Řečtí bohové staveb, moudrosti a umění

Řečtí bohové a starověká řecká mytologie je klasickým znakem řecké civilizace. Řecká mytologie se skládá z mýtů a legend starých Řeků. Pojednává o bozích a hrdinech, povaze světa či vzniku a významu řeckého kultu a rituálů, které jsou součástí náboženství starověkého Řecka. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více o náboženském a politickém zařízení starověkého Řecka a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů. Někteří teologové považují za možné, že staří Řekové vytvářeli mýty za účelem si odpovědět na všechny otázky ohledně světa.

Řečtí bohové sídlili na hoře Olymp a každý z nich měl dohled nad určitým aspektem lidského světa. Bohyně a bohové měli lidskou podobu a podléhali i lidským vášním a slabostem. Skladba olympské sestavy se v různých obdobích měnila, ale nikdy nepřesáhla počet dvanáct (nazývají se také dodekatheon - dvanáct bohů). Mezi stálou desítku usazenou na Olympu patřili Zeus, Héra, Apollón, Arés, Poseidón, Héfaistos, Artemis, Afrodita, Athéna, Hermés. Dvanáctku potom střídavě doplňovali Hádés, Hébé, Hélios, Démétér, Dionýsos, Persefona, Hestiá.

Athéna: Bohyně moudrosti, strategie a řemesel

Athéna, dcera mocného Dia, je bohyní moudrosti, strategie a spravedlivého boje. Podle mýtu se zrodila přímo z jeho hlavy - už dospělá, oděná v brnění a připravená sáhnout po svém štítu. Tento neobyčejný původ symbolizuje čistou sílu rozumu, odvahy a ducha. Na rozdíl od jiných bohů války nepodněcuje krveprolití - její moc spočívá ve strategii, rozvaze a moudrosti. Chrání města, hrdiny i všechny, kteří se spoléhají na rozum víc než na hrubou sílu. Athéna je zároveň patronkou řemesel, umění a poznání.

Podle Pelasgů se bohyně Athéna narodila v Libyi, nedaleko jezera Tritónis. Tam ji našly tři libyjské nymfy a ujaly se jí. Podle Hellénů byl Athéniným otcem Pallas, okřídlený kozlí obr, který se ji později pokusil znásilnit. Stáhla ho z kůže, udělala si z ní aigidu, jeho křídla si připjala k ramenům a jeho jméno připojila ke svému. Asi nejrozšířenější je však toto: když Zeus zatoužil po Titánce Métidě, ta mu v různých proměnách unikala, nakonec však byla polapena a otěhotněla. Objevila se však věštba, že se narodí moudrá dcera a bude-li mít Métis další dítě, pak to bude statečný syn a ten svrhne Dia stejně jako on svrhl svého otce Krona. A tak Zeus raději Métidu spolkl, takže od té doby ji nikdo nespatřil. Po čase přišla na Dia krutá bolest hlavy (stalo se to u jezera Tritón). Na pomoc přispěchal bůh Hermés, donutil Héfaista nebo Prométhea přinést klín a palici. Přesně podle věštby byla Athéna zosobněná moudrost a síla.

Byla Diovou nejoblíbenější dcerou, rád s ní rozmlouval, nic před ní neskrýval, vždy jí ve všem vyhověl. Athéna si jeho přízně považovala, neustále byla v jeho blízkosti. Nikdy také nezatoužila po žádném jiném bohu nebo muži. Byla jednou z nejmocnějších bohyň. Na rozdíl od boha zuřivé války Area byla Athéna bohyní války moudře a rozvážně vedené, vždy končící vítězstvím, ovládala taktiku a strategii. O její radu prosili moudří náčelníci. Řekové ji ctili jako „Athénu ve zbroji“ (Athéna Enoplos) nebo jako „Athénu vyzývající k boji“ (Athéna Promachos). Také byla zvaná Athénou Vítěznou (Athéna Níké). Byla vždy ochránkyní Řeků, nejmilejší jí byli však Athéňané. Vždy chránila města, která měla v chrámech její sošky, tzv. palladia. Dokud bylo palladium v chrámu, město bylo nedobytné. Athéna však byla i bohyní života v míru, ochránkyní práva i sněmů, dávala městům i lidem blahobyt, ochraňovala děti a nemocné. Ochraňovala také umění a umělecké práce, naučila ženy příst a tkát, pomáhala stavitelům chrámů, muže naučila řemeslům jako zlatnictví, kovářství, barvířství. Athéna sama vynalezla pluh, hrábě, uzdu, jho, loď i válečný vůz. Také hliněný hrnec, trubku a flétnu.

Čtěte také: Zakládání staveb: Nové normy a technologie

Její vzezření vzbuzovalo respekt, byla štíhlá a urostlá, zobrazovaná někdy v dlouhé říze, většinou však ve zbroji. Na hlavě nosila přilbici, v pravé ruce měla kopí, v levé štít aigidu (též egidu), na něm připevněnou hlavu hrůzné Medúsy. Zbroj si nejprve půjčovala od Dia, ale v době trojské války si nechala vytepat vlastní. Požádala o to samotného Héfaista, božského kováře, který však nechtěl za práci peníze, ale její přízeň. Pokusil se ji znásilnit, ale Athéna se vytrhla a sémě dopadlo na zem a oplodnilo matku zemi. Nikdo si očekávané dítě nechtěl vzít na starost a odpovídat za jeho výchovu. Athéna se ho ujala a chlapec byl pojmenován Erichthonios. Dítě ukryla do posvátného košíku, ten svěřila Aglauře, nejstarší dceři athénského krále Kekropa, a nařídila jí, aby dítě přísně střežila. Kekrops byl synem matky země a narodil se jako napůl člověk, napůl had a stejně tak vypadal Erichthonios, takže se předpokládalo, že Kekrops je jeho otcem. Když Aglauros a její sestry Hersé a Pandrosos už nedokázaly zkrotit svou zvědavost a košík otevřely. Když uviděly dítě s hadím ocasem místo nohou a vedle něj ležel obrovský had, v panické hrůze se vrhly z athénské Akropole do propasti.

K mýtům patří i pojmenování řeckého hlavního města - Athén. První král Attiky Cecrops pojmenoval své město po sobě, Cecropia. Bohům Olympu se to však nelíbilo a tento milý kousek země chtěli pojmenovat po některém z nich. A jak už to v mytologii bývá, začali o tuto výsadu mezi sebou soupeřit. Nejvytrvalejšími byli Poseidon, bůh moře, a Athéna, bohyně moudrosti. Na vyřešení jejich sporu se Zeus rozhodl, že rozhodnou obyvatelé Cekropie podle toho, kdo ze soupeřů jim nabídne nejlepší dar. Poseidon použil svůj trojzubec, udeřil jím o kámen a ze země vytryskl pramen vody. Vděčnosti od lidí se však nedočkal, voda z pramene byla totiž slaná. Bohyně Athéna udeřila kopím o zem a ze země vyskočila rozkošná oliva. Tento dar se občanům líbil víc, protože s olivou dostali jídlo, olej i dřevo na topení. Tak se Athéna stala patronkou města, a to dodnes nese její jméno.

Héfaistos: Bůh ohně, kovářství a stavitelství

Héfaistos, bůh ohně, kovářství a techniky, je tvůrcem všeho, co nese pečeť síly a krásy. Přestože se narodil chromý a nebyl obdařen fyzickou dokonalostí, jeho ruce dokázaly tvořit zázraky. Ve žáru svých podzemních dílen tavil kovy a vytvářel z nich zbraně pro bohy i díla, která přesahovala hranice řemesla i umění. Byl to on, kdo vyrobil Diův blesk, Apollónův luk či Achilleův legendární štít. V ohni, který ovládal, se spojovala destrukce s tvořivostí. Byla to síla, která dokázala ničit, ale i dávat život novým tvarům. Jeho manželkou byla samotná Afrodita, bohyně krásy. Spojovalo je zvláštní pouto protikladů - surového železa a jemné vášně.

Héfaistos je syn Dia a Héry. Byl ošklivý a slabý hned po svém narození. Vlastní matka ho pro jeho nedokonalost svrhla z Olympu. Zachránily ho bohyně Thetis a Eurynomé, které ho i vychovaly. Jednou pak Héra zjistila, že překrásný šperk, který měla Thetis, vytvořil Héfaistos. Přivedla proto Héfaista zpět na Olymp a zařídila mu bohatě vybavenou kovárnu s dvaceti měchy. Héfaistos se tak se svou matkou smířil a jednou, když se jí statečně zastával proti Diovi, srazil ho jeho otec podruhé z Olympu. Často bývá srovnáván s bohyní Pallas Athénou.

Je velmi zručným kovářem, který zhotovuje mistrná díla, nevyrovná se však Pallas Athéně duchem, který je hlavním základem umění. Héfaistos má dílny pod Etnou, kde vládne základnímu prvku kovářského řemesla, ohni. Jeho pomocníky jsou Kratos (síla) a Biá (Násilí). Pallas Athéna předčila Héfaista nejen duchem, ale i svou ladností - Héfaistos byl belhající se mrzák, kterému se bohové často vysmívali. Přece však Héfaistos, zdánlivě nemotorný a slabý, vystavěl bohům jejich nádherné paláce na Olympu, zhotovil zbroj největšího hrdiny Achillea, brnění jednoho z předních řeckých reků Dioméda a na výzvu Diovu vytvořil z vody a země bytost Pandoru. Podle Odysseje byla manželkou Héfaistovou bohyně Afrodíté, která ho podváděla s bohem Áreem. Héfaistos nejvíce miloval ostrov Lémnos (do dnešních dnů se zachovaly zbytky města, pojmenovaného právě po Héfaistovi - Ifaistia ), kde byl též soustředěn jeho kult. K Héfaistově poctě konali Řekové okázalé slavnosti. V Athénách, kde stojí dodnes jeho chrám ( Héfaisteion / Hephaisteon - chrám v dórském slohu se nápadně tyčí nad korunami stromů v rohu Agorá a připomíná zmenšeninu Parthenonu, jemuž zároveň konkuruje jako jeden z nejlépe udržovaných řeckých chrámů ), byly dvojího druhu: héfaisteie a chalkeie; první se slavila zpočátku každý rok, později ( od roku 329 př. n. l. ) každé dva roky.

Čtěte také: Zjistěte vše o suchých stavbách

Starověcí Řekové věřili, že mocní bohové a bohyně dohlížejí na svět a zasahují do lidských záležitostí. Řekové pořádali k uctívání bohů slavnosti a dávali si pozor, aby bohy proti sobě nepoštvali. Řekové pokládali k sochám svých bohů dary, aby jim bohové pomáhali, např. nemocní prosili o uzdravení Asklépia, boha lékařství a hojení. Řekové svým bohům obětovávali zvířata, za nejlepší oběť byl považován býk. Někdy také byla obětována úlitba. Pořádaly se také velké veřejné svátky, například Panathénské slavnosti, které se konaly jednou za čtyři roky v Athénách. Skoro v každém domě byl oltář pro soukromé bohoslužby. Existovaly chrámy, kde si lidé mohli nechat věštit budoucnost. Nejznámější taková věštírna ležela v Delfách, které patřilo bohu Slunce Apollónovi. Řekové věřili, že po smrti překročí řeku Styx a dostanou se do podsvětí. Hádés, král zemřelých, posuzoval, jak dobře žili na zemi. Ti, kdo vedli dobrý život, odešli do Elysejských polí. Ti, kdo vedli špatný život, šli do ohnivé jámy jménem Tartaros.

Čtěte také: Jak se změnila pravidla požární bezpečnosti staveb

tags: #řecký #bůh #staveb #mytologie

Oblíbené příspěvky:

• Rychletuhnoucí podlahová stěrka
• Průmyslové PVC clony
• Venkovní palubky a zateplení
• Více o dlažbě na terče
• Tipy pro výběr ideálního plotu