Asfaltové pásy a práce s hořákem: Kompletní průvodce spolehlivou hydroizolací

Asfaltový pás, známý pod přezdívkou „ipa“ nebo „lepenka“, je skutečným pracantem a jedním z nejuniverzálnějších materiálů, které na stavbě najdete. Jeho popularita tkví v kombinaci spolehlivosti, dostupnosti a ověřené funkčnosti. Ať už potřebujete zaizolovat základy domu, střechu zahradní chatky, balkon nebo velkou plochou střechu, s největší pravděpodobností sáhnete právě po něm. Aby vám ale sloužil desítky let a neproměnil se ve zdroj problémů, je naprosto klíčové věnovat maximální péči jeho pokládce. Není to žádná raketová věda, ale poctivé řemeslo, které má svá pravidla.

Typy asfaltových pásů a jejich výběr

Doby, kdy existoval jen jeden druh „lepenky“, jsou dávno pryč. Dnes si můžete vybrat přesně podle toho, co potřebujete, a je dobré v tom mít jasno.

Nenatavitelné vs. natavitelné asfaltové pásy

Asfaltové pásy jsou vyráběny v několika typech, ze kterých lze natavovat jen některé. Zjednodušeně lze říci, že pro svaření musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu. Pro ilustraci přikládáme značení pásů z výrobního programu Charvát a.s.:

  • A - není určený k natavení, je bez krycí vrstvy asfaltu (jen impregnovaná vložka).
  • R - není určený k natavení, s krycí asfaltovou vrstvou do 1 mm.
  • S - klasický natavitelný oxidovaný asfaltový pás s krycí vrstvou oxidovaného asfaltu tloušťky větší než 1 mm (např. charBIT G200 S40, charBIT V60 S35).
  • M - natavitelné modifikované asfaltové pásy (SBS nebo APP) s krycí vrstvou modifikovaného asfaltu tloušťky větší než 1 mm.

Oxidované vs. Modifikované pásy

  • Oxidované pásy jsou stará dobrá klasika. Jsou cenově dostupné a skvěle se hodí pro méně náročné práce, jako jsou izolace základů nebo střechy na kůlně.
  • Modifikované pásy (SBS nebo APP) jsou moderní atlet pro náročnější mise, jako jsou ploché střechy, terasy nebo místa, kde materiál hodně „pracuje“. Jsou mnohem pružnější, lépe odolávají mrazu i horku a celkově mají delší životnost.

Dále je důležité podívat se na „páteř“ pásu, tedy jeho nosnou vložku. Ta mu dává pevnost. Může být ze skelné tkaniny nebo z houževnatějšího polyesteru. Správný výběr je polovina úspěchu.

Krytinová lepenka vyrobená z dehtu je karcinogenní a škodlivá pro životní prostředí a od 70. let 20. století se nepoužívá. Pro ochranu krytinové lepenky před oděrem a UV zářením se při výrobě přidává hrubozrnný materiál.

Čtěte také: Střešní Latě - Specifikace a Rozměry

Nejdůležitější vlastnosti bitumenové krytinové lepenky jsou: zdravotní nezávadnost a neškodnost pro životní prostředí.

Příprava podkladu

Základem úspěchu je bezchybná příprava podkladu. Tohle je krok, který nikdy nešidějte. Je to naprostý základ, na kterém stojí úspěch celé vaší práce. Pokládat asfaltový pás na špatně připravený podklad je jako malovat na zaprášené a mastné plátno - výsledek nikdy nebude dobrý.

Než tedy vůbec roli rozbalíte, ujistěte se, že váš podklad je dokonale rovný. I malý ostrý kamínek dokáže časem v pásu napáchat paseku v podobě trhliny. Dále musí být absolutně suchý. Jakákoliv zbytková vlhkost se pod pásem vlivem slunce změní v páru a vytvoří nevzhledné a problematické bubliny.

A samozřejmě musí být čistý jako stůl - prach, písek, mastnota, to vše funguje jako spolehlivý oddělovač, který brání pásu přilnout. Před pokládkou krytinové lepenky očistěte povrch. Odstraňte také všechny vyčnívající části. Je to důležité, aby se lepenka nepoškodila.

Posledním krokem, takovou třešničkou na dortu přípravy, je penetrační nátěr. Savý podklad (silikátové a plechové materiály) před natavováním ošetřete penetračním nátěrem. Představte si ho jako základní nátěr, který podklad zpevní, sjednotí a vytvoří dokonalý lepkavý můstek pro váš asfaltový pás. Lesklý povrch po penetraci je zejména u vertikálních ploch podkladu nezbytný pro trvalou stabilitu natavených pásů. Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C. Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.

Čtěte také: Vše o střešních latích 40x60

Způsoby pokládky asfaltových pásů: S ohněm, nebo s lepidlem?

Když máte připraveno a vybráno, přichází na řadu samotná akce. Možností, jak lepit asfaltové pásy, je několik. Žádná ze tří obecně známých možností není univerzálně platným postupem pro spojení všech typů pásů. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétní aplikaci a typu pásu.

1. Lepení asfaltových pásů natavením (svařování)

Nejčastější a nejspolehlivější metodou, zejména u modifikovaných pásů, je natavování plamenem. Pomocí plynového hořáku nahříváte spodní stranu pásu a zároveň podklad. Správný okamžik poznáte tak, že se před vámi při rolování pásu tvoří malá, asi centimetrová valící se vlnka roztaveného asfaltu. To je signál, že pás se dokonale spojí s podkladem. Pamatujte ale, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán - pracujte s rozmyslem a mějte po ruce hasicí přístroj.

Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno přiměřeně tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu. K prohřívání asfaltové vrstvy při celoplošném natavování nikdy nepoužívejte malé hořáky určené k práci na detailech.

Přesahy mezi pásy je vhodné poctivě zaválečkovat, aby výsledný spoj získal na kvalitě. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou. Přítlačný váleček pojišťuje spoj, ovšem jen je-li použitý správně. Po prohřátí pásu dojde k přiměřenému výtoku asfaltu po celé boční straně pásu a jeho zaválečkování spoj dokonale pojistí. Pokud byl ale pás nahřátý příliš nebo budete na váleček nadměrně tlačit, můžete vrchní posyp zatlačit do asfaltové vrstvy. Tím ale pásu zkrátíte jeho životnost, protože posyp, který ho měl chránit proti UV záření, nebude plnit svou funkci. Na váleček působte rovnoměrně a přiměřenou silou. Taky jím pohybujte vždy pouze při okraji pásu, aby došlo k vytlačení asfaltu (návalku) zespoda pásu. Nikdy nepřejíždějte přes vyteklý návalek, aby nedošlo ke styku válečku s vytlačeným asfaltem.

Předpokladem kvalitního spojení svařených asfaltových pásů jsou správné teploty materiálu i okolního prostředí:

Čtěte také: Střešní konstrukce: Podpůrné trámy

  • vyšší než 5 °C pro natavování oxidovaných asfaltových pásů.
  • vyšší než 0 °C pro natavování modifikovaných asfaltových pásů.
  • Při teplotách vyšších jak 30 °C hrozí u obou druhů pásů riziko poškození při manipulaci s pásy nebo pohybem po nich.

Pokládka v jednom kroku vs. ve dvou krocích

  • Pokládka v jednom kroku: Celá plocha pásu včetně podélných přesahů je natavena najednou. Výhodami tohoto řešení je jednorázové namáhání asfaltové vložky a jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role.
  • Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se ve druhém kroku soustředíte jen na přesahy, které jsou u hydroizolace rozhodující. Také můžete pro práci na přesazích použít menší hořák.

Bodové natavení asfaltových pásů

Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.

2. Lepení samolepicích asfaltových pásů

Systém samolepicích asfaltových pásů je z hlediska kvality zcela srovnatelný s plnoplošně natavenou variantou. V poslední době se však také používá díky snadné a rychlé pokládce, a nezřídka jsou aplikovány celo-lepené skladby, které vylučují vznik tepelných mostů.

Aplikace samolepicích pásů je možná na téměř všechny druhy povrchů. Výjimkou můžou být některé kovy jako např. titanzinek, kde by vlivem chemické reakce mohlo dojít k bitumenové korozi. Následně už je rozhodující pouze soudržnost jednotlivých materiálů, která je však při dostatečném srovnání a očištění povrchu zaručena. U pokládky parozábrany se vždy doporučuje použití asfaltového penetračního nátěru.

Před pokládkou samolepicích asfaltových pásů musí být konstrukce ze silikátových, savých a plechových materiálů (vyjma materiálu na bázi EPS) ošetřena vhodným penetračním nátěrem pod asfaltové pásy, aby se vytvořil hladký, lesklý povrch. U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů.

Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové fólie na spodní straně pásu. Jinak se k fólii na přesahu pás nenávratně přilepí, neboť silikonem je ošetřena pouze spodní strana pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou fólii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy. Realizace dalších vrstev by neměla být provedena s prodlevou delší než jeden měsíc.

I při lepení samolepicích asfaltových pásů je teplota konstrukce, materiálu a ovzduší klíčová. Dbejte, aby nebyla nižší než 10 °C a zároveň vyšší než 30 °C.

Samolepicí asfaltový pás se aplikuje na suchý podklad, bez sněhu a námrazy, zbaven hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn. V případě silikátových, savých a plechových materiálů, musí být dostatečně ošetřen i penetračním nátěrem pod asfaltové pásy.

3. Lepení lepidlem na asfaltové pásy

Druhou, čistší a bezpečnější metodou je lepení za studena pomocí speciálních asfaltových lepidel. Ta se hodí spíše pro oxidované pásy a na místa, kde nelze z bezpečnostních důvodů pracovat s ohněm.

Při lepení asfaltových pásů různými typy lepidel je bezpodmínečně nutné správně zvolit jak speciální lepidlo (k tomuto účelu musí být přímo určeno výrobcem lepidla, nebo výrobcem asfaltového pásu), tak pás kompatibilní s lepením (obvykle s jemným posypem, nebo textilií na spodní straně).

Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se v případě lepení provádí podle stavu podkladu.

Nástroje pro práci s asfaltovými pásy a hořákem

Pro izolatéry i domácí kutily je nejobvyklejším prostředkem pro pokládku nebo opravy asfaltového pásu plamen. Plynové hořáky pro natavení asfaltových pásů fungují na propan-butan, nebo čistý propan. Tedy na klasickou směs plynu, kterou můžete zakoupit v plynových lahvích, nebo kartuších. Samotný hořák byste pak měli vybírat podle toho, jestli je určený na detaily nebo na práci v ploše.

Typy hořáků a jejich parametry

Jednotlivé hořáky se liší svými parametry:

  • Maximální teplota - teplota, na kterou lze hořák rozpálit (nejčastěji od 700 do 1 800 °C).
  • Tepelný výkon - množství tepla, které hořák vyvine spálením plynu za hodinu provozu (plnoplošné natavování asfaltových pásů musí být prováděno hořáky o výkonu 75 kW).
  • Spotřeba - objem plynu v gramech, které hořák spálí za hodinu (z toho se dá spočítat, jak dlouho náplň pro práci vydrží).
  • Možnost regulace plamene - regulace plamene je třeba na rukojeti, připojené k plynové lahvi nejčastěji přes regulátor tlaku.
  • Délka hadice - krátká hadice znamená časté přenášení lahve.
  • Délka hořáku - delší hořák je výhodný pro práci ve stoje. Pro práci na detailech volte kratší hořáky (přibližně do 400 mm), pro práci v ploše delší (do cca 1000 mm). Trubice jsou před hořákem vyhnuté pod mírným úhlem, aby umožnily lepší směřování plamene.
  • Ochrana plamene proti větru - zamezuje zhasnutí plamene vlivem větru a umožňuje práci s hořákem i za větrného počasí.

Hořák pro detaily

Má malý průměr (nejčastěji 28 až 35 mm) a výkon alespoň 65 kW. S ním budete pracovat ve vzdálenosti asi 50 cm od pásu, proto jeho ideální délka je do 40 cm. Rozhodně ale tento hořák nepoužívejte pro tavení v ploše, protože by mohlo dojít ke znehodnocení nosné vložky, zvláště pokud je z polyesterového materiálu, a tím i ke ztrátě funkčnosti celého pásu. Pro opracování detailů je možné použít hořák 25 kW a nižší.

Hořák pro plnoplošné natavování

Hořák má výkon 75 kW a pracuje ve vzdálenosti min. 45 cm od role pásu. Délka hořáku může být větší (do 100 cm), abyste mohli pracovat ve vzpřímené poloze. Jedině takto lze docílit rychlého a rovnoměrného roztavení asfaltové hmoty bez nebezpečí lokálního přehřívání polyesterové nosné vložky a tvorbě vln.

Jak s hořákem pracovat

Intenzitu plamene, dobu nahřívání pásů a rychlost posuvu rolí volte vždy s ohledem na aktuální klimatické podmínky. Zohlednit musíte i materiál podkladu a typ asfaltového pásu. Jinak se totiž chovají oxidované a jinak modifikované asfaltové pásy.

Má-li hydroizolační skladba více vrstev, pak plamen hořáku směrujte k tomu pásu, který má odolnější vložku (ze skelné tkaniny či rouna). Podobně rozlišujte typ podkladu - u betonu směřujte plamen ke spodnímu okraji role, kdežto u pěnového polystyrenu na její horní okraj.

Dbejte na správný směr hořáku dle podkladu pásu. Při natavování asfaltových pásů je rozdíl ve směřování hořáku na odvíjenou roli pásu s ohledem typ podkladu. Při betonovém podkladu směřujeme plamen ke spodnímu okraji role, zatím co u pěnového polystyrenu na její horní okraj. Používejte spíše jednoramenné hořáky. S jednoramenným hořákem máte lepší kontrolu nad směrem i intenzitou plamene. Používání víceřadých hořáků (tzv. kombajnů) z technologických důvodů nedoporučujeme.

Další pomůcky

  • Nůž na asfaltové pásy: Obvykle se nevyhneme řezání pásů. Pořiďte si k tomuto účelu speciální nůž na řezání pásů a lepenek. Asfaltové pásy se lépe řežou nožem s tzv. háčkem místo kónické čepele.
  • Háček - rozbalovač rolí: Pro odvíjení rolí se používají vlečné tyče (rozbalovače rolí) nebo tzv. háčky, (dílenský výrobek z lehkého kovu nebo z oceli tvaru „J“). Pro zlepšení přítlaku při natavování se mohou role převinout na pomocnou tuhou trubku (průměr cca 100 mm, délka min. stejná jako šířka role), která zajistí tvarovou stálost role při aplikaci.
  • Přítlačný váleček: Oblasti přesahů se doporučuje zaválečkovat.

Obecná pravidla při pokládce asfaltových pásů

Před zahájením pokládky je třeba se důkladně seznámit se správným způsobem pokládání pásů. Tedy dodržet:

  • příčné přesahy minimálně 12 cm,
  • podélné přesahy minimálně 8 cm,
  • spoje neorientovat proti vodě.

Klimatické podmínky

Počasí je váš šéf. Asfalt a voda nejsou kamarádi, proto pracujte vždy jen za sucha. Stejně tak si dejte pozor na teplotu. Pro správnou kvalitu svařovacích prací musí být teplota konstrukce, materiálu a ovzduší:

  • vyšší než 5 °C při natavování oxidovaných pásů,
  • vyšší než 0 °C při natavování modifikovaných pásů,
  • nižší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.

V případě svařování oxidovaných asfaltových pásů za teplot od +5 °C do 10 °C, doporučujeme jejich skladování v temperované místnosti až do doby pokládky.

Při práci pod minimální teplotou však riskujete:

  • Vznik trhlinek: Vznikají již při rozvíjení podchlazeného asfaltového pásu a mohou zasahovat až k nosné vložce. Střídavým působením vody a mrazu pak dochází k trvalému poškození asfaltového pásu, který není schopen spolehlivě plnit svoji funkci.
  • Špatné natavení pásů: Vlivem povětrnostních podmínek a teploty okolí je velmi problematické zajistit rovnoměrné plošné natavení pásů. Komplikace může vzniknout nejen vlivem nedostatečného působení hořáku, ale též aplikací na nedostatečně vysušený podklad.

Kotvení asfaltových pásů

Kotvení dvouvrstvých asfaltových hydroizolací se provádí přikotvením podkladového pásu, na který se následně natavuje vrchní pás. V případě mechanického kotvení na střechách musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.

V případě, že jsou vertikální plochy vyšší než 60 cm, je nutné mechanicky zajistit pás proti sjíždění (kotvení, přizdění).

Pokládka asfaltových pásů podle druhu izolace

Pokládka asfaltových pásů na střechu

Asfaltová střešní krytina je nejčastěji pokládána ve dvou vrstvách - nejprve podkladní asfaltový pás a na něj vrchní finální pás. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce. Nezpomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“.

U finálních pásů, kdy je použit asfaltový pás s posypem, je nutné pro kvalitní spojení provést odstranění, nebo zatavení posypu v místě spodního pásu příčného spoje.

Mistrovská práce se pozná v detailech

Můžete mít perfektně položenou plochu, ale pokud selžete u detailů, celá práce přijde vniveč. Právě u komínů, střešních oken, odvětrávacích trubek nebo u napojení na stěnu (atiku) vzniká nejvíce problémů a netěsností. Tady se ukáže skutečný um. Každý prostup musí být precizně „obalen“, každý roh pečlivě vystřižen a svařen, každé ukončení zajištěno lištou a tmelem. Je to piplavá práce, která vyžaduje trpělivost a často i speciální tvarovky. Právě v těchto kritických bodech se nejvíce vyplatí nešetřit časem ani materiálem.

Pokládka asfaltových pásů při hydroizolaci spodní stavby

Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi (aby se ostatní části nepoškodily při provádění dalších staveních prací), na které navážete později. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je ochráněn proti stavebnímu znečištění (malta, prach apod.) a poškození. Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji dle kotevních plánů.

Bezpečnost a údržba

Bezpečnost při práci

Bezpečnost především. Při práci s hořákem používejte rukavice a pevnou obuv a nikdy nepracujte sami. Pro ochranu majetku, záruk i kvality výsledné střešní krytiny je třeba, aby natavovaní či jiné vzájemné svařování vrstev prováděla proškolená osoba, která při práci respektuje příslušné požární a bezpečnostní předpisy.

Pravidelná kontrola a údržba

Jednou za rok vylezte na střechu, zkontrolujte spoje, vyčistěte okapy. Je to pár minut, které mohou prodloužit životnost vaší práce o mnoho let. A pokud si na složitější střechu netroufáte, nestyďte se oslovit profesionála. Dobře odvedená práce je tou nejlepší investicí.

Aby vám střešní krytina dlouho vydržela, musíte ji občas udržovat. Různé povětrnostní podmínky mohou jinak způsobit poškození. Nejlepší je aplikovat ochranný nátěr každé tři roky. Díry lze snadno opravit menšími kusy krytinové lepenky. Buď je zasuňte pod díru, nebo je přilepte. Pokud je krytinová lepenka křehká nebo popraskaná, můžete na ni jednoduše položit druhou vrstvu a zajistit ji.

Likvidace staré asfaltové lepenky

Stará krytinová lepenka nepatří do kontejneru na zbytkový odpad. V závislosti na stáří může materiál obsahovat dehet nebo dokonce azbest. V malém množství ho uložte do plastových sáčků. Ty můžete řádně zlikvidovat v recyklačním centru. Pro větší množství budete potřebovat kontejner. Můžete si ho objednat u firmy zabývající se likvidací odpadu.

tags: #stresni #lepenka #prace #s #horakem

Oblíbené příspěvky: