PergolyRemmers sanační omítky a systémy: Komplexní řešení pro vlhkost a zasolení zdiva
Sanační omítkové systémy jsou klíčovým prvkem v boji proti vlhkosti a zasolení zdiva. Díky své mikroporézní struktuře postupně transportují zbytkovou vlhkost ze zdiva do okolního prostředí, přičemž povrch těchto omítek zůstává suchý. Omítkové souvrství je současně schopné díky své hydrofobitě kompenzovat škodlivé působení vodorozpustných solí. Je důležité poznamenat, že sanační omítky jsou účinné pouze v případě kapilární a hygroskopické vlhkosti.
Typy sanačních omítek a jejich použití
Omítkový systém a souvrství volíme vždy podle konkrétního použití a zatížení zdiva.
Hydrofobní jádrové sanační omítky
Omítky vyráběné speciálně pro sanaci povrchu zavlhčeného zdiva se označují jako „sanační“. Těmi se myslí vnitřně hydrofobní jádrové omítky, které jsou schopné propustit díky své velké porozitě vodní páru, nikoli však kapalnou vodu a rozpuštěné soli. Hydrofobní jádrová sanační omítka se vyrábí dle směrnice WTA 2-9. Ta stanoví třídu pevnosti (cituje EN 998-1, třída CSII), obsah pórů v čerstvé maltě (min. 25 %) a hustotu (pod 1400 kg/m3), i nasákavost. Tato vodoodpudivá omítková vrstva zůstává při správně navržené tloušťce (min. 15 mm) suchá a bez známek zasolení, i když zdivo pod ní je vlhké a zasolené. To je výhodné všude tam, kde z hygienických či estetických důvodů nesmí povrch zdiva vykazovat poškození a volné částice.
Jádrová sanační omítka pro svoji hydrofobitu ale zdivo nevysouší, resp. vysoušení nijak neurychluje. Zdivo bez omítky vysychá dle literatury cca o dva řády rychleji, než zdivo opatřené jádrovou sanační omítkou. Čím tlustší vrstva hydrofobní omítky je, tím pomaleji dochází k vysychání: vzduch musí difundovat skrz vrstvu omítky, a to dvakrát - jednou jako suchý dovnitř, podruhé jako zvlhčený ven. Pokud je difúze podpořena prouděním vzduchu, například větrem kolem fasády, nemusí být hydrofobita velkou přítěží. Při použití v interiérech s minimálním pohybem vzduchu však vysychání bude značně pomalé. Největší problém nastane, když přísun vlhkosti (zezadu nebo vzlínání) překročí možnou rychlost difúze vlhkosti omítkou. Tehdy se hydrofobní sanační omítka stane brzdou odparu a způsobí hromadění vlhkosti ve zdivu.
Příklady jádrových sanačních omítek:
Čtěte také: Komplexní průvodce Remmers Těsnicí Omítkou
- Jádrová sanační omítka SANIERPUTZ ALTWEISS
- Jádrová sanační omítka SANIERTOP
Hydrofilní (kapilárně aktivní) omítky
Variantou pro povrchy, u kterých nevadí občas se vyskytující vlhké skvrny nebo solné výkvěty na povrchu (aniž by se omítka rozpadala), jsou omítky hydrofilní, čili kapilárně aktivní. Jedná se o nasákavé omítky figurující i v sanačních omítkových systémech jako tzv. porézní jádrové omítky. Ty se využívají ve skladbě sanačních omítek jako vyrovnávací vrstvy. I ony jsou vyráběny a certifikovány dle směrnice WTA 2-9: liší se zejména porozitou (požadavek nad 20 %) a musí vykazovat vyšší pevnost, než příslušná sanační omítka (zpravidla také v třídě CSII). Kapilárně aktivní omítka vynáší vlhkost až k povrchu, proto se na jejím povrchu v případě velkého přísunu vlhkosti zezadu objeví mokré skvrny. Ty však v okamžiku, kdy enormní přísun vody zezadu zmírní, vyschnou. Pevnost omítky musí být zárukou, že se povrch nebude rozpadat krystalizací solí při vysychání. Výhodou tedy je, pokud má tato omítka vysoký obsah pórů (třeba 50 až 60 %) a střední pevnost kolem 5 MPa. Odpar vlhkosti na povrchu je velmi rychlý za předpokladu pohybu vzduchu a jeho nižší vlhkosti. Kapilárně aktivní (hydrofilní) omítky fungují jako vysoušecí: vysávají vlhkost z podkladu a umožňují její rychlý odpar na líci.
Pro zdivo zatížené vzlínáním vlhkosti je třeba zvolit velmi porézní souvrství, které nebude bránit prostupu vodní páry. Pro fasádu, namáhanou větrem hnanými dešti, je třeba zvolit systém, který vodu po dešti rychle vynese k povrchu, aby se tam odpařila. Pro interiéry je výhodná omítka, která vlhkost „pufruje” - jímá přebytečnou a vypouští odparem vlhkost do interiéru v době sucha.
Skladba sanačního omítkového systému
Sanační omítkový systém zahrnuje několik vrstev pro optimální ochranu a funkci:
- Podhoz: Zajišťuje adhezi k podkladu. Zpravidla se nenanáší celoplošně, ale síťovitě s cca 50% pokrytím plochy. Výjimku tvoří špric na minerálním stěrkovém hydroizolačním systému, kde se vyžaduje 100% pokrytí. V tomto případě nutno použít materiál odpovídajících vlastností dle WTA (hloubka průniku vody za 1 hodinu musí být větší než 5 mm).
- Sanační omítka WTA: Zpravidla se nanáší v tloušťce 20 mm. V kombinaci s porézní jádrovou omítkou se tloušťka může snížit na 15 mm. U vícevrstvých systémů musí mít každá vrstva tloušťku minimálně 10 mm.
- Minerální stěrka: Chrání sanační omítku v nejvíce zavlhlém pásmu a eliminuje průnik solí do omítkového systému. Stěrka je difúzní, tedy paropropustná, umožňující dýchání zdiva, nezpůsobuje nárůst zemní vlhkosti a současně je také odolná vůči solím, zejména síranovým sloučeninám. Stěrka na vnitřních plochách zdiva bude přes těsnicí přechodový fabion přetažena na nové podkladní betony.
- Štuková omítka: Nesplňuje-li sanační omítka WTA požadavky na povrchovou strukturu, nanáší se jako vrchní vrstva minerální štuková omítka splňující technické požadavky kladené na sanační systém WTA.
Příklad skladby omítkového souvrství
Následující tabulka ilustruje možné skladby omítkového souvrství:
| Vrstva | Popis | Minimální tloušťka |
|---|---|---|
| A. Omítkový podhoz | Pro adhezi k podkladu | 5 mm |
| B. Podkladní omítka | Vyrovnávací vrstva (např. porézní jádrová omítka) | 10 mm |
| C. Sanační omítka WTA | Jádrová hydrofobní vrstva | 15-20 mm |
Speciální omítky pro náročné podmínky
Odolnost vůči síranům
Pro povrchovou úpravu mokrého cihelného zdiva je důležité, aby pojivo omítek odolávalo i výkvětům z vlastního zdiva - z cihelného střepu. V závislosti na složení jílu cihlářské hlíny nezřídka některé cihly obsahují vodorozpustné sírany, jako je síran sodný. Tento vysoce rozpustný minerál je nejen nebezpečný vysokým krystalickým tlakem, ale i reakcí s esenciální složkou portlandského cementu: trikalciumaluminátem (C3A). Vznikajícímu ettringitu, zvanému „cementový mor”, neodolá ve vlhku ani beton. Omítky na bázi portlandského cementu tedy ve vlhku těmto výkvětům z cihel nemohou odolat a v tomto prostředí zcela destruují. Pro takto zatížené zdivo je jedinou možností použití pojiva bez trikalcium aluminátu - pojivo na bázi hydraulického vápna nebo síranovzdorného cementu.
Čtěte také: Sanace a ochrana staveb s Remmers vápennými omítkami
Omítky pro památkové stavby
Zvláštní oblastí jsou omítky pro památkové stavby. Památková péče vyžaduje pro obnovu historických staveb omítky na bázi vápna bez příměsi portlandského cementu. Omítky s obsahem jediného pojiva, vzdušného vápna, však vydrží jen na suchém a nezasoleném podkladu. Pokud je omítka vystavena vlhkosti, např. na fasádě, je třeba, aby vápenná omítka obsahovala hydraulickou příměs. Imperativem památkové péče je nulový obsah cementu. Pro takové použití se nabízejí vápenné malty s přírodním pucolánem - měkce páleným jílem, metakaolinitem. Pojivem zůstává vzdušné vápno (vápenný hydrát), avšak odolnost vlhkosti a povětrnosti je díky hydraulické reakci malty vyšší.
Románský cement
Zvláštní kapitolou jsou stavby druhé poloviny 19. století a počátku století 20., jejichž omítané fasády s množstvím aplikovaných štukových ozdob byly zhotoveny za použití tzv. Románského cementu. Pojivo nemá nic společného s románskou architekturou, jedná se o zaužívaný chybný překlad z němčiny, potažmo angličtiny. „Roman” se odkazuje na římské stavby, ve kterých bylo obdobné pojivo užíváno. Jedná se o extrémně rychlé hydraulické vápno, po jehož rychlém ztuhnutí následuje velmi pomalé dotvrdávání, které ve vlhkém prostředí pravděpodobně nikdy nekončí. Pevnost románského cementu (dle původních norem v přepočtu byla asi 4-6 MPa) je po stu letech až o jeden řád vyšší - v desítkách MPa! Pro opravy fasád, které jsou tímto pojivem provedeny, je proto třeba použít stejné pojivo. Remmers patří k několika firmám, které románský cement do svého portfolia zařadily.
Malty z Románského cementu lze kombinovat i s pevnějšími porézními podkladními maltami typy GRUNDPUTZ nebo KOMPRESSENPUTZ. Na jádro se potom nanese tenká vrstva cca 2-3 mm Románského cementu FEINSPACHTEL RZ, který dá povrchu odolnost povětrnosti i typický melírový odstín románského cementu, který není nutné přetírat fasádním nátěrem. Románský cement odolává i stovku let povětrnosti, tedy mnohem déle, než kterýkoli fasádní nátěr.
Remmers produkty pro běžné i speciální aplikace
Pro běžné úkoly na nezasoleném a vlhkostí málo zatěžovaném zdivu není třeba speciálních omítek. Zpravidla je třeba, aby omítky mohly být nanášeny jak strojně, tak ručně. U velkých ploch to šetří čas, pokud se nanášejí stříkáním. Naproti tomu u komplikovaných detailů se strojní aplikace nevyplatí. Stejná hmota tedy má umožnit obě aplikace.
Remmers nabízí klasické jádrové omítkové směsi:
Čtěte také: estetické řešení pro dřevo
- MS FASSADENPUTZ pro fasády.
- PUTZMÖRTEL pro interiérové aplikace.
Tyto jádrové hmoty se často doplňují na líci jemnou štukovou maltou bílé barvy, což je v případě fasády optimálně FEINPUTZ, v interiéru REINKALKSTUCK.
KSE-Modul-System pro restaurování
KSE-Modul-System je systém pro restaurování a konzervaci zvětralých minerálních ploch, zhotovování výplňových hmot, zpevňovacích a tmelicích malt, stěrek a lazur. Modulový systém esteru kyseliny křemičité KSE-Modul-System je založen výhradně na pojivu plastifikovaného esteru kyseliny křemičité. Zřetelně se odlišuje od všech dosud běžných hmot, u kterých se používají chemicky nepřehledné systémy. Současně se systém - stavebnice - skládá z přehledného počtu jednotlivých komponentů a tím je pro zkušeného uživatele regulovatelný a vede k reprodukovatelným výsledkům. Účinek těchto zpevňovačů kamene spočívá v reakci tetraetylesteru kyseliny křemičité (Si(OEt)4) s vodou (H2O) na zpevňující křemičitý gel (SiO2, aq.) podle vzorce Si(OEt)4 + 4 H2O → SiO2, aq. + 4 EtOH.
Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, pro téměř každý případ nalezne stavebník v nabídce Remmers vysoce hodnotnou omítkovou skladbu. Nikoli jednu téměř univerzální, ale cenově i výkonem přizpůsobenou požadavkům podkladu a využití. Ve zvláště komplikovaných případech, například při sanaci zdiva pod úrovní terénu, zasolení dusičnany a chloridy, má firma Remmers k dispozici několik skladeb s izolačními stěrkami, injektážemi zdiva (utěsňujícími, hydrofobizačními) tak, aby výsledné dílo vykazovalo životnost převyšující délku nejméně jedné generace. Referenční stavby firmy, která na trhu stavebních hmot působí sedm desítek let, o tom přesvědčí i skeptiky.
tags: #remmers #protiplisnove #omitky #informace
