Reakce v minerálním odpadu na skládkách a informace o problematice

Skládka označuje místo vyhrazené k ukládání směsného komunálního odpadu. Na budování a provoz skládek existují přísná, legislativně ošetřená pravidla. I po zakonzervování se skládky důsledně monitorují. Existuje více typů skládek, protože ne každý typ odpadu se může ukládat „jen tak“ někam.

Typy skládek a jejich funkce

Na skládkách je možné rozlišit několik typů podle charakteru ukládaného odpadu a s tím spojených bezpečnostních opatření:

• Skládky inertního odpadu: Zde se ukládá odpad, který není nebezpečný. Tyto skládky slouží k ukládání nejběžnějších druhů odpadu a jsou zabezpečeny proti únikům znečišťujících látek do okolí. V České republice jich je přibližně 170.
• Skládky nebezpečného odpadu: Tyto skládky slouží k ukládání nebezpečného odpadu hlavně z průmyslu, ale také z obcí. Mají ty nejvyšší bezpečnostní pravidla, aby do okolí nemohlo nic nebezpečného uniknout. Někdy se některé druhy nebezpečného odpadu zalévají do skla nebo betonu.

Tam, kde není oficiální skládka, platí zákaz skládkování. Zákon o odpadech definuje černou skládku jako nelegálně nahromaděný odpad na místě, které není technicky ani jinak vybaveno odpad pojímat a skládkovat.

Jak probíhá skládkování komunálního odpadu?

Na běžné skládce komunálního odpadu funguje proces následovně:

1. Svozový vůz dojede na určené místo, kde vyklopí nashromážděný odpad.
2. O zmenšení jeho objemu se postarají speciální vozy, tzv. kompaktory, které odpad rozhrnou a udusají.
3. Každá denní vrstva odpadu se pak zasype zeminou, aby kolem nepoletovaly kousky smetí.

Co se stane, když se skládka naplní? Řádně se zakonzervuje a ještě několik let se monitoruje například stav podzemních vod a jímá se bioplyn. Cílem tohoto dlouhodobého a náročného procesu je vlastně uvedení místa poznamenaného lidskou činností do souladu s okolím.

Čtěte také: Dřevotříska a reakce na oheň

Rizika a porušení legislativy na skládkách

Na skládkách bohužel končí i odpady, které tam ani ukládány být nesmí, což představuje závažné riziko pro životní prostředí. Příkladem je probíhající kontrolní řízení ve skládkovém komplexu CELIO a.s., které odhalilo závažná pochybení.

Případ CELIO a.s.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), Oblastní inspektorát Ústí nad Labem, provedla dne 27. července 2021 neohlášenou kontrolu zařízení Skládkový komplex CELIO, a. s., zaměřenou na provoz skládky nebezpečných odpadů. V rámci kontroly byly v prostoru aktivní části tělesa skládky zjištěny sudy s obsahem různě viskózních styrenových smol.

Ing. Lukáš Kůs, ředitel odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence ředitelství ČIŽP, sdělil: „Odpady tohoto druhu nesmí být ukládány na skládku - stav představuje závažné porušení provozního řádu skládky a nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí - riziko zejména zahoření odpadů v důsledku potenciálního požáru, případně exploze. V případě požáru je vysoké riziko prohoření těsnící fólie na dně skládky a následného úniku nebezpečných látek uvolněných z uložených nebezpečných odpadů.“

Ve skládkovém komplexu CELIO zahoří uložený odpad poměrně často. Objekt na Mostecku se nachází v blízkosti měst, jejichž obyvatelé jsou tak vystaveni zvýšeným zdravotním rizikům. Dopady na stav životního prostředí v této oblasti jsou rovněž nepřehlédnutelné.

V roce 2019 se společnost CELIO a.s. také dopustila porušení zákona o integrované prevenci. Při kontrole v únoru 2019 inspektoři ČIŽP našli v severní části skládky nezakryté nebezpečné odpady s obsahem azbestu. Jednalo se asi o 200 kilogramů eternitové krytiny. Bylo rovněž zjištěno 2,5násobné překročení povoleného množství skladovaných odpadních pneumatik. I to značně zvyšuje riziko požáru.

Čtěte také: Požární vlastnosti OSB desek

Budoucnost nakládání s odpady a legislativa

V rámci Evropské unie, ale i České republiky se slova proměňují v činy, a tak se snahy o efektivnější nakládání a využívání odpadu promítly do legislativy. Jejím cílem je právě tlak na odklon odpadu ze skládek, a tedy zvýšení míry jeho materiálového využití, zejména ve formě recyklace. To by mělo vést k minimalizaci množství vyprodukovaného odpadu, zejména toho, který skončí bez dalšího využití v odpadkovém koši a následně v popelnici, a tedy bez možnosti dalšího materiálového využití.

Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhláškou obsah provozního řádu a provozního deníku skládek, které musí odpovídat technické normě TNO 83 8039 Skládkování odpadů - Provozní řád skládek.

Vlivy zařízení určeného pro nakládání s odpady a jejich dopady na životní prostředí a pracovní prostředí musí být identifikovány a omezeny na nejnižší možnou míru v souladu se stávajícími technickými poznatky.

Zákazy a omezení ukládání odpadů na skládky

Legislativa jasně definuje, které odpady je zakázáno ukládat na skládku:

• Odpady, které mohou mít negativní dopad na životní prostředí nebo zdraví lidí.
• Nebezpečné odpady, které je technicky možné zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v zařízeních pro materiálové nebo energetické využití odpadu provozovaných na území České republiky.
• Od roku 2030 bude zakázáno ukládat odpady, které je možné účelně recyklovat.

Požadavky na úpravu odpadů před uložením na skládku

Před uložením odpadů na skládku musí být zvolen takový způsob úpravy, případně kombinace způsobů úpravy, který zajistí nejnižší možný dopad uložených odpadů na životní prostředí a lidské zdraví. Za účelem splnění tohoto požadavku musí být úprava odpadů v souladu s nejlepšími dostupnými technikami. V případě nebezpečných odpadů musí být odstraněny jejich nebezpečné vlastnosti, je-li to technicky možné. Výjimkou jsou případy, kdy celkové nepříznivé dopady odstranění nebezpečných vlastností daného odpadu na životní prostředí převyšují příznivé dopady jejich odstranění.

Čtěte také: Požární vlastnosti laminované MDF

Možnosti nakládání s odpadem mimo skládky

Pro snížení množství odpadu končícího na skládkách je klíčový přístup každého z nás. Předcházení vzniku odpadu, příprava odpadů k opětovnému využití a recyklace jsou základní pilíře efektivního nakládání s odpady.

• Předcházení vzniku odpadu: Je dobré si promyslet, co a proč budeme kupovat, zda to fakt potřebujeme, a zda neexistují ekologičtější varianty.
• Příprava odpadů k opětovnému využití (třídění): Doma je nejlepší roztřídit odpad na jednotlivé složky - papír, plast, sklo, kovy a nápojové kartony - a pak je pohodlně vytřídit do příslušných barevných kontejnerů. Čím víc vyprodukovaného odpadu vytřídíme, tím méně směsného odpadu poputuje na skládky.
• Recyklace odpadu: Recyklace odpadu probíhá ve specializovaných zařízeních.

V Evropě má nejvíce odpadu na osobu Dánsko, ale na skládkách tam končí pouze 1 %. V České republice je to podle dat MŽP za rok 2019 stále téměř polovina, konkrétně 46 %.

Termické zpracování odpadů

Termické zpracování činěných kožedělných odpadů se často uplatňuje v praxi. Většinou se využívá spaloven průmyslových odpadů. Provozovány jsou i pyrolýzní stanice ke zpracovávání převážně jen činěných odpadů.

Pyrolýza činěných odpadů

Pyrolýza činěných odpadů probíhá při teplotě 500 - 600 ºC bez přístupu médií obsahujících kyslík (vzduch, vodní pára, oxid uhličitý). Za těchto podmínek činěný odpad prakticky jen zuhelnatí a nedojde ke spálení organických látek až na oxid uhličitý. Je-li pyrolýza zařazena jako první stupeň termického zpracování, je pak objem spalných plynů v dvoustupňové spalovací jednotce zhruba poloviční.

Výhodou pyrolýzy je zakoncentrování těžkých kovů v tuhém zbytku. Vyluhování těchto kovů je malé na rozdíl od spalování.

V tomto případě se spalují jednak spalné plyny, jednak uhlíkatý popel vzniklý v prvním stupni. Při teplotách vyšších než 1200 º C už nevznikají nežádoucí oxidy dusíku. Spaliny se ochlazují a teplo se využívá zpravidla k ohřevu vody.

Využití chromčiněných odpadů

U nás vypracovali technologický postup řešitelé grantu v letech 1994 - 1995 (Langmaier a kol.), kterým následně dojde k úplnému rozkladu chromčiněného odpadu. Chromčiněné odpady se dají úspěšně loužit v prostředí 6M-H2SO4 za přítomnosti oxidačního činidla (nejlépe CrO). Výtěžnost chromu je 95 - 98%.

Získaný výluh s vysokým obsahem těžkých kovů se neutralizuje vápenným mlékem nebo vápencem, roztok se vyčistí od kalů, provede se redukce 6 mocného chromu na chrom 3-mocný přidáním dřevěných pilin v prostředí H2SO4 a vzniká roztok zásaditého síranu chromitého, který lze sušit a znovu použít pro přípravu činících lázní.

Také je možno z roztoku vysrážet Cr(OH)3, který je vhodný pro výrobu pigmentů, barviv a jiných sloučenin chromu. Postružiny z chromčiněných kůží je možno využít k výrobě adheziv pro textilní a papírenský průmysl, nebo ve směsi s přírodním kaučukem a butadien-starenovým kaučukovým latexem k výrobě náhražek kůže. Proteinový hydrolyzát se používá jako egalizační činidlo ve výrobě pracích prášků.

Tabulka: Povolené limitní hodnoty škodlivin pro využití odpadů k zasypávání

Následující tabulka uvádí povolené limitní hodnoty škodlivin pro různé typy využití odpadů k zasypávání, jak jsou definovány v příslušné vyhlášce.

Poznámka: Tabulka vychází z informací o legislativních požadavcích na obsah škodlivin v odpadech využívaných k zasypávání. Konkrétní číselné hodnoty limitů jsou uvedeny v příslušných přílohách vyhlášky a zde nejsou pro stručnost uvedeny.

tags: #reakce #v #mineralnim #odpadu #na #skladkach

Oblíbené příspěvky:

• Více o Dni otevřených dveří Sluníčko
• Jak správně položit OSB desky?
• Jak správně lepit hrany lamina?
• Jak se bránit následkům pádu sněhu?
• Vše o OSB deskách