Skladba zelené střechy s asfaltovými pásy

Zelené střechy nejsou výdobytkem poslední doby, nebo výmyslem moderních architektů. Jejich počátek se datuje hluboko do starověku.

Zelená střecha je nejen estetickou záležitostí, ale i funkční konstrukcí, která má oproti běžné ploché střeše nesporné výhody. Pro obyvatele domu se zelenou střechou je asi největším přínosem její estetická hodnota. Každý bude nejspíš souhlasit, že střecha s bujícím trávníkem, či dokonce květinami a keři, je rozhodně krásnější než střecha pokrytá asfaltovými pásy.

Dalším PLUS takovéto střechy je, že v létě odpařující se voda ochlazuje konstrukci střechy a v kombinaci se zpomalením prostupu tepla je v interiéru chladněji. To je například umocněno použitím hydrofilní minerální vlny. Zelená střecha zároveň pohlcuje prachy a polétavé částice, které pak neulpívají na povrchu panelů a neklesá tím jejich výkon. Vegetační střecha je schopná pohltit poměrně velké množství vody, kterou částečně spotřebuje a zbytek z ní pomalu odtéká ze střechy pryč. Při velkých deštích se tak výrazně sníží nebezpečí přehlcení dešťové kanalizace a případného vsakovacího zařízení. Vzhledem k tomu, že dnes má již každý majitel domu povinnost popasovat se s dešťovou vodou na svém vlastním pozemku, je tato vlastnost zelených střech čím dál zajímavější. Ve městech, kde je všeobecně pro vegetaci nedostatek místa, je ozeleňování střech obzvlášť vhodné. Zelené střechy mají velký význam v současné výstavbě.

Typy zelených střech

Zelené střechy můžeme rozdělit podle typu rostlin, které na ní porostou, na intenzivní a extenzivní. Zjednodušeně, extenzivní střechy nevyžadují téměř žádnou péči, jako střechy intenzivní. Na extenzivní zelené střechy patří především suchomilné rostliny. Nejčastěji používanými druhy jsou rozchodníky a netřesky. Rostliny, které často nacházíme na skalkách okolo našich obydlí. Extenzivní zelená střecha naopak potřebuje jen malou vrstvu substrátu, může být téměř bezúdržbová a osázená jen netřesky a jinými nenáročnými sukulenty.

Intenzivní zelená střecha s kvetoucími rostlinami je barevně a druhově pestřejší, ale je nezbytné při realizaci této zelené střechy zvážit možnosti post realizační údržby, jako je například zalévání střechy, případně sekání trávy atd. Na intenzivních střechách roste tráva, květiny a keře. Pro intenzivní zelenou střechu je charakteristická vysoká vrstva substrátu (podle toho, jak intenzivní zeleň chcete na střeše pěstovat) a tím také větší nároky na nosnou konstrukci domu. Je vhodná zvláště pro vegetační střechy, které mají být zahradou a pobytovým prostorem.

Čtěte také: Trámová střecha

I sukulentní rostliny kvetou, různými barvami a květy, navíc s chladnými obdobími roku se i barevně proměňují. Není pravdou, že by extenzivní střechy byly v čase naprosto stejné, avšak intenzivní střechy jsou mnohem rozmanitější a druhově pestřejší.

Kombinace zelené střechy a fotovoltaiky

Specialitou poslední doby je kombinace zelené střechy a fotovoltaiky. Propojení, které se na první pohled může zdát protichůdné, je naopak velmi synergické. Zelená střecha vytváří přitížení pro konstrukci panelů. Výparem vody dochází k ochlazování okolí a panelů, tím se snižuje jejich tepelné zatížení. To přináší zvýšení výkonu o cca 10-15 % a zároveň prodlužuje životnost panelů. I na zelené střeše můžete mít fotovoltaické panely. Držáky se nekotví, stačí je pouze zatížit.

Pro zelenou střechu též přináší tato synergie benefity. Ty jsou v tvorbě odlišných stanovišť pro růst rostlin. Tím se vytváří rozmanité prostředí, které umožňuje existenci více druhů než na běžné extenzivní zelené střeše.

Skladba zelené střechy

Správná skladba zelené střechy je velmi důležitá proto, aby plnila své funkce, jako je regulace teploty, prodloužení životnosti střechy apod. Skladbu zelené střechy nejvíce ovlivní fakt, zda se jedná o intenzivní či extenzivní typ. Nosná konstrukce střechy, parozábrana a tepelná izolace by samozřejmě byly i pod jinými střešními krytinami.

Co tedy na zelenou střechu patří?

Čtěte také: Realizace podlahového topení na OSB

1. Nosná konstrukce a parozábrana

Základem je nosná konstrukce, na kterou se následně aplikuje parozábrana. Je vhodné užít účinnější parozábranu, protože střecha nebude tak intenzivně prohřívána sluncem a zároveň se může v prostoru hydroakumulační a drenážní vrstvy držet voda, takže odpar par z konstrukce je nižší.

2. Tepelná izolace

Výběr tepelného izolantu je velmi odvislý od zamýšlené zelené střechy. Základ je znát zatížení, které bude generovat zelená střecha v plně nasyceném stavu a podle tohoto vybrat tepelný izolant.

• Pro extenzivní zelené střechy lze uvažovat i s minerální vlnou. Ta by měla dosahovat v hodnotě pevnosti v tlaku min. 70 kPa (např. Isover S).
• V případě kombinace zelené střechy a fotovoltaiky či jiných technologických zařízení je vhodné finální vrstvu navrhnout s pevností v tlaku min. 100 kPa (např.: Isover XH tl. 60 mm).
• Pěnovým polystyrenem či PIR izolací též nelze udělat chybu ve výběru. Tepelná izolace se spádovou úpravou EPS 150 (ideálně alespoň 200 mm = 2x 100 mm) lepeny k podkladu mezi sebou PUR lepidlem.

Obzvláště je nutné si dávat pozor na bodové zatížení od dosedacích plošek nopů, které redukují roznášecí plochu tohoto zatížení a mohlo by dojít k perforaci hydroizolace.

3. Separační vrstva

Mezi hydroizolací a akumulační a drenážní vrstvou musí být separační vrstva. Ta je nejčastěji tvořena geotextílií o min. plošné hmotnosti 300 g/m2. Pro dotační titul Nová zelená úsporám je nezbytné použít textílii s vyšší gramáží a to min. 500 g/m2.

Účelem separační geotextílie je v době realizace ochránit hydroizolaci proti případnému mechanickému poškození. V rámci skladby vytváří kluznou vrstvu právě mezi hydroizolací a vrstvami nad touto vrstvou. Běžně se používá k odseparování fólií z měkčeného PVC a tepelné izolace z pěnového polystyrenu, a to pro jejich chemickou nesnášenlivost. I pro jiné typy fólií je ale vhodné užít separační geotextílii (běžně 300 g/m2) a to například pro ochranu hydroizolace před rohy tužších tepelných izolací.

Čtěte také: OSB desky a šikmá střecha: správná skladba

4. Hydroizolační souvrství

Hydroizolační souvrství je velmi důležitá součást skladby, jelikož tato vrstva je ochranou před zatékáním do střechy a přitom je prakticky stále vystavena působení vody, kterou zelená střecha zadržuje. Pro použití v zelených střechách se dnes v drtivé většině případů používají hydroizolační fólie (PVC-P, TPO, EPDM, ...).

I v dnešní době se používají pro hydroizolace zelených střech i asfaltové pásy, ovšem v menší míře než dříve. Pro zelené střechy nelze užít pro hydroizolace jakýkoliv pás, ale pouze ty s atestem FLL (horní vrstvy, podkladní mohou být běžné). V rámci předání díla je vhodné provést kontrolu těsnosti hydroizolace nebo mít pod hydroizolací kontrolní systém detekující případné místo zatékání.

Ve skladbách zelených střech mají velký význam modifikované asfaltové pásy odolné proti prorůstání rostlin. Kvalitně namontovaná dvouvrstvá hydroizolace z modifikovaných asfaltových pásů má dlouhodobou životnost a při výstavbě zelených střech i poměrně dobrou mechanickou odolnost proti poškození. Hydroizolační souvrství je vždy dvouvrstvé. Horní asfaltový pás je vždy odolný proti prorůstání kořeny rostlin.

Asfaltové pásy odolné proti prorůstání kořeny

Asfaltové pásy, které jsou použity jako hydroizolace ve vegetačních střechách musí být dle ČSN EN 13707 [5] odzkoušeny na prorůstání kořeny dle ČSN EN 13948 [6]. Tato norma specifikuje zkoušku stanovení odolnosti proti prorůstání kořeny. Metodika této zkoušky vychází z metodiky vyvinuté Asociací FLL (Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V.). Zkouška [6] probíhá po dobu dvou let a zkušební rostlinou je hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea).

Předtím, než ČSN EN 13948 [6] vstoupila v platnost, tj. v roce 2007, byly používány dvě metodiky pro zjištění odolnosti asfaltových pásů proti prorůstání kořeny a to tzv. FLL test probíhá dva roky ve skleníku anebo čtyři roky v přírodních podmínkách. U dvouletého testu jsou jako rostliny používány hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) a pýr plazivý (Agropyron repens).

Druhá, dříve používaná metoda, je zkouška dle DIN 4062 [8], která je také díky používané rostlině Lupina bílá (Lupinus albus) nazývána Lupina test. Zkouška probíhá na dvou vzorcích o rozměrech 250 x 250 x 20 mm a jednom vzorku 250 x 250 x 10 mm, který se umístí do květináče, po dobu šesti týdnů během letního období v přírodních podmínkách anebo v zimním období po dobu osmi týdnů ve skleníku.

V současné době je na českém trhu několik asfaltových pásů, které je možné použít jako hydroizolace do vegetačních střechy. Jedná se o asfaltové pásy modifikované polymery elastomerického anebo plastomerického charakteru. Z hlediska ochrany proti prorůstání kořeny jsou zastoupeny všechny výše uvedené možnosti - chemické látky jsou v impregnaci nosné vložky, v asfaltové krycí hmotě anebo je použita nosná vložka z mědi.

Tabulka: Asfaltové pásy s odolností proti prorůstání kořeny na českém trhu (příklady)

5. Akumulační a drenážní vrstva

Mezi hydroizolací a akumulační a drenážní vrstvou musí být separační vrstva. Pro drenážní a hydro-akumulační vrstvu se často používá speciální nopkové fólie s vyššími nopky - 20 ale lépe 60 mm. Tato folie je schopná zajistit obě funkce - přebytečnou vodu odvede, ale potřebnou vodu zadrží. Tyto dvě funkce však lze také oddělit. Drenáž může zajistit štěrk, akumulaci vody třeba rohož z minerálních vláken nebo rašelina. Při návrhu těchto vrstev je třeba myslet na druh ozelenění (jaké bude mít nároky na vodu) a také na sklon střechy. Sledovanými parametry je nejenom pevnost v tlaku a množství zadržené a odtrénované vody, ale i velikost dosedací plochy, která se navíc materiálově snáší s hydroizolací.

V současné době tuto vrstvu reprezentuje jak tradiční skupina nopových fólií, tak i progresivnější skupina materiálů na vláknové bázi. Nopové fólie různých profilací a výšek a různými typy perforace primárně zachycují v "kalíšcích“ srážkovou nebo závlahovou vodu, ale také díky prostoru mezi nopy umožňují odtékání přebytečné vody, která protekla perforacemi na horní straně vrstvy, ke vpustem. Pro skladby doporučujeme drenážní fólii Platon DE 25 nebo 40.

Druhou skupinou materiálů na vláknité bázi jsou například hydrofilní minerální vlny. Tyto materiály kombinují několik vrstev - hydroakumulační, drenážní, filtrační a vegetační. Toto unikátní spojení přináší především zjednodušení skladby, úsporu nákladů a zrychlení realizace. Tento typ materiálu je tvořen většinou vlákny z vyvřelých hornin, čímž je deklarován jeho přírodní původ a nezávadnost pro životní prostředí. V intenzivních souvrstvích můžeme i pomoci zadržovat vláhu v různých výškách skladby a tím pomoci lepší dosažitelnosti a využitelnosti vláhy. Pro extenzivní zelené střechy ji lze též použít. Často se používá kombinace 50 mm hydrofilní vlny a 30 mm substrátu.

6. Filtrační vrstva

Filtrační vrstva bývá tvořena geotextilií a má za úkol zabránit zanášení hydro-akumulační a drenážní vrstvy nečistotami z vegetačního substrátu. Zde se běžně používá geotextílie o gramáži cca 200 g/m2 a více u intenzivních střech. Úkolem této vrstvy je zachytit jemné částice, aby nebyla odplavována ke vpusti a nezanášela se drenážní vrstva. Části substrátu mohou také ucpat otvory v hydroakumulační rohoži, proto je filtrační vrstva rovněž nutná.

7. Vegetační vrstva (substrát)

Vegetační vrstva představuje prostředí pro růst vegetace. Tvořena je substrátem. U vegetační vrstvy je důležité zvolit správnou mocnost. Pro extenzivní zelené střechy je rozumné uvažovat alespoň 80 mm, ale v praxi se setkáváme i s návrhy 60 mm a méně. Je potřeba si uvědomit, že substrát tvoří zároveň i stabilizaci střechy, protože zelené střechy se primárně provádí jako přitěžované. Minimální výška substrátu je 150 mm pro extenzivní zelené střechy a od 500 mm výše pro zelené střechy intenzivní.

V případě extenzivních zelených střech je chybou zvolit příliš vysokou vrstvu substrátu. Ta suchomilným rostlinám neprospívá. Navíc podporuje růst nežádoucích druhů a plevele. Zároveň čím se ubírá na množství substrátu, tím se snižuje kvalita životního prostředí pro rostliny, z důvodu omezení prokořenitelného prostoru a redukce živin. Druhý protipól může být též negativní. Více substrátu může znamenat lepší podmínky pro nepůvodní druhy, které vytlačí námi zamýšlené.

Vegetační substrát je různý pro různé druhy ozelenění. Měl by být schopen zadržet dostatečné množství vody, také ale musí být propustný, aby se na povrchu nedělaly louže. Zároveň by neměl být příliš těžký. Vegetační substrát má dvě základní složky - složku minerální a humus. Materiálů, které se do substrátů používají, je celá řada. Pokud si budujete střechu sami, můžete ho namíchat třeba z keramzitu, zeminy a písku.

• Pro extenzivní postačují substráty lehčí, i když nalezneme výjimky.
• Pro intenzivní střechy se používá substrát vyšších objemových hmotností. Sání větru se nemusíte obávat v případě, že budete chtít na střešní zahradě stromy a keře, kde se bude výška substrátu pohybovat od 500 mm klidně do 2 m. V takovém případě je důležité zvážit statiku objektu a stabilizaci rostlin na střeše. Musíte si uvědomit, že mokrý substrát váží mnohem více, než suchý a že to je rozdíl dramatický.

8. Rostliny

Vegetační vrstvu osazujeme podle typu zelené střechy - v případě zelených střech extenzivního typu se obvykle jedná o rozchodníky a různé traviny. Na extenzivní zelené střechy patří především suchomilné rostliny. Nejčastěji používanými druhy jsou rozchodníky a netřesky.

Tráva potřebuje 300-350 mm substrátu a je třeba ji sekat. Bezúdržbové střechy s 8-12 cm substrátu se osazují rozličnými sukulenty, ale z naší zkušenosti na ní výborně roste třeba pažitka. Vzhled zelené střechy se během její výstavby i provozu mění. Rostliny na střechách během roku mění barvu a plocha zelené střechy může být vybudovaná jako zelený "koberec" anebo rostlinky jsou vysázeny jen v určitých místech s tím, že se postupně rozrostou a zaplní celou plochu zelené střechy. Vybudování střechy ozeleněná v celé ploše stojí větší finanční náklady než vybudování střechy s lokálně osázenými rostlinami.

Důležité aspekty realizace a údržby

Při zřizování zelené střechy na stávající konstrukci, kde byla krytina původně jiná, je kritickým bodem otázka přidaného zatížení. Některé konstrukce mohou vydržet přidané zatížení bez nutnosti dodatečného vyztužování, jiné nikoli. Doporučujeme konzultovat tuto otázku s odborníkem, zvláště v případě, že plánujete intenzivnější ozelenění. Běžná extenzivní zelená střecha váží mezi 80 a 180 kg /m2 při plném nasycení vodou, intenzivní střešní zahrada může mít hmotnost od 400 do 900 kg/m2.

Zelenou střechu si můžete vytvořit i svépomocí, zvláště pokud se jedná pouze o garáž, pergolu či kůlnu. Na internetu je mnoho videí a návodů, jak na to. Doporučujeme tuto část práce svěřit profesionální firmě, jelikož provedení dokonale těsného hydroizolačního povlaku je náročné a přitom důležité.

Je potřeba také připomenout, že se u zelených střech musí provádět pravidelná kontrola a údržba.

tags: #skladba #zelené #střechy #asfaltový #pás

Oblíbené příspěvky:

• Instalace dvířek pro kočky do izolačního skla
• informace o Weber Cementové Šedi
• Vlastnosti OSB desek s perodrážkou
• Výběr nářadí pro elektroinstalaci do zdiva
• Jak na odvodnění dešťové vody z přístřešku?