Smáčivost nových omítek pro malování: Klíč k bezchybnému výsledku

Malování a natírání v domácnosti je boj, který se někdy neobejde beze ztrát. Chyby sice děláme všichni, ale tady se opravdu vyplatí jich vyvarovat. Nedostatky jdou totiž vidět a doslova vás pálí do očí. Dobrých 70 % kvality odvedené práce s natíráním stojí na tom, co uděláte před tím, než štětku nebo váleček vezmete vůbec do ruky. O úspěchu rozhodujete volbou vhodné nátěrové hmoty, optimálních pomůcek, zakrýváním ploch. Teprve pak přijde na řadu zvolená technika a za ní možná očekávaný výsledek.

Vliv vlhkosti a zasolení na omítky

Vysoká vlhkost zdiva nebo betonu přispívá ke korozi konstrukcí, k jejich zasolení a k postupné ztrátě pevnosti. Vlhkost vzniká, pomineme-li jiné příčiny, jako důsledek vzlínání zemní vlhkosti tam, kde tato izolace chybí úplně nebo vlivem stáří je již funkčně nedostatečná. Korozí se rozumí rozrušení materiálu zdiva nebo konstrukce elektrochemickými, chemickými a fyzikálními procesy, aktivovanými v důsledku nehomogenit a vzájemné interakce různých materiálů ve zdivu a v okolním prostředí. Příčinami zamokření mohou být i defekty na vodovodní a kanalizační instalaci, děravé okapní žlaby a svody, poruchy a tím zatékání do střešních konstrukcí, špatné odvedení dešťových vod z okolí objektu a rovněž i kondenzace vzdušné vlhkosti na povrchu nebo i uvnitř zdiva tam, kde stavebně fyzikální vlastnosti obvodové konstrukce nejsou v souladu se zatížením interiéru vysokou vlhkostí a případně s nevhodným otopným režimem.

Vzlínající vlhkost unáší rozpustné soli, z nichž nejnebezpečnější je slabě rozpustný síran vápenatý, v důsledku kyselých dešťů dnes doslova všudypřítomný. Sírany reagují s hlinitanem vápenatým Ca3(AlO3)2, obsaženým ve všech běžných cementech za vzniku podvojné soli etringitu Ca3(AlO3)2 3CaSO4 32H2O. Tato sůl váže do krystalové mříže 32 molekul vody na jedinou krystalovou buňku, čímž se objem výchozí bezvodé suroviny zvýší až 36 krát. Nebezpečí porušení provlhlých konstrukcí mrazem spočívá v nabývání ledu o ca 1/10 objemu oproti původnímu objemu vody v pórech. Soli přiváděné vzlínající vlhkostí do zdiva, ale zejména pak produkty reakcí těchto solí s minerálními látkami obsaženými v cementech, jsou silně hygroskopické. Zasolené zdivo tak velmi ochotně na svém povrchu i v hloubi přijímá další vlhkost - ať už vzdušnou nebo kapilární - a s ní další sole. Jakmile se povrchy kapilár a pórů ve zdivu pokryjí hygroskopickými solemi, od základů se mění podmínky pro další kapilární děje.

Smáčivost kapilárních stěn (tedy i tzv. krajový úhel) se může zvýšit natolik, že vzlínající voda může vystoupat, ryze teoreticky, téměř neomezeně, zatímco póry nezasolené zdi, jež mají mj. také větší světlost, umožňují výšku vzlínání v řádu centimetrů. Dominantní hybnou silou zvyšující se vlhkosti a stoupání kapilárního lemu je tak míra zasolení. A naopak, čím je větší je vlhkost zdiva, tím větší je přísun solí, a tak dokola. Výsledkem je nakonec provlhlé zdivo a vzduch v místnosti, přičemž nepomáhá ani intenzivní větrání. K zavlhání konečně přispívá i vzdušná vlhkost, která po celý rok difúzním mechanismem prostupuje zdivem.

Následky vlhkosti a zasolení

• Podlahy, okna a dveře napadené hnilobou.
• Hnijící zhlaví stropních trámů.
• Zvýšený výskyt dřevokazného hmyzu a plísní.
• Chátrání stropních omítek nesených dráto-rákosovými rohožemi.
• Poškození nábytku, čalounění, koberců a textilií.

Sanace vlhkého zdiva: Metoda NAVOM

Způsob ochrany hydroizolačním materiálem NAVOM patří mezi úspěšné sanační metody prověřené praxí, ač pro ní není dosud k dispozici detailní fyzikální popis. Jde o systém, který využívá pro úpravu vlhkosti ve zdivu a odstranění defektů omítek od zasolení mikroporézní vrstvu účinkující jako polopropustná (osmotická) membrána v líci nenahozeného zdiva, přiměřeně prostupnou pro odpařování, avšak nepropustnou pro soli. Tímto zásahem odpadnou problémy s použitím poměrně drahé sanační omítky a je možno vyhovět i požadavku památkářů na použití původních omítkových materiálů v případě opravy historických objektů.

Čtěte také: Jak dlouhá je záruka na střešní krytinu?

Technologický postup sanace materiálem NAVOM

1. Zahájíme otlučením vlhké a zasolené omítky nad úroveň vzlínající vlhkosti, obvykle z obou stran zdi. Osekání původní omítky nad kapilárním lemem zvolíme vyšší o 30 až 50 cm; minimálně však o hodnotu tloušťky zdi.
2. Zdivo zbavíme prachu ometením, vysátím nebo proudem vzduchu z kompresoru.
3. Následuje penetrace zdiva a tím jeho zpevnění napouštěcím roztokem NAPO. K tomu použijeme štětku nebo stříkací pistoli.
4. Po zaschnutí penetrace provedeme první nátěr nebo nástřik materiálem NAVOM.
5. Po zaschnutí nátěru provedeme vyspravení povrchu zatmelením větších spár a kaveren tmelem NAVOM TPV.
6. Po jeho vytvrdnutí naneseme ještě jeden až dva nátěry hmotou NAVOM. Dvou až trojnásobný nátěr vytváří mikroporézní přepážku na povrchu zdiva, která zároveň ovlivňuje osmotické poměry rozpuštěných solí v konstrukci.
7. Konečnou úpravou je opětovné nahození zdi omítkou. Profesionální postup se zjednoduší tím, že místo speciálního tmelu provedeme vyplnění kaveren a vyspravení zdi jemnozrnnou cementovou maltou.
8. Mezi vysprávkou zdi s nástřikem nebo nátěrem a nanesením vrstvy omítky dodržujeme čtrnáctidenní přestávku.

Vlhkost zdi zmizí až po dobrém vyzrání (hydrataci) sanační hmoty. Tento ověřený systém využívá princip chemicko-fyzikální ochrany, kdy se zásadně mění osmotické poměry rozpuštěných solí. Přiměřeně prodyšný hydroizolační systém časem upravuje vlhkostní poměry ve zdivu pod kritickou mez nadměrné vlhkosti a chrání jej před nadměrným transportem všech druhů atmosférické vody.

Princip činnosti materiálu NAVOM

Mikroporézní vrstva NAVOM neumožňuje solím dostat se na povrch, ale umožňuje difúzi vodní páry. Bílkovinná organická látka kasein přítomná ve vrstvě se navíc vlhkostí rozpíná a také brání pronikání kapilární vody se soleni na povrch. V závislosti na konkrétní místní intenzitě odparu se vytváří oblast s vyšší koncentrací rozpuštěné soli, nad níž je již sucho, neboť voda postupuje dále difúzí v podobě páry. Hmota je formulována jako kaseino - silikátová disperze s přídavkem dalších přísad. Je vyráběna českým výrobcem z tuzemských materiálů a má atest na pitnou vodu, tudíž je po zaschnutí a vyprchání amoniaku (který rozpouští kasein) zcela ekologická. Pro speciální aplikace (v uzavřených prostorách) existuje i modifikace bez použití amoniaku; sanační hmota je však dražší. Při nespotřebování celého balení je možno materiál NAVOM v původním neprodyšném obalu s plastovou folií dlouhodobě skladovat.

Typy omítek a jejich smáčivost

Sádrové omítky

Sádrové omítky jsou nejčastější volba pro obytné místnosti bytů a rodinných domů. Jsou rychlé, hladké, prodyšné a připravené na malbu. Sádrové omítky používáte tam, kde nechcete vlhkost. To znamená obývací pokoje, ložnice, chodby, kanceláře. Sádra je příjemný materiál - dýchá, reguluje vlhkost vzduchu a vytváří zdravé vnitřní klima. Hlavní výhoda je rychlost. Sádrovou omítku nanášíme strojně v jedné vrstvě, za den pokryjeme velké plochy a omítka je rovnoměrná. Nemusíte čekat týdny na schnutí. Nevýhoda je citlivost na trvalou vlhkost. Sádra měkne, když je pořád mokrá. Proto ji nedáváte do koupelen, prádelen, sklepů nebo garáží.

Výhody a nevýhody sádrových omítek

Následující tabulka shrnuje klíčové vlastnosti sádrových omítek:

Sádrové a vápenocementové omítky nejsou konkurenti - každá má své místo. Když budujete nebo rekonstruujete dům, použijete obě podle účelu místnosti. V praxi to vypadá tak, že obývák, ložnici a chodbu uděláte sádrou. Koupelnu, WC a případně sklep vápenocementem. To je osvědčený postup, který dává smysl.

Čtěte také: Kompletní sortiment pro vaše projekty

Silikátové omítky Paulín

Silikátové omítky Paulín dodávají zdivu výbornou odolnost proti atmosférickým vlivům a znecišťujícím látkám. Jejich anorganické složení zabraňuje růstu řas, mechu, lišejníků a fasády zůstávají čisté. Mezi mnoha výhodami při používání silikátové řady Paulín je jistota získání jasných odstínu, které jsou odolné i nepříznivým vlivům. Velmi dobrá je i mechanická odolnost a přítomnost přírodních pigmentů v jejich složení, které umožňuje dosažení velmi uspokojivých výsledků. Pojivo - draselné vodní sklo, zaručuje chemickou vazbu s minerálním podkladem a způsobuje tak velmi vysokou prodyšnost vodním parám. Povrch této omítky má výrazně sníženou smáčivost, která způsobuje velmi dobré samočistící schopnosti. Příkladem jsou tenkovrstvé probarvené omítkoviny SILK COAT 100, 120, 150, 180 na bázi modifikovaných křemičitanů, anorganických pigmentů a přísad proti plísním a řasám, silikátových a mramorových písků o konstantní zrnitosti od 1,0 mm, 1,2, 1,5 do 1,8 mm.

Smáčivost a její význam pro malování

Pod pojmem smáčivost se obecně rozumí míra smáčení daného povrchu konkrétní kapalinou. Fyzikální veličinou, která určuje tuto vlastnost je tzv. Povrchová volná energie (anglicky Surface free energy - SFE). Ta vyplývá ze zastoupení jednotlivých typů nenasycených fyzikálních mezimolekulárních vazeb na měřeném povrchu. Chceme-li docílit dobrého smáčení povrchu, například když potřebujeme na povrch nanést ochranný nátěr barvy, je nezbytné dosáhnout povrchu s co nejvyšší povrchovou volnou energií (s co nejvyšší mírou nenasycených povrchových vazeb), který bude dobře smáčen a kapalina na něm může vytvořit souvislý film. Nejlepších výsledků při zvyšování SFE povrchů se dosahuje pomocí povrchových úprav plazmatem, plamenem, nebo koronou.

Opačným příkladem je snaha o zabránění ulpívání kapalin na povrchu, kdy se snažíme dosáhnout co nejnižší SFE. Povrch je považován za nesmáčivý pro danou kapalinu, pokud tato na povrchu vytváří kulové kapky s kontaktním úhlem (CA) větším než 90°. V případě smáčení vodou se takový povrch označuje jako hydrofobní. U povrchů, které jsou danou kapalinu výrazně nesmáčivé (CA > 150°) může být pozorován také tzv. self-cleaning effect, kdy kapky které po povrchu kloužou, na sebe „nabalují“ volné nečistoty (prach atd.) a strhávají je pryč z povrchu. Takové povrchy se pak nazývají superhydrofobní.

Nejrozšířenější metodikou stanovování SFE je měření úhlů smáčení metodou přilehlé kapky, kdy na měřený povrch nanášíme kapky různých kapalin, u kterých známe zastoupení jejich vazeb. Nejběžněji používanými analytickými kapalinami jsou demineralizovaná voda (polární kapalina) a dijódmethan (nepolární kapalina). Po vytvoření kapky opticky měříme tzv. kontaktní úhel (značíme θ), který je výsledkem silové rovnováhy na třífázovém rozhraní pevná látka - kapalina - plyn. Interakce mezi povrchem a kapalinou si proto rozdělíme na polární γp, které reprezentují relativně silné vazby (vodíkový můstek, reakce donor-akceptor) a disperzní γd, která představuje řádově slabší vazby (Van der Waalsovy vazby, interakce dipól-dipól aj.).

Malování nových omítek v novostavbě

Omítky v novém domě potřebují čas, aby vyschly a vyzrály. Pokud se pustíte do malování příliš brzy, riskujete, že vlhkost zůstane pod vrstvou barvy. Nátěr pak nebude na omítce dobře držet, začne se odlupovat, objeví se fleky a brzy možná i plísně. Běžně používané štuky potřebují k dokonalému vyzrání alespoň 4 týdny při teplotě 20 °C. Při nižších teplotách ale bude doba schnutí a zrání delší.

Čtěte také: Střešní krytiny Děčín a okolí

Příprava podkladu před malováním

Při prvním malování novostavby na vás čeká hned několik nástrah. Podklad totiž musí být nejen vyzrálý, ale také dobře připravený. U štuků s hrubší strukturou doporučujeme povrch nejprve přebrousit, abychom se zbavili nesoudržných drobných zrnek písku na povrchu omítky. Před prvním malováním je zpravidla nutná i penetrace, která sníží nasákavost, zlepší přilnavost nátěru a celkově sjednotí vlastnosti podkladu. Myslet musíte i na detaily, ať už jde o provedení ořezů štětcem v rozích, nebo zamaskování nových oken, podlah a dalších okolních předmětů.

Malování sádrové omítky u novostaveb

I na první malování sádrových omítek, které se u novostaveb v posledních letech používají častěji než vápenocementové, se musíte náležitě připravit. Na nové sádrové omítky určitě doporučujeme nanést kvalitní penetraci. Protože je povrch hladký a lesklý, je malování bez penetrace obtížnější - barva k podkladu hůře přilne. Lze aplikovat i probarvenou penetraci, díky které bude spotřeba samotné barvy nižší. Při malování sádrových omítek volíme vodou ředitelné disperzní nátěry, které jsou paropropustné. Podklad neuzavřou - umožní mu „dýchat“.

Volba barvy a technologie nanášení

Moderní nátěrové hmoty s barevnými pigmenty si bez problémů poradí i s novými omítkami. Z praktického hlediska je ale tradiční bílá vhodnější. Novostavba má totiž po dokončení tendenci pracovat, a tak se na stěnách mohou objevit tenké praskliny a další drobné vady. Jejich zapravení a sjednocení barvy je u bílého nátěru jednodušší. Ve fázi dokončení stavby navíc mnozí ještě nemají konkrétní představu o finální podobě jednotlivých místností, a tak stěny znovu vymalují až později v souladu se stylem interiéru. Z těchto důvodů se malování nového domu zpravidla nese ve znamení bílé barvy.

Pokud stavíte větší rodinný dům, rozhodně zvažte možnost nanášení prvního nátěru technikou stříkání (tzv. airless). Právě pro novostavby, bytové domy, komerční prostory a větší rekonstrukce je technologie airless ideální, protože jsou místnosti v podstatě prázdné. Stačí tak jen zakrýt podlahy, okna, dveře a pár dalších předmětů. Se stříkací pistolí budou nátěry hotové rychle, a to i v případě velkých ploch. Airless technologie vám ve výsledku přinese i finanční úsporu, protože veškeré práce zaberou podstatně méně času. Aby však bylo malování stříkací pistolí kvalitní - nátěr jednotný, bez kapek a stékání barvy - jsou potřeba zkušenosti a odpovídající technologické zázemí.

Časté chyby při malování a jak se jim vyhnout

Zvrásnění na povrchu

Pokud se na povrchu natřené plochy objeví zvrásnění, jako by barvu někdo pomačkal, problém velmi pravděpodobně bude spočívat v tom, že nátěr byl aplikován v příliš silné vrstvě. Podobného nechtěného efektu také můžeme dosáhnout, když se snažíme urychlit si práci a čekání na zasychání. Tím, že si vypomůžeme přídatným zdrojem tepla, a umístili jsme ho příliš blízko natřeného povrchu. Ten se pak má tendence „zdrcnout“. Barva v postiženém místě musí dolů. Počkejte, až úplně zaschne, a pak ji zkuste okartáčovat a opískovat.

Puchýře a bubliny

Jestliže barva vytváří něco, co nápadně připomíná puchýře a bubliny, problém je v adhezi, respektive v nedostatečném přilnutí nanesené barvy k podkladu. Na vině může být teplo, zrovna tak jako vlhkost. Po čase by to skončilo odloupnutím. Takže je lepší to provést kontrolovaně a hned, a povrch zvrásnit/obrousit. Znovu zamalovat. Pokud se to stalo znovu, to vypadá spíš na problém s vlhkostí, který budete muset vyřešit před dalším natíráním.

Navzájem se propíjející barvy

Pokud se barvy navzájem propíjejí, pravděpodobně někdo hodně pospíchal a nepočkal na řádné zaschnutí. Celou tu kontaktní zónu naštěstí není třeba odstranit, ale postupně natřít znovu. Tentokrát s patřičnou pauzou. Jinak pokud někde vytváříte v dotyku kontrastní barevné plochy, možná by se vyplatilo investovat do stabilizátoru nátěru.

Praskliny (aligátorový efekt)

Prasklina, i ta vlasově tenká, je dalším signálem, že malíř podcenil přípravu. Navíc, i z malé může po čase vyrůst pořádný aligátor přes celou stěnu. Co se mohlo pokazit? Možná tu převládla snaha nanést na latexový nátěr olejovou barvu, což není bez přípravy úplně šťastný nápad. Možná byla podkladová barva příliš stará a řekněme chemicky nekompatibilní. Možná jsou stěny vlhké, nebo jen neobroušené.

Nečistoty na čerstvě vymalované stěně

Vlas ze štětky, kočičí chlup nebo něco podobného, přilepeného na čerstvě vymalované stěně. Pro čistotu válečků je nezbytné, aby se nikdy během natírání nedotkly země, kde by nějakou nečistotu mohly sebrat. Je třeba je prát v mýdlové vodě, a před použitím otestovat, třeba na fólii. I štětku se vyplatí po každém malování vymýt a při aktu na ní netlačit, aby vlas nepouštěla. Vlastně, je třeba vypulírovat i stěny a stropy, od prachu a pavučin. Pokud už je barva zaschlá, zkuste to nevábné vlákno vyloupnout nebo odbrousit.

Nespokojenost s odstínem barvy

Pokud vám nesedla barva, budete muset malovat znovu. Vyzkoušet ještě můžete glazuru, ale pokud se vám barva nelíbí, je to spíš práce navíc. Zkusit můžete znovu, se světlejším odstínem, případně si tu původní znovu namíchat se světlejší bílou.

Nerovné stěny

Pokud vás trápí nerovné stěny, zkuste je vymalovat samonivelační barvou. Ta srovnává povrchové odchylky a vytváří hladký a tvrdý povrch.

Odlupování barvy s malířskou páskou

Páska by měla „zmizet“ z místa činu nejpozději hodinu po malování. Zachraňovat důsledky tohoto pochybení je ale možné. S pomocí ostrého břitu (ideálně lámacího nožíku) oddělte barvu od pásky, kterou následně odlepíte.

Chyby v počtech spotřeby barvy

Výrobce si údaje o kapacitě plechovky nebo kbelíku s barvou nevymýšlí, ale je třeba vyladit čísla s realitou. Jenže čím hrubší povrch natíráme, tím větší je spotřeba. Na zrnitou omítku tedy spotřebuji o dost víc, než na hladký sádrokarton. Ono se obecně vyplácí koupit minimálně pár litrů barvy navíc. Kdyby se třeba objevila nějaká drobná kolize, abyste neskončili na suchu.

tags: #smacivost #nove #omitky #pro #malovani

Oblíbené příspěvky:

• Moderní řešení pro váš domov
• Vlastnosti a použití dřevotřísky na půdu
• Použití PUR Pěny s Výškou 25 cm
• Jak na opary s bylinkami
• Izolace Viadrus U26 pro lepší efektivitu