místnosti. Jelikož jsou však rákosové stropy často součástí starších budov s vysokými stropy, snížení stropu je žádoucí nejen z komfortního hlediska, ale i energetického. Snížení stropu navíc není nijak výrazné. V případě polystyrénových podhledů se jedná o cca 5 cm, v případě sádrokartonového podhledu se jedná minimálně o 10 - 15 cm.
Při rekonstrukcích starých domů často narazíte na rákosový strop, který vlivem času a jiných vlivů popraskal či dokonce místy opadal. Rákosový strop se vyskytuje zejména u starých objektů, ve kterých se dříve dělaly dřevěné trámové stropy. Na trámy se ze spodní strany připevnilo dřevěné bednění. Způsobů rekonstrukce rákosového stropu je více, je ale potřeba vybrat tu správnou variantu podle několika kritérií.
Je potřeba vědět, zda je, nebo bude podlaží nad stropem využívané, resp. vytápěné - pak je třeba uvažovat, zda je vhodné strop při rekonstrukci zateplit a snížit tak tepelné ztráty místnosti. Pokud je podlaží nad stropem využívané, je třeba počítat se statickým a dynamickým zatížením stropu. Musíme znát současnou světlou výšku místnosti. Je třeba zjistit, v jakém stavu je prkenné bednění a celkově konstrukce stropu. Pokud jsou viditelné uhnilé okraje desek, jistě nemá cenu na tyto desky natahovat novou omítku a snažit se opravit opadaná místa.
Pochopitelně nejde jednoznačně říci, které řešení opravy rákosového stropu je nejlevnější, nejrychlejší a nejjednodušší na provedení. - instalace polystyrénového, nebo plastového podhledu
Jedním z řešení je kompletní odstranění omítky, rákosové rohože a dřevěného bednění. Je však třeba počítat s možným škvárovým zásypem, nebo stavební sutí mezi nosnými dřevěnými trámy. Pokud se pod bedněním ukrývají zachovalé trámy s vrchním záklopem, můžete nechat strop takto odkrytý. Jedná se asi o nejjednodušší a nejrychlejší řešení. Trámy ve většině případů stačí očistit a příp. přebrousit a natřít, nebo nalakovat. Nevýhodou tohoto řešení je odstranění instalační dutiny, původní elektroinstalace tedy zůstane obnažena. Pokud je nad stropem nevytápěná půda, je třeba strop z vrchní strany tepelně izolovat. Jedná se o nejpracnější variantu a tedy nejméně užívanou.
Někdo může namítat, že když už původní strop odstraní, zhotoví raději levnější sádrokartonový podhled, který je rychlejší a jednodušší na provedení. Ovšem užití této varianty může být například v historické a památkově chráněné budově.
Místo rákosové rohože se používá rabicové pletivo, které se na dřevěné bednění přichytí kovovou sponou. Na takto připravený podklad se následně aplikuje mastná omítka, štuk a malba. Také jedna z možných variant rekonstrukce rákosového stropu.
Před aplikací lepidla je nutné důkladně oškrabat veškerou původní malbu a původní omítku dostatečně penetrovat penetračním přípravkem a vytvořit tak kontaktní můstek. Trhliny se lepidlem zacelí a na celou plochu se natáhne vrstva lepidla dle technologického předpisu výrobce, do kterého se následně zatlačí perlinka a znovu se přetáhne lepidlem. Problém je v tom, že žádný výrobce nenabízí konkrétní výrobek, který je k tomuto účelu určen. Nedá se totiž zaručit, že vlivem dynamických účinků, nebo objemových změn dřeva, nedojde k popraskání i této vrstvy.
Pokud máte dostatečně velkou světlou výšku místnosti (vzdálenost od podlahy po strop), tedy alespoň 2,65 m, můžete uvažovat o sádrokartonovém podhledu. Podhled ze sádrokartonových desek je rychlý na zhotovení a poměrně levný. Vzniklou mezeru mezi podhledem a původním stropem můžete využít pro vložení tepelné, nebo akustické izolace, pro vedení vzduchotechnického potrubí, nebo elektroinstalace. Do podhledu je také velmi jednoduché osadit bodová svítidla.
Někteří stavitelé tvrdí, že zhotovení sádrokartonového podhledu také není úplně ideální řešení, pokud je podhled zavěšen na dřevěném stropě, který může pracovat. Trhliny samozřejmě mohou vzniknout, ale pouze vlasové, které nejdou téměř vidět.
Další jednoduchou a levnou variantou zhotovení podhledu je použití plastových či polystyrenových šablon, které se na původní strop lepí vodou ředitelným lepidlem, nebo se přibíjí hřebíky do předem připraveného roštu. Cena jedné šablony o rozměrech 500 x 500 mm vyjde na 30 - 100,-Kč v závislosti na materiálovém, tvarovém a barevném provedení. Pro velmi nerovné stropy je vhodné udělat nosný dřevěný rošt, kterým se rovina srovná.
tags: #rakosove #stropy #konstrukce #a #realizace
