Skladba vinylové podlahy na terénu: Kompletní průvodce

Podlaha není jen krycí vrstva v podobě dlažby, linolea, plovoucí podlahy či vinylu. Při skladbě podlahy hraje zásadní roli každá z jejích vrstev, proto je třeba nepodcenit žádnou z nich. O tom, jaký typ skladby a jaké vrstvy použít, byste se vždy měli poradit s odborníkem. Ten by měl navrhnout především tepelnou izolaci (dle konstrukce a dispozic budovy, topného systému a teplotních ztrát), jakož i roznášecí vrstvu (tj. vhodnost mokré či suché podlahové skladby dle konstrukčních materiálů).

Nosná konstrukce podlahy

Jedná se o nejspodnější vrstvu, která ovlivňuje přesnost konstrukce, tuhost a odolnost podlahy. Nejčastěji ji tvoří železobetonová deska, betonová deska s třídou betonu C 16/20, stropní deska z keramických vložek či trámový/fošnový strop. Pro tuto skladbu podlahy na terénu se využívá pokládka na štěrkové lože o tloušťce 10-15 cm.

Izolační vrstvy

Může se jednat o tepelnou izolaci, akustickou izolaci či hydroizolaci. Izolace proti vodě se používá buď jako izolace odspodu, kdy chrání stavby před pronikáním vlhkosti zespodu (spodní voda), nebo shora (hydroizolace koupelny, WC atd.). Nejsou-li zejména betonové podlahy chráněny hydroizolací, může se v nich hromadit vlhkost podporující růst plísní a hub, což negativně ovlivňuje zdraví obyvatel domu, ale i poškozuje konstrukční prvky.

Hydroizolace

Nejčastěji se používají asfaltové pásy, asfaltové nátěry či fólie. Tloušťka hydroizolace by měla být 3-5 mm, aby spolehlivě zabránila pronikání vlhkosti. V opačném případě je často nutné dodatečně řešit problém pomocí pohlcovačů vlhkosti, což je však jen provizorní řešení. Na vrstvu hydroizolace je vhodné použít separační vrstvu v podobě volně ložené geotextilie či PE fólie, jež ochrání hydroizolaci před mechanickým poškozením, a to o tloušťce cca 2 mm.

Tepelná izolace

Tepelná izolace podlahy je vhodná zejména u podlah na terénu, nad nevytápěnými místnostmi (sklep, garáž) či na podlahách v nevytápěných půdách. Aby se předešlo tepelným ztrátám, dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150 - 200 mm pro nízkoenergetické, až po 200 - 300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků, jako jsou například izolace na terénu, se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren.

Čtěte také: Trámová střecha

Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100) vzniká největší dotvarování zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení pak nepřenáší izolační deska celoplošně, ale bodově pouze v místech, kde se podkladu dotýká. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém metru nachází spoj pásů s vyvýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání nerovností před aplikací desek, budou následně podepřeny pouze z cca 20 %. Podobně působí případné dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Je vhodné použít jednu vrstvu tepelné izolace dostatečné tloušťky. Lepení EPS desek na sebe nedoporučujeme. Pod desky EPS nepoužívejte podsyp s větším zrnem. Velká zrna podsypu by působily jako nečistoty pod pokládkou a způsobovaly bodové zatížení. Trvalé zatížení podlahové konstrukce rodinných domů by nemělo přesáhnout 2 000 kg/m² (0,02 MPa).

• PIR/PUR desky - vynikají výbornou paropropustností, pevností i skvělými izolačními vlastnostmi, jsou však citlivé na UV záření a drahé.

Akustická/kročejová izolace

Potřebujete-li snížit hlučnost (zejm. v bytových domech) či zamezit šíření kročejového zvuku, je vhodné provést také akustickou/kročejovou izolaci podlahy. Vzhledem k tomu, že desky tepelné a kročejové izolace nejsou zpravidla schopny plně kopírovat nerovný povrch nosné konstrukce, je třeba nosný povrch vyrovnat pomocí nivelační stěrky či podsypem malé zrnitosti (0-4 mm).

Roznášecí vrstva

Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave" na měkkém podkladě. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě. Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m² tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50 - 60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm).

Častým dotazem bývá, zda-li do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. Při zjednodušení a věnování pozornosti podlahám s běžným zatížením, výztuž ukládáme osově do středu desky.

Suchá vs. Mokrá skladba podlahy

Roznášecí vrstvu tvoří pevný materiál (např. sádrovláknité desky), čímž se redukuje vlhkost. Navíc má nižší hmotnost a jednodušší instalaci. Nevýhodou je krátkodobější schopnost akumulace.

Čtěte také: Realizace podlahového topení na OSB

• Suchá skladba podlahy - roznášecí vrstvu tvoří pevný materiál (např. sádrovláknité desky), čímž se redukuje vlhkost. Navíc má nižší hmotnost a jednodušší instalaci. Nevýhodou je krátkodobější schopnost akumulace.
• Mokrá skladba podlahy - roznášecí vrstva je z litého materiálu (anhydrit, cementový potěr atd.). Díky vyšší teplotní vodivosti je vhodná pro akumulační podlahové vytápění, zvyšuje však vlhkost (nehodí se do nemovitostí s dřevěnou konstrukcí) a musí vytvrdnout, což prodlužuje čas realizace. Nejčastěji se používá ve zděných domech.

Materiály pro roznášecí vrstvy

Cementový podklad (starý i nový) podle potřeby očistěte, napenetrujte a vystěrkujte cementovou, případně sádrovou nivelační stěrkou. Vlhkost podkladu se řídí normou ČSN 74 4505. Nejvyšší povolená vlhkost cementového potěru nesmí překročit 2,0 % CM (1,64 % CM při aplikaci na podlahové topení).

Při anhydritovém podkladu musí být horní vrstva přebroušena od vrchního šlemu. Poté naneste odpovídající penetraci a sádrovou nivelační stěrku. Vlhkost nesmí překročit 0,5 % CM (0,4 % CM při aplikaci na podlahové topení). Vlhkost měřte na více místech podlahy.

Nášlapná vrstva a vinylová podlaha

Nášlapná vrstva o tloušťce 0,2-2 cm slouží jako finální vrstva, tedy ta, po které chodíme. Pod nášlapnou vrstvu je vhodné aplikovat penetraci, která zabrání průsaku vlhkosti z nášlapné vrstvy do dalších vrstev. Kromě jednotlivých vrstev rozhoduje o životnosti a funkčnosti podlahy právě použitý materiál krycí vrstvy.

Co je vinyl a proč je oblíbený?

Vinylové podlahy (Polyvinylchlorid - moderně označovaný jako Vinyl) patří dlouhodobě mezi nejprodávanější krytiny. Většina lidí si tyto dva zcela odlišné materiály plete a v chápání pojmů linoleum, lino, podlaha z PVC či vinylová podlaha, panuje stále chaos. Staré označení PVC podlah jako lina bylo totiž mylné. Velkou předností PVC vinylových podlah je jejich atraktivní vzhled. Jsou vyráběny v opravdu velkém množství vzorů, barev a dokáží věrně imitovat jakýkoliv povrch, ať už jde o laminát, kámen, keramickou dlažbu, cihlu, korek a různé struktury dřevin. Podlahovinu si můžete pořídit s gravírovaným povrchem, který zaručuje ještě věrnější efekt imitovaných povrchů. Syntetická podlahová krytina je vyráběna v podobě lamel nebo čtverců v šířkách od jednoho do pěti metrů.

Vinylové podlahy jsou totožné s PVC podlahami, avšak díky obohacení o skelná vlákna jsou odolnější vůči mechanickému poškození a vlhkosti, takže se skvěle hodí i do kuchyně, koupelny či na chodbu. Tyto podlahy jsou beze spár, takže brání pronikání vlhkosti do spodních vrstev podlahy. Navíc se rychle pokládají, mají dobré tepelné vlastnosti, snadno se udržují, jsou nabízeny v řadě dekorů a cenově dostupné. Jde však o umělý materiál, který je náchylný k proseknutí. Hodí se zejména do obývacího pokoje, ložnice, příp. kuchyně.

Čtěte také: OSB desky a šikmá střecha: správná skladba

Typy vinylových krytin

• Heterogenní krytina: Je složena z 3 vrstev - nosné, nášlapné a vzhledové. Jako poslední vrstva může být ještě nanesen ochranný prvek - PUR. Nosná vrstva kvalitnějších krytin je tvořena pouze z čistého PVC / vinylu.
• Homogenní krytina: Skládá se pouze z jedné, většinou 2 mm silné vrstvy, která bývá v celém svém objemu probarvena. Vinylové podlahy jsou většinou jednobarevné nebo melírované či s možností imitace dřeva nebo imitace kamene. Jde o porézní materiál, který je třeba pravidelně ošetřovat pastováním nebo voskováním, což jsou zastaralé metody a jsou nově nahrazeny kvalitními a dlouhodobě funkčními ochrannými polyuretanovými laky. V případě použití PU laku má podlaha vyšší odolnost vůči UV záření, proto postupně nežloutne nebo tmavne.

Pokládka vinylové podlahy

Samotná instalace podlahy je už taková třešnička na dortu, důležité jsou i samotné přípravy. Vinylovou podlahu nepoložíte jen tak na cokoliv. Samotný podklad musí být především hladký, rovný, suchý, čistý a rozměrově stabilní. Nerovnosti vyšší než 2 mm na 2 m vyrovnejte. Nezapomínejte na samotnou přepravu a skladování podlahové krytiny. Kartony vždy pokládejte na rovný povrch v balení a nikdy ne ve svislé poloze. Ujistěte se, že podlahu neodložíte do velmi studených nebo velmi teplých prostor.

Příprava před pokládkou

Minimálně 24 hodin před pokládkou dílce aklimatizujte - vinylovou podlahu přesuňte do místnosti, kde ji budete instalovat. Teplota by se v tomto prostoru měla pohybovat v rozmezí 18-26 °C a vzduch by měl mít relativní vlhkost 50 ± 10 %.

Zboží před instalací zkontrolujte namátkovým otevřením jednoho kartonu. Ověřte, zda souhlasí barva, vzor, jestli je množství správné a na krabicích není žádné viditelné poškození. Před pokládkou doporučujeme dílce z různých krabic promíchat mezi sebou, minimalizují se tak případné odstínové rozdíly.

Kromě aklimatizace podlahy je důležitá také teplota v místnosti. Teplota před pokládkou, během pokládky a po ní musí být konstantní (obvykle 24-72 hodin). Minimální teplota podkladu při pokládce je 15 °C, ideální je 18 °C. Velká okna raději zastiňte, aby se do nich sluníčko neopřelo, zbytečně nezvyšovalo teplotu v místnosti, a tím i teplotu instalovaného vinylu.

Pokládka vinylové podlahy „click“

„Click“ vinylové podlaze lidově častokrát říkáme i plovoucí podlaha. V jejím názvu odkazuje slovíčko „click“ na způsob spojení lamel jednotlivých vinylových dílců. Ty do sebe zapadají pomocí zámku, anglický výraz „click“ znamená v tomto případě zapadnutí či cvaknutí, lamely do sebe zkrátka perfektně pasují. Díky tomuto systému je pokládka vinylové podlahy tohoto typu opravdu jednoduchá. I přesto byste však pokládce měli věnovat náležitou péči a nezanedbat ani jeden krok. V případě neodborné instalace se totiž na své chyby budete dívat několik dlouhých let.

Vinylová „click“ podlaha je „plovoucí“ podlaha, proto lamely nepřilepujte ani nepřipevňujte k podkladu. Vinylové dílce nepokládejte pod vestavěný nábytek (kuchyňské linky, vestavěné skříně apod.). Velký tlak by je mohl znehodnotit. Plovoucí podlahu „click“ ukončete u kuchyňské linky pod krycím soklem nebo vytvořte dilataci kolem noh linky. Pokud vám v cestě nestojí žádný vestavěný nábytek, instalujte „click“ vinylovou podlahu od stěny ke stěně. Po obvodu místnosti a kolem konstrukčních prvků však vytvořte 5-8 mm širokou dilatační spáru. U ploch větších než 200 m² vytvořte dilatační spáru rozměrnější, přibližně 10 mm po obvodu místnosti a kolem stavebních prvků.

Některé vinylové „click“ podlahy mají podložku integrovanou přímo na lamele. V tomto případě už nepoužíváme žádnou jinou podložku a pokládka je tak jednodušší. Lamely klaďte zleva doprava. U první lamely se ujistěte, že máte její stranu s drážkou natočenou směrem k sobě. Druhou lamelu vložte do drážky první lamely a pootočením je spojte k sobě. Takto pokračujte lamelu za lamelu, až dojdete na konec první řady. Druhou řadu postupně pokládejte stejným způsobem, dlouhou stranu lamely zasuňte vždy do drážky vedlejší lamely v předešlé řadě. V průběhu pokládky každou lamelu průběžně poklepejte gumovým kladivem tak, aby do sebe všechny řady zapadaly. Položení poslední řady chce trochu kumštu, potřebujete totiž vytvořit lamelu konkrétní zbylé šíře, aby hezky zapadla ke zdi.

Až bude pokládka hotová a vy se budete kochat svou krásnou novou podlahou, doporučujeme ještě opatřit nábytek - zejména židle - filcovými podložkami. Položit vinylovou podlahu typu „click“ sice zabere nějaký čas, ten každopádně bude skvěle investovaný. Poměrně příjemná práce vám vykouzlí útulnější a hezčí domov s novou podlahou, která hodně vydrží a skvěle se udržuje. Bude vám tedy zdobit interiér a dělat radost řadu let.

Pokládka lepené vinylové podlahy

Lepená vinylová podlaha je odolná, snadno se udržuje a dlouho vydrží. Aby si vinylová podlaha zachovala všechny své vlastnosti, je nesmírně důležité správně ji položit. Pro pokládku vinylové podlahy je ideální podklad, který je hladký, rovný, suchý, čistý a rozměrově stabilní.

Výběr lepidla je pro úspěšnou instalaci lepeného vinylu zásadní. Pro lepení vinylových dílců proto používejte výrobci atestovaná disperzní lepidla s vysokou počáteční lepivostí. V místnostech s vyhřívanými potěry a výkyvy teplot doporučujeme používat lepidla s vysokou počáteční lepivostí a s vlákny.

Začněte od středu. Před pokládkou naměřte délku a šířku místnosti, určete její střed a osu. Stěny mohou být křivé, a pokud byste začali od stěny, budete kopírovat její nerovnosti a čtvrtou řadu už nesložíte. Z toho důvodu začnete ve středu místnosti. První řadu vinylových dílců položíte na středovou osu. Dále pokračujte přidáváním řad dílců po obou stranách osové čáry. Při pokládání poslední řady je obvykle nutné dílce přiříznout. Jeden dílec položíte přesně na předchozí řadu směrem ke zdi, vezmete jiný dílec, který přiložíte až ke stěně, a použijete jej jako pravítko pro označení dílce pod ním. Následně dílce uříznete a přiložíte je k poslední řadě.

Ihned po položení materiál zaválcujte pomocí 50kilogramového článkového válce. Tento krok totiž zaručí perfektní kontakt dílců s podkladem. Válcování nepodceňujte, pokud se neprovede správně, může dojít k tvorbě propadlin a výškových rozdílů mezi jednotlivými lamelami. Před válcováním nezapomeňte z plochy odstranit veškeré nečistoty.

Počítejte s dilatační spárou. Dejte jí prostor minimálně 3 mm po obvodu místnosti a kolem konstrukčních prvků. Následně se pak vše schová pod soklovou lištu. Pokud instalujete podlahu na podlahové topení, tak jedině až po řádné topné zkoušce. Opravdu postupný náběh podlahového topení dodržte (doporučujeme 30 dnů před samotnou pokládkou), jenom tak dosáhne podklad vyhovujících vlhkostních poměrů a stability.

Údržba a ochrana vinylových podlah

Výrobci elastických podlahovin nanášejí již ve výrobním procesu na povrch krytiny ochranné nátěry. Nejčastěji se používají výrobní PUR - polyuretanové nátěry (všechny typy PVC / vinylu a některé typy linolea) nebo akrylátové nátěry (linoleum s povrchovou úpravou LPX, Topshield, Topshield 2). Výrobní úpravy povrchu chrání elastickou podlahu při pokládce a během prvních měsíců provozu. Polyuretanový povrch je permanentní, chemicky neodstranitelný nátěr. Je prováděn jak v transparentním provedení, tak v možném barevném provedení dle RAL vzorníků (toto zejména při optické renovaci stávající podlahy).

V případě jemného či hlubšího poškrábání nebo otěru podlahy, je nutné přistoupit k renovaci povrchu. Renovace se provádí 2-komponentními polyuretanovými laky vhodnými pro elastické podlahy. Jejich složení zaručuje dokonalé přilnutí k výrobnímu PUR-povrchu, stejnoměrný optický vzhled, vysokou odolnost vůči zatížení a dlouhou životnost. Na trhu najdeme také speciální velmi hustě zesíťované PU-laky, které jsou odolné vůči barevným chemikáliím, barvám na vlasy, jodovým preparátům, širokému spektru dezinfekčních prostředků a mají odolnost vůči migraci změkčovadel z gumy do PVC vinylové.

Běžné polymerní ochranné nátěry - tzv. „vosky nebo poliše“ - nejsou pro polyuretanový povrch optimální a jejich aplikaci výrobci podlahovin nedoporučují. Pro běžné denní čištění elastických podlahovin je nutné používat výrobcem doporučené čističe, které jsou kompatibilní s výrobními povrchovými úpravami. Při manuálním nebo strojovém čištění všech polyuretanových povrchů je nezbytné používat vhodné PU-čističe.

V každém případě je nezbytné se vyvarovat při běžném čištění veškerým produktům, které obsahují abrazivní částice, silná rozpouštědla, vysoký podíl mýdla.

Speciální PU laky a čističe

• PU VIROBAC: Speciální 3-komponentní hygienický polyuretanový lak na vodní bázi s antibakteriální a antivirovou účinností. Pro použití po nové pokládce nebo při renovaci podlahovin ve zdravotnických, komerčních, kulturních zařízeních včetně objektů s vysokým mechanickým zatížením.
• PU NEO: Ekologický 2K-polyuretanový lak na vodní bázi zesíťovaný pomocí látky Carbodiimid. Nízké emise, neobsahuje rozpouštědla ani isokyanáty. Odolný ochranný film, vynikající elasticita a dobrá odolnost vůči bezbarvým chemikáliím.
• PU Siegel: Speciální 2K-polyuretanový lak na vodní bázi pro dlouhodobou ochranu podlah. Redukuje přilnavost nečistot a ulehčuje běžné čištění. Vysoce odolný ochranný film, vynikající elasticita a odolnost vůči bezbarvým chemikáliím.
• UV PU Siegel: Speciální Dual-Cure polyuretanový lak zesíťovaný UV-zářením a izokyanáty. Okamžitě po UV-ozáření je pochozí. Redukuje přilnavost nečistot a ulehčuje běžné čištění. Odolný ochranný film.
• PU Anticolor pololesk/extramat/mat: Speciální 2K-polyuretanový nátěr na vodní bázi s mimořádně vysokou hustotou zesíťování a tím zvýšenou odolností proti barevným chemikáliím, migraci změkčovadel a chemikáliím.
• PU Color: Speciální barevný permanentní 2-komponentní nátěr na polyuretanové bázi pro barevnou renovaci povrchu různých typů podlah v možných odstínech dle vzorníku RAL-K5.
• PU čistič: Čisticí koncentrát pro čištění po pokládce a běžné čištění všech podlahovin s jakoukoliv PU/PUR-úpravou povrchu nebo lakovaných některým Dr. Schutz PU nátěrem. Vysoká čisticí síla také na mastné usazeniny.

Je velmi důležité mít nastaven potřebný pravidelný úklidový koncept pro antistaticky a elektrostaticky vodivé podlahy. Odborně způsobilý technologický koncept realizace barevných či transparentních permanentních 2K-PUR ochranných lakových nátěrů je k dispozici u certifikovaného systému Dr. SCHUTZ® | ESD renovační laky.

tags: #skladba #podlahy #vinyl #na #terenu

Oblíbené příspěvky:

• Inovativní řešení probarveného asfaltu
• Inspirace pro vaši terasu
• Obložení lodžie dřevem
• Luxusní elegance benátského štuku
• Komplexní průvodce materiálem Porotherm