Sedlová střecha: Klasika s moderním potenciálem

Sedlová střecha patří k nejběžnějším a nejspolehlivějším typům střešních konstrukcí. Její jednoduchý tvar - dvě rovinné plochy se sklonem směřujícím do stran, které se setkávají v hřebeni - zajišťuje efektivní odvod vody, statickou stabilitu a snadnou realizaci. Sedlová střecha je jedním z nejběžnějších typů střech, charakterizovaná dvěma šikmými plochami, které se setkávají v hřebeni. Tento typ střechy má tvar trojúhelníku a je oblíbený pro svou jednoduchost, efektivní odvod dešťové vody a sníh, a také pro estetický vzhled. Jedná se o historicky nejběžnější typ střechy používaný na českém území. Střecha sedlová je konstrukčně řešená krovem s různou strmostí a je tvořená dvěma střešními rovinami, ohraničenými okapy a dvěma štíty. Průnik střešních rovin pak tvoří hřeben. Sedlová střecha je jednou z nejčastějších typů, která je díky svému vzhledu často označovaná jako „áčková střecha“.

Konstrukční a technické řešení sedlové střechy

Sedlová střecha může být navržena v různých sklonech - obvykle od 25° do 45° - podle klimatických podmínek, požadovaného typu krytiny a architektonického záměru. Sedlové střechy jsou součástí většiny rodinných domů a vyznačují se sklonem větším jak 10°. V našich podmínkách se většinou setkáte se sedlovou střechou s větším sklonem okolo v rozmezí 30-45°. V některých horských lokalitách je pak sklon střechy ještě větší, a to až 50°. V případě potřeby je možné přizpůsobit konstrukci tak, aby umožňovala využití podkroví jako obytného prostoru.

Nosnou konstrukci tvoří obvykle krokvový nebo vaznicový systém, případně příhradové vazníky. Krov přenáší zatížení do obvodových zdí. Sedlové střechy se snadno přizpůsobují různým typům půdorysů a jejich jednoduchý tvar zajišťuje snadnější výpočty, rychlejší montáž i servisní přístup. Při montáži nosné konstrukce sedlové střechy se používají různé typy vazeb. V případě nízkého sklonu střechy se pak nejčastěji používají střešní vazníky, které výslednou cenu střechy sníží. Pro střechy s vyšším sklonem, tedy v případě, že má pod sedlovou střechou vzniknout obytné prostor se používají krovy. V současné době se začínají i pro sedlové střechy s nízkým sklonem od 5 ° používat krovy. Tradiční krov sedlové střechy. Hambálkový krov se běžně používá u tradičních staveb s velkým rozpětím střechy a je vhodný pro vytváření obytného podkroví. Skládá se ze dvou krokví uložených na pozednicích. Podélné ztužení krovu zajišťují šikmé přibité prkna v rovině střešního pláště. Existují dva hlavní typy hambálkových krovů - s posuvným a neposuvným hambálkem. Krov je postaven z vazných trámů, pozednic, vaznic, krokví, sloupků, kleštin a pásků. Takový tradiční krov se hojně využíval v minulosti, ale používá se i dnes, i když jeho procentuální zastoupení na stavbách rodinných domů pomalu klesá. Nahrazován je příhradovými dřevěnými vazníky, které se hodí zejména pro stavbu bungalovů a domů bez obytného podkroví. Realizace vazníkové střechy je rychlejší (samotné vazníky se skládají mimo stavbu ve výrobě), méně nákladná na montáž a z konstrukčního hlediska snadněji proveditelná. Vazníková střecha se nejčastěji realizuje u střechách se sklonem 20 až 25 stupňů. Krov je tvořen z přihrádkových vazníků.

Mezi základní prvky krovu patří:

• Vazné trámy - trámy spojující protilehlé pozednice krovu. Ne vždy jsou však použity, na nových stavbách se tuhost krovu řeší upnutím pozednice do pozedního věnce, příp.
• Krokve - trámy vytvářející sklon sedlové střechy. Krokve utváří střešní rovinu.
• Sloupky - dřevěné trámky podepírající středovou, příp.

Sedlovou Střechu můžeme zvolit s přesahem nebo bez přesahu. Přesah chrání obvodové zdi od povětrnostních podmínek. Při zvažování povětrnostních podmínek je lepší vždy volit sedlovou střechu s přesahem. Ten chrání obvodové zdi.

Čtěte také: Design mateřských škol

Výhody sedlové střechy

Právě pro svou funkčnost, nízkou náročnost a široké uplatnění je sedlová střecha volbou číslo jedna pro rodinné domy, chaty, školy, menší bytové domy, technické a hospodářské objekty. Sedlové střechy oproti plochým střechám nabízejí větší odolnost proti povětrnostním vlivům a objektům propůjčují příjemnější vzhled. Sedlové střechy se často používají v oblastech s proměnlivým klimatem, protože dobře odolávají větru a umožňují snadné zateplení podkroví. Dalšími výhodami jsou jejich relativně nízké náklady na výstavbu a údržbu. Mezi největší výhody sedlové střechy patří praktické využití podkrovního prostoru. Další výhodou je jednoduchost konstrukce sedlové střechy, díky tomu patří sedlová střecha k méně nákladným. Realizace sedlové střechy je navíc rychlá a méně pracná. Díky své konstrukci jsou sedlové střechy vhodné i do míst, kde panují náročnější klimatické podmínky, jako například v oblastech se zvýšeným výskytem sněhu, nebo větru. Nižší pořizovací a realizační náklady - oproti složitějším konstrukcím. Snadná údržba a servis - jednoduchý tvar bez komplikovaných napojení. Všestranné použití - hodí se do města i na venkov, k moderním i tradičním stavbám.

• Efektivní odvod dešťové i sněhové vody - díky dvousklonnému tvaru nehrozí zatékání ani přetížení konstrukce.
• Statická stabilita - ideální řešení pro sněhově zatížené oblasti.
• Možnost obytného podkroví - při vyšším sklonu lze snadno zobytnit půdu bez nutnosti složitých úprav.
• Vhodná do náročných klimatických podmínek - díky své konstrukci jsou sedlové střechy vhodné i do míst, kde panují náročnější klimatické podmínky, jako například v oblastech se zvýšeným výskytem sněhu, nebo větru.
• Možnost vybudování atypických bytů/kanceláří - neopominutelnou výhodou sedlových střech je také možnost vybudování velmi atypických a architektonicky přitažlivých bytů nebo kanceláří v prostorách pod střechou.

Nevýhody sedlové střechy (a kdy zvolit jiný typ)

• Jednodušší vzhled - pro některé investory může být příliš „běžná“ nebo nenápadná.
• Omezené možnosti pro využití celé půdy - podkroví má omezený prostor u menších sklonů. Jen v případě, že byste se rozhodli pro malý sklon střechy, mohlo by podkroví působit poněkud stísněně.
• Možné komplikace s napojením více hmot - u složitějších půdorysů je třeba promyšlenější návrh.

V těchto případech může být vhodnější volbou například mansardová, valbová nebo kombinovaná střecha, případně řešení s vikýři nebo zvýšenou atikou.

Doporučené krytiny pro sedlovou střechu

Sedlové střechy umožňují použití široké škály střešních krytin. Výběr závisí především na sklonu, rozpočtu a vzhledu budovy. Na sedlových střechách nalezneme mnoho druhů střešních krytin. Co se týče materiálů na pokrytí sedlové střechy se používají klasické pálené tašky, betonové tašky, plechová krytina, bitumenové šindele, přírodní šindel, a jiné. Krytina je hlavní hydroizolační vrstva, která chrání ostatní části střešního pláště a vnitřní prostor před vnějšími vlivy (působení povětrnostních vlivů, dešťové a sněhové srážky, sluneční záření).

Typy krytin:

• Pálené a betonové tašky - ideální pro klasický vzhled a dlouhou životnost.
  • Pálené tašky: Jsou ve většině případů profilované tašky (výjimkou je bobrovka, která je rovná) v tradičních i různě tvarových a barevných variací - taška rovinná, plastická, vlnovková, korýtková a podobně. Výrobci mezi svůj sortiment zařadili pálenou krytinu s keramickou glazurou (má nižší nasákavost a větší mrazuvzdornost), je v různých barevných odstínech, kterých lze dosáhnout jílovými kaly. Hmotnost pálené krytiny je podle typu tašky od 40 do 70 kg/m²; můžete ji použít téměř na všechny druhy střech, jde však o takzvanou těžkou střechu. Z hlediska nepropustnosti je lepší vytvořit pro tuto krytinu sklon střechy od 22˚ do 40˚, aby voda mohla volně stékat do okapového systému; některé typy tašek umožňují vytvořit sklon střechy už od 12°, ale jen za předpokladu, že se použijí k tomu určené doplňky pokládky. Pálené tašky se spojitou vodní drážkou se mohou ukládat na střechy od sklonu 22°, s přiměřenou pojistnou hydroizolací od 12°. Neprofilované typy pálených tašek (například bobrovky) a drážkové tašky typu francouzských falcových tašek od sklonu 20°. Pálená taška však neznamená jen červenou barvu střechy. Na výběr je široká škála barev, formátů i doplňků. Celý proces výroby je i dnes založen na přírodní bázi, kdy se směs zeminy s příměsí jílu míchá s vodou, suší vzduchem a ekologicky vypaluje v pecích. Tašky jsou stálobarevné a díky technologii glazurování nebo engobování matné až pololesklé. Zaručena je jejich odolnost proti UV záření, kyselým dešťům, sněhu i krupobití. Glazurování brání znečišťování tašek a ztěžuje uchytávání mechu. Na trhu jsou už i takzvané posuvné tašky, které se hodí pro novostavby i rekonstrukce. Střecha z pálených tašek by při správném provedení měla vydržet nejméně padesát let, pokud se na krytině do pěti let neprojeví chyby.
  • Betonové tašky: Jde o tašky různých profilů, tvarů a barev, které se pro svou nízkou nasákavost a vysokou mrazuvzdornost hodí i do klimaticky náročnějšího prostředí. Betonové tašky potřebují sklon střechy od 22° do 60° a pro konkrétní typy tašky lze při dodržení jistých opatření vytvořit sklon střechy už od 15°. Betonová krytina váží od 43 do 70 kg/m², je poměrně těžká a je pro ni potřeba vytvořit adekvátní nosnou konstrukci krovu. Životnost této krytiny je přibližně 50 let, ale někteří výrobci uvádějí i 100 let.
• Falcovaný plech - vhodný pro nižší sklony nebo moderní architekturu.
  • Rozmanitost tvarů a barev současných plechových krytin je skutečně veliká, ale můžeme je rozdělit na dvě skupiny - hladké a tvarované. Některé druhy plechových krytin vytvoří střechu, která imituje klasickou pálenou krytinu. Je však mnohem lehčí, a proto se často používá u rekonstrukcí, kde není žádoucí zvyšovat zatížení objektu. Na moderních domech je však často využívána pro eleganci rovných nebo vlnitých plátů. Plechová krytina patří mezi lehké krytiny díky hmotnosti asi od 2 do 8 kg/m², můžete ji použít na jakýkoliv sklon šikmé střechy, profilované od sklonu 22°. Nejčastěji používaným materiálem je pozinkovaná ocel, měď, zinek, hliník a titanzinek. Díky tvarování má plechová krytina větší nosnost a nevyžaduje plné bednění. Pokud je povrchově upravená, například vrstvou plastu či kamennou drtí, nepotřebuje téměř žádnou údržbu a životnost krytiny se zvyšuje. Lze ji stříhat, a tím využít i u atypických tvarů střechy. Plechová střešní krytina v současnosti nabírá přívlastek moderního trendu, protože v sobě spojuje lehkost, nízké náklady, rychlou montáž a vysokou variabilitu barevné škály, která přispívá k co nejlepšímu doladění s fasádou, ale i samotnou představou investora o vzhledu a typu stavby. Doporučený sklon plechové profilované střešní krytiny je 8°, přičemž některé normy určují i 5°, avšak čeští výrobci jsou v tomto směru opatrnější a uvádějí raději 8° minimální sklon střechy. Jde o jeden z nejmenších sklonů střech, pokud je porovnáme podle materiálové modifikace krytiny. Nižší sklony si může realizátor stavby dovolit už jen u vegetačních střech a v případě, že si zvolí kovovou krytinu nebo bitumenové vlnité tabule.
• Vláknocementové šablony, lehké kompozitní krytiny - pro objekty s nižší nosností nebo tam, kde je třeba snížit zatížení.
  • Hromadně odstraňovaná krytina je pro svou azbestovou složku minulostí. V současnosti se eternit nebo krytina z vláknocementových desek lisuje ze směsi cementu a polyvinylacetátu a vyztužuje se zdravotně nezávadnými, nenasákavými keramickými vlákny. K získání barevných variací se na povrch nanášejí akrylátové barvy s příměsí, která brání tvorbě mechu. Tyto desky mohou být rovné nebo vlnité, jimi můžete pokrýt střechu se sklonem od 15°, u nižšího sklonu (ne méně než 10°) se musejí desky utěsnit speciální páskou. Jsou poměrně lehké, jejich hmotnost je asi 12 kg/m² a jsou vhodné jednak na novostavby, jednak i k rekonstrukcím, u nichž je nutné nezvyšovat zatížení krovu. Hodí se i na střechy extrémně namáhané povětrnostními vlivy a sněhem. Vláknocementová krytina není pochozí, v některých druzích je v každé vlně přibližně do poloviny tloušťky hmoty vložená polypropylenová páska, která zaručuje, že v případě mimořádného nárazového zatížení udrží krytinu vcelku, čímž se minimalizuje nebezpečí propadnutí desky.
• Asfaltový šindel - nejvíce používaným střešním materiálem ve světě po pálených taškách.
  • Vedle jejich vlastní přírodní estetiky, šindele nabízí obrovskou paletu výhod pro majitele domů, pokrývače, architekty, developery a investory. Jednoduchá a rychlá montáž, nízká cena, široké spektrum barev, tvarů, nízká plošná hmotnost, to jsou hlavní důvody proč volit střechu z asfaltových šindelů. Asfaltové šindele se pokládají na celoplošné dřevěné bednění, které musí být z řádně vysušeného dřeva se sklonem střechy 18° až 75°. Asfaltové šindele jsou voděodolné a odolné proti extrémním povětrnostním podmínkám jako jsou mrazy a tropická vedra, šindele mohou být použity ve všech klimatech. Jejich nízká hmotnost dovoluje použít lehčí střešní konstrukci a tím snižuje finanční rozpočet domu. Šindele nevyžadují speciální a drahé příslušenství. Odolné k extrémním faktorům, zůstávají nedotčeny fenomény jako jsou rez, normální pohyb budovy nebo silný vítr. Díky jejich flexibilitě a přizpůsobilosti dovolují architektům použít jejich kreativitu a představivost bez omezení, šindele ukazují své výhody na komplikovaných střechách, kde jednoduchost pokládky a malý odpad z nich dělají ideální střešní materiál. Šindele jsou nabízeny v široké paletě barev a tvarů, která se hodí ke každému stylu budovy a která ladí s okolím budovy. Šindelové střechy pohlcují hluk při dešti nebo krupobití.

Tabulka: Přehled doporučených střešních krytin pro sedlové střechy

Kdy zvolit sedlovou střechu?

• Rodinné domy - ideální volba pro jednoduchý půdorys a úsporné řešení.
• Menší bytové domy, SVJ, přístavby - univerzální a cenově dostupné řešení.
• Rekreační objekty, chalupy, hospodářské budovy - tradiční tvar, který dobře zapadne do venkovského prostředí.
• Rozšíření nebo rekonstrukce - snadno navazující na stávající konstrukce.
• Alpský styl - pokud plánujete novostavbu v horském klimatu, není od věci zvolit i sedlovou střech tzv. alpského stylu s nízkým sklonem. Má dobrou schopnost překlenout větší rozpětí, odvodu vody a efektivnější izolace podstřešních místností. A navíc přídavná izolace v zimě má pak podobu ležícího sněhu, proto tzv. alpská střecha.

Důležité zásady pro navrhování a montáž šikmých střech

Klima v České republice je poměrně různorodé, a aby byla střecha dlouhodobě funkční, je potřeba při jejím návrhu a realizaci dodržet některé všeobecné zásady.

Tvary střech

Především ve vyšších nadmořských výškách by tvary střech měly být jednoduché s minimem prostupů (nadstaveb, vikýřů). Pro tyto účely jsou vhodné hlavně sedlové, pultové, valbové a polovalbové střechy. V horských oblastech by mohly atiky, nadstavby, případně i vikýře způsobovat nežádoucí dodatečné hromadění zmrzlého sněhu. Vhodnější jsou také střechy s výrazným přesahem přes obvodové zdivo (aby sníh klouzající po střeše nedosahoval až k obvodovému zdivu a vítr nehnal vodu na fasádu).

Čtěte také: Ocelové profily pro sedlové střechy

Krytina

Skládané krytiny musejí být dostatečně pevné, mrazuvzdorné a málo nasákavé. Všechny tašky tvořící obrys střechy by měly být připevněny. Na střechách se sklonem nad 45° je třeba přichytávat i tašky v ploše.

Úžlabí

Úžlabí je vždy jistým rizikem (delší pobyt vody v úžlabí, větší průtok vody v úžlabí u okapu). Voda má mít co nejvolnější odtok, beze změn směru. V úžlabí se musíme vyhnout jakýmkoliv prostupům. Úžlabí by nemělo ústit do plochy s taškami, ale vést přímo až k okapovému žlabu. Není-li to možné, je třeba nahradit část krytiny plechem (například podél sedlového vikýře vyústit úžlabí na plech). Dvě úžlabí se nemají sbíhat v jednom bodě. Zapuštěno by mělo být plechové úžlabí, případně se stojatou vodní drážkou. Jako podpůrná konstrukce úžlabí se používá plné bednění. Není vhodné řezat tašky na doraz. Šířka úžlabí by měla být 20 až 30 cm. Přesah tašek do úžlabí za zpětnou drážkou by měl být minimálně 8 až 10 cm. Všechny řezané tašky je nutné připevnit. Je nutné omezit výskyt malých řezaných úkosů vhodným používáním polovičních tašek (asi 3 ks/bm). V klimaticky extrémních horských oblastech je dobré podmazat řezané tašky cementovou maltou.

Odvodnění a okap

Svody by měly být přednostně na osluněné části budovy. Neosluněné části žlabů je třeba v případě potřeby vhodně temperovat. Sníh a vodu z výše položených ploch musíme odvádět do okapů, nikoli přímo na níže položené plochy. Připevnění žlabů a svodů by mělo být dimenzováno i na hmotnost sněhu a rampouchů. Na okapové hraně by měl být dostatečný přívod vzduchu do větracích mezer. Přívodní otvory musejí být chráněny větracími mřížkami a větracími pásy. Pojistná hydroizolace v okapové hraně musí být vyvedena na okapový plech. Příčný profil žlabu je nutné naklonit od budovy (zadní návalek výše než přední). Protékající voda tak nesmáčí krokve a fasádu. Okapový žlab by měl být namontován tak, aby v jeho nejvyšším bodě byla vnější strana přibližně 1 cm pod prodlouženou rovinou střechy. Důležitý je dostatečný přesah okapové hrany přes svislé konstrukce - ochrana fasády před náporovým deštěm.

Střešní plášť

Přednost dáváme větraným šikmým střechám. Střešní konstrukce musí splňovat požadavky českých technických norem na tepelnětechnické vlastnosti při přechodu tepla, difuzi vodní páry a odvětrání. Tepelný a vlhkostní stav a režim střešního pláště je příznivější a střecha je bezpečnější, pokud se do skladby střešního pláště zařadí paropropustná vrstva a pojistná hydroizolační vrstva. Paropropustná vrstva zabezpečuje ochranu izolace proti pronikání vlhkosti z interiéru. Pojistná hydroizolační vrstva slouží na bezpečné odvedení vody mimo střešní rovinu. Právě tuto vrstvu tvoří voděodolné a zároveň paropropustné folie, jejichž účelem je propustit páru z interiéru do exteriéru. V případě nezatepleného pláště je možné je vynechat. Dobrým startem pro správnou montáž plechové střešní krytiny je kontrola krovu, kde je třeba přihlédnout na rovnoběžnost okapových stran, pravoúhlost krovu a délku spádů. V případě zatepleného střešního pláště je nutné přímo na krovy, na kterých mohou být připevněné okapové háky, aplikovat rovnoběžně s okapem podstřešní paropropustnou kontaktní nebo nekontaktní folii. Na folii se do krokve upevňují kontralatě. Výška kontralatí spolu s výškou latí určuje výšku vzduchové mezery mezi krytinou a folií. Po upevnění kontralatí a latí se připevní štítová deska na čelní hrany latí do výšky spodní vlny profilu krytiny. Následuje montáž klempířských prvků. Úžlabí je doporučené podložit hustějším laťováním. U střech s vysokým sklonem je vhodné použít úžlabí s rozrážečem vody. Na okraje úžlabí se nalepí univerzální těsnící pás. Před montáží krytiny se připevňuje závětrná lišta základní, dvoudílná, a nebo dolní část závětrné lišty. Pro upevnění plechů slouží samovrtné šrouby s hliníkovou a EPDM podložkou. Průměrný počet šroubů je 5-8 ks/m², jejich definitivní počet závisí na složitosti a členitosti střechy. Parozábrana je neodmyslitelná součást každé zateplené střechy. Zpravidla je umístěna pod tepelnou izolací a brání prostupu vodní páry do skladby střešního pláště z interiéru stavby, kde by se mohla hromadit nebo zkondenzovat. Zvýšená vlhkost v tepelné izolaci následně napáchá velké škody. Kromě toho, že snižuje tepelněizolační schopnost izolace, může také způsobit tvorbu vlhkých map na podhledu, podpořit bujení plísní a hub a v neposlední řadě může narušit i statiku krovu.

Střešní vikýř

Střešní vikýř lze definovat jako otvor vyčnívající nad rovinu střechy. Plní dvě funkce - větrání a prosvětlení podstřešního prostoru. Jeho nespornou výhodou je zvětšení obytné plochy, protože v místech, kde se nachází nízká šikmina střechy, neprojdete bez sehnutí. Mezi nevýhody patří zejména jejich nákladovost, protože je potřeba více materiálu. Je zakončen jednou sešikmenou střešní rovinou. Je zakončen sedlovou stříškou, takže se hodí zejména pro sedlovou střechu. Vyznačuje se řadou oken vedle sebe, čímž může navazovat dojem nástavby. Svou šířkou přesahuje výšku a může sahat přes celou šířku střechy.

Čtěte také: Detaily k obdélníkovému domu se sedlovou střechou

tags: #sedlova #strecha #s #nametky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry postýlky pro děti
• Malé ruční vrtačky
• Levná dlažba s imitací dřeva
• Izotermická fólie v praxi: Co funguje a co ne?
• Dlažba na terasu do suchého betonu