Těžká plovoucí podlaha: Komplexní průvodce výběrem a instalací

V dnešní době roste zájem o těžké plovoucí podlahy jako praktické a odolné řešení pro různé prostory. Potřebujete podlahu, která zvládne náročnou zátěž, zároveň působí elegantně a snadno se udržuje? Těžká plovoucí podlaha může být ideálním kompromisem mezi vizuálním efektem masivní dřevěné podlahy a ekonomickou i technickou pružností moderních kompozitních materiálů.

Co je plovoucí podlaha?

Když se řekne plovoucí podlaha, tak si většina laiků a bohužel i určitá část „odborníků“, představí laminátové podlahové desky, pro které se někdy v 90. Výraz plovoucí podlaha nemá nic společného se zmiňovanými laminátovými deskami. Nemá nic společného ani s žádným jiným materiálem. Plovoucí podlaha může mít nášlapnou vrstvu v podstatě z čehokoliv. Dlažba, laminátové desky, dřevo, korek, beton a velké množství dalších.

Termín plovoucí podlaha představuje takovou podlahu, která je oddělena od ostatních konstrukcí pružným materiálem, tzn. že podlaha „plave“ v jakési vaně z tohoto materiálu. Obvodové stěny je nutné akusticky po celém obvodě oddělit pružným dilatačním páskem.

Základní rozdělení podlah z pohledu spojení nášlapné vrstvy s nosným podkladem, je dvojí. Jeden druh jsou podlahy, kde je nášlapná vrstva pevně spojená s nosným podkladem. Typický příklad je například podlaha garáže, kde na betonovou podkladní desku je jen proveden nátěr, či nalepena dlažba.

Proč se používá princip plovoucí podlahy?

Důvodů, proč se používá princip plovoucí podlahy, je více. Typická skladba je dnes vlastně běžná ve většině vytápěných staveb, kde jsou požadavky na tepelnou izolaci konstrukcí, tedy i podlahy na terénu. Onou vrstvou, na které podlaha „plave“ je totiž obyčejná tepelná izolace. Dalším důvodem je útlum kročejového hluku ve stropních konstrukcích, kde už funkce není tepelná, ale akustická izolace. Správným návrhem se dá dosáhnout útlumu kročejového hluku, až o 35 dB.

Čtěte také: Optimální řešení pro plovoucí podlahu na dřevěném stropě

Skladba plovoucí podlahy

Systémy plovoucích podlah sestávají ze tří základních vrstev - izolační, roznášecí a nášlapné. V případě systému AKUFLOOR bývá roznášecí vrstva i vrstvou nášlapnou, tím se počet základních vrstev zmenší na dvě: nášlapnou a akusticky izolační. Další vrstvy v závislosti na druhu a způsobu použití podlahy - např.

Standardně je skladba ve zjednodušeném složení - nosná vrstva - hydroizolace - tepelná (akustická) izolace - roznášecí vrstva - finální nášlapná vrstva. Funkce jednotlivých vrstev je většinou zřejmá z jejich názvu.

Tepelná i akustická izolace jsou většinou materiál, který má relativně měkký povrch, ne úplně velkou pevnost při lokálním zatížení. Nejčastěji se používá polystyren či minerální vata, podle toho jaké jsou na tuto vrstvu požadavky. Roznášecí vrstva, která se pokládá, nebo provádí na tepelnou izolaci, vlastně roznáší zatížení, které je většinou bodové (lidská noha, nohy nábytku apod.), do plochy. Roznášecí vrstva musí být dostatečně únosný materiál, odolný bodovému zatížení. A materiál roznášecí vrstvy nám definuje druh plovoucí podlahy.

Lehká a těžká plovoucí podlaha

Podlahy se rozdělují na základní dva typy, a sice těžké a lehké podlahy. Každá má své výhody i nevýhody a každá se hodí k jinému účelu.

Lehká plovoucí podlaha

Pro dělení plovoucích podlah na lehké a těžké je určující plošná hmotnost materiálu roznášecí vrstvy. Lehké podlahy mají roznášecí vrstvu s plošnou hmotností v rozmezí 15 - 75 kg/m2. Většinou se jedná o lehké desky, jako jsou sádrovláknité, dřevotřískové, OSB apod.

Čtěte také: Řešení pro šikmé střechy

Lehká podlaha (též nazývaná suchá podlaha) je zhotovena bez použití mokrých procesů. Na tepelnou či akustickou izolaci je položena roznášecí vrstva zpravidla ze sádrovláknitých desek či dřevoštěpkových desek OSB, které jsou mezi sebou spojeny perodrážkou, a na tuto vrstvu se přímo klade podlahová krytina. Lehké plovoucí podlahy se používají zejména tam, kde je požadavek na menší hmotnost konstrukce a její výhodou je suchý proces výstavby. Nejsou vhodné ani do vlhkých míst, jako je garáž, koupelna, WC místnost či prádelna. Lehká podlaha obecně je charakterově i materiálově jednodušším typem podlahy než podlaha těžká. Lépe a lehčeji se montuje a kompletuje pomocí velkoplošných panelů systémem suché výstavby, což urychluje celý proces i zahájení doby užívání. Výhodná je tedy hlavně u rekonstrukcí na dřevěných či betonových stropech, ale i u nových dřevostaveb.

Těžká plovoucí podlaha

Když má materiál roznášecí vrstvy plošnou hmotnost větší než 75 kg/m2, hovoříme o těžké plovoucí podlaze. Typické jsou lité desky a potěry jako anhydrit, beton apod. Těžká plovoucí podlaha je systém, který se pokládá bez pevného spojení s podkladem. Plovoucí znamená volný pohyb vrstev, které se vzájemně spojují na pero-drážkovém systému, lištami a podložkou. Termín „těžká“ odkazuje hlavně na použitý materiál a na celkovou hmotnost konstrukce, která často zahrnuje silnější nosnou vrstvu, vyšší hustotu materiálu a lepší zvukovou a tepelnou izolaci.

Těžká plovoucí podlaha má větší hmotnost, ale dá se u ní dosáhnout většího útlumu kročejového hluku, mají větší tepelnou akumulaci a také větší únosnost, než lehké plovoucí podlahy. Při stavbě těžké podlahy jsou, na rozdíl od lehké podlahy, použity mokré procesy. Těžká podlaha je zhotovena zpravidla z betonu či z anhydritu. Jedná se o materiál s vyšší hmotností, který je z hlediska akustiky vhodný pro konstrukci plovoucích podlah.

Po aplikování anhydritu či betonu na kročejovou izolaci se vytvoří skladba podlahy, která velmi dobře tlumí hluk vznikající chůzí a pádem předmětů na podlahu. Těžká podlaha se používá hojně u zděných staveb pro stavbu podlahy na zemině.

Těžká plovoucí podlaha má zpravidla roznášecí vrstvu z armovaného cementového potěru či anhydritu. Na druhé straně je třeba počítat s tím, že těžká plovoucí podlaha může vyžadovat robustnější podklad a správně volenou podložku kvůli akustickým vlastnostem a tepelné vodivosti.

Čtěte také: Komplexní průvodce asfaltovými pásy

Akustické vlastnosti plovoucích podlah

Posuzování vodorovných konstrukcí, tj. stropů a podlah, vznáší požadavky na zvukovou izolaci stanovenou pro zvuk šířící se vzduchem (vzduchová neprůzvučnost) a na zvuk kročejový (kročejová neprůzvučnost). Posuzovaní vodorovných konstrukcí, tj. stropů a podlah, můžeme rozdělit na dvě části. Na požadavky na zvukovou izolací stanovenou pro zvuk šířící se vzduchem, tj. vzduchová neprůzvučnost, a na zvuk kročejový.

Hluk a zvuk jsou mechanickým vlněním vzduchu, který se přenáší jako vibrace k lidskému uchu. Měří se pomocí hladiny intenzity nebo hladiny akustického tlaku a udávají se v decibelech [dB]. Hluk snižuje naši schopnost soustředit se na práci, zhoršuje kvalitu odpočinku, při dlouhodobější expozici způsobuje ztráty sluchu a vyvolává stres a podrážděnost. Při dlouhodobém působení hluku dochází k poškození zdraví. Prevenční opatření řeší nařízení vlády č. 502/2000 Sb.

Kročejová neprůzvučnost

Tam, kde je stavební konstrukce v přímém kontaktu se zdrojem hluku, mluvíme o kročejové neprůzvučnosti (týká se výhradně podlah). Kročejový hluk vzniká v důsledku dynamického zatížení mechanickými nárazy do konstrukce budovy (při chůzi, nahodilým nárazem předmětu na podlahu nebo při manipulaci např. V důsledku nárazů vzniká chvění (vibrace), které je přenášeno do nosné konstrukce objektu. Chvějící se konstrukce vyzařuje zvukové vlny do vzduchu ve vnitřních prostorách objektu (chvění definujeme jako mechanické vlnění v oboru slyšitelného zvuku, tj. 16 až 16 000 Hz).

Pro kročejovou neprůzvučnost je charakteristické, že zdroj hluku (na rozdíl od vzduchové neprůzvučnosti) je v přímém kontaktu s dělící konstrukcí. Zvuková energie, která vzniká mechanickým nárazem na konstrukci, se přenáší ve formě vibrací a má charakter impulsů. Schopnost konstrukce tento typ hluku tlumit se nazývá kročejová neprůzvučnost.

Pro její kvantifikaci se používají kmitočtová pásma v rozsahu 100 až 3 150 Hz v třetinooktávových pásmech a v rozsahu 125 až 2 000 Hz v oktávových pásmech. Ukazatelem je vážená hladina kročejového zvuku Lnw [dB]. Čím je tato hodnota vyšší, tím nižší kročejovou neprůzvučnost mezi dvěma prostory můžeme očekávat. Změřené hodnoty se porovnávají se směrnými hodnotami. Lnw (laboratorní), L’nw (stavební) - např. charakterizuje chování stavební konstrukce z hlediska kročejového hluku. Stanoví se pomocí normalizované hladiny kročejového zvuku Ln a jejího porovnání se směrnou křivkou pro kročejovou neprůzvučnost.

Kročejová neprůzvučnost stropních konstrukcí obecně, je velmi nízká a zpravidla je třeba k její skladbě navrhnout adekvátní podlahovou konstrukci, která zlepšuje zvukově izolační vlastnosti dělící horizontální konstrukce, zejména s ohledem na zmíněnou kročejovou neprůzvučnost. Lehké stropní konstrukce trpí rezonančním efektem, který odstraňují akusticky izolační desky STEPROCK HD.

Vzduchová neprůzvučnost

Tam, kde dochází k přenosu zvuku z místnosti do místnosti působením zdroje z vysílací místnosti do příjmové místnosti, mluvíme o vzduchové neprůzvučnosti. Zvuková energie vzniká v prostorovém zdroji hluku a přenáší se stěnou, stropem, spárami a okolními konstrukcemi. Vlastnost konstrukce zvukově izolovat dvě sousední místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem se nazývá vzduchová neprůzvučnost.

Jednočíselné charakteristiky vážená neprůzvučnost Rw (laboratorní) nebo vážená stavební neprůzvučnost R’w se stanovují z kmitočtově závislých charakteristik. Dříve vzduchová neprůzvučnost - logaritmická míra podílu energie zvuku dopadajícího na stěnu a prošlého stěnou. Laboratorní Rw, [dB] nebo stavební R’w [dB] - jednočíselné charakteristiky odvozené z neprůzvučnosti pomoci tzv. směrné křivky.

Výrobky společnosti ROCKWOOL, a.s. pro akustiku jsou vyráběny s vysokou objemovou hmotností z minerálních vláken, která dokáží svými vlastnostmi pohlcovat široké spektrum zvukových frekvencí, snížit odraz zvuku a přeměnit jeho energii na teplo. Proto jsou velmi vhodné pro akustické izolace. Výrobní společnosti ROCKWOOL dokázaly ve světě, že vlákna z kamenné vlny jsou ideálním tepelně, požárně a zvukově izolačním materiálem pro aplikace, kde je potřeba absorbovat přicházející zvuk z okolních bytů, ulic apod. ROCKWOOL je přední světový výrobce a dodavatel izolací z kamenné vlny.

Materiály a technologie těžkých plovoucích podlah

V oblasti těžkých plovoucích podlah existuje několik hlavních technologií a materiálových řešení.

Vinylové plovoucí podlahy (LVT/SPC)

Vinylové plovoucí podlahy, často označované jako LVT, patří mezi nejčastější volby pro těžkou plovoucí podlahu. Jsou vyrobeny z voděodolného syntetického materiálu, což z nich činí skvělou volbu do kuchyní, koupelen a prostor s vysokou vlhkostí. Tyto hybridní materiály kombinují dřevní vlákninu (nebo tradiční dřevěnou složku) s plastem či minerálním plnivem. Vynikají vysokou stabilitou, nízkou citlivostí na vlhkost a skvělou odolností proti opotřebení. Do koupelen je vhodné vybrat speciální typy LVT/SPC s voděodolností a pečlivým utěsněním spár.

Dřevěné plovoucí podlahy

Mezi těžké plovoucí podlahy patří i masivní dřevěné varianty, případně jejich kombinace s nosnou vrstvou. Dřevěné plovoucí podlahy mohou nabídnout autentický vzhled a příjemný pocit pod nohama.

Laminátové plovoucí podlahy

Laminátové podlahy vyrobené moderními technologiemi napodobují podlahy především ze dřeva, díky finální povrchové úpravě se ale nemusejí leštit, voskovat ani lakovat. Laminátové podlahy jsou až o polovinu levnější než materiály, které imitují (také například dlažbu či linoleum). Výhodou je jejich rychlá pokládka.

Kritéria výběru těžké plovoucí podlahy

Správná volba těžké plovoucí podlahy vychází z konkrétních požadavků prostoru.

Materiál a konstrukce

Zvažte, zda je pro vás vhodnější vinyl/LVT, WPC/SPC nebo masivní dřevěná varianta.

Tloušťka a izolace

Silnější nosná vrstva zvyšuje odolnost a stabilitu, avšak zároveň zvyšuje tloušťku podlahy. Laminátové podlahy existují v tloušťkách od 6 do 12 mm.

Estetika a design

Vyberte texturu, barvu a vzor, který ladí s interiérem. Rozměry dílců, jejich hrany a flexibilita spojů ovlivňují vzhled a stabilitu. Delší a užší lamely mohou vizuálně změnit prostor. Pro menší byty bývá vhodná varianta s menšími dílci, která lépe skrývá dilatační mezery.

Druh dekoru laminátové podlahy volíme podle toho, co bychom chtěli, aby v místnosti dominovalo. Pokud máme v plánu barevný, pestrý a výrazný nábytek, podlaha by měla být sestavena z jednoduchých lamel bez výrazné mozaiky, takže se doporučují dekory s širokými pruhy, tedy prkno, případně půlprkno. Takto krásně vynikne design nábytku. Pokud zvolíme podlahu s designem mozaiky, tenkých pásů, doporučujeme používat jednoduchý a méně výrazný nábytek. Sama podlaha je již velmi pestrá. Tento typ podlahy se hodí do větších prostor s minimalistickým vzhledem. Podlaha je velmi barevná a má velký počet hranolků, ze kterých je složena.

• "Prkno", 1-pásový dekor - Dekorem jedné lamely je jediné prkno. 1 lamela = 1 prkno.
• "Půlprkno", 2-pásový dekor - Dekorem jedné lamely jsou prkna ve dvou pruzích. 1 lamela = 2 řady prken.
• "Parketa", 3-pásový dekor - Dekorem jedné lamely jsou prkna ve třech pruzích. 1 lamela = 3 řady prken.
• "Mozaika", proužky - Dekorem jedné lamely je více tenkých často různobarevných proužků.

V-drážka

• 2V-drážka - Deska je vyfrézována na dvou delších stranách. Dlouhé hrany s drážkou podtrhují ušlechtilý efekt délky lamel a jejich autentický vzhled. Opticky prohlubují podlahu. Prkna s drážkou tvaru V na dlouhých stranách způsobí, že se místnost bude zdát hlubší.
• 4V-drážka - Deska je vyfrézována na všech čtyřech stranách. Drážky u těchto podlah vytvářejí dojem skutečné dřevěné podlahy. Vyniká zde každá jednotlivá lamela. Prkna s drážkou tvaru V po celém obvodu dodají místnosti více venkovský charakter.

Struktura povrchu

Skrze rozmanité vzory, struktury a povrchy může laminát do vaší domácnosti vnést zvláštní kouzlo. Dle výběru laminátového povrchu lze vytvořit rustikální atmosféru, elegantní obytný prostor nebo také moderní domácnost. Dřevěnou strukturu laminátové podlahy rozpoznáte nejen pohledem oka, ale také dotekem. Díky přesvědčivému provedení budete mít dojem, že se dotýkáte skutečného dřeva. Objevte rozmanité laminátové povrchy.

Systém zámku (Click-Laminate)

Zámkový spoj umožňuje spojení jednotlivých podlahových lamel mezi sebou, aniž byste museli použít lepidlo a speciální nářadí. Díky těmto spojům je pokládka plovoucích podlah snadná a rychlá. Tento systém také umožňuje v případě potřeby podlahu jednoduše rozebrat a znovu složit, či vyměnit poškozenou lamelu. Zámkový spoj je většinou umístěn po všech stranách lamely, čímž zajišťuje dokonalé spojení jednotlivých dílů bez nerovností a spár. Někteří výrobci mají pro zámkové spoje na svých podlahách speciální názvy: Angle / Angle; Twin Clic; Easy Connect - spojení k sobě lamel kratší stranou a vytvoření celé řady.

Odolnost vůči oděru / obrusu (Třída odolnosti / zátěže)

Prvním velice důležitým parametrem je klasifikace podlahy podle třídy zátěže 31, 32 a 33. Zatížením podlahy se rozumí frekvence pohybu, používaná obuv, nečistoty na podlaze, posouvání nábytku, pohyb domácích zvířat atp. Dalším parametrem je odolnost laminátové plovoucí podlahy vůči oděru a obrusu. Má hodnocení AC3 nebo AC4.

K minimalizaci poškození podlahy nábytkem se doporučuje používat pod nábytkem "měkká" kolečka (typ W, světlé pogumování) a očištění bot (rohože před vstupem apod.).

Instalace těžké plovoucí podlahy

Instalace těžké plovoucí podlahy vyžaduje jistou techniku a pečlivý postup. V dnešní době většinou bývá v roznášecí vrstvě u těžké plovoucí podlahy umístěn rozvod teplovodního podlahového vytápění.

Příprava podkladu

Podklad musí být suchý, čistý, rovný a bez prachu. Případné nerovnosti vyrovnejte nivelací a zkontrolujte vlhkost podkladu. Pokud máte starou podlahu, odstraňte ji a vyrovnejte podklad. Podlahu je třeba pokládat na dokonale hladký povrch (vystěrkovaný podklad, OSB desky aj.). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale hladký, čistý a suchý. Další důležitá vlastnost podkladu je rovina (max. 2 mm na 2m lati).

Předepsané roviny dosáhnete použitím samonivelační stěrky. Ta zároveň zajistí hladký povrch. Před aplikací samonivelační stěrky je nutné zkontrolovat vlhkost podkladu:

• Anhydrit: bez podlahového topení max. 0,5 % CM, s podlahovým topením max. 0,3 % CM
• Beton: bez podlahového topení max. 2 % CM, s podlahovým topením max. 1,7% CM

U podkladů s podlahovým topením je před začátkem prací nutné provést topnou zkoušku. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou. Během aplikace samonivelace by vnitřní teplota neměla klesnout pod 18 °C. Doporučuje se podlahu nepokládat pod vestavěný nábytek či kuchyně. Popřípadě tyto místa "oddilatovat" od ostatní plochy podlahy - dochází zde k velkému bodovému zatížení.

Pokládka a dilatace

Při pokládce podlah je třeba dbát, aby teplota v místnosti byla 20 °C a vlhkost v rozmezí 45-60%. Podložka pod těžkou plovoucí podlahu zlepší akustiku a tepelný komfort. Zároveň je důležité vyhradit dilatační spáry kolem obvodů místnosti, aby plocha mohla pracovat s tepelnými a vlhkostními změnami. Začněte pokládat od jedné stěny s mezerou pro dilataci a postupujte k druhé straně místnosti. Mezery mezi dílci aktualizujte podle návodu - často se používají distanční hřebeny či klíče. U klikových podlah je nutné během pokládky udělat u zdí a konstrukčních prvků dilatační spáry minimálně 5 mm. Plochy větší než 10 x 10 m je nutné dilatovat v ploše (mezera 5 mm).

Podlahové topení

Pokud v domě máte podlahové topení, vyberte těžkou plovoucí podlahu určenou pro topení a sledujte doporučené teplotní limity. U některých materiálů může být nutné snížit teplotu a použít specifickou podložku s vyšší tepelnou odolností. Podlahové topení a těžká plovoucí podlaha jdou ruku v ruce jen za předpokladu, že zvolíte materiál vhodný pro teplotní cykly a demontážní tolerance. Vinilové a kompozitní varianty mají obecně lepší odolnost vůči teplým výkyvům než některé masivní dřevěné varianty.

Dále je třeba po položení zamezit výkyvům teplot /teplotním šokům/ a vlhkosti, která nepříznivě působí na roztažnost těchto materiálů. Každý material /kov, plast, dřevo/ má totiž určitou roztažnost. Teplota v prostoru by měla být konstantní. V zimě je třeba dbát, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 °C. V létě je potřeba ji chránit před přímým účinkem slunečních paprsků, které pronikají např. přes sklo. Vyšší výkyvy teplot mohou způsobit nevratné deformace či poškození materiálu. Totéž platí pro prostory s podlahovým topením, kdy teplota podlahy by neměla přesáhnout 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Teploty vyšší než 27 °C mají za následek deformace dílců v podobě vznikajících spár, u verze click navíc uvolňování zámků.

Minimální tloušťka anhydritové podlahy je 40 mm, u betonové podlahy je minimální tloušťka vrstvy 50 mm. Pokud je v podlaze podlahové topení, tloušťka vrstvy musí být v obou případech zvětšena na 55 mm.

Doporučení

Druhů lepidel a chemie pro nivelace a velké množství s různými vlastnostmi. Často se můžete v těchto parametrech ztratit a zvolit nevhodné lepidlo, penetraci, či nivelační stěrku. Doporučujeme tedy před začátkem realizace vše prokonzultovat s prodejcem. Ten, znalý vlastností podlah a podkladů, je schopný doporučit vhodné řešení po případě poradit. Každá podlaha má svoji specifikaci, která je uvedena v technickém listu či příslušnými piktogramy.

Údržba a životnost

Správná údržba prodlužuje životnost těžké plovoucí podlahy a zachovává její krásu po více letech. Prodloužení životnosti pomáhá ochranné krytí a nábytku s měkkými nožkami, které redukují poškození. Zvláště těžká plovoucí podlaha vyžaduje opatrné pohybování těžších kusů nábytku. V případě poškození povrchu je možné provést opravu zaměřenou na výměnu jednotlivých dílců, bez nutnosti demontáže celé plochy. U některých materiálů lze poškozené dílce jednoduše vyjmout a nahradit novými.

Laminátové podlahy nenechávejte nikdy delší dobu vlhké nebo mokré, protože obzvláště v oblastech spojů nasávají vodu a mohlo by proto dojít ke změnám jejich formy (nabobtnání) nebo k zašednutí. Proto dbejte vždy na to, aby čištění bylo pokud možno prováděno nasucho (mopem, smetákem, vysavačem), popř. pouze dobře vyždímanými hadry, aby se na podlaze netvořily "loužičky". Laminátová podlaha reaguje na okolní podmínky (obzvláště na relativní vlhkost vzduchu) příslušnou změnou. Změna vlhkosti laminátu vede ke smršťování (při nízké vlhkosti) nebo bobtnání (při vysoké vlhkosti) a s tím jsou spojeny příslušné následky (např. tvorba spár). Aby se zamezilo těmto mimořádným změnám, je nutno myslet na to, že relativní vlhkost vzduchu se v prostorách s laminátovou podlahou musí pohybovat celoročně mezi hodnotami 50 až 60% při teplotě 20 - 22°C. V případě potřeby je nutno prostor opatřit větracím, topícím nebo zvlhčovacím zařízením.

Mýty o těžké plovoucí podlaze

Návštěva prodejny nebo čtení některých diskusí může vyvolat mýty o těžké plovoucí podlaze.

• Mytus: Těžká plovoucí podlaha není vhodná do vlhkých prostor.
• Mytus: Je nutné použít pevný cementový potěr pro každý typ plovoucí podlahy.
• Mytus: Všechny těžké plovoucí podlahy zhoršují akustiku.

Cena těžké plovoucí podlahy

Rozpočet na těžkou plovoucí podlahu zahrnuje cenu materiálu, dopravu, podložku a instalaci. Obecně platí, že plovoucí podlaha je často cenově výhodná alternativa k masivnímu dřevu a zároveň poskytuje vysokou odolnost a snadnou údržbu. Cena za anhydritovou a betonovou litou podlahu se v praxi výrazně neliší. Cena podlahy závisí na tloušťce vrstvy.

tags: #tezka #plovouci #podlaha #bim #lfc #informace

Oblíbené příspěvky:

• Limitovaná edice North Star
• Kdo hradí škodu na vozidle způsobenou stavem vozovky
• jak použít dlažbu Holland 6 cm
• jak vybrat přechodové lišty Siko
• Tipy pro výběr barvy na dřevěný balkon.