Tloušťka tenkovrstvé omítky na vápenopískové zdivo (VPC): Komplexní průvodce

Užitečnost a multifunkčnost omítek je rozhodně nezpochybnitelná. Omítky chrání stěny před poškozením a nečistotami, plní i estetickou funkci a umožňují i správný odvod vlhkosti ze stěn v interiéru. Vhodná tloušťka omítky ochrání stěny tak, že nebudou náchylné vůči vlhkosti ani mechanickému poškození.

Omítání vnitřních stěn není jednoduchá záležitost a špatně položená vrstva omítky a její tloušťka může později způsobit problémy. Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky. Tloušťka klasické omítky by měla být 15 mm, maximálně do 20 mm. Rozdíly vyplývají jak z vlastností omítek, tak ze způsobu pokládky omítek na stěny.

Typy omítek a jejich aplikace

Omítky se dělí na vnitřní a venkovní. Dobře zvolená vnitřní omítka vám umožní vytvořit vhodný podklad pro následné dokončovací práce. Nejpopulárnější jsou cementová omítka, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové až po jádrové omítky. Všechny tyto omítky jsou minerální. Pamatujte, že vnější omítky mají jiné vlastnosti než vnitřní. Vnější povrchy jsou více vystaveny mrazu a vlhkosti, vnitřní povrchy jsou náchylnější k mechanickému poškození.

Z hlediska použitého pojiva lze omítky obecně rozdělit na cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové. Tradiční omítky jsou především sádrové a vápenocementové omítky.

Sádrové omítky

Sádra je nejoblíbenější materiál používaný pro omítání. Tyto unikátní stavební materiály lákají svou nízkou cenou a snadnou aplikací a také tím, že s nimi lze snadno vytvořit hladký, vzhledově atraktivní povrch. Sádrové omítky nanášíme v jedné vrstvě. Omítka na stropy je o něco tenčí a její tloušťka bývá 15 mm. Hlavní složkou sádrové omítky nebo omítkové směsi je samozřejmě sádra. Dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo.

Čtěte také: Správná tloušťka obkladových prken

Sádrové omítky lze používat na omítání většiny místností, ale vyvarujte se jejich pokládání na povrch stěn v místnostech, kde je vysoká vlhkost, tedy v kuchyni, koupelně nebo prádelně. Sádra se díky vytvoření jednotného hladkého povrchu stěny skvěle hodí jako podklad pro nátěr. Tapetování na sádrovou omítku probíhá hladce a výsledný vzhled je elegantní a estetický. Tento typ povrchu vytváří ideální podklad pro rovnoměrné a kvalitní nalepení tapet. Docela důležitou výhodou sádry je, že má relativně krátkou dobu schnutí.

Vápenocementové omítky

Vápenocementová omítka patří spolu se sádrovou omítkou k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn. Její velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, díky čemuž ji můžete bez obav použít v kuchyních, koupelnách, prádelnách nebo garážích. Vápenocementová malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku. Jednotlivé druhy vápenocementových omítek se liší zrnitostí kameniva v omítce, což bývá písek nebo perlit. Vápenocementová omítka se používá v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení.

Na rozdíl od sádrových omítek vyžadují vápenocementové omítky větší přesnost při nanášení a dokončovací úpravě, zvláště když se očekává efekt hladké stěny. Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje.

Cementová omítka nabízí větší odolnost vůči opotřebení a vlhkosti než sádrová.

Ostatní vnitřní omítky

Dále se používají i jiné vnitřní omítky: hliněné omítky, tepelně izolační omítky, akrylátové omítky, a také ty na bázi silikonu a další. Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací si vždy prostudujte informace na obalu výrobku, abyste správně zvolili tloušťku omítky podle konkrétního typu materiálu.

Čtěte také: Vlastnosti bílé laminované desky (10 mm)

Příprava podkladu pro omítání vápenopískového zdiva (VPC)

Omítka zajišťuje odolnost stěny proti opotřebení, poškození a vlhkosti a zároveň jí dodává estetický vzhled. Omítku si můžete připravit klasickým způsobem v míchačce, kde smícháte vápno, cement, písek a vodu ve správném poměru. Aby omítka nepraskala a neopadávala, dodržujte doporučenou tloušťku vrstev a zajistěte, aby byl podklad před omítáním správně připraven. Při dokončovacích pracích sledujte i vhodnou vlhkost a teplotu prostředí.

Před zahájením omítkových prací musí být ukončena konstrukce střechy. Vnější obvodové stěny je potřeba chránit před deštěm a jinými možnostmi provlhnutí tak, aby podklad, na který budete omítky nanášet, byl pevný, bez uvolněných částic a dostatečně vyschlý. Dveřní zárubně a okenní rámy musí být osazeny, aby dodatečnými úpravami nedocházelo k poškození hotové omítky. Rovněž elektrické rozvody a jakékoliv jiné instalace inženýrských sítí musí být dokončené, instalační drážky zaplněné vhodným materiálem, aby nedocházelo k praskání dalších vrstev omítky. Vnitřní omítky mohou být aplikovány teprve po uvedených pracovních krocích.

Specifika vápenopískového zdiva (VPC)

Vápenopískové cihly Kalksandstein tvoří absolutně rovný, pevný, přídržný, homogenní a nasákavý podklad pod omítky. Proto je možné použít libovolné omítky dle přání zákazníka, což jiné zdící systémy ne vždy neumožňují. Vápenopískové bloky jsou tvořeny z písku různých frakcí. Oproti jiným materiálům zde zcela chybí mikročástečky materiálu (beton, jíl). Vápenopískové cihly tak tvoří systém otevřených pórů a významným způsobem se podílí na kvalitě vnitřního mikroklimatu.

Expediční vlhkost vápenopískových zdících prvků se pohybuje obvykle pod 5 % a materiály jsou za těchto podmínek z hlediska objemové stability bezpečné. Vzhledem k vysoké nasákavosti jsou však náchylné k velmi rychlému, vysokému provlhnutí při nesprávném skladování (rozbalené palety) resp. při zdění za deštivého počasí. Silně provlhlé vápenopískové zdivo podléhá během vysychání výrazným smršťovacím procesům, způsobujícím poruchy projevující se rozevřením zdiva ve styčných spárách resp. ve vzniku liniových prasklin zdících prvků v celé tloušťce zdiva, zejména v oblasti okenních a dveřních otvorů. Poruchy mohou být natolik závažné, že mohou ohrožovat statickou stabilitu konstrukce a jejich projevy mohou být omylem zaměňovány za poruchy způsobené nesprávným založením stavby nebo nadměrným provozním zatížením. Síly, vznikající při smršťování vysychajícího vápenopískového zdiva, které jsou schopné způsobit jeho destrukci, jednoznačně poškozují i omítky a keramické obklady.

Rovinnost, vysoká pevnost a hmotnost vápenopískového zdiva umožňují provádět v interiérech relativně tenkovrstvé omítání, nejracionálněji jednovrstvými vápenocementovými, sádrovými nebo vápenosádrovými omítkami v tloušťce cca 8-10 mm. Takto použité omítky mají pouze funkci jemného vyrovnání povrchu a mají minimální přínos z hlediska zvukové izolace nebo tepelné akumulace zdiva.

Čtěte také: Masivní dřevěná podlaha: Podrobný průvodce

Na vápenopískové zdivo Kalksandstein lze použít všechny běžně používané typy omítek. Před aplikací omítek musí být zdivo řádně vyschlé a očištěné, penetrace se aplikuje pokud je předepsána v technologickém předpisu výrobce omítkové směsi.

Požadavky na podklad

Jedna z nejdůležitějších věcí, jak docílit kvalitní omítky je mít kvalitní podklad. Příkladem je křivá zeď, kterou se snaží někdo omítkou dorovnat. Je to náhradní řešení. Nicméně rozdílné vrstvy omítky se chovají různě a vzejde z toho např. popraskaná omítka v příliš silné, či příliš tenké vrstvě.

  • Rovinnost: Podklad pod omítku musí být rovinný. Nesmí tam být žádné velké rozdíly mezi jednotlivými zdícími prvky.
  • Homogenita: Pro provedení omítky je důležité a dobré, aby podklad byl homogenní, tj. žádné výrazné rozdíly mezi spárami a zdícími prvky, nebo více různých prvků zdiva, nebo druhů zdiva. Na každém podkladu se chová omítka jinak z hlediska vysychání, dotvarování, dozrávání, takže rozdíly v ploše pak mohou být jak optické, tak kvalitativní.
  • Nasákavost: Ne málo, ne moc. Při zrání omítky dochází k prorůstání krystalů z chemických procesů v omítce přímo do podkladu. Pokud tomu tak není, omítka jednoduše nedrží na zdi. Takže malá nasákavost je špatně, nutné pak použít různé adhezní můstky. Naopak velká nasákavost způsobí obří problémy se zpracovatelností omítek.
  • Čistota: Podklad musí být čistý. Tím se myslí, že tam nesmí být žádné výkvěty solí, olejové skvrny, nebo zbytky odbedňovacích prostředků u monolitických konstrukcí. Povrch nesmí být zaprášení.
  • Pevnost: Podklad musí být dostatečně nosný a pevný, musí mít stabilní tvar.

Přechody mezi různými typy zdiva (z vápenopískového zdiva na cihelné zdivo, beton apod.) se překryjí vloženou výztužnou tkaninou šíře min. 30 cm, která se umisťujte v horní třetině tloušťky omítky. Používá se výztužná tkanina s velikostí ok 8 × 8 mm a gramáží min.

Tenkovrstvé omítky a jejich výhody u VPC

Jako tenkovrstvé omítkové systémy označujeme zpravidla jednovrstvé omítky určené do interiéru, kterými díky velmi malým tloušťkám a rychlým návaznostem jednotlivých pracovních kroků dosáhneme značného urychlení procesu výstavby. Tenkovrstvé omítky jsou blízce spjaty se systémy přesného zdění.

Pokud máme systém přesného zdění, tj. zdivo, které je svou přesností a rovinností velmi dobře připravené, proč na něj nanášet velké vrstvy omítky a zužovat si tak užitnou plochu podlahy? Proč nanášet více vrstev omítek a zhoršovat si tak některé stavebněfyzikální parametry, jako je např. hmotnost, tepelně izolační vlastnosti nebo akustika?

Řešením jsou tenkovrstvé omítky. Tyto systémy jsou dlouhodobě ověřenou volbou pro povrchové úpravy stěn a stropu v interiéru. Jedná o výrobcem odzkoušené, deklarované a doporučené systémové řešení.

Desatero pro vápenocementovou omítku Baumit UniWhite:

  • tenkovrstvá omítka s bílým cementem,
  • silně hydrofobizovaná, i pro použití v exteriéru,
  • jádro a štuk v jednom pracovním kroku,
  • min. tloušťka 6 mm, maximální 20 mm.

Výhody VPC pro tenkovrstvé omítání

Vápenopískové cihly mají vysokou únosnost v kombinaci s nízkou tloušťkou zdiva. Rodinný dům lze navrhnout již s tloušťkou obvodové stěny 175 mm a příčkami 115 mm. Tím lze získat více užitné plochy na obestavěnou plochu domu.

Další podceňovanou skutečností je, že vápenopískové zdivo zděné na tenkovrstvou maltu je vysoce homogenní a přesné. Výsledné zdivo a podklad má rovněž vysokou přesnost a lze tak aplikovat jen tenkovrstvou omítku bez síťoviny o tl. 5-10 mm namísto omítek jádrových o tl. 15-20 mm.

Porovnání tloušťky zdiva a získané užitné plochy
Typ zdiva Tloušťka obvodové stěny (mm) Tloušťka příček (mm) Získaná užitná plocha (m²)
Vápenopískové (VPC) 175 115 6 - 18,6
Jiné zdicí systémy (průměr) 200 - 300 150 - 200 0

Cena omítek může tvořit i 2-3 % z ceny stavby. Snižují užitnou plochu o přibližně další 1 % a je to jednoznačně náklad, který lze volbou cihel přímo ovlivnit. Díky přesnosti a vysoké pevnosti VPC podkladu lze tepelnou izolaci na obvodové zdivo RD celoplošně lepit bez dalšího kotvení.

Aplikace a zpracování omítek

V případě velkých ploch stěn (obvykle při dokončovacích pracích nebo totálních rekonstrukcích) se sádrové omítky nanášejí pomocí omítacích strojů. Omítky lze aplikovat na stěny, když teplota není nižší než 5 stupňů a vlhkost nepřesahuje 3 %. Pokud je nutné nanést druhou vrstvu omítky, používá se princip „mokré na mokré“.

Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje. Před aplikací se musí balení (pytel 25 kg) promíchat v daném poměru s vodou.

Před realizací venkovních omítek musejí být ukončeny všechny mokré procesy v interiéru (vnitřní omítky, potěry). Dříve než se začne omítat, je třeba osadit omítací profily. Volba typu profilu závisí nejen na jeho funkci, ale i na materiálu nanášené omítky.

Postup nanášení

  1. Na připravený podklad se podle potřeby nanáší předepsaný materiál. Přednástřik se nanáší celoplošně, se stoprocentním krytím podkladu, ručně (zednickou lžící), resp. omítacím strojem.
  2. Na předem připravený podklad se připravená čerstvá omítková malta nanáší nerezovým hladítkem nebo se nahazuje zednickou lžící.
  3. Poté se povrch nahrubo stáhne do roviny latí (h-profil).
  4. Povrch jednovrstvových omítek se po dostatečném zavadnutí navlhčí a vyhladí.
  5. Štuková omítka se nanáší na nahrubo stažený, podle potřeby mírně navlhčený, vždy však dostatečně vyzrálý povrch jádrové omítky nerezovým hladítkem v tloušťce 3 až 5 mm.

Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se z hora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3m². Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu. Tloušťka tenkovrstvých omítek je dána maximální velikostí zrna obsaženého kameniva. Proto se omítka nedá natáhnout do větší vrstvy než je tloušťka zrna. Při natahování větší vrstvy omítky způsobíte při strukturování vzhledové vady. Omítka se po natažení uhlazuje ocelovým hladítkem točivými nebo posuvnými pohyby, tak aby její vrstva na fasádě byla všude stejná a struktura měla celoplošně stejný vzhled.

Moderní omítkové systémy a jejich vlastnosti

Stejně jako v jiných oborech, jde i stavebnictví s dobou a v moderní technologie 21 století vylepšují i vlastnosti řady materiálů. Dnešní nároky na omítky nejsou pouze o paropropustnosti, možnosti odolávat vlhkosti a výkyvům tepla. Dnes se klade velký důraz na dlouhou životnost a stálobarevnost omítek. Omítky jsou odolné proti tvorbě plísní a usazování řas.

Typy moderních omítek

  • Minerální omítky: Vyrobeny z přírodních materiálů (minerálů) za použití dolomitických vápenců, křemičitých písků, ušlechtilých cementů a dalších přísad. Mají vysokou paropropustnost a vysoké pH. Je nutné je dodatečně ošetřit silikátovým, nebo ideálně silikonovým nátěrem.
  • Akrylátové omítky: Základ tvoří vodná disperze styren akrylátového kopolymeru nebo vodní disperze syntetického polymeru. Lze je míchat do sytých a tmavých odstínů. Odolné proti UV záření a silnému klimatu. Nevýhodou je nízká paropropustnost.
  • Silikátové omítky: Pastovitá, probarvená omítka, vyrobená na bázi vodního skla - silikátu. Finální tvorbu a vytvrzení omítky nezajišťuje odpaření vody, ale její vlastní materiálová krystalizace, což vyžaduje optimální klimatické podmínky.
  • Silikonové omítky: Probarvená omítka na bázi silikonů (organopolysiloxynů). Mají vynikající tepelnou odolnost, odolnost vůči UV záření, chemickou stabilitu a odolnost proti napadení plísní a mechů. Mají dobrou paropropustnost a jsou doporučeny pro zateplené fasády.
  • Silikon-silikátové omítky: Pastovitá silikátová omítka s přídavkem silikonu, díky kterému má omítka větší odolnost proti ulpívání nečistot než klasická silikátová.

Speciální omítkové technologie

  • BAUMIT NANOPOR TOP: Využívá nanotechnologie a fotokatalýzu. Fotokatalické aktivní částice se vlivem denního světla aktivují a rozpustí části nečistot, které odpadnou od fasády a jsou odstraněny působením větru a deště.
  • CERESIT IMPACTUM: Obsahuje speciální vysoce elastické elastomerové přísady, které jí propůjčují vynikající pružnost a odolnost vůči extrémnímu mechanickému zatížení a teplotním výkyvům. Disponuje nízkou nasákavostí.

Faktory ovlivňující výběr a aplikaci omítek

Barevné odstíny a světelná odrazivost

Při výběru odstínu fasádních omítek a nátěrů se nedoporučuje volit příliš syté a tmavé odstíny. Při použití sytých a tmavých odstínů ve větší ploše může docházet k přehřívání vnějšího souvrství zateplovacího systému. Při častém přehřívání plochy zateplovacího systému dochází k dilatačním pohybům jednotlivých vrstev. Každá fasádní barva nebo omítka má ke svému odstínu přiřazeno % SVĚTELNÉ ODRAZIVOSTI, které se stanovuje indexem HBW. Pro použití na kontaktní zateplení je vhodnou použít odstíny v rozmezí HBW 30 - 100.

Odstíny s nízkým HBW (<30) lze použít na zateplení s minerální vatou s kolmým vláknem a armovací vrstvou min. 6 mm. Při použíti na fasádní polystyren je ideální použít systém, který je na takto syté odstíny navržen.

Cena a kvalita

Zásadním faktorem při výběru odstínů je i cena. Každý z předních výrobců fasádních omítek a barev na Českém trhu rozděluje své barevné odstíny do několika cenových skupin. Pro tmavší a sytější odstíny je potřeba více barveného pigmentu na probarvení. To má zásadní vliv na cenu.

Kvalita produktu určuje jeho cenu, a proto bychom neměli kupovat silikonovou omítku pod určitou cenovou hranici (např. 30 Kč/kg bez DPH).

Alternativy k tenkovrstvým omítkám

Pokud zvažujete o finální úpravě zateplovacího systému štukovou omítkou, nedoporučuji toto řešení. Štuková minerální omítka není schopna trvale přenášet pnutí na ploše fasády a časem popraská a může se odloupnout z výztužné vrstvy. Často dochází k bobtnání tohoto omítkového souvrství, protože prasklinami v štukové omítce se dostane do souvrství voda. Tento jev dokáže velmi poškodit celý zateplovací systém.

Pokud zvažujete o jemnější povrchové úpravě fasády, nabízí se řešení v 1 mm pastovité omítce, která se natahuje na již předem nataženou omítku zrnitosti 1,5 mm, tak aby byla zajištěna pevnost a schopnost omítky přenést možná pnutí vlivem rychlých změn teplot na povrchu fasády.

Klimatické podmínky při aplikaci

Omítka se musí natahovat na předem napenetrovaný podklad. Penetrace musí být natřena minimálně 24 hodin před aplikací omítky. Pod omítky doporučuji mít penetraci probarvenou k odstínu omítky. U rýhovaných struktur doporučuji mít penetraci probarvenou ve stejném odstínu jako je omítka. Podklad pod omítku se musí nechá řádně vyschnout. Neprovádějte aplikaci omítek na vlhký a zmrzlý podklad. Není vhodná aplikace při mlze, na přímém slunci nebo za silného větru. Ideální pro aplikaci omítek je rozmezí teplot +5°C až +25°C. Po přidání doporučených urychlovačů lze omítku aplikovat do 0°C.

Estetika a struktura

Omítky se vyrábí v zrnité a rýhované struktuře. Pokud by jste chtěli z rýhované struktury natáhnout zrnitou a naopak, není to možné. U rýhované struktury vytváříte strukturu pohybem hladítka zprava doleva a tím roztahujete větší zrna v omítce, která tímto pohybem vytvoří požadovanou rýhovanou strukturu. Probarvené pastovité omítky se již nemusí dodatečně natírat. Nátěry se provádí pouze na minerální omítky, kvůli zvýšení jejich odolnosti proti povětrnostním vlivům.

tags: #tloustka #tenkovrstve #omitky #vpc #informace

Oblíbené příspěvky: