Štukování na jádrovou omítku: Podrobný průvodce krok za krokem

Ať už rekonstruujete, nebo realizujete novostavbu, čeká vás štukování stropů a stěn. Aby byly hladké, rovné a čisté, je nutné zvolit správnou techniku štukování. Důležitý je i výběr vhodné štukové omítky a použití kvalitního nářadí, se kterým vám půjde práce snadno od ruky. S trochou cviku a při dodržení základních pravidel zvládnete štukování sami bez pomoci zedníka. Při štukování postupujte důkladně. V opačném případě by se mohlo stát, že by omítka mohla po čase začít praskat či opadávat.

Funkce a druhy omítek

Omítka je vrstva materiálu nanesená na stěnu, kterou zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé.

Jádrová omítka

Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu. V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem.

Cemento-vápenné omítky

Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace.

Vápenné omítky

Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.

Čtěte také: Lišty a štuk pro váš interiér

Tepelně-izolační omítky

Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.

Sanační omítky

Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů. Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov. Sanační omítky se hodí do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn.

Štukové omítky

Než se pustíte do samotného štukování, čeká vás výběr správného typu omítky. Výrobci nabízí kromě sypkých směsí také hotové omítky, které jsou připravené k okamžitému použití. Oblíbená je například omítková směs Keraštuk v pastovité konzistenci, která má po zaschnutí šedobílou barvu. Hotová omítka je ideálním řešením pro ty, které čeká štukování při rekonstrukci a nechtějí si znečistit vnitřní prostory nebo složitě připravovat omítku ze sypké směsi. Na druhé straně jsou sypké směsi cenově dostupnější a při dodržení postupu uvedeného na obalu vytvoří dokonalou konzistenci. Konkrétní typ štuku volte i podle velikosti zrna. Jemné omítky s hrubostí zrna kolem 0,4 mm jsou standardem. Štuková omítka je směsí písku a vápna. Písek musí být velmi jemný. Do některých směsí se přidává i cement nebo sádra. Štuky se dělí podle hrubosti pískových zrn, které obsahují. A to od 0,3 do cca 1 mm, přičemž hrubší štuky se zpravidla používají na venkovní stěny. Štukové omítky jsou jak pro vnější použití, tak pro vnitřní. V některých případech může nahrazovat i první nátěr vnitřních zdí. Lze je zakoupit v malém balení i 20 kg pytlích. Velmi kvalitní štuky a štukové omítky nabízí firma Knauf.

Maltoviny bez písku jsou předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.

Příprava na omítání a štukování

Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. Pokud se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.

Čtěte také: Průvodce štukováním s PVC rohovými lištami

Nářadí

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítat větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.

Příprava podkladu

Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně. Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem, o tom, ale jindy. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály zejména maltu nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.

Penetrace a špric

Po zaschnutí zdí je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Penetrace je důležitá před štukováním starých i nových stěn s jádrovou omítkou.

Špric (podhoz)

Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout což trvá zhruba 3 dny.

Penetrace

Penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce nebo válečku. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Penetrace má za úkol zpevnit podklad a sjednotit jeho savost. Na podklad ji nanášejte pomocí válečku nebo štětky. Pokud se chystáte štukovat i stropy, začněte s jejich penetrací. Základem štuku, který vydrží řadu let bez prasklin, je pečlivá příprava podkladu a nanesení hloubkové penetrace. Na penetraci spousta lidí zapomíná. A přeci je důležitá. Napenetrované zdi necháme důkladně vsáknout a zaschnout. Nanesení penetrace na zeď před malováním má za účel sjednocení savosti, zpevnění a zvýšení přilnavosti povrchu. Barva nanesená na penetraci vypadá lépe a slouží déle.

Čtěte také: Štukování jádrové omítky krok za krokem

Příprava omítkové směsi

Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. Přichází na řadu smíchání omítky s vodou (opět dle pokynů výrobce). Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dnes jsou populární tzv. hotové směsi, které si ušetří spoustu práce a námahy. Směs se nejlépe vymíchává do hladka pomocí míchacího nástavce na vrtačku. Nyní si řekneme, jak namíchat maltu na omítání. Ta se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny.

Omítníky

Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenost, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky. Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch.

Postup nanášení jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky.

1. Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů.
2. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Naneste rovnoměrnou tloušťku omítky na stěnu. Nezapomeňte i na vyrovnání případných šikmých stěn. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru.
3. Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
4. Vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tyto místa je dobré vyztužit výztužnou sítí - tzv. perlinkou.

Technologická přestávka a zrání jádrové omítky

Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.

Štukování a finální úpravy

Na štukování a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.

Příprava podkladu před štukováním

Před štukováním je třeba upravit podkladovou vrstvu. Budete-li nanášet štukovou omítku na staré stěny, očistěte z povrchu původní nátěry nebo zbytky barev. Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky. Stěny i stropy připravené pro štukování musí být odmaštěné a zbavené prachu či jakýchkoliv nečistot. Staré tapety jdou sundat jen velmi těžko, ale pomůžeme si, když je namočíme. Oškrábané zdi poté umyjeme a odmastíme. Jinak by se nový štuk nanášel nesnadno a mohl by opadat. Všechny zdi, které budeme štukovat, je potřeba důkladně očistit. Povrch se před štukováním musí připravit. Tedy nově omítnuté stěny je vhodné stáhnout zednickou lžící nebo kovovým hladítkem, aby se odrolily případné hrboly a uvolnily vystupující kamínky. Poté se již na plastové hladítko dá rozmíchaný štuk (tak akorát hustý) a nanáší se postupně na stěnu.

Nanášení štukové omítky

Při štukování celých místností doporučujeme začínat od stropu. Pokud se štukuje i strop, je samozřejmě mnohem lepší začít jím. Připravenou směs štukové omítky naneste na plastové hladítko a co nejmenším počtem tahů ji natahujte v pruzích na stropu i stěnách ve směru odspodu nahoru. Štukové omítky se zpravidla nanášejí v tenkých vrstvách kolem 1 mm. Dejte si pozor, abyste při případném vyrovnávání nepřekročili maximální tloušťku uvedenou na obalu. Finální omítka by nebyla soudržná, mohla by po čase začít praskat a opadávat. Snažte se natahovat štuk v co nejtenčí vrstvě. Díky plastovému hladítku snadno nanesete připravenou směs štukové omítky. Štuková směs se rozmíchá v nádobě podle přiloženého návodu ve správném poměru. Začínáme nejprve na stropě stejně jako při malování. Malým natahovákem rozetřeme štuk po okrajích stropu a poté velkým natahovákem roztíráme štukovou směs po celé ploše stropu. Natahujeme tenkou vrstvu, protože jinak by nám štuk ze stropu spadl. Štuk se musí do stropu vtlačit a teprve poté uhlazovat do ztracena. Když štuk zavadne, můžeme natáhnout druhou vrstvu. Ta musí být rozetřená do hladka bez viditelných vyboulenin a prasklin. Štuk natahujeme velkým natahovákem, abychom docílili rovnoměrného rozetření směsi. Štukování zdí je jednodušší, ale postup je naprosto stejný jako při štukování stropu. Odspodu od země natáhneme natahovákem dlouhý pás a vytahujeme ho co nejvýš. Takto postupujeme po celé zdi. Natažení fajnové omítky neboli štuku se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem. Strop se štukuje obtížně, je potřeba pracovat precizně.

Vyhlazování a rozmývání štuku

Do vyhlazování štukové omítky se pusťte až ve chvíli, kdy trochu zaschne, přestane lepit a zesvětlá. Pak je ideální chvíle pustit se do vymývání pomocí filcového hladítka. Na omítku příliš netlačte, abyste ji nevymyli až moc a nebyla v některých místech tenčí. Po „zavadnutí“ štuku se hladítkem (buď s filcem nebo s molitanem) začne krouživými pohyby povrch uhlazovat. Filc/molitan se podle potřeby máčí ve vodě, aby uhlazování šlo lépe. Jakmile začne štuk světlat, je připraven na rozmytí. Rozmýváme pomocí filcového hladítka. Zde je nutné věnovat rozmývání péči, abychom štuk zbytečně neodstranili a nemuseli ho natahovat znovu. Štuková omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě. Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Důležité je si pamatovat, že hlazení štuku se musí provádět hned poté, co je štuk natažený, protože velmi rychle zasychá a další úpravy jsou viditelné a špatně se opravují.

Speciální pozornost rohům

Problematické mohou být rohy, kde musíme dbát na pečlivé vyplnění všech částí. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Doba schnutí a další úpravy

Na rozdíl od jádrové omítky štuk schne a zraje velmi rychle. Do výmalby stropů i stěn se tak můžete zpravidla pustit už po 24 hodinách od štukování. Pokud máte hotovo, vyčkejte na lehké zaschnutí a poté vyjměte omítníky. Poté zaschlý štuk pouze ometeme jemným smetákem. Jakmile je štuk natažený, rozmytý a dostatečně zaschlý, můžeme zdi natřít barvou, první nátěr může vypadat nerovnoměrný, mohou prosvítat světlá místa. Až barva dostatečně zaschne, sjednotí se a světlá místa zmizí. V obytných prostorách je malování důležité, protože skryje barevné rozdíly v ploše a dodá místnosti zářivě bílý vzhled. Štuková omítka může nahradit i bílý nátěr barvou. Pokud štukujeme poprvé, je dobré si tuto metodu vyzkoušet nejprve na některé méně důležité zdi, kde si nacvičíme techniku natahování, hlazení a rozmývání. Pro vytvoření rovnoměrné a vyhlazené omítky je pak zásadní nanášení v tenké vrstvě a správná technika vymývání, která vyžaduje trochu cviku. Rozhodně nepodceňte přípravu a vybavte se správným materiálem i nářadím.

Kromě štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor. V minulosti se vytvářely i plastické ozdoby, reliéfy nebo štíty právě ze štuku a tyto plastiky zdobily kostely, zámky a bohaté měšťanské domy.

tags: #stukovani #na #jadrovou #omitku #postup

Oblíbené příspěvky:

• Vše o jednoplášťových asfaltových střechách
• Odvodňovací žlaby D300: Řešení pro komunikace
• Inovace: Dešťová voda ve stavebnictví
• kompletní průvodce výběrem koupelnových lišt
• Vlastnosti a použití vrutů se šestihrannou hlavou