Zámecké parky a role štěrku v moderní krajinné architektuře

Unikátní zámecké parky Ústeckého kraje a péče o ně

Jeden ze tří nejzachovalejších zámeckých parků v Ústeckém kraji najdete v Klášterci nad Ohří. Vedle parků u Jezeří a na Červeném Hrádku je právě ten klášterecký skutečně unikátní. Je dendrologicky nejcennější a roste v něm nejvíc dochovaných původních dřevin.

Na parku se podepsala léta planého růstu. Před časem se ale dočkal odborného zásahu. Aby bylo znovuzrození parku dokonalé, opatřili klášterečtí vzácné stromy popisnými cedulkami. Označníky dostalo 47 nejvzácnějších stromů. Návštěvníci se z nich dozvědí vše podstatné. Parkem vedou tři prohlídkové okruhy. Jejich trasy i délka jsou vyznačeny na orientačních tabulích.

Tradičními obyvateli parku v Klášterci nad Ohří bývali i pávi. Paví hejno vedl 10 let veterán, kterému místní říkali Pepík. Nakonec zůstal Pepík jediným pávem v parku. Letos na Nový rok zemřel i Pepík. Ředitel zámku dlouho váhal, jestli nové pávy vůbec pořídit. Zájem lidí a místní tradice ho ale přiměly to znovu zkusit. Paví pár, který do Klášterce věnoval žatecký Chrám chmele a piva, vypustí během Velikonoc.

Péče o stromy v zámeckém parku Vrchlabí

Již od poloviny 16. století je neodmyslitelnou součástí areálu zámku ve Vrchlabí i přilehlý zámecký park. Přírodně krajinářskou podobu, kterou známe ze současnosti, si zachovává více než 150 let. V dnešní době však musí parková zeleň odolávat extrémním klimatickým výkyvům, tlaku hmyzích škůdců, houbových chorob, psí moči či vandalismu návštěvníků. V letošním roce si pozorný návštěvník parku mohl všimnout, že došlo k profesionálnímu arboristickému ošetření všech vzrostlých stromů. Mladým stromům byl zajištěn výchovný řez, který dává předpoklad vytvoření zdravé a funkční koruny v dospělosti stromu.

Udržovacími řezy došlo k odstranění suchých, zlomených či jinak nevhodných větví z korun dospělých stromů. U největších stromů došlo ke kontrolám a novým instalacím bezpečnostních vazeb, jež zabezpečí strom, u kterého existuje riziko vylomení velkých větví. Obvodovými a lokálními redukcemi byla zajištěna stabilita např. dubů či akátů rostoucích v blízkosti náměstí T. G. Masaryka. Od konce listopadu probíhá méně populární, avšak nutné kácení vybraných nebezpečných dřevin.

Čtěte také: Vše o okrasném štěrku Kolín

Vzhledem k velkému množství návštěvníků využívajících prostory parku k procházkám, venčení domácích mazlíčků či pouhému zkrácení cesty do práce si jako správce zeleně nemůžeme dovolit podcenit tzv. provozní bezpečnost dřevin. Na základě doporučení odborných dendrologických posudků tak nyní dochází k pokácení stromů suchých, neperspektivních či napadených chorobami a škůdci, kde hrozí reálné riziko selhání stromu a není jiná možnost jeho zachování. Suchý strom pozná každý návštěvník. Značně ztížená situace je u stromů v případě napadení kořenového systému dřevokaznými houbami. Takový problém může být často odhalen až poté, co daný druh houby vytvoří plodnice, které však prozrazují již pokročilou fázi napadení a velmi často tedy nutnost kácení.

Samostatnou kapitolou je skupinka starých mohutných buků rostoucích ve východním rohu parku u východu směrem k poště v Krkonošské ulici. Buky ztrácejí na své vitalitě již několik posledních let a Správa KRNAP je nechávala několikrát odborně ošetřit. Stav buků se však neustále zhoršoval. Odborníky z Mendelovy univerzity v Brně bylo na bucích identifikováno napadení patogenem z rodu Phytophthora a zároveň napadení kůrovcem. Vzhledem k nutnosti ochránit ostatní buky v celém parku a zamezit dalšímu šíření patogenu i kůrovce bylo navrženo pokácet napadené jedince.

Využití štěrku v zahradní architektuře

Štěrk a kamínky mohou být v zahradě velice atraktivní, protože nabízí celou škálu barev a také další struktury ve vaší zahradě. Jsou čím dál oblíbenější a řada lidí je používá nejen jako výzdobu zahrádek, ale dokonce k vyzdobení chodníků a cestiček. Jednou z největších výhod je to, že štěrk je univerzální a můžete jej použít i do prostorů, kde by vám jinak nic nerostlo. K břehům potoků, na cesty, do příkopů, stínu nebo na příliš podmáčenou půdu. Navíc si můžete pořídit různou hrubost štěrku, čímž se jeho univerzita jen posiluje. Vytvářet se dají různé barevné kompozice. Ačkoli se jedná o soubor kamínků, pokud je naaranžujeme do zahrady, mohou vypadat velice úhledně, upraveně a dokonce i elegantně. Štěrk a kamínky obecně používáme spíše do okrasných zahrad, než do těch užitkových. Skvěle doplní například zahrady v japonském nebo středomořském stylu. Mohou podpořit růst rostlin, která jsou vystavena silnému slunci, protože pomáhají zadržovat vlhkost v půdě. Navíc si můžete zvolit světlé kameny tam, kde chcete odvést teplo, a naopak tmavé kameny tam, kde je chcete přilákat. Jejich výhodou je také dlouhá životnost - není potřeba štěrk obměňovat každý rok. Štěrk je tedy ideální volbou pro ty, kteří chtějí mít krásnou zahradu, ale s minimem úsilí.

Kde štěrk využít a jak ho správně aplikovat

Cesty v zahradě musíme mít vždy tam, kde každodenně provádíme nějakou činnost. K tomu, abychom se mohli pohodlně a bezpečně pohybovat po zahradě, aniž bychom poškodili její vzhled, navrhujeme cesty a schody na zpevněných plochách. Štěrk uplatníme v moderní i klasické zahradě. Lze ho použít na posyp cestiček, rozličných volných ploch i k mulčování záhonů se suchomilnými trvalkami. Kombinujeme-li štěrk s jinými materiály, například ploché kameny, kovové desky, dřevo či litinové prvky, získáme nevšední estetický účinek.

Štěrk a ostatní sypké materiály lze použít tam, kde nic neroste a kam se nehodí klasická dlažba, např. pod strom. Ornament kolem stromu je dekorací sám o sobě. Půdu okolo stromu aspoň neušlapeme a po zálivce si neumažeme boty od bláta. Štěrkem můžeme vysypat různé plochy, kde by se nám těžko sekalo. Vypadá to dobře a dají se tam vysázet i různé trsy rostlin.

Čtěte také: Kde sehnat bílý štěrk v Královéhradeckém kraji

Štěrkové cesty postavíme snadno a zaplatíme za ně poměrně málo. Důležité je, abychom je správně ohraničili obrubníky, aby se štěrk z cesty nemohl dostat na přilehlý trávník. Vybíráme obrubníky z betonu, cihel či impregnovaných klád. Vytváříme-li cestu u trávníku, zapustíme ji hlouběji, aby šlo sekat trávník až k okraji. Při pojezdu sekačky na rozhraní trávy a štěrkových kamínků bychom rozmetali štěrk do okolí a mohlo by dojít ke zranění. Pokud už budeme mít vedle sebe trávník i štěrk, je třeba mezi štěrk a trávník položit zpevňující materiál, po němž projede kolečko sekačky. Vhodné jsou úzké dlaždice, nebo řada úzkých zbytkových pískovcových kamenů, žulové kostky či obrubníky. Založíme-li správně cestu, bude mít dobré vlastnosti a pěkně vypadat.

Pokud chceme mít cestu s pevnějším povrchem, uložíme štěrk do tenké vrstvy půdy rozprostřené po podkladu. Tento způsob je vhodný k získání přístupové cesty pro jízdu s kolečkem nebo na kole. Použijeme-li štěrk na zahradní schody, nepočítejme, že získáme pevné a stabilní stupně. Neformální schody lze tvořit podstupnicemi z impregnovaného dřeva a štěrkových stupňů.

Štěrk je i regulátorem vodního režimu v půdě. S jeho pomocí lze zabránit přehřívání kořenového systému rostlin a nadměrnému vysychání půdy. Právě proto se může ze štěrku udělat ideální záhon pro skalničky. Vytvoříme jim podobné podmínky, jaké mají v původní domovině. Záhon ze štěrkové suti se dá umístit kdekoli na zahradě. Nejdříve si promyslíme tvar a odstraníme zeminu. Dle terénu a propustnosti podložní vrstvy určíme, jak hluboko budeme kopat. V těžké a nepropustné půdě odstraníme hlínu asi do hloubky 80 až 100 cm. Pokud je půda lehká, stačí, odebrat půl metru. Dno jámy, kterou vyhloubíme, by mělo mít sklon, a tím větší, čím je podloží těžší a nepropustnější. Z úlomků cihel, střepů z květináčů, zbytků střešních tašek a podobného materiálu uděláme drenážní vrstvu. Na ni dáme vrstvu upěchované vláknité rašeliny, polozetlelého listí či kompostu. Nakonec rozhrneme směs složenou z poloviny drobného štěrku, oblázků či kamenné drti, čtvrtiny písčité zeminy a druhé čtvrtiny listovky. Pro ozdobu zapustíme do záhonu i pár větších kamenů.

Štěrkový záhonek lze budovat i vyvýšený. Vyčnívá nad okolní terén asi půl metru. Vytvoříme pomocí obvodové zídky, kterou sestavíme z plochých kamenů - klademe je na sebe podobně jako cihly. Protože zídka bude muset odolávat značnému tlaku zeminy, musíme ji mít dostatečně pevnou. Docílíme toho tím, že každou vyšší vrstvu kamenů posuneme částečně dovnitř záhonu. To znamená, že nebude mít svislou, ale šikmou stěnu. Ploché kameny také nakláníme mírně do středu, aby voda při dešti stékala na záhon a ne ven. Spodní vrstvy kamenů zabetonujeme či uložíme do malty, ostatní ukládáme jen do zeminy. Nejprve vysadíme zakrslé dřeviny, pak vybíráme místo pro další rostliny. Velký význam mají konifery, jimiž vytváříme kostru skalky a určujeme její vzhled. Vysazujeme-li je, pak dodržujme zásadu: žádnou vyšší dřevinu nesázíme na nejvyšší místo skalky. Konifery rostoucí do šířky lze umístit před velký kámen apod. Pro záhonek ze štěrkové suti vybíráme spíše nižší dřeviny, zvláště zakrslé formy. Z jalovců Juniperus communis „Compresa“ se sloupkovitým tvarem, vysoký nejvýše 60 cm, cypřišek Chamaecyparis obtusa „Nana Gracilit“, rostoucí pomalu, z lýkovců třeba Daphne arbuscula, který v červnu kvete fialovorůžovými květy. Na skalkách všeho druhu se snažíme, abychom docílili krásně se vyjímajících barevných kvetoucích polštářů. Skalničky, jež zvolíme a vysadíme na skalku, by měly být nenáročné. Můžeme vybrat tařičku, devaterník, tařici, bujně se rozrůstající hvozdíky nebo některý druh zvonků. Krásné podušky vzniknou pomocí nízkých rostlinek jako mateřídouška a acéna. Neopomeneme lomikámen, hvězdnici, kociánek a trávničku. Ve skalce vypadají dobře i krokusy, uplatníme také nízké kosatce a hvozdíky. Můžeme zasadit některé druhy hořců, zejména těch, co kvetou v létě. Rostliny vysazujeme ve větších skupinách. Přímo ve stěně se dají pěstovat třeba ramondie nebo levisie, jež při pěstování na rovném záhonu trpí zatékáním vody do listových růžic. Občas musíme přidat rostlinám trochu zeminy. Každou novou vrstvu přikryjeme vrstvičkou drobného štěrku o velikosti zrn 5 až 10 mm.

I okolí vodních ploch lze vysypat štěrkem a nemusíme pak nic sekat ani zalévat. Iluzí vodního prvku vynikly proslulé zenové zahrady z období buddhismu. Pomocí jemného bílého štěrku s osamělými kameny stvoříme dokonalou kompozici štěrkové řeky. Stavbou jemně uhrabaných teras naznačíme vodopád, řeku dělíme do dvou pramenů a ústíme do prostého bílého obdélníku z uhrabaného křemenného štěrku. Může se nám zdát, že zahrada bez jediné zelené rostliny bude smutná a fádní. Opak je pravdou. Jak vyřešíme plochu, když nám v ní chybí vodní prvek nebo máme k dispozici jen malý omezený prostor? Pěkný trávník bez vody neudržíme a ani beton není právě ideální. Přechodem mezi trávou a plnou plochou je vhodná štěrková výsypka - štěrkové pole. Čas od času se můžeme také setkat se zahradou nebo i dvorkem, kde nemůžeme z nejrůznějších důvodů pěstovat rostliny přímo v půdě. Ideálním řešením pro takové případy je, máme-li všechny rostliny v nádobách a zbytek plochy zahrady pokryjeme nějakým atraktivním materiálem. Musíme ale dobře volit rostliny, pokud jde o jejich barvy či tvary.

Čtěte také: dodávka štěrku a kameniva v okolí Kolína

Úskalí a stinné stránky štěrku

Ne všechny rostliny ocení, když je přikryjete vrstvou štěrku. Tak například rostliny z čeledi vřesovcovitých ke svému růstu potřebují rozvoj mykorhizy, čemuž vrstva štěrku brání. Problematické může být také čištění od spadaného listí a jehličí. Také hnojení rostlin může být poněkud znepříjemněno - ideální bude použít tekutá hnojiva. Přesazování je u rostlin pokrytých štěrkem také náročnější, proto se aplikuje zejména v případě trvalek.

Tak, jako každý materiál, má i štěrk stinné stránky. Musíme počítat, že se nám po štěrku nebude chodit tak pohodlně jako po dlažbě a betonové cestě. Platí to zvláště tam, kde se scházíme s vybranou společností, k níž patří dámy s vysokými podpatky. Všímejme si, jaký má štěrk tvar kamínků. Můžeme zvolit hladké oválné a kulaté kamínky, zformované přírodou, nebo malé štípané hranaté kamínky, upravené strojově. Podle stylu zahrady vybíráme buď světlejší nebo tmavší žulový štěrk, případně šedý štěrk z čediče a rozličné velikosti štěrků. Za štěrk zaplatíme méně než za materiály pro pevné povrchy a se štěrkem se lépe pracuje. Čím máme povrch cesty méně pravidelný, tím více nás zpomaluje. Pro příjezdové cesty použijeme hrubší štěrk, abychom na štěrkové cestě neotiskli pneumatiky. Plochy sypané štěrkem či valounky bychom měli ohraničit obrubníky, neboť jinak bychom kamínky roznášeli do záhonů a trávník. Když použijeme říční valounky, jež jsou velmi dekorativní, počítáme s tím, že po takové cestě nebudeme pohodlně chodit. Měli bychom ale také vědět, že chůze po štěrku je hlučná, což může zase odradit případné zloděje. Vyrostou-li ¨ze štěrku rostliny, nemusí to vadit, protože to působí přirozeně.

Štěrkové záhony z pohledu ekologie a údržby

V posledních letech můžeme na severní Moravě, hlavně v Ostravě, často vidět vznik štěrkových záhonů s výsadbou rostlin a štěrkových ploch. Vlastnosti štěrkových záhonů a ploch jsou však spíše negativní a jsou zřetelnější z dlouhodobého hlediska. Při zpracování článků a získání informací k problematice jsme museli vycházet ze zahraničních, převážně německých, zdrojů. V České republice tato problematika není moc řešena a zaměřena pouze na krátkodobý časový úsek z hlediska údržby. Ve Spolkové republice Německo je problematika štěrkových záhonů a ploch ukotvena dokonce v legislativě a to dokonce před více jak dvaceti lety.

Negativní dopady štěrkových ploch

• Nepřívětivé prostředí pro život: Štěrkové plochy netvoří přívětivé prostředí pro hmyz, ptáky a další živočichy. Živočichové zde tak nenacházejí potravu a hmyz zde nenajde životní prostor. Z biologického hlediska se jedná o mrtvý prostor.
• Náročnost na údržbu: Štěrkové plochy nejsou tak bezúdržbové, jak by se mohlo zdát. Záhony se stávají poměrně rychle nevzhlednými. Kamenivo se špiní a často porůstá mechem (nejpozději po dvou až pěti letech). Chceme-li udržet příjemný vzhled štěrkového záhonu, musí se po určité době kamenivo důkladně pročistit. Problematická je také údržba na podzim, kdy je potřeba záhony vyčistit od spadaného listí a květů odkvetlých rostlin. K tomu jsou zapotřebí například foukače na listí, které potřebuji energii a zároveň dochází k poškození drobných rostlin. Hrábě zde použít nejde. Listí ve štěrkových záhonech nemůže zůstat ponecháno, po čase by začalo tvořit humusovitou vrstvu.
• Růst plevele: I do štěrkových záhonů se dostane plevel. Vítr a déšť přinášejí pyl. Ty se shromažďují ve výklencích mezi jednotlivými kameny a nakonec tvoří užitečný substrát pro plevel. Podkladní rouno je neúčinné, semínka plevele vlétají silou a semena si najdou najdou místo, kde mohou klíčit a růst v meziprostorech mezi nimi. Odstranění je pak stejně problematické, ne-li horší, jak ze směsí mulčovacích kůr nebo z prosté hlíny. V některých případech se dokonce používají pesticidy k hubení nezvaných rostlin.
• Zvýšení teploty a prašnosti: Štěrkové záhony zvyšují teplotu a prašnost mikroklimatu. V létě slunce dopadá na kamenivo a ohřívá ho. Kamenivo teplo akumuluje a v noci sálá do okolí. Rostliny jsou tak teplu vystaveny nejen přes den, kdy je teplota navíc umocněna kamenivem, ale také v noci, kdy kolem nich sálá teplo. Rostliny přirozené pro naše klimatické podmínky nejsou k těmto stavům, připomínající pouštní prostředí, přizpůsobeny. Kvůli přehřátým kamenům potřebují rostliny více vláhy. Ta je pak brána z okolí štěrkových záhonů a pomalu celé okolí vysušuje. Kvůli přehřátým kamenům dochází také k většímu odparu vodní páry v letních měsících. To způsobuje infiltraci menšího množství vody do podzemních vod. Štěrkové povrchy nezadržují prach a hromadí se na nich. Zvyšují tak prašnost ve svém okolí.
• Zvýšení hluku: Štěrkové plochy také zvyšují hluk ve svém okolí, protože zvuk je tříštěn a odrážen a nespočet množství drobných ploch.
• Degradace půdy: Půda je zhutněna a zničena, později je nutná rozsáhlá renaturace. Kamenivo časem degraduje a rozpadá se. Prostor mezi jednotlivými kameny je brzo zanesen a ucpán. Absorpční schopnost je pak nižší, než u běžných hlinitých povrchů. Půda pod záhonem je utlačena a nepropustná. Pod silně zhutněnými plochami nic nežije. Ztrácí se také úrodnost půdy.
• Energetická náročnost: Dalším hlediskem, který je u výstavby v ČR zcela opomíjen, ale v Německu je na něj kladen velký důraz, je energetická náročnost výroby samotných použitých materiálů.

Kdy je štěrk přijatelný a vhodné alternativy

Umisťovat si štěrkové záhony / plochy na zahrady nebo předzahrádky je nevhodné. To stejné platí i pro umisťování štěrkových záhonů do parků a veřejný prostor, kde naopak svému okolí z enviromentálního hlediska štěrkové záhony škodí. Zvláštním případem jsou štěrkové záhony podél cest. Zde kvůli větší zátěži (v zimní období působení posypové soli) se nejeví jako zcela špatné. Kamenivo však musí být drobné frakce, malé mocnosti (aby půdu neutlačovalo), světlejší barev kvůli akumulaci tepla. Nejlépe promíchané z humusovitou složkou. Zvolena vegetace v záhonech však nesmí ohrožovat bezpečí provozu.

K úpravě předzahrádek, květinových záhonů apod. není potřeba hledat složitými procesy vhodnou úpravu. Jako nejvhodnější se jeví ponechat prostor mezi rostlinami volný, tedy hlínu. Další alternativou jsou mulčovací směsi či substráty, zde je však také nepřeberné množství alternativ, který by také vydaly na samotný článek.

Příklady z praxe a doporučení

Jak jsme v úvodu článku uvedli, květinové záhony doplněny štěrkem se v poslední době objevují převážně v Ostravě, například v esteticky udržovanější Opavě je prakticky nenajdete. Nedávno prošel úpravou veřejnou prostor v části Prokešova námětí, kde byl také využít štěrk. Proběhlá rekonstrukce veřejného prostranství na Prokešově náměstí u kavárny U černého stromu představuje další z kroků na zvelebení města. V současné době se města potýkají s dopady globální klimatické změny a z tohoto hlediska nelze považovat uvedenou realizaci za příliš povedenou. Jedním z klíčových nástrojů je tvorba povrchů s nízkou schopností přijímat teplo se slunečního záření. Zde ovšem bylo využito tmavých, dokonce i železných povrchů, které přímo pokrývají půdu v okolí nově vysazených stromů. Ve visutých záhonech je zvolena tmavá kamenná drť. Celý prostor je pak vydlážděn.

Uveďme si i jeden příklad, jak má vypadat pozitivní změna úpravy původně štěrkového záhonu v reportáží jednoho z nejstarších německých magazínů o zahradnictví, Taspo. Na prvním snímku můžete vidět původní stav štěrkového záhonu. Na následujícím snímku stav po úpravě.

Jako zcela negativní pro městské mikroklima se dá vnímat úprava prostoru u objektu Červeného kříže v Ostravě. Původní zelený prostor byl nahrazen štěrkem a kamenivem se sterilně vysazenou, druhově méně rozmanitou zelení. Ano, původní stav, kdy byl celý prostor neudržovaný, byl nevzhledný. Nicméně pro klima, teplotu, prašnost, rostliny a biodiverzitu mnohonásobně přívětivější. Úprava prostoru vzešla z nápadu zaměstnanců pracujících v okolí a byl financován městem Ostrava v rámci dotačního titulu FAJNový prostor. Zapojení samotných lidí je velmi pozitivní a nikdo činnost jako takovou nezpochybňuje. Ze strany města by však měla fungovat jakási zpětná vazba a korekce vlivu projektu na lokální mikroklima a další faktory, které jsme výše popsali. Snad nechtěným záměrem tak mezi objektem a oplocením areálu vznikla doslova teplotní výheň. I když časem některé rostliny pokryjí větší plochu a část kameniva zakryjí před sluncem, pořád bude prostor pod štěrkem mrtvý prostor pro hmyz a zvířectvo.

tags: #sterk #v #parku #stromy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o palubkách v Blansku
• Význam certifikace dřeva
• Sprchové žlaby ke zdi
• Dubová madla pro interiér
• Vlastnosti dřeva pro letadla