Historie truhlářství v Chrudimi a okolí: Od řemeslníků k odbojářům

Historie řemesel a průmyslu v okolí Chrudimi je bohatá a sahá hluboko do minulosti. Tento článek se zaměřuje na truhlářství v regionu, s důrazem na místní řemeslníky a historické události, které ovlivnily jejich životy a práci.

Počátky odborného vzdělávání v regionu

Vynesením vysokého c.k. ministerstva kultu a vyučování ze dne 12. října 1897 byl na tehdejšího ředitele ústavu, c. k. stavebního radu Jindřicha Fialku, vznesen čestný úkol provést všechny přípravné práce, jaké vyžadovalo zřízení nové c. k. státní průmyslové školy v Pardubicích. Bylo také ustanoveno, že práce tyto mají se brát takovým tempem, aby otevření této školy bylo počátkem školního roku 1899 - 1900 umožněno. Tak začíná dnes už stoletá historie školy, která otevírá oblast rozvoje odborného školství ve východních Čechách.

U zrodu této myšlenky stáli mimo již zmíněného J. Fialky, odborného přednosty a profesora pražské průmyslové státní školy (a ze zajímavostí také autora návrhu např. divadla v Hradci Králové a v Pardubicích), také stavební úřad města Pardubic (přednosta Ing. Karel Kotten), stavitel Josef Janeček, obecní zastupitelstvo (starosta F. Hoblík, člen A. Kottek) a mnoho dalších. Reagovali tak nejen na utěšený rozvoj průmyslu i řemesel v Pardubicích, ale napomohli i rozkvětu Českého království, neboť v celé jeho východní polovině podobný ústav nebyl.

Po delších úvahách bylo vybráno místo ve Štěpánčině ulici na Novém městě a za necelý rok už mohli první studenti využívat moderně vybavenou školní budovu. V neděli 1. října 1899 se sešlo prvních 80 žáků na slavnostním zahájení školního roku a hned následující den proběhlo vysvěcení pardubickým děkanem P. Sloupem. Pravidelná výuka začíná 3. října a to jak ve dvouletém mistrovském oddělení stavebním, tak ve dvouletém mistrovském oddělení strojnickém. První semestr byl ukončen 28. února, druhý trval od 5. března do 14. července 1900.

Učební rozvrh obsahoval výklady ze stavitelské technologie, stavitelství, geodezie, stavitelského rýsování, strojní technologie, popisného strojnictví a strojnického rýsování. Hned následující školní rok došlo ke zřízení odborné průmyslové školy pokračovací. Skládala se ze III. třídy pro řemesla stavební (určené pro řemesla: zednické, tesařské, kamenické, studnařské, klempířské, pokryvačské, kamnářské, truhlářské a stavební zámečnictví) a ze III. třídy pro řemesla strojnická (zastoupené strojními zámečníky, soustružníky kovu, slévači, vzorkáři a kováři).

Čtěte také: O Smíchovské průmyslovce

Do obou oddělení mohli být přijati pouze učňové, kteří prošli II. třídou všeobecné školy průmyslové při měšťanské škole chlapecké v Pardubicích, a pak pomocníci, pokud chtěli odborné vzdělání. Mimo to zde v letech následujících probíhalo též další vzdělávání učitelů kreslení na průmyslových školách formou tříměsíčních kurzů. V prvním běhu se učilo měřickému a průmětnému rýsování, kreslení a nauka o formách pro živnosti stavební a umělecké.

Na základě prvních zkušeností bylo už po prvních dvou letech rozhodnuto o zpřísnění podmínek pro žadatele o studium a tak se nezbytným předpokladem staly tři roky praxe a věk 17 let. Koneckonců podle tehdejších dokumentů přece ,,Absolventi ústavu mají zastávati obor své působnosti jak prakticky, tak i theoreticky a mají velkou zodpovědnost za prováděné práce.,, Nejen toto opatření však zapříčinilo úbytek žáků v dalších letech. Napomohlo jednak zřízení kurzů pro řemesla stavební při některých školách řemeslnických (hlavně v blízké Jaroměři a v Kutné Hoře) a jednak krize v oboru strojnické výroby.

Navíc byl tento typ studia poměrně nákladnou záležitostí, kterou nemohl vyřešit ani vcelku rozsáhlý systém podpor. V uvedené souvislosti je vhodné připomenout existenci Podpůrného fondu žáků c. k. státní průmyslové školy v Pardubicích, jehož zakladatelem byl sám ředitel školy c. k. vládní rada J. Fialka r.

Čejkovice: Historie a řemesla

Název obce Čejkovice je pravděpodobně odvozen od značného výskytu „čejek a sluk“. První zmínka o Čejkovicích je z roku 1494. V 15. století se v Čejkovicích připomínají dva dvory, z nichž ten prvý s jedním člověkem, jenž se jmenoval Rybníček, náležel ke Stolanům a s nimi k Pardubicům, a druhý se zbytkem lidí patřících k hradu Rabštýnku, který náležel toho času Šárovcům ze Šárova, majitelům Slatiňan.

Tento druhý díl počátkem 16. století koupila od Zdeňka ze Šárova Chrudim, v jejímž majetku nezůstaly Čejkovice dlouho, neboť pro účast města v odboji stavů českých v roce 1547 přišla obec o mnohé své statky, mezi nimiž se připomíná i dvůr poplužní s poplužím v Čejkovicích. Vše bylo ještě toho roku prodáno Janu z Pernštýna. Ten pak statky chrudimské za 3824 kop grošů prodal Heřmanu Lhoteckému ze Zásmuk. Od roku 1578 Čejkovice patří Stolanům, později panství heřmanoměsteckému.

Čtěte také: Přečtěte si o Václavu Hromasovi

Počátkem 17. století jsou v Čejkovicích evidováni tyto obyvatelé: Jan Havlík (grunt ceněn na 35 kop grošů), Jan Janeček (grunt ceněn na 80 kop grošů), Jan Jandera (grunt ceněn na 250 kop grošů), Adam Petrovský (grunt ceněn na 70 kop grošů), Jan Jecháček (grunt ceněn na 110 kop grošů). Během třicetileté války tři stavení zpustla a některá připadla vrchnosti. Dle soupisu poddaných z roku 1651 jsou v Čejkovicích evidována tato příjmení: Kubátek, Kořínek, Vávrů a Kábka.

V polovině 19. století je v okolí obce zaznamenána těžba střešní břidlice. Kolem roku 1900 náleží k obci Čejkovice také osady Pohled, Zblížnovice (Zbyhněvice) a samota Palučiny. Starostou byl Josef Zita a radními Vojtěch Beneda a František Zita. Zaznamenáni jsou také hostinští, a sice: Kolář Josef, Zita František a Zita Josef, dále kovář Tušek František a truhlář Pešek František.

Sbor dobrovolných hasičů v té době čítá 14 členů a funkci jejich velitele plní starosta obce Josef Zita. Ze starých zápisů je patrné, že už v roce 1915 byl vypracován projekt silnice z Čejkovic do Stolan. Znovu se o stavbě jednalo v roce 1923 v souvislosti s řešením nezaměstnanosti. Ke stavbě však nikdy nedošlo.

Odboj a oběti nacistického násilí

Pro hlubší poznání této problematiky jsou nepostradatelné fondy č. 134 (Německé soudy v protektorátu) a č. 141 (Německé soudy v říši) uložené v Archivu bezpečnostních složek (ulice Na Struze 3, Praha 1). Zvláštní pozornost chceme věnovat popraveným československým odbojářům a mapovat jednotlivá místa, vězeňská zařízení a popraviště, kterými prošli a která se pro ně stala osudnými. Prvním takovým počinem je vytvoření soupisu československých občanů popravených v letech druhé světové války v berlínské věznici Plötzensee.

Dnes se na tomto místě nachází Památník Plötzensee (Gedenkstätte Plötzensee: www.gedenkstaette-ploetzensee.de), který eviduje v letech 1933-1945 téměř 3000 popravených - z toho přibližně 700 občanů bývalého Československa. Čechoslováky popravené v Plötzensee odsoudil v převážné většině Lidový soudní dvůr v Berlíně, z části pak berlínský zvláštní soud.

Čtěte také: Jak se truhlář stal umělcem: Příběh Ondřeje Suchého

Objevíme mezi nimi muže i ženy, mladistvé i staré, především pak lidi středního věku všech společenských vrstev a povolání. V naprosté většině rozsudků převládají politické důvody (příprava velezrady, napomáhání nepříteli, vlastizrada, velezrada, zpravodajská činnost, špionáž a další), v menší míře pak hospodářské či kriminální delikty.

Připomenutí jmen a životních příběhů těch, kteří vstoupili do protinacistického odboje a zaplatili za to vlastním životem, rozšiřuje rozměr prostého historického bádání i o morální dimenzi: Neměli bychom zapomínat na ty jedince, kteří se činorodě podíleli na uchování národního charakteru a bojovali za svobodu pospolitosti, jejíž byli součástí. Přičemž Plötzensee představuje jedno z mnoha míst, kde toto jejich úsilí bylo tragicky ukončeno.

Jiří Sedmík (Biografický medailon legionáře, diplomata a odbojového pracovníka popraveného dne 18. Jan Böhm (Biografický medailon Jana Böhma popraveného dne 20.

Příklady odsouzených a popravených

Ukázka dokumentu: vyšetřovací spis účastníka protinacistického odboje Ladislava Nebeského, který byl obviněn z trestních činů nadržování nepříteli a přípravy velezrady, odsouzen německým lidovým soudem v Berlíně k trestu smrti a dne 22.

Fondy a literatura

Fond č. Fond č. Vybraná literatura a dokumenty k popraveným Čechoslovákům za 2. sv. DOSOUDIL, František: Kniha obětí nacistického násilí za druhé světové války z okresu Pardubice (léta 1938-1946). Ehrenbuch der Opfer von Berlin-Plötzensee. HAVEL, Josef: Oběti předcházejí vítězství. KÁRNÝ, Miroslav: Československé oběti německé okupace 1938-1945. In: Cesta do katastrofy. Československo-německé vztahy 1938-1947. (Ed. Ivona Řezanková), Vrůtky 1993, str. ŠKORPIL, Pavel: Problémy vyčíslení životních ztrát u československých obětí nacionálně socialistického Německa v letech 1938-1945. In: Cesta do katastrofy. Československo-německé vztahy 1938-1947. (Ed. Ivona Řezanková), Vrůtky 1993, str. ŠKORPIL, Pavel: K problematice počtu československých obětí nacionálně socialistického Německa v letech 1938-1945. In: Terezínské listy, sv. 21/1993, str. THIELE, Vladimír: Žaluji: Pankrácká kalvárie. Díl 1,2.

Seznam odsouzených a důvody odsouzení

Následující tabulka uvádí příklady odsouzených a důvody jejich odsouzení Lidovým soudním dvorem:

tags: #truhlář #Janáček #Chrudim #historie

Oblíbené příspěvky:

• Dřevěné puzzle kostky pro děti: Detalní pohled
• Druhy hnědého laku na dřevo
• Návrat k přírodě v interiéru: dřevěné vypínače
• Smrkový televizní stolek: detaily
• Podlaha z falcovaných prken