Tepelná izolace jako požární pás: Klíč k bezpečnosti budov

V dnešní době, kdy je bezpečnost našich domovů a budov prioritou, hraje požární odolnost materiálů klíčovou roli v ochraně životů a majetku. Při zateplování je nutné dbát na výběr izolačního materiálu tak, aby bylo zajištěno bezpečí v případě požáru.

Minerální izolace jako efektivní protipožární řešení

Minerální izolace, včetně skelné vaty a kamenné vlny, se ukazuje jako vynikající volba pro zajištění požární bezpečnosti. Jedním z největších přínosů minerální izolace je její nehořlavost. Minerální vlna, ať už skelná nebo kamenná, je vyrobena z anorganických materiálů, které nehoří. To znamená, že při vystavení ohni se minerální izolace nevznítí a nepřispívá k šíření plamenů. Minerální izolace má třídu reakce na oheň A1, což znamená, že jde o nejlepší a nejbezpečnější typ izolace, která nehoří.

Minerální izolace nejenže chrání obyvatele, ale také poskytuje významnou ochranu samotné konstrukci budovy. Při požáru může minerální vlna zpomalit šíření tepla a ohně do dalších částí budovy, čímž se snižuje riziko kolapsu stavebních prvků. Další významnou výhodou minerální izolace je minimální uvolňování toxických látek při požáru. Na rozdíl od některých syntetických izolačních materiálů, které mohou při hoření vypouštět nebezpečné plyny, minerální vlna nevypouští toxické emise.

Minerální izolace splňuje přísné požární normy a certifikace, které zajišťují její spolehlivost a účinnost. Produkty z minerální vlny jsou často testovány a certifikovány podle evropských a mezinárodních standardů, jako je například klasifikace reakce na oheň podle normy EN 13501-1. Kromě požární bezpečnosti nabízí minerální izolace také ekologické výhody. Je vyrobena z přírodních surovin, jako je sklo a kámen, které jsou hojně dostupné a obnovitelné. Výroba minerální izolace navíc vyžaduje méně energie ve srovnání s některými syntetickými materiály, což snižuje její ekologickou stopu. Minerální izolace je snadno aplikovatelná a vyžaduje minimální údržbu. Je dostupná v různých formách, jako jsou role, desky nebo foukaná izolace, což umožňuje flexibilní použití v různých typech stavebních konstrukcí.

Minerální izolace je správnou volbou pro lepší požární bezpečnost díky své nehořlavosti, vysoké odolnosti vůči teplotám a minimálnímu uvolňování toxických látek. Chrání nejen obyvatele, ale také samotnou konstrukci budovy, čímž zvyšuje celkovou bezpečnost a stabilitu. Navíc splňuje přísné požární normy a certifikace, což zajišťuje její spolehlivost a kvalitu.

Čtěte také: Produkty Isover pro zateplení

Normativní požadavky na požární pásy v tepelné izolaci

Nová norma o požární bezpečnosti staveb, konkrétně novela ČSN 73 0810 z roku 2016, upravuje podmínky pro zateplování obytných budov tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Oproti minulosti je třeba u zateplovaných budov aplikovat širší požární pásy z minerální izolace, které jsou rozšířeny z 0,5 na 0,9 metru.

Pásy musí být umístěny nad soklem, okny a atikou domu, a to včetně nejvyššího podlaží kvůli eliminaci rizika vzplanutí střech. Výjimku tvoří rodinné domy a jednopodlažní budovy, u kterých nejsou protipožární pásy nutné. Protipožární norma platí nejen pro nově zateplované budovy (ať již jde o zateplení novostavby nebo dodatečné zateplení stávajícího objektu), ale i pro objekty, které se zateplují znovu. Nově jsou proto zrušeny zvláštní požadavky na dodatečné zateplení.

Nové i dodatečně zateplované budovy se musí v závislosti na jejich výšce zabezpečit proti případnému šíření ohně po fasádě. Pro tyto účely se u budov nad 12 m (obvykle u budov se čtyřmi a více podlažími) realizují protipožární pásy z minerální izolace široké 0,9 metru. Kombinování dvou nestejnorodých tepelných izolantů v rámci jednoho ETICS, zpravidla EPS a požárních pásů z minerální vlny, však může způsobit riziko poruch, především trhlin, kvůli odlišnému chování těchto materiálů z hlediska stavebněfyzikálních vlastností.

Změny v normách požární bezpečnosti staveb

První polovina roku 2009 se nesla ve znamení inovací norem požární bezpečnosti staveb. V dubnu vyšla nová ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení a v květnu nová ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní objekty. Souběžně jsou připravovány změny některých dalších norem požárního kodexu, které jsou podmíněny neustálým vědeckotechnickým vývojem. V oblasti vnějších tepelných izolací obvodových stěn došlo k několika zásadním změnám.

ČSN 73 0810:2016 uvádí pro zateplování množství dalších souvislostí, například výškové umístění pásů MW, vazby na požární otevřenost, požární úseky, zatřídění konstrukčních částí apod. Od 1. 8. 2016 je povoleno dle ČSN 73 0810 čl. Používání materiálů třídy reakce na oheň F je zcela zakázáno pro vysoké riziko požáru při skladování popř. v průběhu zabudování. Požadavek platí pro všechny typy izolantů.

Čtěte také: klíč k úsporným stavbám

Jednou ze zásadních změn ve filozofii posuzování vnějších tepelných izolací staveb je posunutí mezní výšky objektu z 9 m na 12 m. Starší objekty vyhovující výšky (12 m) nemusí problematiku vnějších tepelných izolací příliš řešit. Normy však doporučují postupovat obdobným způsobem, jako u objektů vyšších a zachovat tak určitou úroveň požární bezpečnosti. Normy přesně definují stavby, které je možné zateplit dodatečně a využít tak mírnějších požadavků. Otázka, jak vymezit limitní výšku 22,5 m, v minulosti přinášela mnoho nedorozumění. Tento problém je nyní jasně vyřešen.

Sjednoceny jsou i požadavky v rámci jednotlivých podlaží. V minulosti u vyšších staveb platilo, že do určité výškové polohy požárního úseku hp bylo možno použít kombinaci hořlavého a nehořlavého tepelného izolantu a od vyšších podlaží bylo potřeba použít pouze nehořlavý tepelný izolant. Původně bylo nutno v místech požárních pásů aplikovat nehořlavý tepelný izolant, což mohlo způsobovat komplikace zejména při rekonstrukcích, při níž vznikly další požární úseky.

Tabulka: Třídy reakce na oheň dle ČSN normy

Konstrukce dodatečných vnějších tepelných izolací

Základní norma ČSN 73 0802 se v problematice navrhování dodatečných vnějších tepelných izolací obvodových stěn stávajících objektů s požární výškou h > 12 m odkazuje na specifickou normu ČSN 73 0810. Tato norma nově stanovuje, co lze považovat za změnu stávající stavby. Jedná se především o dříve realizované panelové bytové objekty a ostatní budovy zkolaudované do konce roku 2000. To znamená, že níže uvedené požadavky není možné uplatnit např. u právě dokončených staveb. Na dodatečné zateplení objektů s požární výškou do 12 m nejsou kladeny žádné požadavky.

Konstrukce dodatečných vnějších tepelných izolací, tedy tepelná izolace, nosné rošty, povrchová vrstva, upevňovací prvky, příp. další specifikované součásti, jsou posuzovány jako ucelený výrobek. Konstrukce musí splňovat následující požadavky:

• Povrchová vrstva musí vždy vykazovat index šíření plamene is = 0 mm.min^-1.
• Konstrukce s výškovou polohou hp ≤ 22,5 m, které jsou kontaktně spojeny se zateplovanou stěnou, musí dosáhnout třídy reakce na oheň B, přičemž tepelně izolační materiál musí být minimálně třídy reakce na oheň E.
• Konstrukce s výškovou polohou hp > 22,5 m musí být třídy reakce na oheň A1 nebo A2.

Pokud obvodové konstrukce stávajících objektů splňují požadavky na požární pásy nebo stěny v požárně nebezpečném prostoru a jsou dodatečně zatepleny, považují se za vyhovující i s touto dodatečnou úpravou. Je důležité dbát na kvalitu provedení zateplovacího systému v místě založení, protože v případě vzniku požáru např. v suterénu objektu může být značně tepelně namáháno.

Čtěte také: Zvýšení tepelného komfortu v podkroví

Za vyhovující je považováno řešení okenních otvorů, které má nejvýše ve vzdálenosti 15 cm nad stávající plochou nadpraží pás tepelné izolace třídy reakce na oheň A1 nebo A2 výšky 0,5 m. Tento horizontální pás probíhá nad všemi okny; nebo nad jednotlivými okny přesahuje hranu ostění o 1,5 m. Kolem ostění a nadpraží musí být takové úpravy, že při zkoušce ISO 13785-1 nedojde k šíření plamene, přičemž musí být tato úprava provedena u všech oken. Tyto požadavky musí být splněny minimálně u oken nad úrovní hp ≥ 12 m. Výjimku tvoří jednotlivá okna chráněných únikových cest, která nemusí splnit výše uvedené požadavky, protože zde nevzniká riziko výtoku horkých plynů z požáru.

Fotovoltaika a požární bezpečnost střech

Fotovoltaické elektrárny (FVE) dnes najdeme nejen na rekonstruovaných střechách, ale s jejich instalací se počítá i u novostaveb. Tento trend přináší významné výhody v oblasti energetické soběstačnosti, zároveň však i riziko v oblasti požární bezpečnosti: možnost vzniku a rozšíření požáru. Klíčovou bezpečnostní pojistkou je skladba střechy: zatímco nehořlavé izolační materiály, jako je minerální vata, dokážou šíření požáru účinně zpomalit, použití hořlavých materiálů může mít fatální následky.

Fotovoltaická elektrárna na střeše domu sama o sobě nepředstavuje výrazné požární riziko. Nebezpečí však roste v kombinaci s nevhodnou skladbou střešního pláště, tedy vrstvy konstrukce, na kterou jsou panely instalovány. Vhodné je použít nehořlavé izolační materiály - zejména minerální vatu - které nepřispívají k šíření požáru a zvyšují celkovou požární odolnost konstrukce.

Riziko požáru fotovoltaické elektrárny závisí na kvalitě instalace, použitých komponentech a pravidelné údržbě. Rozsah následků požáru však ovlivňuje především skladba střechy - klíčovým faktorem je (ne)hořlavost tepelné izolace (resp. její třída reakce na oheň). Pokud je bezprostředně pod střešní hydroizolací hořlavá tepelná izolace (bez ochranné nehořlavé vrstvy z minerální izolace), mohou být následky požáru i při odborné montáži katastrofální. Nejbezpečnější je použití výhradně nehořlavých tepelných izolací.

Nejčastější příčinou požárů fotovoltaických elektráren jsou technické závady v elektrických spojích, ať už jde o konektory, rozvaděče, DC vypínače či jiné části stejnosměrného (DC) obvodu. Rizikovým faktorem je i stárnutí fotovoltaických systémů. Z hlediska požární bezpečnosti jsou potenciálně nejnebezpečnější střechy s hořlavými tepelnými izolacemi, tedy s izolanty třídy reakce na oheň B-F, zejména pokud jsou kombinovány s asfaltovými pásy bez dodatečné ochranné vrstvy.

Rekonstrukce střechy za účelem instalace fotovoltaické elektrárny vyžaduje důkladné posouzení stávající skladby. Zejména u rekonstruovaných střech s běžně používanou tepelnou izolací z expandovaného polystyrenu (EPS) a povrchovou hydroizolací je žádoucí přidat tzv. zmírňující (ochrannou) vrstvu, která zabrání rozšíření případného požáru. Tato ochranná vrstva se obvykle skládá z nehořlavé tepelné izolace (např. minerální vaty) a nové vrstvy hydroizolace. Pokud je střecha již opatřena minerální izolací, není nutné žádné dodatečné opatření.

Požárně bezpečnostní zařízení a atypické aplikace

Do kapitoly speciálních a atypických aplikací jsou zahrnuta požárně bezpečnostní zařízení, která se nějakým způsobem vymykají běžně nabízenému sortimentu. Jde např. o tepelné izolace karbon-epoxidových pásek, kde je jako rozhodující parametr hodnocena limitní teplota, kdy dochází ke ztrátě přilnavosti epoxidového lepidla, které vyztužující pásku z uhlíkových vláken kotví na železobetonový povrch.

Protipožární ochrana potrubních řádů a kontinuálních potrubních vedení nesmí být zaměňována s protipožárními ucpávkami a těsněním v požárně dělících konstrukcích, i když se jedná opět o kontinuální rozvody a stejný materiál. Těsnící a ochranné systémy jsou sestaveny obvykle z celého souboru intumescentních a tepelně izolačních prvků a materiálů, počínaje intumescentními tmely a těsnícími prvky z minerálních vláken, pružnými pěnovými tvarovkami, intumescentními manžetami, foliemi a maltami konče. Některé z těchto materiálů jsou dále vyráběny i v různých konstrukčních sestavách a prefabrikovaných dílcích.

Jedná se o protipožární těsnění styků mezi dvěma požárně dělícími konstrukcemi, případně mezi dvěma oddělenými díly téže konstrukce, které vzájemně dilatují a to buď ve vodorovném či svislém směru. Pro návrh vhodného těsnění je třeba zvážit především rozsah předpokládaných dilatačních pohybů a jejich četnost. POZOR! Požární uzávěr nelze vytvořit žádným protipožárním nátěrem! Všechny konstrukce musí být průkazně certifikovány a odzkoušeny v souladu s platnou ČSN EN 1634-x.

Požární odolnost požárních uzávěrů je dána vždy jejich skladbou a musí být průkazně ověřena zkouškami obvykle ve skutečné velikosti. Jedná se o moderní ověřený typ protipožární ochrany stavebních konstrukcí pomocí speciálně modifikovaných desek z čedičové plsti o vysoké objemové hmotnosti, s nízkým obsahem pojiva. Požární odolnost požárně dělících konstrukcí může být dána buď přímo při výrobě či montáži typem použitého materiálu (zdivo, železobeton) nebo svoji skladbou, jde-li o montovanou konstrukci (sádrokartony a jiné deskové prvky).

Požární odolnost vzduchotechnických rozvodů, svislého i vodorovného potrubí různých průřezů, velikostí a tvarů je dána jednak překročením limitní teploty na vnějším povrchu, jednak těsností potrubí při daném provozním tlaku resp. podtlaku, přičemž je nutno definovat, jakému požáru má potrubí odolávat - totiž požáru, působícímu z vnější strany nebo zevnitř.

Ostatní aspekty požární bezpečnosti

Kromě fasády patří mezi rizikové konstrukce také střešní pláště a vnitřní příčky. Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen ty nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Dodržet všechny protipožární předpisy při střídání hořlavých a nehořlavých materiálů (typicky polystyrenu a minerální vaty) je technicky velmi náročné.

Požáry bytů se řadí co do počtu na první místo mezi odvětvími národního hospodářství. Způsobují nemalé hmotné škody a ohrožují lidské životy. Cílem požární bezpečnosti staveb je zabránit ztrátám na životech, zdraví a majetku. Požadavky na požární bezpečnost staveb jsou stanoveny normami řady ČSN 73 08xx. Obecně můžeme konstatovat, že správně provedené certifikované zateplovací systémy z pěnového polystyrenu i z minerální vlny jsou bezpečné a proto jsou také v celé Evropě velmi rozšířené.

Založení ETICS a základní požární pruhy lze nahradit systémem, který splní požadavky středněrozměrové zkoušky podle ČSN ISO 13785-1. Založení ETICS je nutno řešit podle následujících zásad: tepelný izolant je založen pod terénem a pokračuje v nezměněné tloušťce do vyšších podlaží a zakládací lišta se nad terénem instalovat nemusí. Tepelný izolant je založen pod terénem a nad terénem se tloušťka tepelného izolantu zvyšuje. Tento převis může umožňovat lokální akumulaci teploty, nicméně pokud je změna tloušťky řešena jako systémové uskočení dle technologického předpisu (s dvojitou perlinkou, rohovým profilem apod.), nejde o porušení celistvosti krycí vrstvy a požární pruh není třeba zřizovat. Tepelný izolant je založen pod terénem, nad terénem se tloušťka tepelného izolantu zvyšuje a uskočení je řešeno jako nové založení s použitím zakládací lišty. Zakládací lišta (plastová nebo hliníková) je ze spodní strany většinou exponovaná, tedy bez krycí vrstvy, a vytváří tak slabé místo, kudy může požár vstoupit do tepelně izolační vrstvy. Toto riziko je potřeba eliminovat zřízením požárního pruhu s tepelným izolantem třídy reakce na oheň nejhůře A2 o výšce 0,9 m. Požární pruh nemusí být umístěn přímo u zakládací lišty, nicméně je nutno jej instalovat nejvýše 1,0 m nad terénem. Tepelný izolant je založen nad terénem pomocí zakládací lišty, která vytváří slabé místo, kudy může požár vstoupit do tepelně izolační vrstvy. Toto riziko je potřeba eliminovat zřízením požárního pruhu s tepelným izolantem třídy reakce na oheň nejhůře A2 o výšce 0,9 m. Oproti původnímu znění normy, v níž nenasákavý tepelný izolant mohl zasahovat nejvýše 0,3 m nad terén, je v novém znění tento limit zvýšen až na 1,0 m. Ještě benevolentnější je v případě založení ve svahu, kde by se svah k požárnímu pruhu přiblížil na vzdálenost menší než 0,6 m. V místě napojení horizontální a svislé konstrukce může být až do výše 0,4 m nad úroveň horizontální konstrukce instalován nenasákavý tepelný izolant třídy reakce na oheň nejhůře E.

Na části fasády bez požárně otevřených ploch (bez oken, dveří, vyústek technologického zařízení) lze vynechat všechny kombinace materiálů včetně základních požárních pruhů a lze použít pouze hořlavý tepelný izolant, pokud bude od ostatních částí fasády oddělen svislým požárním pruhem v šíři alespoň 0,9 m. Vyústění technologického zařízení na fasádě nesmí být slabým místem, kterým by hrozilo prošlehnutí plamene do ETICS. Tepelný izolant v blízkosti elektrických skříní, vzduchotechnických zařízení (bez možnosti uzavření požární klapkou) apod. Od této úpravy lze upustit, pokud je stejně jako u oken nad technologickým zařízením zřízen základní požární pruh vzdálený maximálně 400 mm.

Možný výrazný nárůst teploty v bleskosvodu při zásahu bleskem musí být zajištěn tepelným izolantem třídy reakce na oheň nejhůře A2 v šíři 0,25 m na každou stranu od vedení bleskosvodu po celé výšce fasády. Vnější úprava fasády nesmí umožnit větší tvorbu (toxických) zplodin hoření, které by mohly ohrozit evakuaci osob. Stejné, respektive ještě přísnější, požadavky platí u vnějších únikových cest (úniková schodiště, pavlače apod.).

Kombinace tepelných izolantů na fasádě je kvůli různým tepelně technickým a mechanickým vlastnostem potenciálním zdrojem poruch (kosmetických, ale i funkčních) a instalace takové kombinace je časově náročnější a vyžaduje aplikaci různých technologických postupů. První možností je zcela se kombinaci materiálů vyhnout a provést vnější zateplovací systém pouze z nehořlavých materiálů (materiál třídy reakce na oheň nejhůře A2).

Změnou je konkretizace podmínek pro zateplení již zateplených objektů. Společně se zrušením různých požadavků pro dodatečné zateplení a zateplení novostaveb došlo i ke sjednocení výškových úrovní, které tvořily rozhraní požadavků. Původně byly hranice požární výšky pro dodatečné zateplení 12,0 a 22,5 m, pro novostavby 12,0 a 30,0 m. Nově jsou kategorie čtyři, a to budovy jednopodlažní specifické, budovy s požární výškou do 12,0 m (včetně), budovy s požární výškou od 12,0 do 22,5 m (včetně) a budovy vyšší.

Změnou je rozšíření počtu konkrétních konstrukčních řešení, kdy a jak se musí použít nehořlavý tepelný izolant. Jak bylo řečeno výše, pokud se aplikuje ETICS na fasádu poprvé, mění se požadavky podle požární výšky objektu bez ohledu na to, zda jde o novostavbu nebo dodatečné zateplení. U jednopodlažních objektů není na ETICS jako na ucelený systém kladen žádný požadavek, musí se pouze použít tepelný izolant s třídou reakce na oheň nejhůře E.

Stávající zateplovací systém se ponechá a přes něj se aplikuje zateplovací systém nový s nehořlavým tepelným izolantem. Stávající zateplovací systém se ponechá a přes něj se aplikuje odzkoušený systém třídy reakce na oheň nejhůře B s vnější celistvou vrstvou nehořlavé tepelné izolace v tloušťce alespoň 25 mm a tato nehořlavá vrstva musí krýt ostatní části ETICS z všech stran. Požárně nebezpečný prostor (dále jen PNP) je zjednodušeně řečeno oblast kolem potencionálně hořícího objektu, ve které by mohlo existovat riziko přenosu účinků požáru do nežádoucích míst, tj. například na další objekty nebo sousední soukromé pozemky.

ETICS s ověřenými požárně technickými vlastnostmi lze bez ohledu na třídu reakce na oheň tepelného izolantu použít i v PNP jiného požárního úseku stejného objektu. S rostoucí tloušťkou tepelného izolantu je ale stále aktuálnější otázka tzv. „požární otevřenosti fasády“. Tedy, zda množství hořlavého tepelného izolantu neuvolňuje při svém hoření nadlimitní množství tepla. Nové znění normy uvažuje, že certifikovaný ETICS s tloušťkou izolantu do 0,2 m je bez průkazu požárně uzavřenou plochou, a tudíž PNP nevytváří.

V novém znění žádný požadavek na zřízení stříšky není, nicméně pokud na obálce budovy je nějaká další konstrukce, je nutno zhodnotit taktéž její možný příspěvek k šíření ohně. Umístění jiných konstrukcí na obálce objektu, jakými jsou např. zábradlí balkonů nebo stříšky, řeší článek 5.4.10 ČSN 73 0810 a v zásadě odpovídá výše zmíněným požadavkům na třídu reakce na oheň ETICS, respektive tepelného izolantu. Ve všech případech musí být index šíření plamene po povrchu nulový (is = 0,0 mm/min).

tags: #tepelna #izolace #jako #pozarni #pas

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně namontovat minerální vatu v deskách?
• Vše o podlahových lištách a jejich tmelení zespoda
• Jak vybrat dřevěný vláček Brio?
• Kompletní návod na instalaci plotových sloupků
• Druhy dřeva pro misky