PergolyProblémy špatně zateplené fasády: Včasné řešení prodlouží životnost
Zateplení fasády chrání dům před průnikem chladu i vlhkosti, ale jen tehdy, když je provedené kvalitně a pravidelně udržované. Fasáda je vizitkou každého domu, ale rozhodně neplní jen estetickou funkci. Chrání dům před působením živlů a také zabraňuje únikům tepla. Jakékoli opravy jsou komplikované a drahé. V některých případech chybné provedení ani opravit nelze. Správně provedené zateplení dokáže výrazně snížit náklady na vytápění, zlepšit tepelný komfort a ochránit konstrukci domu na dlouhá léta.
Správně udělaná a udržovaná fasáda by měla vydržet sloužit svému účelu 25 let. Pokud investujete do kvalitních materiálů i profesionální realizace, budete fasádu pravidelně kontrolovat a včas řešit případné problémy, výrazně tím snížíte riziko závažnějších poruch a prodloužíte její životnost. Častou příčinou zkrácení životnosti fasády je lidská nevšímavost a podceňování či neznalost prvotních příznaků degradace jejího povrchu. První známky problémů se totiž často projevují nejdřív nenápadně. Jejich včasné odhalení a odborný zásah mohou životnost zateplené fasády výrazně prodloužit.
Nejčastější problémy špatně zateplené fasády
1. Trhliny
Trhliny jsou poměrně častým jevem na fasádách, nicméně nepředstavují jenom vizuální problém. Skrze ně proniká do konstrukce vlhkost a následně jejím vlivem nebo účinkem mrazu dochází k rozsáhlým poškozením. I drobné trhliny mohou znamenat vážný problém - byť zatím jen v počátcích. Typické jsou koutové trhliny v rozích oken, které se mohou postupem času zvětšovat. Vznikají zpravidla proto, že při realizaci nebyla použita rohová výztuha. Problémem bývají také špatně na sebe napojené různé typy konstrukcí nebo materiálů či nedostatečné kotvení zateplovacího systému.
To může vedle prasklin způsobit také úniky tepla a pronikání vlhkosti do zdiva - nejen přímým zatékáním při deštích, ale i vzlínáním vlhkosti z půdy. K tomu může docházet například nekvalitním napojením na soklový profil, žádnými či nevhodně použitými okapničkami nebo chybějícím nenasákavým izolantem v místech, kde je zeď ve styku s terénem. Bohužel zde platí, že příčinu a závažnost trhlin na fasádě většinou nelze určit jen vizuálně. Budete muset přizvat odborníka, který provede sondu.
Mikropraskliny - snadno je přehlédnete, do fasády jimi vniká voda, která po zmrznutí může trhat svrchní vrstvu fasády. Díry a praskliny - proniká jimi do fasády voda, vznikají v ní plísně a ložiska řas, což oslabuje svrchní vrstvu fasády. Čím je vrchní vrstva fasády slabší, tím méně plní zateplovací funkci. Praskliny navíc mohou ukazovat chyby v konstrukci fasády. Prasklina je důsledkem špatně odvedené práce. Při instalaci fasády zřejmě dělníci nepřekryli zakládací profily perlinkou.
Čtěte také: Sádrová omítka na cihle: řešení problémů s přilnavostí
Druhy prasklin a jejich řešení
Specifickou skupinou poruch fasády jsou praskliny. Těch je dokonce několik druhů. Pokud si nejste jisti, proč trhlina vznikla, bude nutná konzultace s odborníkem. Statik musí prověřit, zda se nejedná o závažný problém nosné konstrukce domu (sedání základů, průhyb nosníků, vibrace od přilehlé komunikace atp.). Takové praskliny nestačí pouze odstranit, je nutno nejprve vyřešit příčinu, tedy zajistit statiku budovy. Odstranění samotného projevu poruchy - tedy praskliny by nedávalo smysl.
- Nestabilní praskliny: Jsou ty, které vlivem změn teplot pracují a dále se rozšiřují. Čili se zvětšuje poškození fasády. Jakmile takové praskliny identifikujete, je potřeba jednat. Zvláštním typem nestabilních prasklin jsou ty kolem oken a dveří. Ty vznikají kvůli špatně odvedené práci zateplovací firmy. Vznikají proto, že pod svrchní vrstvou nejsou v rozích vložené diagonální pruhy perlinky. Praskliny se můžou objevit i v zakládacím pásu, tedy tam, kde začíná u země zateplení. I v tomto případě je způsobuje špatně odvedená práce.
- Stabilní praskliny: Jsou však záležitostí štukovaných nezateplených fasád. Jsou vlásečnicové a obvykle černé. To proto, že je v nich usazený prach. Pro jejich zahlazení však nestačí běžná barva, neboť ta je nevyplní a ony jsou tak pořád patrné.
2. Řasy a plísně
Důvodem vzniku řas je především vlhkost. Stinná strana domu v kombinaci s výskytem stromů a občas i nekvalitně provedenými klempířskými prvky vytváří pro tvorbu řas ideální podmínky. Samotné řasy jsou většinou jen estetickým problémem, nicméně další organismy a nečistoty, které se v domech zachycují, už fasádu mohou poškodit. Zelené a černé skvrny - to jsou kolonie řas, nebo plísní, které žijí na fasádě a rozrušují její povrch. Narušují tak jeho soudržnost. Svrchní vrstva se odroluje, slábne a je méně odolná.
Běžný (byť ne nezbytný) je i výskyt řas a plísní, zejména na severních stěnách, kde se drží vlhkost. Ve většině případů nejde o akutní ani závažný problém, který by narušil funkčnost zateplení. Pokud se ale fasáda musí dlouhodobě potýkat se zvýšenou vlhkostí, může časem dojít k poškození omítky. Odborník by měl zhodnotit, zda jde skutečně o napadení fasády mikroorganismy a určit příčinu jejich výskytu. Napadené povrchy mechanicky očistěte kartáčem. Následně fasádu umyjte tlakovou vodou nebo párou, ale maximálně na 60 bar, aby nedošlo k poškození omítky. Fasáda by měla několik dní vysychat. Následuje ošetření speciálním biocidním přípravkem, který zlikviduje zbylé mikroorganismy. Po 1-2 dnech můžete aplikovat finální povrchový nátěr. Vhodné jsou silikonové barvy s vodoodpudivými vlastnostmi a zvýšenou odolností proti řasám a plísním.
V případě, že vaše fasáda měla podle smlouvy obsahovat biocidní, nebo jiné přípravky proti řasám a plísním, neměly by se na ní tyto organizmy uchytit dříve, než ke konci třetího roku od aplikace. To platí i pro případné renovace či revitalizace a podobné kroky. Běžné biocidy totiž přestávají fungovat právě zhruba po třech letech, ty lepší po pěti. V každém případě je potřeba výskyt plesnivých černých, nebo řasnatých zelených ploch hlídat. Oba typy organizmů totiž rozrušují povrch fasády, čím přispívají ke zkrácení její životnosti. Navíc vypouštějí své spory, jež můžou způsobovat alergikům nejrůznější potíže.
3. Mechanické poškození
Rány od míče, nevhodné napojení u rohů oken, dveří a parapetů nebo řádění datla. Mechanické poškození fasád je velmi častým jevem. Údržbou a včasným zásahem lze malé problémy odstranit a předejít tak těm velkým. V některých případech, například u starší fasády s nedostatečnou tloušťkou izolace, může být nejvhodnějším řešením nová vrstva zateplení. Nezapomínejte, že zateplená fasáda se neobejde bez údržby.
Čtěte také: Řešení problémů s dlažbou
4. Bílé skvrny a výluhy
Některé skvrny na fasádě nejsou projevem závažné poruchy. Ale mnohé z poruch ať se již jedná o skvrny, praskliny nebo trhliny se mohou v čase rozvinout v závažný problém celého domu. Bílé skvrny se na domě mohou objevit v různých podobách, a dokonce již krátce po dokončení zateplené fasády. Způsobuje je takzvaná karbonatace vápna, jež je obsažené ve fasádním pojivu. Při kontaktu s vodou a vzduchem se pak rozbíhá zmíněná reakce, de facto staré známé hašení vápna. Výsledkem tohoto procesu jsou právě zmíněné bílé výluhy, jež prosáknou přes fasádní barvu, nebo štukovou vrstvu a následně ztvrdnou.
Nicméně ač výluhy vypadají dramaticky, jsou jen estetickou vadou. Aby se bílé výluhy neobjevily, musí prováděcí firma dodržet technologický postup. Což v tomto případě spočívá v tom, že barvu či štuk nanáší až po tom, co vrstvy s vápnem vyzrají. Proces vyzrávání může trvat až 28 dní, i když obvykle proběhne rychleji.
Do půl roku od dokončení fasády se na ní mohou také objevit jakési bílé „stékance“. Jde o vyplavené deriváty celulózy z izolace. Objevují se tehdy, když izolace před uzavřením domovní obálky nasákla vodou. To znamená, že firma ji nenechala vyschnout. Čili jde opět o nedodržení technologického postupu. Vyplavená celulóza fasádě nijak neškodí, časem ji spláchne déšť.
Další bílé skvrny, které můžete na fasádě spatřit, jsou solné výkvěty u chodníku. Jejich zdrojem může být posypová sůl, nebo stavební technické soli. Jejich bílá skvrna se časem přemění v bílé chomáčky. Řešení spočívá v osekání až na zdivo, nanesení sanační omítky a teprve na ni pak natahovat fasádu.
5. Zanedbaná údržba a další problémy
Zateplená fasáda se neobejde bez údržby. Například už po 5-8 letech je vhodné ošetřit omítku nátěrem. Pokud to neuděláte, může mít deset let staré zateplení celou řadu menších či větších trhlin. Na fasádách se přirozeně usazuje prach, pyl a další nečistoty. UV záření - zateplené fasády mají fakticky plastový povrch. Jedním z největších nepřátel plastů je UV záření, které je v podstatě rozežírá.
Čtěte také: Co dělat při špatné pokládce vinylové podlahy
Dlouhodobě neodstraněné řasy a plísně na stromy zastíněné fasádě. Vypadá to odporně, jejich spory mohou působit nejrůznější potíže alergikům a dlouhodobě se tím oslabuje a narušuje svrchní vrstvu fasády. Graffiti - barvy ze sprejů nejsou určené na fasády. Pronikají hluboko do vrchní vrstvy, jejíž soudržnost tím narušují.
Co tedy zateplenou fasádu ohrožuje a vy to možná nevíte?
- Mikropraskliny - snadno je přehlédnete, do fasády jimi vniká voda, která po zmrznutí může trhat svrchní vrstvu fasády.
- Díry a praskliny - proniká jimi do fasády voda, vznikají v ní plísně a ložiska řas, což oslabuje svrchní vrstvu fasády. Čím je vrchní vrstva fasády slabší, tím méně plní zateplovací funkci. Praskliny navíc mohou ukazovat chyby v konstrukci fasády.
- Zelené a černé skvrny - to jsou kolonie řas, nebo plísní, které žijí na fasádě a rozrušují její povrch. Narušují tak jeho soudržnost. Svrchní vrstva se odroluje, slábne a je méně odolná.
- Graffiti - barvy ze sprejů nejsou určené na fasády. Pronikají hluboko do vrchní vrstvy, jejíž soudržnost tím narušují.
Nejčastější chyby při realizaci zateplení
Pokud se udělají chyby už při přípravě nebo samotné realizaci, mohou být následné opravy složité, drahé a někdy dokonce nemožné bez kompletního zásahu do fasády. Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád.
1. Nevhodný nebo nepřipravený podklad
Jednou z největších chyb je lepení izolace na poškozený, vlhký nebo nesoudržný podklad. Pokud je fasáda popraskaná, znečištěná, napadená plísní nebo se z ní odlupuje omítka, izolace nebude správně držet a může časem opadávat. Zateplovací systém také nenahrazuje hydroizolaci ani sanaci vlhkého zdiva. Pokud má dům problémy s vlhkostí, je nutné je nejdříve odstranit. Teprve na suchý, pevný a čistý podklad lze zateplení bezpečně aplikovat.
Podklad pro vnější fasádní zateplovací systém (ETICS) musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení, nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. V těchto případech je nejprve nutné odstranit příčinu vlhnutí, nechat zdivo vyschnout a až následně pokračovat v zateplovacích pracech. Pokud by se na takto mokrý podklad nalepily fasádní polystyrenové desky, začala by se vlhkost objevovat na vnitřní straně zdi, kde by se začaly vyskytovat plísně. Po odstranění příčin vlhkosti ve zdivu a následném zateplení se dokáže zbytková vlhkost obsažená ve zdivu postupně odpařit do interiéru a zdivo tak postupně vysychá.
U novostaveb postavených z pórobetonových tvárnic nebo keramických cihel se doporučuje zateplovat až za 12 měsíců po postavení. Důvodem je zbytková vlhkost z výroby, kterou bloky obsahují a zabudovaná vlhkost vzniklá při výstavbě. Pórobetonové bloky mohou při dovozu na stavbu z výroby obsahovat až 30% vlhkosti, která se postupně během 5-ti let sníží na 5-2%, což má vliv na jejich tepelně izolační a akumulační schopnosti. Zateplovat novostavbu doporučuji až po dokončení všech mokrých procesů v domě.
2. Špatné založení zateplovacího systému
Chyby často vznikají hned na začátku, při zakládání první řady izolace. Použití nevhodných profilů nebo kombinování materiálů od různých výrobců může vést ke vzniku tepelných mostů, prasklin nebo ztrátě záruky na celý systém. Důležité je také správně zvolit materiál v soklové části domu. Do oblasti blízko terénu se používají pouze nenasákavé izolanty, například extrudovaný polystyren (XPS). U vyšších budov je navíc nutné dodržet požární předpisy a použít nehořlavé izolační pásy nebo minerální vlnu.
Další chybou je výška založení zateplovacího systému. Obecně se doporučuje založit zateplení fasády 30 cm pod stávající podlahu v domě. Toto doporučení je často obcházeno a následně u takto zateplených domů vzniká tepelný most, vlhnutí omítky a plísně v oblasti podlahy. Dochází tak k nežádoucímu tepelnému toku, který způsobuje tyto problémy. Ideálním řešením je zateplení celé soklové části domu a částečně zateplit (pokud možnosti a situace dovolí) základové zdivo domu cca 80 cm pod terén. Soklové a základové zdivo doporučuji zateplit extrudovaným nebo perimetrickým polystyrenem.
U vícepodlažních staveb je nutné dodržet protipožární požadavky v souladu s normou ČSN 730810, včetně požadavků na správné protipožární založení. Pokud není k izolaci použita nehořlavá minerální vlna, musí se u vícepodlažních staveb aplikovat nehořlavé protipožární izolační pásy, které mají zabránit šíření požáru.
3. Nedostatečná tloušťka izolace
Snaha ušetřit na tloušťce izolace se ve výsledku často nevyplácí. Příliš tenká vrstva nepřinese očekávané úspory a návratnost investice se výrazně prodlouží. Rozdíl v ceně mezi běžně používanými tloušťkami izolace není ve srovnání s celkovými náklady na realizaci tak velký. Proto se vyplatí nechat návrh zateplení spočítat odborníkem, který určí optimální tloušťku podle konstrukce domu a požadovaných úspor.
Pokud jste zateplovali fasádu třeba před deseti nebo více lety, dost možná už nevyhovuje dnešním nárokům na energetickou účinnost. Zatímco dříve to byl často polystyren o tloušťce jen 5 cm, dnes se často zatepluje vrstvou 12-20 cm a v nabídce jsou i další materiály, které mohou nabídnout zajímavější vlastnosti. V současnosti se doporučuje minimálně 16-20 cm tepelné izolace, v závislosti na typu materiálu a konstrukci domu. Minimální tloušťka nového zateplení se tedy bude pohybovat v rozmezí 100 - 150 mm. V případě nízkoenergetického nebo pasivního standardu se pak tloušťka izolace dostává do rozmezí 240 - 350 mm.
Dnes jsou již důkazy z realizovaných fasád z let 1992-2000, kdy byly použity izolanty o tl. 50mm (vata, polystyren). Při jejich demontáži se nabízel nehezký pohled na vlhký a zplesnivělý povrch stěn pod izolanty, kde za roky nakondenzovala voda, která se držela mezi izolantem a stěnou. Tento nežádoucí jev se projevoval zvlhlými stěnami v interiéru a tvorbou plísní na jejich povrchu. U některých staveb došlo k postupnému zborcení celého zateplovacího systému.
Tabulka z katalogu Isover vyjadřuje tepelný požadavek na celou konstrukci:
| Druh zateplované stěny (tloušťka) | Ekvivalentní tloušťka izolace (cca) |
|---|---|
| Cihlová stěna (450 mm) | 20 mm |
| Děrované cihly (450 mm) | 65 mm |
4. Nesprávné lepení izolace
Další častou chybou je špatné nanesení lepidla nebo lepení v nevhodných podmínkách. Izolační desky musí být lepeny podle technologického postupu výrobce, obvykle pomocí lepidla naneseného po obvodu a v několika bodech uprostřed desky. Lepení izolantu je prováděno obyčejným cementovým lepidlem s označením C1. Lepit izolační desky je doporučeno pouze na předepsaná a certifikovaná lepidla s nutností dodržet pokrytí desky lepidlem min ze 40%. Základní plocha lepidla činí min. 40 % plochy desky. V oblasti soklu s keramickým obkladem, nebo tam, kde je uvažováno o progresivním kotvením hmoždinek pouze do plochy desky, se základní lepicí plocha navyšuje na 60 %.
Nevhodné je lepení pouze „na buchty“, kdy lepidlo pokrývá malou část plochy. Takové řešení může vést k deformacím desek, vzniku dutin a v krajním případě i k šíření požáru v dutinách za izolací. Lepení tzv. „na buchty“ je nepřípustné, protože fixování desek k fasádě je nedostatečné. Při následném kotvení do nepodlepených míst dochází k deformaci desek a za deskami vzniká mezera, která vytváří „komín“, který může zásadně usnadnit šíření požáru.
Problémy může způsobit i lepení při příliš nízkých nebo vysokých teplotách. Běžné cementové lepidlo je možné aplikovat při teplotách +5 až +25 °C. Vylepšená cementová lepidla zvládnou teplotní rozmezí +1 až +15 °C. Alternativně je možné použít lepidla z nízkoexpanzní pěny s teplotním rozmezím 0 až 35 °C. Vždy je nutné používat lepidla nebo pěny, které jsou certifikované pro příslušný zateplovací systém. Použití jiných výrobků je nepřípustné.
5. Nedostatečné kotvení izolace
Správné kotvení je klíčové pro dlouhou životnost fasády. Pokud je počet hmoždinek nedostatečný nebo jsou špatně rozmístěné, může izolace časem povolit nebo se projeví viditelné vady na povrchu fasády. Počet a typ kotvení by měl vždy vycházet z projektu, který zohlední typ zdiva, výšku budovy i její umístění. Jinak se bude chovat fasáda domu ve městě a jinak objekt v otevřeném větrném terénu.
Počet hmoždinek zpravidla začíná na 6-8 kusech na metr čtvereční. Před návrhem počtu hmoždinek je vhodné udělat tzv. výtažné zkoušky. Důležité je také rozmístění hmoždinek na izolantu. U pěnových polystyrenů se zpravidla hmoždinky umísťují do rohů a T-spojů desek, u minerálních vln se kotví přímo do těla desek. Odolnost minerálních izolací vůči protlačení hlavy hmoždinky dovnitř izolantu je větší v těle desky než na jejích hranách. Chybné provedení kotvení bývá vůbec nejčastější a nejviditelnější vadou fasádních zateplovacích systémů. Prokreslování hmoždinek lze výrazně omezit správně provedenou zápustnou montáží, která je možná u většiny fasádních zateplovacích materiálů.
6. Podcenění projektu a odborného dozoru
Zateplování se může na první pohled zdát jako jednoduchá práce, ale ve skutečnosti jde o systém, kde na sebe musí všechny vrstvy přesně navazovat. Chyby často vznikají při realizaci svépomocí nebo bez dostatečného dozoru. Bez kvalitního projektu a kontroly technologického postupu hrozí, že se některý z kroků provede špatně nebo se použijí nevhodné materiály. To může znehodnotit celou investici do zateplení.
Závěrečným doporučením je si pro zateplení zajistit technický dozor. Ten by měl dohlédnout na všechny fáze zateplení a zabránit vzniku zbytečných chyb. Dozor by měl být vybrán stavebníkem, nikoli realizační firmou.
7. Kvalita materiálů a nedodržení systémových řešení
Nekvalitní mohou být nejen omítky, ale všechny součásti zateplovacího systému. Zárukou kvality přitom nejsou ani renomované značky či vyšší cena. V ČR nejsou bohužel závazná pravidla, která by určovala standardy kvality omítkových materiálů pro zateplovací systémy. A nejsou to jen technické normy, ale třeba cechovní pravidla.
Chybou je proto kombinace zateplovacích systémů různých výrobců či nedodržení výrobcem doporučených postupů a materiálů. Výrobce garantuje odolnost a životnost zateplení pouze tehdy, pokud se použije jako celek. Dbejte na dodání certifikované skladby fasádního zateplovacího systému a nakupujte ho jako produkt se všemi doporučenými materiály a příslušenstvím. I všechny další zúčastněné firmy musejí odvést svoji práci bezvadně, ať již to jsou klempíři, nebo ti, co instalují různé stínící prvky. Nic z toho, co prochází fasádou, totiž do ní nesmí propouštět vodu.
8. Nevhodné barevné odstíny omítek
Výrobci fasádních barev a omítek nedoporučují na kontaktní zateplovací systémy použít odstíny, jejichž světelná odrazivost stanovená indexem HWB je nižší než 25% (akrylátové a silikátové omítky) a 30% (silikonové, silikon-silikátové omítky). Přičemž černá je 0% a bílá je 100%. Tato hodnota je důležitá pro budoucí barevnou stálost omítky. Při použití sytých odstínů ztrácí omítka schopnost „odrážet světlo „ ze svého povrchu. To vede k přehřívání výztužné vrstvy s omítkou, kde může teplota v letních měsících dosahovat až +70°C. To má zásadní vliv na objemovou stálost fasádního polystyrenu a barevnou stabilitu omítky. V případě, že trváte na aplikaci omítky v systém odstínu pod HWB 25%, doporučují výrobci zateplovacích systémů na výztužnou armovací vrstvu použít disperzní stěrková lepidla s kevlarovými vlákny. Výztužná vrstva by v takovém případě měla mít tl. 7 mm.
Záruka a reklamace
Zákonná odpovědnost za vady je obecně 24 měsíců od předání díla, v případě stavby do pěti let od jejího převzetí. Záruka za jakost je pak dobrovolným prohlášením prodávajícího či zhotovitele ohledně jakosti jím prodávaného zboží. V něm se zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Jestli vám firma poskytuje záruku delší, ujistěte se, na co všechno se delší záruka vztahuje. Pokud tedy objevíte závadu v průběhu zákonné odpovědnosti či smluvní záruční doby, kontaktujte firmu, která práce provedla a uplatněte reklamaci. Ta se může uplatnit i u jiné osoby, pokud je tak stanoveno (např. servis). Jestli se však závada objevila až po skončení záruční doby, musíte si její odstranění zajistit a uhradit sami. Ovšem v případě, že můžete prokázat, že jde o vadu, jež vznikla již v průběhu záruční doby, ale nebylo možné ji odhalit, můžete závadu stále uplatnit. Při sporech o oprávněnost uplatněných vad je často významným faktorem posouzení soudního znalce.
Investory, kteří se kvůli zateplování svých domů často zadluží na mnoho let, mohou vadné izolace a špatné omítky dohnat dřív, než své úvěry splatí. Po pěti šesti letech - často hned poté, co vyprší na stavby záruční doba, se mohou na nekvalitně provedené fasádě objevit první problémy. Přitom stačí poměrně málo. Stavbu si průběžně hlídat.
tags: #problémy #špatně #zateplené #fasády
