Špatné slepení termobodů asfaltových šindelů: Příčiny a řešení

Asfaltové šindele (někdy též nazývané kanadské šindele) patří už mnoho let k tradičním střešním krytinám, které mají své místo na trhu díky své flexibilitě, mechanickým vlastnostem, životnosti, rozsahu použitelnosti, četnosti barevných a tvarových modifikací, nízké hmotnosti i použitelnosti v malých sklonech střešních plášťů. Jejich životnost se pohybuje mezi 25 až 50 lety a vydrží i extrémní počasí, ovšem záleží na jejich kvalitě i na provedení pokládky.

Dnes je můžete ve vysoké kvalitě vídat i na střechách obytných i komerčních objektů. Asfaltové šindele jsou oblíbené pro svou lehkost i jednoduchost pokládky. Využívají se proto především na tvarově členitých střechách i na rekonstrukce střech se slabším krovem. Velkou výhodou je i velmi příznivá a dostupná cena. Při výběru materiálu je ale na místě preferovat ověřené lepší značkové výrobky.

Příčiny problémů se slepením termobodů

Mezi velmi časté chyby realizace patří podcenění takzvané samosvařitelnosti termobodů. Na asfaltových šindelích jsou většinou z výroby nanesené lepicí plochy, které při dodržení technologie montáže zabezpečují vzájemné slepení jednotlivých řad krytiny na sebe. Tyto adhezní plochy se obvykle realizují z vysoce modifikovaného asfaltu. Při určitých teplotách střešního pláště se tyto lepicí plochy při kladení aktivují a následně se krytina slepí.

Panuje však názor, že krytina se slepí v určitém časovém horizontu vždy. Toto tvrzení je bohužel mylné. Když se střešní plášť montuje v chladném počasí a není předpoklad, že se krytina slepí v krátkém časovém horizontu, vzniká nebezpečí, že se povrch lepicích ploch zanese prachem, pylem nebo jinými nečistotami a účinná lepicí plocha se tak výrazně zmenší a stane se nefunkční. V horším případě může krytinu mechanicky poškodit vítr. V chladném počasí se musí věnovat pozornost těm šablonám, které se na střeše ohýbají (úžlabí, hřebenové a nárožní tvarovky a podobně).

Vlastní slepení krytiny je vždy diskutabilní v chladném počasí, na severních stranách střechy, které i v letním období můžou být trvale ve stínu, nebo na strmých a závětrných plochách střech, kde proti zatížení vlastní hmotností krytiny působí sání větru. V zimních měsících nedojde ke slepení samolepicích bodů, které potřebují přímý sluneční svit a dostatečné rozehřání.

Čtěte také: Sádrová omítka na cihle: řešení problémů s přilnavostí

Faktory ovlivňující funkčnost asfaltových šindelů

Volba a kvalita materiálu

Už při výběru krytiny by měl investor nebo dodavatel důsledně zvážit, co od materiálu očekává. Na trhu je k dispozici velmi široká škála výrobků od různých dodavatelů. Navzdory často podobnému vzhledu se mohou tyto materiály od sebe podstatně lišit svými parametry i životností. Kvalitu asfaltového šindele lze posoudit srovnáním s požadavky STN EN 544: 2011 (Asfaltové šindele s minerální a/nebo syntetickou vložkou. Specifikace výrobku a zkušební metody.). Uvedená norma stanovuje požadavky na mechanicko-fyzikální vlastnosti těchto materiálů. Jde především o plošnou hmotnost výztužné nosné vložky, pevnost v tahu, odolnost nosné vložky proti přetrhnutí kotvicími prvky, rozměrovou stabilitu, minimální množství čistého asfaltu na jednotku plochy, minimální tloušťku šindelů, odolnost proti stékání asfaltu při vysokých teplotách, odolnost proti vzniku puchýřků, nasákavost materiálů či maximální hodnoty obrusnosti posypu. Tyto parametry nelze až na výjimky zhodnotit vizuálně. Zodpovědně je lze posoudit jen z technických listů produktu.

Asfaltové šindele jsou na střechách v Kanadě, a hlavně v USA nejpoužívanější střešní krytinou (odtud lidové označení kanadský šindel). S úspěchem se vyrábějí a udržují již více než 100 let. Minimalizovat potřebu brzké opravy střešního šindele z důvodů nízké životnosti materiálu lze již v okamžiku nákupu materiálu. Už při jeho výběru je třeba zvážit, co od něj očekáváte.

Kvalitu šindele zřídka posoudíte pouhým pohledem. Jednotlivé výrobky se totiž liší jen minimálně. Odpovědné rozhodnutí o kvalitě šindele lze určit pouze z technických listů produktu. Doporučujeme zvolit výrobce, který transparentně deklaruje co nejvíce vlastností výrobku na technickém listu. Jedná se zejména o množství asfaltové hmoty, tloušťku, typ použité nosné vložky, pevnost atd. Obecně lze říci, že pro důležité stavby by měl šindel odpovídat evropské normě EN 544 pro střešní asfaltové šindele. Jestliže na obalu výrobku uvidíte vyznačenou výjimku ETA z této normy, doporučujeme takový šindel použít na méně významné stavby (přístřešky, altány, pergoly, kůlny aj.).

Podkladní vrstva

V projekční fázi je třeba posoudit, jaký je charakter budovy, v jakých klimatických podmínkách se budova nachází, jaké jsou sklonové poměry povrchu střešního pláště a jakému namáhání bude střešní plášť vystaven, jak správně navrhnout vhodný podklad pod krytinu, jakým způsobem řešit odvětrání podstřešního prostoru a jaké jsou požadavky na střechu z požárního hlediska. Velmi častým a bohužel i viditelným problémem je nekvalitní záklop. Jeho nerovnosti mohou být způsobeny použitým materiálem, navlhnutím záklopu vlivem nedostatečného odvětrání podstřešního prostoru nebo poddimenzováním tloušťky bednění vzhledem k zatížení střechy, sklonu střešního pláště a vzdálenosti nosných podpěr.

V případě, že byly k vytvoření záklopu použity desky, měly by kromě odpovídající tloušťky splňovat i požadavky na šířku a především vlhkost, která by neměla přesáhnout 18 %. Desky by měly být samozřejmě bez kůry a ošetřené vhodným prostředkem proti vzniku mykóz a působení dřevokazného hmyzu. Při použití OSB desek je třeba respektovat hlavně požadavky na vytváření dilatačních spár mezi deskami, které jsou různé v případě desek s rovnými hranami a desek 4PD (pero-drážka). Tyto požadavky stanovuje výrobce OSB desek. Nezanedbatelným požadavkem je také použití odpovídajících kotvicích prvků při respektování jejich správného rozmístění, které stanovují všeobecně závazné předpisy. Bez ohledu na použitý materiál musí tento v závislosti na sklonu střechy, mechanickém zatížení a vzdálenosti podpěr splňovat požadavky na maximální dovolený průběh záklopu, který je 0,3 % osové vzdálenosti podpěr.

Čtěte také: Řešení problémů s dlažbou

Další velmi častou chybou je vytváření provizorních zakrytí nevhodnými materiály. Mezi ně patří většinou podkladové pásy typu A, které mají kartonovou nebo plstěnou nasákavou a tvarově nestabilní výztužnou vložku. Ta po navlhnutí vlivem srážkové nebo atmosférické vlhkosti změní své rozměry. Krytina na takto zvlněném podkladu přiznává všechny jeho nerovnosti. Po slepení plochy zůstanou tyto nerovnosti v tomtéž stavu během celé životnosti střechy. Používání těchto pásů pro vytváření se­paračních a ochranných vrstev ve skladbách střech z asfaltových šindelů je nepřípustné. Jako podkladové vrstvy se musí používat materiály, které mají nenasákavou, nehnijící a tvarově stabilní nosnou vložku. Uvedené chyby jsou jen estetické. V mezních případech, kdy má střecha spád na hranici bezpečného sklonu, mohou být tyto chyby i funkční. Vlivem nerovností se na povrchu střechy mohou vytvořit místa se sklonem nižším, než je minimální bezpečný spád.

Ano. Pod asfaltové střešní šindele je možné použít vůči vlhkosti odolné stavební desky (například OSB desky, multifunkční panely či překližky) místo prken s perem a drážkou, a za určitých podmínek můžou být použita i hrubá prkna bez pera a drážky. Sukovitost nebo sklon vláken materiálu může při použití hrubých prken působit problémy. Je tudíž velmi nutné dodržovat návody výrobce při dimenzování a instalaci vůči vlhkosti odolných stavebních desek. Nejdůležitějším faktorem je tloušťka desek. Ty by měly být tak tlusté, aby byla zajištěna statická únosnost pro dané sněhové pásmo. Prkna bez pera a drážky musí být silnější než prkna s perem a drážkou, protože prkna se vzájemně nepodpírají. Během vysychání navíc lehce vznikají na prknech bez pera a drážky nerovnosti a dochází ke “zkroucení” prken, které může šindel kopírovat.

Kotvení

Pravděpodobný důvod zatékání je aplikace příliš krátkých lepenkových hřebíků. Anebo sponek, které nedoporučujeme používat vůbec. Pokud špičky hřebíků (nebo sponek) neprojdou prknem, díky kolísání vlhkosti dřeva (bobtnání a smršťování) začnou hřebíky vystupovat z prken. Zalepení na okrajích šindelů se začíná postupně uvolňovat. Voda se dostává pod šindel a dále přes hřebíky do prken, která bobtnají, a problém se zhoršuje. Hřebíky nepřitlačí lepivý povrch šindele k povrchu šindele předchozího (vespod) protože projdou skrz jen jeden šindel. Příliš krátké hřebíky postupně vystupují z podkladních prken a zároveň zvedají pás nebo šindel, což vede k uvolnění spojů.

Častým problémem je snaha realizačních společností snížit náklady použitím nevhodného kotvení. Kvalita kotvicích prvků je v případě hřebů dána průměrem dříku a hlavy, protikorozní ochranou a výtěžností zvýšenou například vroubkováním nebo kroucením dříku. Při použití hřebů s malým průměrem hlavy se může v průběhu montáže přetrhnout nosná vložka krytiny. Další chybou je nesprávné geometrické umístění kotvicího prvku. Místa kotvení jsou jednoznačně určena montážními instrukcemi vydanými výrobcem nebo dovozcem. Předepsané horizontální umístění hřebů je nutné dodržet z důvodu vodonepropustnosti krytiny v místě perforace. Vertikální umístění kotvicího prvku se stanovuje tak, aby prvek procházel oběma vrstvami šindelů. V případě, že se hřeb nachází příliš vysoko a neprojde spodní šablonou, může se především na strmých plochách sesunout vrchní část krytiny vlastní vahou nebo namáháním vlivy vnějšího prostředí. Při montáži se může stát, že se hřeb nebo spona umístí do spáry mezi deskami.

Odvětrání střešního pláště

Problematice odvětrávání střešních plášťů z asfaltových šindelů by mohl být věnován samostatný článek. V příslušné normě se hovoří o tom, že zateplené šikmé střechy jsou navrhovány jako dvou- nebo víceplášťové. Zároveň tato norma předepisuje minimální tloušťku odvětrávané vzduchové mezery 20 mm. U střešních plášťů z asfaltových šindelů je třeba tuto minimální hodnotu zvětšit na 50 mm. Na rozdíl od ostatních skládaných krytin není totiž mezi šindelem a záklopem vytvořena žádná další vzduchová mezera. Zároveň se po slepení povrch střechy uzavře a nelze počítat s účinnou provzdušností ve spojích jednotlivých šablon. Jakákoliv cirkulace vzduchu se tedy odehrává pod záklopem. Pro dimenzování poměru ploch nasávání, odvodu vzduchu a šířky větrací mezery existují výpočtové tabulky, přičemž výpočet závisí na sklonu střešního pláště a vzdálenosti okapové hrany od hřebene střechy (délka větrací spáry). Poddimenzování větrání dvouplášťové konstrukce má za následek nadměrnou kondenzaci vodní páry uvnitř konstrukce se všemi známými negativními důsledky. Pozornost se musí věnovat i větrání nezateplených podstřešních prostorů.

Čtěte také: Co dělat při špatné pokládce vinylové podlahy

Asi polovina problémů se střechou se většinou objevuje z jiných důvodů než kvůli špatné hydroizolaci či zatékání. Velmi časté jsou například problémy s kondenzací vlhkosti ve střešní konstrukci. Pokud se ve střešní konstrukci používá těsná parozábrana (i těsnění průchodek musí být parotěsné), lze problémy s kondenzací téměř zcela odstranit. Pokud není odvětrání střešní konstrukce efektivně zbudováno, musí být parozábrana v půdním prostoru o to těsnější. Pokud je v konstrukci použita tepelná izolace a odvětrání střechy není správně zbudováno a také použita parozábrana, může v extrémních případech dojít až k roztékání vrchního asfaltového šindele. A to proto, že stoupající vlhkost, která u povrchové vrstvy kondenzuje, vsakuje do izolace. Toto má za následek v první fázi ztrátu tepelněizolačních vlastností izolace, navíc zůstává navlhlá a při letních vysokých teplotách a prohřátí střešní konstrukce dochází doslova k odpařování této vlhkosti.

Doporučené postupy a řešení

Pravý čas pro pokládku a opravy

Pravý čas pro pokládku asfaltových šindelů je konec jara a začátek léta, protože krytina potřebuje mít celé léto a část podzimu na to, aby se teplem aktivované lepicí body na ní dobře spojily a krytina tak byla odolná proti větru a zafoukávání sněhu mezi jednotlivé šablony šindele. Při opravě ale na letní sluníčko nečekejte. Pro práce s asfaltovými šindeli je ideální jaro nebo podzim. Při mrazech se asfaltové šindele mohou při opravě lámat. Při vysokých letních teplotách se s asfaltovými šindeli špatně pracuje, materiál velmi měkne a hrozí, že na střeše navždy zanecháte stopy po svých podrážkách. Opravy proto na jaře neodkládejte.

V zimě, kdy teploty klesají pod bod mrazu jsou při prudkém ohýbání náchylnější k praskání. Proto je vhodné mít šindele uschovány někde v místnosti, kde budou prohřáté (např. v teplotě kolem 10°C), a pak je možné s nimi pracovat bez jakýchkoliv omezení. V zimních měsících nedojde ke slepení samolepivých bodů, které potřebují přímý sluneční svit a dostatečné rozehřání.

Montáž a spád střechy

Hlavní podmínkou pro užití jsou ale spádové podmínky střechy. Spád střechy by měl být minimálně 22°. Na střechu rovnou nebo s menším sklonem se mohou použít svařené spoje, nejčastěji se jedná o svařené asfaltové pásy. Pokud do domu začne více protékat, ze všeho nejdříve překontrolujte, jestli byly dodržené spádové podmínky. Při nedostatečném spádu střechy je někdy nutné asfaltové šindele zcela vyměnit za jiný materiál, nejlépe za bezpřesahovou krytinu nebo svařené spoje.

Nejčastějšími důvodem pro zatékání je totiž nedodržení přesahu šindelů a nedostatečný spád střechy, kdy voda nemůže volně odtékat. Problém také nemusí být pouze v asfaltové šindeli, ale ve složení střechy. Nejedná se totiž o samostatnou krytinu. Asfaltové šindele se pokládají na kvalitní izolační podložku asfaltového typu, nejčastěji na asfaltové pásy. Samotné montáži krytiny musí předcházet důkladné rozměření střechy a určení místa založení první řady. V praxi se však můžeme setkat s tím, že realizační společnost nerozměřuje krytí střechy vůbec, a to ani v horizontálním, ani ve vertikálním směru. Krytina se klade vodorovně z důvodu zabezpečení vodonepropustnosti. Když se šablony kladou šikmo, hrozí nebezpečí zatečení vody v místech průřezů mezi vrchní a spodní šablonu. V tomto případě může vlhkost proniknout vodorovně až na bednění.

Protože na střechách s tímto menším sklonem, než je 1:5 = 12°, může vznikat tlak vody, při kterém nelze zaručit vodotěsnost konstrukce. I na strmějších střechách, kde jsou nainstalovány střešní šindele KATEPAL s celoplošným lepením, se může objevit situace, kdy voda nemůže normálně odtékat ze střechy. K tomu typicky dochází například na jaře při tání sněhu. Sníh a led zabraňují odtékání vody a tlak nahromaděné vody tak působí na spoje asfaltových střešních šindelů. Voda protékající spojem by se mohla dostat k podkladním prknům a způsobit jejich bobtnání. Následovalo by také protečení do střešního pláště a podkroví, kdyby pod šindeli nebyl podkladní pás. Podobný jev může nastat při lijáku a silném větru. Vlivem větru může voda i na příkré střeše stoupat směrem vzhůru a působit tlak na spoje. Správně nainstalované podkladní hydroizolační vrstvy KATEPAL (LiteBase 500 a UltraBase U-EL 60/2200) zajišťují i v těchto případech vodotěsnost střechy.

Opravy a údržba

Pokud po čase začne do objektu zatékat, může to být pouze menší netěsností, kterou je možné zacelit a opravit. I po kvalitní pokládce se při správném sklonu střechy může po letech objevit netěsnost. Nejtěžší je najít prostor kudy zatéká. Může se totiž stát, že se voda objeví v pokoji u okapu, ale zatéká ve střeše o 2 m dále. V těchto případech je nutné rozebrat větší plochu střechy, alespoň 1 m2, někdy to může být i více. Voda většinou na povrchu zanechává stopy, které nás dovedou k samotnému problému. Pokud se podaří netěsnost najít, samotná oprava není složitá. Kazový materiál nahradíme, nebo spoj dotěsníme asfaltovým tmelem. Když netěsnost nenajdeme, je lepší provést razantnější opravu a větší část střechy vyměnit.

Pro maximální životnost šindelů je třeba provádět (a nepodceňovat) pravidelnou údržbu asfaltových střech. V případě poškození menšího rozsahu (jsou-li zbývající části střechy v dobrém stavu), opravu téměř jistě zvládnete vlastními silami. V takovém případě vystačíte s lokální opravou nebo výměnou části střešní krytiny. Opravné nátěrové hmoty na asfaltové pásy k opravám šindelů nepoužívejte!

Oprava střešního šindele vyžaduje kladivo, páčidlo, špachtli a hrstku správných střešních hřebíků. Poškozené šindele opravíme následujícím postupem:

• Odstranění poškozeného šindele: Provádíme časně zrána, kdy je nízká teplota a asfalt na termobodech je ještě dostatečně křehký.
• Odlomení termobodů: Termobody na vyměňovaném šindeli nalomíme dlouhou špachtlí.
• Vytažení hřebíků: Dlouhým páčidlem upraveným na vytahování kotvících hřebíků vytáhneme za hlavičku hřebíky z poškozeného šindele i z šindele nad ním.
• Výměna poškozeného šindele: Poškozený střešní šindel vytáhneme a nahradíme novým.
• Zatlučení hřebíků: Hřebíky zatlučeme do správných pozic v novém dílu šindele, tak do stávající řady šindele nad ním.

V případě potřeby použijte k podlepení šindelů asfaltový střešní tmel. V případě poškození velkého rozsahu na starších střechách, které se životností blíží svému maximu, můžete položit nové šindele na stávající starší šindele (nepoškozené). Jedná se o běžnou praxi v zemích, kde se střechy z asfaltového šindele používají ve větší míře než u nás. Lehká střešní krytina z asfaltového šindele z hlediska zatížení střešní konstrukce vrstvení umožňuje.

Další aspekty a řešení

Samostatnou kapitolu tvoří pojistné hydroizolace. Ty se musí používat na místech se sklonem střešní plochy menším, než je minimální bezpečný sklon. Kromě toho se tyto materiály aplikují v úžlabích a na všech ostatních místech, kde se dá předpokládat nadměrná kumulace tajícího sněhu nebo hromadění napadaného listí, které dlouhodobě zadržuje vlhkost. Zvláštní pozornost je třeba věnovat těm místům, na kterých se v určitých okamžicích mění povrchová teplota krytiny. Jde především o plochy předsazené před vytápěný půdorys budovy, kde se v zimě nebo na jaře při venkovní teplotě přibližně -4 až 0 °C vytvářejí místa s různými povrchovými teplotami a na předsazených částech vznikají ledové bariéry. Ty znemožňují odtok vody z míst, na nichž už sníh taje. Tvoří se tu kaluže vody, z nichž vzlíná vlhkost proti spádu střechy a může se mezi termobody dostat až na záklop. Z materiálového hlediska existují dva zásadní způsoby řešení hydroizolačního opatření. První představuje aplikace mechanicky kotveného asfaltovaného pásu typu S o tloušťce minimálně 3 mm s polyesterovou nebo skelnou nosnou vložkou, na který se šindel nalepuje po jeho nahřátí plamenem. V tomto případě už není nutné (a ani není žádoucí) šablony mechanicky kotvit. Druhým, elegantnějším řešením je použití samolepicího bezvložkového pásu, který se vyrábí z modifikovaného asfaltu. Ten má díky procentu modifikace a typu modifikátoru tvarovou paměť, která zabezpečuje vodotěsnost i v místech mechanického kotvení krytiny.

Úžlabí a lemování

Na vnitřních rozích a u lemování komínů doporučujeme použít úžlabinové pásy Super-Pintari. Na vnitřních rozích a u lemování komínů se nesmí používat univerzální okapové/hřebenové pásy. Na konstrukci úžlabí se musí použít vše zcela podle návodů - podkladní vrstva, lepidla a úžlabinový pás. Důvodem, proč se do úžlabí nesmí instalovat například plech, je velká tepelná roztažnost kovu. Rozdíl povrchové teploty střechy mezi horkými dny v létě a největšími zimními mrazy může být až 130 stupňů. Velké tepelné rozdíly plechů silně zatěžují jejich připevnění a lepení pásů na plechy. V úžlabích se také shromažďuje nejvíce sněhu a ledu. A tak v místech, kde teče nejvíce vody, se kumuluje příliš mnoho zatěžovacích činitelů.

tags: #spatne #slepeni #termobodu #asfaltovych #sindelu #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně frézovat stavební materiály?
• Jak souvisí zámková dlažba a geologie Chvaletic?
• Ploty imitující kámen
• Jak na elegantní okraj dlažby bez obrubníků
• Klíč k dokonalé malbě: akrylátový šeps