PergolySádrová omítka: Zrnitá informace pro dokonalý interiér
Sádrové omítky jsou jednoduše řečeno v kurzu a nic na tom nemění ani fakt, že řada lidí se jich stále obává, nebo mají o nich zcela mylné představy. Počet realizací však každým rokem stoupá, a to jak v případě novostaveb, tak i rekonstrukcí. Z dlouholeté praxe jednoznačně vyplývá, že sádrová omítka umí perfektně držet prakticky na každém povrchu, pokud se ovšem dodrží správný technologický postup.
Charakteristika a výhody sádrových omítek
Mezi nejžádanější omítky na trhu patří sádrová omítka Knauf MP 75, jejíž receptura byla za roky používání dotažena k téměř 100% dokonalosti. Důvodem k tomuto tvrzení jsou kvalitní a důkladně tříděné suroviny. Zpracování, které může být jak strojní, tak ruční, je jednoduché a hlavně pro řemeslníka maximálně čitelné. Už samotná možnost nanášet omítku v jedné vrstvě celý proces omítání významně zrychluje a usnadňuje. Doporučená tloušťka vrstvy jinak vydatné omítky je 8 až 30 mm.
Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Hladkost a rovinnost je zárukou vysoké estetiky povrchu. Sametově hebký povrch je velice příjemný na dotek. Hladké stěny sádrových omítek a stěrek přímo vybízí k následné dekoraci.
Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Zároveň dokážou udržet teplo a přirozeně tak zajistí příjemné klima místností a rovnováhu teploty stěn a vnitřního prostoru.
V receptuře všech výrobků jsou použity přírodní, ekologické a zdravotně nezávadné materiály. Na jejich povrchu se nedrží prach a jsou tak velmi vhodné pro alergiky.
Čtěte také: vlastnosti a aplikace sádrové omítky 25 kg
Sádrové omítky nejsou hořlavé. Patří do skupiny stavebních materiálů A1 (nehořlavé). Při tvrdnoucím procesu se pojí část vody se sádrou, která zůstává v sádře navázaná v krystalické formě.
V případě potřeby je oprava povrchu sádrové omítky snadná a nezanechává stopy. Jsou ideální pro povrchové úpravy ostění například po výměně oken.
Omezení sádrových omítek
Existuje jedno omezení. Sádrová omítka nepatří do prostor s trvale vysokou vlhkostí. Tím ale máme na mysli například sauny nebo wellness, a není možné ji používat v exteriéru. Na místech se stojatou vodou, například ve vanách a sprchách, je třeba na sádrovou omítku aplikovat dodatečnou hydroizolační vrstvu a použít vhodné spárovací a nátěrové produkty.
Omítat se musí při teplotách nad 5 °C a je třeba zabránit proudění vzduchu v místnosti. Naopak po aplikaci je nutné zajistit intenzivní větrání prostoru, aby vlhkost mohla pryč. V tomto případě nestačí pouze mikroventilace. Doba vysychání omítky je zhruba 10 až 14 dní, tedy poloviční, než u vápenocementové omítky.
Sádrové omítky jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí, ale když budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte.
Čtěte také: správná aplikace sádrové omítky
Příprava podkladu a aplikace sádrových omítek
Před aplikací sádrové omítky se musí povrch vždy a správně napenetrovat. Volba penetrace závisí na druhu podkladu. Penetrační nátěr musí být vždy vyschlý, proto je ideální aplikace den předem. Sádrová omítka se nesmí nanášet na vlhký a nevyzrálý beton - například na strop.
Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. Před začátkem prací je nutné nejprve provést vizuální kontrolu podkladu, zkontrolovat, zda se na stěnách/stropech nenacházejí mokrá místa, výkvěty, případně jiné nečistoty (například separační olej). Následně se provede kontrola dotykem dlaně, čímž se zjistí, jestli není plocha promrzlá, zaprášená, zda se povrch podkladu nedrobí. Nevyhovující podklady je třeba před aplikací sádrových omítek a stěrek upravit - například oklepat, zpevnit penetrací, odmastit. Ze zaprášených ploch musíme stáhnout prach vlhkou štětkou. Lžící nebo škrabkou se následně odstraní případné výčnělky, nesoudržná místa, povrchové nečistoty (cementové mléko, zbytky zdicí malty apod.).
Betonový strop či stěny musejí být před omítáním zabezpečeny proti tvorbě kondenzátu, vlhkosti, rozpínání spár a spojovací vrstvy a také tepelně izolované. Podíl vlhkosti v betonu musí být menší než 2 až 3 % hmotnosti. Tohoto stavu lze dosáhnout při příznivých podmínkách přibližně za čtyři týdny a při nepříznivých (vysoká vlhkost vzduchu, mráz) nejdříve za osm týdnů (bez mrazu) po vybetonování.
Dalším krokem je zjištění nasákavosti podkladu. Ověří se to lokálním navlhčením povrchu. Když voda stéká po kapkách, jde o nenasákavý podklad. Když se však voda rychle vsákne, podklad je nasákavý.
Penetrace dle typu podkladu:
- Nesavé podklady (monolitický beton, polystyrenové dílce a tvarovky): Je třeba použít Betokontakt nebo kontaktní můstek Cemix 4020 k zvýšení přilnavosti omítky k podkladu. Kontaktní nátěr je potřebné před samotným nanášením dobře promíchat, a to také během nanášení. Tím se zabrání usazování hrubších složek disperze. Kontaktní nátěr se aplikuje výhradně válečkem a nikdy se neředí vodou.
- Savé podklady (cihelné zdivo, Porobeton, pórobeton, sádrokartony): Aplikovat Aufbrennsperre nebo penetraci Cemix 2613.
- Podklad z pálených bloků a cihel: Pouze zvlhčit vodou.
Při přípravě a nanášení směsi je třeba použít úplně čisté nářadí a nádoby. Do čisté nádoby s čistou vodou se pomalu nasype směs omítky. Optimální hustota směsi před aplikací je taková, že směs nestéká a je bez hrudek. V případě potřeby se může zředit vodou (při použití omítky Rimano Uni), nikdy se však nedosypává suchá směs. Následně se směs ručně nebo elektrickým míchadlem důkladně promíchá.
Čtěte také: Srovnání maltových a sádrových omítek
Sádrová omítka se na připravený podklad aplikuje ručně, natahováním pomocí nerezového hladítka. Omítku aplikujte na plochu zednickou lžíci, nerezovým hladítkem nebo jiným vhodným nástrojem. Nanáší se v jedné vrstvě (minimálně 5 mm) v závislosti na rovinnosti povrchu. Poté plochu srovnejte nahrubo stahovací latí nebo hladítkem do požadované roviny. Při tloušťce nad 5 mm se plocha vyrovná pomocí hliníkové H-latě. V koutě se omítka napojí pomocí rohového nerezového hladítka na vnitřní rohy.
Po zavadnutí omítky plochu zkropte a ztočte hladítkem - oranžovou houbou. Po opětovném zavadnutí sádrového mléka se povrch vyhladí nerezovou špachtlí nebo hranou hladítka. Pro vytvoření zrnité struktury povrchu je vhodná úprava filcováním.
Při nanášení, během nanášení i po nanesení sádrových stěrek a omítek je třeba zabezpečit minimální teplotu podkladu a prostředí 5 °C. Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm.
Typy sádrových omítek a stěrek
Společnost LB Cemix, tradiční výrobce stavebních materiálů v České republice, ve svém sortimentu již několik let nabízí Cemix Sádrovou omítku, Vápenosádrovou omítku, Sádrovou stěrku a Sádrovou omítku tenkovrstvou. Jejich vylepšená receptura zaručuje ještě lepší uživatelské vlastnosti. Kromě těchto byla začátkem roku 2013 představena novinka - Cemix Sádrová omítka lehčená.
Tenkovrstvé omítání - trend současnosti
Cemix Sádrová omítka tenkovrstvá je určena pro jednovrstvé omítání velmi rovného zdiva v interiéru. Je vhodná zejména pro přesné zdivo z pórobetonu či vápenopískových tvárnic, případně pro povrchovou úpravu betonových stěn a stropů. Jednovrstvé omítky - snadná aplikace, jednoduché použití.
Cemix Sádrová omítka a Cemix Vápenosádrová omítka
Tyto omítky jsou určeny také pro interiérové použití k omítání stěn a stropů. Hlavní rozdíl je v jejich zrnitosti:
- Sádrová omítka: má plnivo s velikostí zrna do 0,7 milimetru.
- Vápenosádrová omítka: je použito plnivo se zrnitostí do 1,2 milimetru.
Pro ještě větší uživatelský komfort při finalizaci sádrových omítek připravila společnost LB Cemix 2 varianty produktů - Sádrovou omítku filcovanou (016 F) a Sádrovou omítku gletovanou (016 G). V nabídce je také varianta Sádrové omítky filcované v jemném provedení, u které je zrnitost 0,4 mm. Vápenosádrová omítka se hodí spíše pro povrchovou úpravu filcováním. Takto upravený podklad je pak připraven pro vymalování různými malířskými technikami, tapetování či další dekoraci.
Cemix Sádrová omítka lehčená (036)
Další novinkou, kterou ocení stavebníci zejména při povrchových úpravách vnitřního ostění oken, je Cemix Sádrová omítka lehčená (036). Tato omítka se vyznačuje výbornými tepelněizolačními vlastnostmi a nižší spotřebou v porovnání s ostatními sádrovými omítkami. Zvyšuje tepelný odpor konstrukce Lambda, který je menší nebo roven 0,39 W/(m.K ) a přítomnost lehkého perlitu v receptuře usnadňuje nanášení omítky a snižuje fyzickou námahu při práci.
Omítky lze zpracovávat ručně nebo za pomoci strojního zařízení. Jednovrstvé nanášení na interiérové zdivo má optimální vrstvu 10 milimetrů. V případě potřeby je ale možná i větší tloušťka až do 40 milimetrů. Na stropech se obvykle aplikují do tloušťky 15 milimetrů. Omítky lze tedy nanášet ve větších tloušťkách v porovnání s tenkovrstvou omítkou a umožňují tak překrytí větších nerovností v podkladu. Omítky jsou vhodné pro každý běžný podklad, jako jsou cihly, beton, THERM bloky apod.
Sádrová stěrka
Ve skupině sádrových produktů má své nezastupitelné místo také Cemix Sádrová stěrka (106). Stěrka je tenkovrstvý materiál používaný jako svrchní vrstva omítky, kterou se zajistí její dokonale hladký a jemný povrch připravený k další aplikaci maleb, nátěrů či tapet. Cemix Sádrová stěrka slouží ke snadnému stěrkování hladkých betonových panelů, omítek a podobně. Je určena také pro úpravy povrchů podkladů, jako jsou štukové, jednovrstvé nebo jemné omítky a beton.
Stěrkou lze také nahradit jemnou vnitřní omítku ve vícevrstvém omítkovém systému a docílit tak dokonale hladkého povrchu. Stručně řečeno, stěrku lze použít v případě požadavku na hladký povrch všude tam, kde není možné z dispozičních, technických či jiných důvodů použít jednovrstvé sádrové omítky.
Nanášení stěrky se doporučuje v tloušťce tří milimetrů. Vyrábí se v zrnitosti 0,2 milimetru, jde tedy o velice jemný materiál. Další vlastnosti i výhody této stěrky jsou stejné jako u sádrových omítek.
Porovnání sádrových omítek s jinými typy
Funkce vnitřních omítek se od venkovních liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi. Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů. Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí.
Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů.
- Vápenocementové omítky: Jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
- Vápenné omítky: Se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
- Hliněné omítky: Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.
Cena sádrových omítek
S rozšířením poptávky a s počtem realizací cena sádrových omítek klesla na stejnou úroveň jako v případě vápenocementových materiálů. Když uvážíme nízkou spotřebu materiálu a časovou úsporu, je ve finále sádrová omítka v podstatě levnější než klasická vápenocementová jádrová omítka se štukem.
tags: #sadrova #omitka #zrnita #informace
