Skladba zatravněné střechy: Klíč k funkčnosti a ekologickým přínosům

Zelené střechy v posledních letech přibývají jako houby po dešti. A není se čemu divit. Zelené střechy nejsou jen vizuálně přitažlivým prvkem moderní architektury - představují skutečnou revoluci v přístupu k životnímu prostředí. Pomáhají snižovat energetickou náročnost budov, zadržují dešťovou vodu, čistí ovzduší a poskytují útočiště rostlinám i drobným živočichům. Zelená střecha je nejen estetickou záležitostí, ale i funkční konstrukcí, která má oproti běžné ploché střeše nesporné výhody.

A co je klíčem k jejich dlouhověkosti a dobré funkčnosti? Správná skladba zelené střechy je velmi důležitá proto, aby plnila své funkce, jako je regulace teploty, prodloužení životnosti střechy apod. Skladba zelené střechy je složený ekosystém, kde každá vrstva hraje určitou roli. Při správném navržení a realizaci zajistí nejen dlouhou životnost střechy, ale také ekologické a ekonomické přínosy.

Typy zelených střech a jejich vliv na skladbu

Pokud jste už pátrali po informacích o zelených střechách, možná jste si všimli, že jejich skladba není vždy stejná. Proč? Zelené střechy můžeme rozdělit podle typu rostlin, které na ní porostou, na intenzivní a extenzivní. Právě tato skutečnost zásadním způsobem ovlivní její skladbu. Zjednodušeně, extenzivní střechy nevyžadují téměř žádnou péči, jako střechy intenzivní.

• Extenzivní zelené střechy: Tyto střechy jsou lehké, nenáročné a ideální pro suchomilné rostliny, jako jsou například rozchodníky a netřesky. Těm stačí tenčí vrstva substrátu, která má méně živin a vlhkosti - díky tomu na ní téměř neroste plevel. Extenzivní zelené střechy tvoří většinou suchomilné rostliny, které vyžadují malé množství střešního substrátu. V něm se totiž podstatně hůř ujímá náletový plevel, jehož kořínky by mohly narušit strukturu střechy.
• Intenzivní zelené střechy: Mají silnější vrstvu substrátu, která umožňuje růst i keřů a menších stromů. Intenzivní zelené střechy s vyšší vrstvou střešního substrátu, ve kterých mohou zakořenit menší keře nebo stromky, se nikdy neobejdou bez instalace protikořenových separačních geotextilií. Intenzivní zelená střecha s kvetoucími rostlinami je barevně a druhově pestřejší, ale je nezbytné při realizaci této zelené střechy zvážit možnosti post realizační údržby, jako je například zalévání střechy, případně sekání trávy atd.

Ačkoliv každá stavba vyžaduje individuální přístup, správná skladba vrstev je základem pro funkční a efektivní zelenou střechu. Samotnou pokládku zelené střechy je vždy lepší řešit s odbornou firmou.

Jednotlivé vrstvy skladby zatravněné střechy

Asi je vhodné si nejdříve říci, jaké materiály vlastně do zelené střechy patří. Co tedy na zelenou střechu patří?

Čtěte také: Trámová střecha

1. Hydroizolační vrstva

Aby vám zelená střecha vydržela dlouhé roky bez problémů, potřebuje pevný základ - a tím je hydroizolační vrstva. Jejím hlavním úkolem je zabránit pronikání vody do konstrukce budovy a chránit ji před neustálým působením vlhkosti. Protože rostliny mají houževnaté kořeny, které dokážou proniknout i do těch nejmenších spár, musí být hydroizolace odolná proti prorůstání. Pro spolehlivou funkčnost hydroizolační vrstvy se nejčastěji používají asfaltové modifikované pásy (SBS nebo APP modifikované) nebo moderní PVC/TPO membrány, které mají certifikovanou ochranu proti prorůstání kořenů (tzv. FLL attest, neboli Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V.).

V současné době se v drtivé většině případů používají hydroizolační fólie (ať už PVC-P, TPO, EPDM, … je jich mnoho). I v dnešní době se používají pro hydroizolace zelených střech i asfaltové pásy, ovšem v menší míře než dříve. Pro zelené střechy nelze užít jakýkoliv pás, ale pouze ty s atestem FLL (horní vrstvy, podkladní mohou být běžné). V rámci předání díla je vhodné provést kontrolu těsnosti hydroizolace nebo mít pod hydroizolací kontrolní systém detekující případné místo zatékání.

2. Separační a ochranná vrstva

Jen hydroizolace pro bezproblémové fungování zelené střechy po dlouhá léta nestačí. Potřebuje ještě ochranu, která ji udrží v bezpečí před mechanickým poškozením od kamínků při zátěži i nežádoucími chemickými reakcemi mezi jednotlivými vrstvami střechy. Tato důležitá vrstva funguje jako štít mezi hydroizolací a dalšími materiály. Zabraňuje jejich přímému kontaktu a tím eliminuje riziko, že by se vzájemně ovlivňovaly způsobem, který by mohl oslabit jejich funkčnost. Mezi hydroizolací a akumulační a drenážní vrstvou musí být separační vrstva. Ta je nejčastěji tvořena geotextilií o min. plošné hmotnosti 300 g/m². Pro dotační titul Nová zelená úsporám je nezbytné použít textilii s vyšší gramáží a to min. 500 g/m². Účelem separační geotextilie je v době realizace ochránit hydroizolaci proti případnému mechanickému poškození. V rámci skladby vytváří kluznou vrstvu právě mezi hydroizolací a vrstvami nad touto vrstvou.

Běžně se používá k odseparování fólií z měkčeného PVC a tepelné izolace z pěnového polystyrenu, a to pro jejich chemickou nesnášenlivost. I pro jiné typy fólií je ale vhodné užít separační geotextilii (běžně 300 g/m²) a to například pro ochranu hydroizolace před rohy tužších tepelných izolací.

3. Tepelná izolace a parozábrana

Výběr tepelného izolantu je velmi odvislý od zamýšlené zelené střechy. Pro extenzivní zelené střechy lze uvažovat i s minerální vlnou. Ta by měla dosahovat v hodnotě pevnosti v tlaku min. 70 kPa (např. Isover S). V případě kombinace zelené střechy a fotovoltaiky či jiných technologických zařízení je vhodné finální vrstvu navrhnout s pevností v tlaku min. 100 kPa (např.: Isover XH tl. 60 mm). Pěnovým polystyrenem či PIR izolací též nelze udělat chybu ve výběru. Základ je znát zatížení, které bude generovat zelená střecha v plně nasyceném stavu a podle tohoto vybrat tepelný izolant.

Čtěte také: Realizace podlahového topení na OSB

Obzvláště je nutné si dávat pozor na bodové zatížení od dosedacích plošek nopů, které redukují roznášecí plochu tohoto zatížení a mohlo by dojít k perforaci hydroizolace. Je vhodné užít účinnější parozábranu, protože střecha nebude tak intenzivně prohřívána sluncem a zároveň se může v prostoru hydroakumulační a drenážní vrstvy držet voda, takže odpar par z konstrukce je nižší.

V oblasti intenzivních zelených střech lze s elegancí využít hybridní materiály, jako je hydrofilní minerální vlna. Ta souvrství vylehčí a zároveň zvýší množství akumulovatelné vody. Materiál též prorůstají kořínky, čímž částečně nahrazuje substrát. Pro extenzivní zelené střechy ji lze též použít. Často se používá kombinace 50 mm hydrofilní vlny a 30 mm substrátu.

4. Drenážní a hydroakumulační vrstva

Drenážní a hydroakumulační vrstva hraje v zelené střeše dvojí roli. Na jedné straně pomáhá s regulací vody v celém systému - odvádí přebytečnou vláhu, aby se střecha nepřemokřila. Zároveň však funguje jako zásobárna vody, která poskytuje potřebnou vlhkost rostlinám i během suchých období. Tato vrstva mívá podobu nopových fólií, sypké hmoty či smyčkových rohoží. Plní funkci odvodu přebytečného množství vody směrem k odvodňovacímu zařízení.

Nejčastěji se k tomuto účelu využívají nopové fólie s různou hloubkou kalíšků, které dokáží zadržet 20 až 40 litrů vody na m². Nopové fólie (hydroakumulační a drenážní vrstva) je zásobárnou vody pro vysazené rozchodníky - zadržuje srážkovou vodu a přebytečnou dešťovku odvádí perforacemi ke vpusti a pryč ze střechy. Nopové fólie různých profilací a výšek a různými typy perforace primárně zachycují v "kalíšcích“ srážkovou nebo závlahovou vodu, ale také díky prostoru mezi nopy umožňují odtékání přebytečné vody, která protekla perforacemi na horní straně vrstvy, ke vpustem. Pro skladby se doporučuje drenážní fólie Platon DE 25 nebo 40.

Čím jsou nopové kalíšky hlubší, tím více vody pojmou, což hraje klíčovou roli při volbě správného systému. U extenzivních střech, kde rostou nenáročné rostliny, postačí mělčí kalíšky. Naopak intenzivní střechy s keři nebo menšími stromy obvykle vyžadují hlubší retenční systémy, které dokážou udržet větší množství vody.

Čtěte také: OSB desky a šikmá střecha: správná skladba

Druhou skupinou materiálů na vláknité bázi jsou například hydrofilní minerální vlny. Tyto materiály kombinují několik vrstev - hydroakumulační, drenážní, filtrační a vegetační. Toto unikátní spojení přináší především zjednodušení skladby, úsporu nákladů a zrychlení realizace. Tento typ materiálu je tvořen většinou vlákny z vyvřelých hornin, čímž je deklarován jeho přírodní původ a nezávadnost pro životní prostředí. Desky z hydrofilní vlny se v systémech vegetačních střech doplňují substrátem. U šikmých vegetačních střech se minerální vlna používá vždy pouze v jedné vrstvě (50 nebo 100 mm), z důvodu snadnějšího kotvení systému.

5. Filtrační vrstva

Bez správné ochrany se drenážní systém postupně zanáší jemnými částicemi substrátu, což snižuje jeho účinnost. Tato vrstva tvoří předěl mezi drenážní a vegetační vrstvou. Funkcí filtrační vrstvy je zabránit zanesení drenážní vrstvy částicemi z vegetační vrstvy. Úkolem této vrstvy je zachytit jemné částice, aby nebyla odplavována ke vpusti a nezanášela se drenážní vrstva. Části substrátu mohou také ucpat otvory v hydroakumulační rohoži, proto je filtrační vrstva rovněž nutná. Zde se běžně používá geotextilie o gramáži cca 200 g/m² a více u intenzivních střech.

6. Střešní substrát

Střešní substrát poskytuje vhodné podmínky pro zakořenění a růst vegetace. Tloušťka této vrstvy se liší podle typu střechy. Výška substrátu se pohybuje od 5 do 30 cm v závislosti na typu střešní konstrukce a druhu pěstovaných rostlin. Substrát musí být dostatečně lehký, aby nepřetěžoval konstrukci střechy, ale zároveň schopný zadržovat vodu a poskytovat rostlinám dostatek vláhy.

U extenzivních zelených střech se podle standardů vypracovaných SZÚZ (Svaz zakládání a údržby zeleně) používá 5 až 10 cm střešního substrátu. Pro extenzivní zelené střechy je rozumné uvažovat alespoň 80 mm, ale v praxi se setkáváme i s návrhy 60 mm a méně. Je potřeba si uvědomit, že substrát tvoří zároveň i stabilizaci střechy, protože zelené střechy se primárně provádí jako přitěžované. Zároveň čím se ubírá na množství substrátu, tím se snižuje kvalita životního prostředí pro rostliny, z důvodu omezení prokořenitelného prostoru a redukce živin. Více susbtrátu může znamenat lepší podmínky pro nepůvodní druhy, které vytlačí námi zamýšlené. Substrát nesmí obsahovat materiál na bázi hlíny, který je nevhodný pro extenzivní střešní zahrady.

Pro intenzivní střechy se používá substrát vyšších objemových hmotností, zatímco pro extenzivní postačují substráty lehčí, i když nalezneme výjimky. Sání větru se nemusíte obávat v případě, že budete chtít na střešní zahradě stromy a keře, kde se bude výška substrátu pohybovat od 500 mm klidně do 2 m. V takovém případě je důležité zvážit statiku objektu a stabilizaci rostlin na střeše. Musíte si uvědomit, že mokrý substrát váží mnohem více, než suchý a že to je rozdíl dramatický.

Ke stabilizaci zároveň přispívá i nezbytně nutné kamenivo, kterým se po obvodě v šíři cca 300-500 mm musí opatřit každá zelená střecha stejně jako u odvodňovacích prvků. Musíme mít však na paměti, že hektarová zelená střecha opatřená obsypem kačírku po jejím obvodě a pak 99% plochy, která je pokrytá pouze 80 mm suchého a lehkého substrátu, není dobrý nápad, pokud střecha není lokalizována na místě, kde je absolutní bezvětří.

7. Vegetační vrstva

Tato vrstva je tím, co dělá zelenou střechu skutečně živou. Přináší nejen estetickou hodnotu, ale také ekologické výhody a pomáhá chránit budovu před extrémními teplotami. Vegetační vrstva - na pokrytí extenzivní střechy se využívají suchomilné rostliny, jako jsou např. rozchodníky. Osazujeme ji podle typu zelené střechy.

• Extenzivní střechy: Jsou nenáročné a samostatné. Osazují se především suchomilnými rostlinami, jako jsou rozchodníky (nebo rovnou rozchodníkové koberce), netřesky a některé druhy trav, které si poradí i s minimem vody a snesou silné slunce či mráz. Na Moravě, na druhé největší plantáži v ČR, pěstujeme vlastní, českým podmínkám přizpůsobené, rozchodníkové koberce. Ploché střechy malých rozměrů je možné osázet ručně jednotlivými rostlinami.
• Intenzivní střechy: Naopak umožňují vytvořit plnohodnotné zahrady - včetně travnatých ploch, keřů, bylinek a dokonce i malých stromů. S tím však přichází i vyšší nároky na péči, zavlažování a pravidelné hnojení.

I sukulentní rostliny kvetou, různými barvami a květy, navíc s chladnými obdobími roku se i barevně proměňují. Není pravdou, že by extenzivní střechy byly v čase naprosto stejné, avšak intenzivní střechy jsou mnohem rozmanitější a druhově pestřejší.

Zelená střecha a fotovoltaika

Specialitou poslední doby je kombinace zelené střechy a fotovoltaiky. Propojení, které se na první pohled může zdát protichůdné, je naopak velmi synergické. I na zelené střeše můžete mít fotovoltaické panely. Držáky se nekotví, stačí je pouze zatížit. Zelená střecha vytváří přitížení pro konstrukci panelů. Výparem vody dochází k ochlazování okolí a panelů, tím se snižuje jejich tepelné zatížení. To přináší zvýšení výkonu o cca 10-15 % a zároveň prodlužuje životnost panelů. Zelená střecha zároveň pohlcuje prachy a polétavé částice, které pak neulpívají na povrchu panelů a neklesá tím jejich výkon. Pro zelenou střechu též přináší tato synergie benefity. Ty jsou v tvorbě odlišných stanovišť pro růst rostlin. Tím se vytváří rozmanité prostředí, které umožňuje existenci více druhů než na běžné extenzivní zelené střeše.

Shrnutí vrstev zelené střechy

Dalším PLUS takovéto střechy je, že v létě odpařující se voda ochlazuje konstrukci střechy a v kombinaci se zpomalením prostupu tepla je v interiéru chladněji. To je například umocněno použitím hydrofilní minerální vlny.

tags: #skladba #zatravnene #strechy

Oblíbené příspěvky:

• Police dub spiz: Rozměry a nosnost
• Tipy pro projekty s podlahovými palubkami
• Schodové nášlapy z masivu
• Skládací dřevěná židle
• Bezpečné pozice jógy v těhotenství