Jednoplášťová asfaltová střecha: Komplexní průvodce

Ploché střechy jsou definovány sklonem do 5° (nicméně sklon u plochých střech je zvykem uvádět v % - více informací včetně převodní tabulky sklonu ve článku o výběru vhodné střešní krytiny dle sklonu střechy). I ploché střechy se ale mohou dále dělit, a to dle počtu plášťů na jednoplášťové, dvouplášťové a méně častěji i víceplášťové. Rozdíl mezi jednoplášťovou a dvouplášťovou plochou střechou se zdá celkem jasný. Jednoplášťové ploché střechy mají pouze jeden střešní plášť, zatímco ty dvouplášťové mají střešní pláště dva. Ovšem zde pozor na terminologii. Dva pláště nerovná se dvě vrstvy. Například krytina z asfaltových pásů se dělá nejčastěji dvouvrstvá (dva asfaltové pásy navařené na sobě), ale existují i jednovrstvé asfaltové pásy/krytiny. Ovšem plášť je celé souvrství (tzn. včetně nosné konstrukce, tepelné izolace, parotěsné vrstvy atd.). A pokud souvrství nemá žádnou větranou mezeru, jedná se o jednoplášťovou střechu. Oproti tomu, pokud souvrství odděluje jedna větraná vzduchová mezera, tak mluvíme o dvouplášti.

Vzhledem k tomu, že jednoplášťové ploché střechy neobsahují větranou vzduchovou mezeru, je nesmírně důležité zajistit funkčnost střechy z hlediska hydroizolačního a tepelně-izolačního. To zajistíme správným navržením střešní konstrukce a výběrem kvalitního materiálu. Při výběru je zásadní účinná parozábrana, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace, které by mohly účinnost tepelné izolace snížit. Správná konstrukce i výběr materiálu je důležitý pro funkčnost ploché střechy.

V praxi se ploché střechy dělají velmi často jednoplášťové. Takové řešení bývá jednoduché a spolehlivé. U víceplášťových plochých střech může být složité zajistit odvětrání vzduchové mezery. Jednoplášťové ploché střechy jsou populární zejména díky relativně snadné realizaci a spolehlivosti. V dnešní době jsou na trhu dostupné kvalitní materiály, díky kterým jsou jednoplášťové ploché střechy vysoce funkčním řešením. Ploché střechy jsou tak čím dál více oblíbené jak u bytových, tak moderních rodinných domů.

Konstrukce jednoplášťové střechy

Jednoplášťové ploché střechy mají všechny vrstvy uložené na nosné konstrukci stropu. Ve skladbě jednoplášťové střechy nejsou žádné vzduchové mezery či dutiny. Spád je vytvořen spádovými vrstvami - škvára či písek, případně proložené dílci tepelné izolace. Nad spádovými vrstvami je často betonový potěr a na něm natavená krytina z asfaltových pásů. Na nosné konstrukci stropu je (někdy) parozábrana a vrstva tepelné izolace. Dále se tento článek zabývá konstrukcemi vhodnými pro šikmé střechy s dřevěnou nosnou konstrukcí o větším spádu. Střešní plášť umístěný nad krokvemi obsahuje obvykle tyto základní vrstvy: podhled, parozábranu, tepelnou izolaci, pojistnou hydroizolaci, krytinu - dle typu s případným laťováním a kontralatěmi.

Typy jednoplášťových střech

• Nejjednodušší varianta

  Nejjednodušší variantou je střecha nad půdou bez tepelné izolace, kdy střešní plášť obsahuje pouze krytinu na laťování. Jedná se spíše o historickou záležitost nebo o konstrukci nad doplňkovým prostorem, který nevyžaduje vodotěsnost konstrukce. Vzhledem k netěsnosti skládané krytiny je částečně podstřešní prostor provětráván, a proto je někdy tato konstrukce považována za dvouplášťovou, v tom případě by ovšem druhý plášť tvořila poslední stropní konstrukce v objektu. Tento výklad je ovšem v rozporu s definicí střechy dle ČSN 73 1901: konstrukce krovu tvoří nosnou konstrukci střechy a skládaná krytina se svou podpůrnou konstrukcí (laťováním) vytváří jeden střešní plášť.

  Čtěte také: Jezdecké disciplíny a terén

• Střechy ze slámových či rákosových došků

  Dále bychom zde mohli zařadit střechy ze slámových či rákosových došků. Tato krytina je schopna současně plnit funkci skládané hydroizolační vrstvy i tepelného izolantu. Zároveň zajišťuje snadný prostup vodních par konstrukcí a udržuje přirozené vnitřní mikroklima.

• Šikmé střechy s dřevěnou nosnou konstrukcí

  Protože do kategorie šikmých střech patří i konstrukce o sklonu blízkém 5°, můžeme zde navrhnout skladby obdobné jako u střech jednoplášťových plochých. Střechy s dřevěným podkladem mohou mít různý sklon a mohou mít poměrně rozmanité složení jednotlivých vrstev vodotěsných a tepelných izolací. U obytných budov se někdy realizují i jednoplášťové střechy s dřevěným záklopem a střešní krytinou z asfaltových pásů.

Kompaktní skladba střechy

Kompaktní skladba střechy využívá tepelnou izolaci z pěnového skla, která je pokládána na plnoplošné bednění do horkého asfaltu. Styky desek, spoje a horní povrch tepelněizolační vrstvy jsou opět potřeny horkým asfaltem. V případě větších sklonů je použito studené asfaltové lepidlo a systémové kotevní příponky pro uchycení tepelné izolace (neprostupují celou výškou izolantu). Kompaktní střecha s pěnovým sklem se používá v kombinaci s asfaltovými pásy nebo hladkou plechovou krytinou, která je kotvena do speciálních kovových příponek vlepených asfaltem do tepelné izolace. Výjimku v tomto smyslu tvoří kompaktní skladba s pěnovým sklem, která je naopak velmi parotěsná a s výhodou se používá pro konstrukce nad vnitřním prostředím s vysokou relativní vlhkostí vzduchu.

Vegetační jednoplášťové střechy

Vegetační souvrství slouží v případě jednoplášťové šikmé vegetační střechy jako přídavná tepelná izolace střechy. Zabraňuje extrémnímu kolísání teploty na střeše během dne, přispívá tak k menšímu rozpínání materiálů a tím i k jejich delší životnosti. U vegetačních střech má skladba, zejména pokud je použitá hydroakumulační vrstva nasáklá vodou, větší hmotnost a obvykle vyžaduje zvýšení použitých profilů u nosné konstrukce střechy. Střecha s vegetací má být (v souladu s ČSN 731901 [59]) vybavena přívodem vody nebo zařízením pro zálivku rostlin.

Materiály a vrstvy

Použitá tepelná izolace musí vykazovat zejména dostatečnou pevnost (kvůli mechanickému kotvení, tíze krytiny a povětrnostnímu zatížení), a protože se pokládá z realizačních důvodů obvykle v jedné vrstvě, spoje jsou řešeny zámky, ozuby, přesahy nebo perem-drážkou. Samostatná vrstva - materiálem je např. kompletizovaný dílec, kdy je na trhu například izolant doplněný z výroby OSB deskou pro přímé upevnění cementovláknité, břidlicové nebo plechové krytiny (např. výrobek firmy Bachl). Jako tepelná izolace je použit tuhý polyuretan (PUR) doplněný oboustrannou hliníkovou fólií a vrchní nekašírovanou deskou OSB. Tepelná izolace či kompletizovaný dílec jsou pokládány na laťování nebo na plnoplošné bednění.

Čtěte také: Průvodce hroty na kolečkové lyže

Asfaltové pásy

Asfaltové střešní pásy jsou lehkou střešní krytinou, kterou nejčastěji využijete na střechách plochých (sklon 1° až 5°) a mírných (sklon 3° až 10°). Jejich vlastnosti ovšem umožňují i použití na střechách šikmých (sklon 5° až 45°) a dokonce i strmých (více než 45°). Ve všech případech nezávisle na sklonu platí, že je třeba asfaltový pás vhodně vybrat a dodržet správnou technologii pokládky. Asfaltové pásy na střechu jsou oblíbené pro skvělý poměr cena/výkon, jednoduchou a rychlou pokládku i příznivou cenu. U nás se na plochých střechách jako střešní krytina používají povlakové hydroizolace, které je pochopitelně potřeba kvalitně položit a vytvořit spojitou vodotěsnou izolaci. Systémové řešení za použití kvalitních asfaltových pásů pro ploché střechy novostaveb vám usnadní práci. Využijte předpřipravená profesionální a osvědčená řešení, která odpovídají českým normám a zároveň se u nich předpokládá nejvyšší hydroizolační bezpečnost a životnost střešního pláště.

Výhody asfaltových pásů:

• rychlá aplikace,
• cenová dostupnost,
• skvělý poměr cena/výkon,
• ohebnost - flexibilita pásu při zpracování.

Nevýhody asfaltových pásů:

• v oblasti povlakových krytin vyšší hmotnost,
• horší manipulace.

Základní rozdělení asfaltových pásů na střechy:

• Modifikované (SBS nebo APP): Lze je bez obav použít ve vrchní i podkladové vrstvě střešního souvrství. Ve finální vrstvě střechy se používá modifikovaný SBS asfaltový pás s břidličným posypem, který zajišťuje ochranu proti UV záření. Modifikované asfaltové pásy APP jsou proti UV záření odolnější a lze je zakoupit i používat bez této posypové vrstvy.
• Oxidované: V současné době se doporučuje používat pouze pro podkladní vrstvu (nebo jako provizorní vrchní vrstvu), jelikož nejsou elastické a vykazují nižší teplotní stálost.

Většina asfaltových střešních pásů se obvykle natavuje k sobě, nebo k podkladní vrstvě pomocí hořáku, či proudu horkého vzduchu. Existují ovšem i moderní samolepicí provedení, kde se bez natavování asfaltových pásů zcela obejdete. Pokládka samolepicích asfaltových pásů je pohodlnější i rychlejší (a to až 6x, oproti „klasickým“ natavovacím pásům). Jejich specifikem je aplikace na podklady nevhodné k natavení, např. na tepelnou izolaci z pěnového polystyrenu, na lakované konstrukce, nebo v detailech ukončení hydroizolací u prosklených ploch, oken, světlíků. Oproti domněnkám spotřebitelů je třeba říci, že samolepicí schopnost asfaltového pásu netvoří žádné lepidlo, ale „pouze“ speciální druh asfaltu, jehož složení je přísně střeženým tajemstvím každého výrobce.

Příklady asfaltových pásů:

• Asfaltový pás AL S35 Antiradon: Používá se jako parozábrana jednoplášťových střech a nebo jako izolace spodní stavby, kdy chrání proti zemní vlhkosti a zároveň zabraňuje pronikání radonu z podloží.
• Asfaltová lepenka A 330: Používá se jako izolace, separační a ochranná vrstva ve stavebnictví. Věrohodně napodobuje střešní šindel, tzv. bobrovku.
• Samolepicí asfaltový šindel v roli Rollshingle obdélník: Modifikovaný asfaltový samolepicí pás s nosnou PE rohoží určený jako finální vrstva zahradních staveb nebo obytných budov. Věrohodně napodobuje střešní šindel, tzv. obdélník.
• Samolepicí asfaltový pás s hliníkovou fólií ALU FELT: UV odolný, vyrobený z modifikovaného SBS asfaltu, disponuje PE výztuží a AL fólií odrážející teplo a slouží jako finální vrstva pro zahradní stavby s plochou střechy pod 30 m2 a pro obytné budovy.
• Vrchní pás VELBIT TOP PV 42-15: Pás z SBS modifikovaného asfaltu. Splňuje požadavky na tažnost, mechanickou odolnost a dlouhodobou životnost.
• Samolepicí asfaltový pás Super Roof Stick: Z SBS modifikovaného asfaltu je vhodná jako jednovrstvá střešní krytina a hydroizolace na dřevěných podkladech, ale i jako podkladní vrstva pod různé typy střešních krytin.
• Asfaltový pás VELBIT BASE G S 4-15: Slouží především jako hydroizolace podzemních částí budov, ochrana proti radonu a jako podkladní vrstva v hydroizolacích plochých střech. Je vyroben z SBS modifikovaného asfaltu a lehce tavitelné fólie.
• Asfaltový pás VELBIT BASE PV S 4-15: Slouží především jako hydroizolace podzemních částí budov, ochrana proti radonu a jako podkladní vrstva v hydroizolacích plochých střech. Je vyroben z SBS modifikovaného asfaltu a lehce tavitelné fólie.
• Podkladní asfaltový pás Tegola Pegasus Slip: Vyrobený z kvalitního APP modifikovaného asfaltu se spodní vrstvou z netkané geotextilie je ideální k použití jako separační vrstva nebo podkladní pás na podklady citlivé na teplo.
• Podkladní pás Startflex Strong: Kombinuje vodotěsnost, akustickou izolaci a regulovanou propustnost vodní páry. Je určený pod střešní asfaltové šindele a spolehlivě chrání střešní konstrukci před deštěm a větrem.
• Samolepicí asfaltový pás VELBIT SELF G 3: Slouží jako spodní i pojistná hydroizolační vrstva, která se aplikuje na tepelnou izolaci. Pás je vyroben z SBS modifikovaného asfaltu s nosnou vložkou ze skelné tkaniny a snímatelné silikonové fólie.
• Asfaltový pás NEXLER V60 S30: Kvalitní hydroizolační materiál s nízkou paropropustností určený pro použití jako podkladní pás ve střešních skladbách. Výhodou je odolnost vůči mechanickému poškození a snadná montáž.
• Asfaltová lepenka VELBIT G 200 S 40: Odolný oxidovaný asfaltový pás slouží jako spolehlivá podkladní hydroizolace plochých střech i podzemních staveb a zároveň chrání proti radonu. Nosná vložka ze skelné tkaniny zajišťuje vysokou mechanickou pevnost.
• Asfaltový pás NEXLER P64/1200: Podkladní asfaltový pás vyroben z vysoce kvalitního oxidovaného asfaltu. Zaručuje skvělou ochranu střechy i dalších povrchů před povětrnostními vlivy, vlhkostí a UV zářením.
• Podkladní pás Tegola Safety ALU 3 mm Antiradon: Polymerní bitumenová membrána, která slouží jako parotěsná zábrana a ochrana izolačních materiálů.

Životnost této střechy vždy závisí na zvoleném typu šindele, kvalitě pokládky, zvolené konstrukci krovu a řešení odvětrání střechy. Pohybuje se od 5 do 20 let pro šindele z oxidovaných asfaltových pásů a 25 až 50 let pro modifikované asfaltové šindele. Asfaltové střešní pásy vyžadují kvalitně připravený podklad. Pro všechny střešní asfaltové pásy platí, že se pokládají na podklad, který je souvislý, rovný, suchý a čistý. Podkladem nejčastěji bývá beton, polystyren, nebo dřevěné bednění.

Výhody a nevýhody jednoplášťových střech

Výhody

• Hlavní výhodou, pokud bereme v úvahu varianty s tepelnou izolaci umístěnou nad krokvemi, je bezesporu minimalizace tepelných mostů (v rámci tepelněizolační vrstvy nenajdeme dřevěné prvky krovu, pouze se zohledňují kotevní prvky).
• U kompaktního systému pak navíc odpadá nutnost mechanického kotvení skladby, které má vliv na výsledné tepelně-vlhkostní chování konstrukce - způsobuje lokální tepelné mosty a kotvení prostupuje hydroizolační či parotěsnicí vrstvou.
• Tepelná izolace je u nadkrokevních systémů realizována v celé ploše střešního pláště až k hřebeni střechy.
• Výhodou je bezesporu možnost otevřené dispozice v podkroví a zvětšení využívaného prostoru spojené s viditelnými prvky krovu.

Nevýhody

• Nevýhody můžeme spatřovat právě ve speciálním provedení a materiálovém řešení konstrukce - existují systémové skladby a výrobky pro tento typ střechy, což má za důsledek vyšší pořizovací náklady.
• Složitější je návrh a provádění konstrukčních detailů střechy například v místě osazení střešních oken.
• Materiály tepelné izolace mají vyšší pevnost, je potřeba dbát na správně realizované kotvení všech vrstev pláště, omezený je výběr střešních krytin pro tyto střechy apod.
• Kritickými mohou být nesystémové spoje tepelné izolace (úžlabí, nároží apod.), kdy výrobci doporučují použití polyuretanové pěny, která je bez ošetření velmi nasákavá a může způsobovat problémy.
• Důležité při návrhu jednoplášťové střechy je pak zejména tepelně-vlhkostní posouzení skladby, kdy mohou za určitých okrajových podmínek vznikat problémy s kondenzací v rámci tepelné izolace, zejména pak v místech spojů desek tepelné izolace a prostupů střechou.
• Pohledově vypadá střecha (zejména v přesazích u okapu nebo přes štítovou stěnu) mohutněji.
• Zvyšují se také náklady na vytápění, chlazení či větrání podstřešních prostor.
• Montáž vegetačního souvrství je oproti jiným skladbám složitější, zemina se musí zajistit proti sesuvu apod. Dle typu použitých rostlin je následně nutná pravidelná údržba a kontrola.

Stabilizace tepelné izolace

Malfunction of the flat one-layer roofs, caused by insufficiently fastened layer of the insulation (especially by the shift of the insulation), occurs still nowadays. V České republice je nutnost stabilizace tepelné izolace popsána v ČSN 731901:2011 [13], kde je v bodě 8.26.6. uvedeno, jakými opatřeními se provádí stabilizace jednotlivých vrstev skladby střechy. Například v Německé spolkové republice je nutnost stabilizace uvedena v Technische regeln - abc der Bitumenbahnen [14], kde přímo v bodě 3.4.5.2. je uvedena stabilizace jednotlivých druhů tepelných izolací a v příloze II, bod 2.2. Nerovnost podkladu. Platí především při sanacích střech a u materiálů na bázi EPS a PIR, kdy není vytvořen rovný podklad pro hydroizolační vrstvu, případně mohou lokálně vznikat místa se stojící vodou. V těchto místech bude docházet ke zrychlenému stárnutí hydroizolačního materiálu.

Důvody pro stabilizaci tepelné izolace:

• Účinek větru: Jedná se především o posun desek z důvodu dynamických účinků sání větru (vertikální síly).
• Posun tepelné izolace vlivem gravitace: Platí především pro sklony nad 3°. Posun desek může způsobit především tepelné mosty z důvodu snížení tl. tepelné izolace. Pokud není tepelná izolace položena na vazbu, mohou vzniknout i případy míst bez tepelné izolace. Posun desek dále může způsobit uvolnění kotev a tím možnost poškození izolace.
• Omezení objemových změn tepelné izolace vlivem teploty: Výsledkem objemových změn je posun izolačních desek. Objemové změny se týkají především EPS, kde lineární koeficient tepelné roztažnosti je (5 - 7).10-5 1/K tj. 0,05 - 0,07 mm/1K, což při teplotním rozdílu 50 °C představuje 2,5 - 3,5 mm/m.
• Omezení dotvarování tepelné izolace: Tento případ se týká EPS a výsledkem jsou nevratné posuny desek. Stabilizovaný EPS má dodatečné smrštění max.

Kritéria pro stabilizaci:

• Typ skladby jednoplášťové střechy: O jaký typ střechy se jedná, jaké je pořadí vrstev, jaká vrstva a jaký materiál se nachází pod vrstvou tepelné izolace, zda je ve skladbě obsažena parozábrana.
• Podklad tepelné izolace.
• Krycí šíře hydroizolace a velikosti tepelné izolace: Jedná se o rozsah pracovního kotvení tepelné izolace v závislosti na krycí šířce hydroizolace. AIP jsou vyráběny většinou v šířkách 1,0 - 1,1 m, zatímco mPVC může být v šířkách cca 1,3 do 2,0 m.
• Umístění tepelné izolace v půdorysu střechy: Půdorys ploché střechy je dle příslušné normy na výpočet zatížení větrem rozdělen na sektory, kde se výpočtem zjistí zatížení od větru.

Metody stabilizace:

• Mechanickým kotvením.
• Lepením: Pomocí speciálně upravených pásů se samolepicími pruhy na povrchu pásu, nebo celým samolepicím pásem. Pomocí lepidel na bázi PU, dále pomocí asfaltových lepidel - zastudena, nebo do horkého oxidovaného asfaltu.
• Volným zatížením: V tomto případě se ale přesněji jedná o stabilizaci hydroizolační vrstvy. Stabilizace zatížením tepelné izolace se používá u střech s opačným pořadím vrstev.

Pro finální návrh stabilizace tepelných izolací ve skladbě plochých střech platí vždy pravidlo individuálního posouzení dle specifika projektu, jejichž vhodnost musí být z hlediska funkčnosti a garancí být před samotnou realizací doložena a závazně potvrzena dodavatelem nebo výrobcem produktu s ohledem na platné normy, případně předpisy týkající se navržené kombinace použitých materiálů.

Čtěte také: Celý článek o Asfaltu II

Stabilizace různých typů tepelné izolace:

• Izolace z minerální vlny (MV): Tento typ tepelné izolace se používá u střech s klasickým pořadím vrstev. Izolaci z MV je možné pokládat v jedné vrstvě díky její rozměrové stálosti a objemové hmotnosti. Objemová hmotnost izolace z MV pro ploché střechy se pohybuje mezi 115 - 200 kg/m2. Pracovní kotvení není nutné, pouze je doporučené, pokud bude každá deska přikotvena přes hydroizolaci. K podkladu je možné lepit PU lepidlem, pomocí asfaltových lepidel - zastudena, nebo do horkého asfaltu. V případě asfaltového pásu je vhodné povrch oživit penetračním asfaltovým lakem. Přes asfaltový pás je možné kotvit do monolitické konstrukce, nebo trapézového plechu za předpokladu že podkladní vrstva má dostatečnou únosnost (1 000 N), která byla prověřena výtažnou zkouškou. Počet kotevních prvků pro pracovní kotvení je 1 - 2 ks na desku. K tomuto podkladu nelze lepit. K těmto vrstvám je možné lepit PU lepidlem.
• Izolace z expandovaného polystyrenu (EPS): Tento typ tepelné izolace se používá u střech s klasickým pořadím vrstev. Jednotlivé desky z EPS musí být díky své rozměrové stálosti a malé objemové hmotnosti vždy připevněny k podkladu. Pracovní kotvení není možné vynechat. V případě kotvení je doporučen min. počet kotev 3 ks/m2. K podkladu je možné EPS lepit PU lepidlem, pomocí asfaltových lepidel - zastudena, nebo do horkého asfaltu. V případě horkého asfaltu je nutné dát pozor na přímý styk s EPS. V případě asfaltového pásu je vhodné povrch oživit penetračním asfaltovým lakem. V případě, že asfaltový lak obsahuje rozpouštědla, je nutné s pokládkou EPS počkat, než dojde k jejich uvolnění z penetrované vrstvy. Pokládka pásu je možná hned po aktivaci pruhů hořákem. K tomuto podkladu nelze lepit. EPS je nutné od podkladu z mPVC odseparovat např. geotextilií.
• Izolace z polyisokyanurátové pěny (PIR): Tento typ tepelné izolace se používá u střech s klasickým pořadím vrstev. Jednotlivé desky z PIR musí být díky své malé objemové hmotnosti vždy pracovně připevněny k podkladu. Pokládka pásu je možná hned po aktivaci pruhů hořákem. V závislosti na ploše PIR desky navržen počet kotev, který se liší dle jednotlivých dodavatelů. Kotvení v krajích, rozích a ploše je dáno statickým výpočtem. Na rozdíl od EPS není nutné desky PIR od podkladu separovat.
• Izolace z extrudovaného polystyrenu (XPS): Tento typ tepelné izolace se používá u střech s opačným pořadím vrstev. Způsob stabilizace této tepelné izolace je pomocí zatížení. Zatížení může být vyvozené štěrkovým zásypem, dlaždicemi, vrstvou substrátu u vegetačních střech. Pracovní stabilizace (přitížení, kotvení) je vždy nutné u XPS, EPS a PIR.

Tabulka 1 - Stabilizace tepelné izolace

Rekonstrukce jednoplášťových plochých střech

Pokud není skladba jednoplášťové ploché střechy silně porušená, zvrásněná, nebo nasáklá vodou, ponechává se na místě. Při sanaci jednoplášťové ploché střechy se opraví stávající krytina (boule, nerovnosti, větší netěsnosti), a ta se poté uvažuje jako nová parozábrana. Na ni se případně položí tepelná izolace a nová povlaková krytina, ať už z asfaltových pásů nebo ze střešní folie. Oprava ploché střechy je komplikovanější než oprava střechy šikmé. I proto je důležité ji správně udělat na první pokus.

tags: #jednoplášťová #asfaltová #střecha

Oblíbené příspěvky:

• ochrana a izolace bazénu
• Lepidlo Weber na obklady 5 kg
• průvodce lepením polystyrenu
• Průvodce výběrem čističe fasád
• Využití dřevěných kolíčků