Vápenná omítka na slaměném domě: Tradiční řešení s moderními výhodami

S Danem Grmelou, expertem na navrhování slaměných domů, jsme si povídali o možnostech fasád na slaměném domě. Slaměný dům je jedním z nejlevnějších a nejekologičtějších způsobů, jak si postavit vlastní bydlení. Sláma je zemědělský odpad, který se mění v vynikající izolační materiál - jeden slaměný balík stojí 30-80 Kč a izoluje lépe než polystyren stejné tloušťky. Dům ze slaměných balíků je cenově nejdostupnější typ ekologického domu. Materiál na izolaci celého domu stojí méně než 30 000 Kč - zbytek nákladů jde na nosnou konstrukci, základy, střechu, okna a instalace. Při stavbě svépomocí lze ušetřit 40-60 % oproti stavbě na klíč.

Typy fasád pro slaměné domy

Pro slaměné domy přicházejí v úvahu různé varianty fasád, které se liší podle typu konstrukce a preferovaných vlastností. Vápenná omítka na balících slámy tvoří mírně zvlněný povrch, zatímco dřevěný obklad v tradičním jizerském překládaném provedení chrání stavbu z návětrných stran. To odkazuje na tradiční stavby.

Únosné slaměné konstrukce

U únosných slaměných konstrukcí připadají v úvahu dvě varianty:

• Vápenná omítka přímo na slámu: Tato metoda je oblíbená pro svou přírodní a difuzně otevřenou povahu.
• Hydrofobizovaná hliněná omítka přímo na slámu: Hliněná omítka s hydrofobní úpravou zvyšuje odolnost proti vlhkosti.

Skeletové systémy

U skeletových systémů se nabízejí další dvě varianty:

• Dřevovláknitá deska s omítkou: Nejčastěji se na dřevovláknitou desku aplikuje hliněná omítka z hydraulického vápna. Případně se dá na to natáhnout jakákoliv omítka s malým difuzním odporem, například silikonová nebo minerální. Dřevovláknitá deska dobře ošetřuje návaznost zateplené plochy v přechodu do detailů. Důvodem pro použití dřevovláknité desky je snadnější zajištění vysoké míry větrotěsnosti a snadnost a rychlost aplikace omítky na rovný podklad v tenčí vrstvě. Dá se použít systémové řešení, vápenné lepidlo přímo k nanesení na dřevovláknitou desku. Od výrobce připravená směs s hydraulickou přísadou a pískem. Aplikace je potom rychlejší a preciznější, pokud jde o záruku na trvanlivost a nějakou rovinnost. Také s ohledem na vzduchotěsnost a větrotěsnost, dá se tak udělat i pasivní dům s vysokou mírou neprůvzdušnosti.
• Fasáda s dřevěným obkladem: Není příliš vhodné obložit dřevěným obkladem přímo slaměný balík. Taková stěna jednak málo izoluje, protože balík je průvzdušný. Pohyb vzduchu ve větrané mezeře pod podkladem vytahuje vzduch z balíku, který by měl být uzavřený na to, aby dobře izoloval. Zároveň je to požárně nebezpečné. Z tepelných důvodů je dobré slámu zavětrotěsnit pod tím dřevěným obkladem. A z požárních důvodů nějakým způsobem požárně uzavřít. Používá se zase buď dřevovláknitá deska a nebo hliněná omítka. Na ní se pak provede ten dřevěný obklad. Fasáda s dřevěným obkladem je často volena spíše z estetických než praktických důvodů, často v kombinaci, aby fasáda nebyla jednolitá. Pokud jde o požární bezpečnost a tepelné ztráty, tak to není vhodné řešení. Je to požárně nebezpečné a efektivní tepelně izolační tloušťka, pokud fouká vítr, je minimální. Balík je pórovitý a pokud ho profoukne vítr, tak prakticky neizoluje.

Vápenná vs. hliněná omítka na fasádě

Hlavní rozdíl mezi klasickou vápennou a hliněnou omítkou spočívá v jejich složení a vlastnostech.

Čtěte také: Sanace a ochrana staveb s Remmers vápennými omítkami

V níže uvedené tabulce jsou shrnuty klíčové vlastnosti obou typů omítek:

Vápenné omítky

Vápenné omítky bývaly nejběžnějším typem omítek a i dnes mají nezaměnitelné vlastnosti. Lze je koupit hotové ve směsích, nebo si je namíchat sami. Vápenná omítka je přírodní verze omítek pro exteriér i interiér. V exteriéru zvládá déšť a povětrnostní podmínky. V koupelně ji můžete mít taktéž, ovšem v místech kontaktu s vodou se doporučuje například marocký štuk. Vyrobena je z přírodních materiálů jako je vápno a písek. Vtipná věc kolem vápenné omítky je oxid uhličitý. Ten vápenná omítka při své výrobě uvolňuje a při vysýchání zase absorbuje. Jenže do sebe nenatáhne víc oxidu, než kolik sama vypustila. Takže se dá říci, že je ekologicky neutrální. Vápenná omítka je vhodná pro difuzně otevřené konstrukce. Velmi dobře propouští vodní páry, což umožňuje stavbám "dýchat" a regulovat vlhkost. Nejčastěji se používá v památkově chráněných objektech. Můžete ji ale realizovat na novostavbách i klasických rekonstrukcích. Nemusíte se bát, že váš dům bude vypadat jako ze skanzenu.

Vlastnosti vápenných omítek

Vlastnosti vápenných omítek mají příznivý účinek na zdravé bydlení. Velká plocha omítky, která je schopná přijímat vodu v podobě páry i kapaliny (je porézní a nasákavá), se významně podílí na pohlcování vlhkosti vyprodukované v interiéru, a tedy na snižování vlhkosti prostředí při náhlé produkci vodní páry při vaření, sušení prádla, ale i při dýchání. Tato schopnost vápenných omítek souvisí s jejich vysokou nasákavostí. Nasákavé omítky mají schopnost v době poklesu vlhkosti v interiéru neabsorbovanou vodu zase uvolňovat - až do přirozené rovnováhy. Omezení výkyvů vlhkosti v interiéru je příznivé pro lidi nebo zvířata, ale třeba i pro historický nábytek, knihy nebo obrazy.

Není-li v místnosti vysoká vlhkost prostředí, vodní pára se nesráží na oknech či na jiných nenasákavých chladnějších plochách (např. na zdech), a proto na nich nemohou vznikat zdraví škodlivé plísně a bakterie. Na rozdíl od hliněných omítek obsahují vápenné omítky vápno, a to má samo o sobě ještě antibakteriální účinky. A tak bílení vápnem byla a dodnes je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií. Nižší či nulový podíl cementu dělá vápenné omítky méně pevnými, ale zároveň zajišťuje jejich prodyšnost a schopnost přizpůsobit se pohybům konstrukce. Vápenná omítka je (po vyschnutí malty a jejím přirozeném zpevnění) velmi porézní a nasákavá úprava povrchu zdiva. Z našeho současného pohledu tato omítková malta nedosahuje vysoké pevnosti, současně právě to jí dovoluje reagovat na přirozené dilatační pohyby historických staveb, a tedy nemá sklon ke vzniku sítě dilatačních trhlinek, tak jak to často vidíme na fasádách historických staveb při použití omítek pevnějších (cementových nebo vápenných s vysokým podílem cementu nebo hydraulického vápna). Možnost navštěvovat a obdivovat četné stavební památky postavené s využitím vápenných materiálů je důkazem toho, že při správné údržbě staveb jde o materiály velmi trvanlivé a prověřené staletími.

Ochrana fasád

Také na fasádách zdiva starých staveb mají vápenné omítky svoji nezastupitelnou roli. Chrání zdivo před mechanickým poškozováním, ale chrání jej velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. A opět to souvisí s jejich vysokou nasákavostí, tedy schopností přijímat kapalnou vodu. Velká většina historických staveb postavených před koncem 19. století na venkově i později není v dnešním smyslu slova izolována proti zemní vlhkosti. Základy zdiva vyrůstají nad neupravený terén. Zemní vlhkost tedy může do zdiva pronikat, vsakovat se. To se však u dobře opravovaných staveb děje jen velmi výjimečně. Celá stavba byla totiž postavena a uchována tak, že se voda může odpařovat plochou podlahy či okolím stavby. Jen když je opravdu vlhko a mokro, voda pronikne i do zdiva. Ale protože následně může nasáknout až do vápenné omítky či vápenného nátěru odpaří se a v omítce (nikoli ve zdivu) se ukládají ve vodě rozpustné soli. Když se omítka solemi nasytí, což se zpravidla dělo a děje v tzv. soklové části dobře udržovaného zdiva, tedy nízko nad terénem, omítka se ze soklu otluče a nahradí se novou vápennou omítkou. Vlastní zdivo se solemi nekontaminovalo, ochránila jej omítka.

Čtěte také: Služby Odvozu Žumpy a Čištění Odpadních Vod Vápenná

Při rekonstrukcích či dostavbách historických domů a chalup jsou vápenné omítky jedním z nejlepších materiálů pro vnitřní omítání stěn. Řada neizolovaných historických staveb takto funguje i dnes, za předpokladu, že plochy pro odpařování zemní vlhkosti jsou ve stavbě a v jejím okolí dochovány alespoň v původním rozsahu. V opačných případech, které jsou dnes bohužel častější, je nadměrná vlhkost neizolovaných staveb jednou z hlavních příčin poruch staveb. Právě na takových stavbách mají vápenné nasákavé omítky své místo. Mohou výše uvedeným mechanismem zdivo chránit před jeho kontaminací solemi až do vyřešení problému. A navíc, protože projevy vlhkosti jsou na nasákavých omítkách velmi dobře vidět, lze na rozsahu vlhkostních map sledovat, zda jsou odvlhčovací opatření úspěšná. Nasákavé omítky se v těchto případech přímo nazývají omítkami obětovanými. Jsou dočasnou vrstvou na povrchu zdiva, kterou lze poškodit a zasolit (na rozdíl od zdiva), a tedy obětovat do doby, než bude problém vyřešen.

Historie a zkušenosti

Použití vápna jako stavebního pojiva sahá daleko do minulosti. Od nejstarších dob se vápno používalo pro přípravu malt na stavění, omítání ale i pro interiérové a fasádní nátěry nebo dokonce pro maltu na úpravu podlah. Nejstarší písemné zmínky o pálení vápna pro stavební účely se na našem území datují již do 10. století. Celé generace stavitelů i stavebníků tak měly možnost zdokonalovat umění stavět s vápennými maltami. O tom, že naši předkové toto umění přivedli k neobyčejné dokonalosti, svědčí dodnes bohatý soubor našich hradů, zámků, církevních staveb, ale i staveb lidového stavitelství. Ke ztrátě významu vápna jako stavebního pojiva, a tedy i upadání znalostí a dovedností, jak s vápennými materiály pracovat, docházelo na konci 19. století. Požadavkům na rychlejší stavění stále větších staveb více vyhovovala pojiva hydraulická, tedy nejprve hydraulická vápna a později cementy. Přesto jsou vápenné materiály dodnes nenahraditelné, a to jak v oblasti údržby a obnovy staveb historických, tak i pro stavění staveb, které jsou šetrnější k přírodě. Právě díky skutečnosti, že se nám do současnosti dochoval poměrně velký soubor historických staveb s původními vápennými omítkami, máme možnost si opakovaně ověřit, že tyto historické stavby jsou hodnotné nejen pro svoji uměleckou výzdobu a architektonickou krásu, ale i proto, že život v nich je příjemnější a zdravější. A to do značné míry i díky vápenným omítkám.

Hliněné omítky

Hliněná omítka je pro laické svépomocné provedení snazší. Dá se snáze opravovat a je těžší udělat chybu. V hliněné omítce je pojivem hlína samotná, plnivem je písek. V interiéru pak použili Hlinaři omítku hliněnou. Ta se někdy použije i v exteriéru, ale pouze výjimečně.

Praktické tipy a doporučení

Příprava a aplikace vápenné omítky

Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.

Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.

Čtěte také: Poznejte Vápennou a její historii

U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.

Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.

Dobře provedená vápenná omítka funguje z hlediska vlhkosti podobně jako tkanina Gore-Tex, jednotlivé molekuly vodní páry propouští hravě a tak umožňuje bezvadné vysychání, přičemž seskupení vodních molekul tekutiny nepropustí. K tomu, aby vápenná omítka byla schopna chránit slámu před deštěm, potřebuje tvrdnout (karbonatovat) nejméně 3 měsíce. Přitom je třeba chránit tvrdnoucí omítku před sluncem, před přílišnou vlhkostí, přílišným suchem a také brát v úvahu, že karbonatace vápna je chemický proces, který probíhá pouze za teploty nad 8 °C. [19]

Vápenná pojiva na bázi uhličitanu vápenatého jsou velmi náchylná ke korozi. Uhličitan vápenatý reaguje s řadou anorganických kyselin, které se mohou vyskytovat ve vlhkém ovzduší průmyslových oblastí, nebo jsou přítomny jejich prekurzory, tj. kyselinotvorné oxidy. Rovněž oxid uhličitý, rozpuštěný v dešťové vodě, může způsobit přeměnu nerozpustného CaCO3 na rozpustnou formu hydrogenuhličitanu, který se z pojiva vodou vyplavuje. Jako zpevňovače vápenných omítek se používají nátěry vápennou vodou. Vnesením roztoku hydroxidu vápenatého se doplňuje chybějící, časem již odstraněné pojivo, neutralizují se přítomné kyselé složky v omítce a preventivně se chrání omítka před dalším působením kyselých agresivních látek. [6]

Příklady použití vápenných omítek:

• Vápenná hrubá omítka vnitřní: jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
• Vápenná hladká omítka vnitřní: nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.
• Hrubá vápenná omítka vnější: jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm.

Požární bezpečnost slaměných domů

Slaměné stavby nejsou „domky z pohádky o třech prasátkách". Paradoxně je omítnutá slaměná stěna odolnější než mnohé konvenční materiály. Utlačená sláma v balíku nemá dostatek kyslíku k hoření - chová se jako dřevěný trám, který zuhelnatí na povrchu. S 3 cm hliněné nebo vápenné omítky dosahuje slaměná stěna požární odolnosti REI 90 (90 minut).

Další aspekty

Vápno je používáno jako pojivo do malt a omítek již tisíce let. Občané většiny obcí si jej uměli sami vyrábět z místních zdrojů. Není žádných pochyb o trvanlivosti a schopnosti vápenných omítek dobře chránit zdivo před nepřízní počasí. Je je však potřeba správně vyrobit, provést a udržovat. Mě se líbí omítky vyrobené přímo na stavbě z páleného vápna, které se hasí přímo na stavbě hromadou písku. Říká se tomu hotmix, stavěly se takhle hrady a zámky. Je to efektivnější než hasit vápno předem v jámě. Dá se vrstvit písek, do toho jedna sedmina páleného vápna, které je velmi levné. Vytvoří se hromada, zalije se vodou a ono to pak hasí takzvaně nedokonale, některé částice vápna méně jiné více. Ještě do toho vstupují některé látky z písku na takové omítky jsou proti vodě odolnější než ty z hydrátu. Mě je to bližší a realizovali jsme to několikrát a mám s tím dobrou zkušenost. Je to pracnější, ale odolnější.

Pokud je to omítka jenom z vápenného hydrátu, který není zas až tak odolný proti vodě, tak je vhodné přetírat buď každý rok, vápenným nátěrem v místech, kde prší. Typicky od parapetu oken dolů. A nebo volit nátěr s nějakou hydrofobní přísadou. Občas se dává třeba 1 % akrylátu do vápenné barvy a potom to může být i klidně jenom z vápenného hydrátu, který se běžně přímo prodává.

Případným vážnějším zájemcům/nadšencům slaměného stavění mohu na požádání zaslat překlad publikace Information Guide to Straw Bale Building od Amazon Nails. Hlína a sláma z.s. - hlavní český spolek pro přírodní stavitelství. Pořádá workshopy, stavební brigády a kurzy po celé ČR. Přírodní stavby o.s. Pokud uvažujete o slaměném domě, doporučujeme absolvovat alespoň jeden stavební workshop - získáte praktické zkušenosti a kontakty na další stavebníky. Podrobnosti o slaměných balících jako stavebním materiálu najdete na stránce slaměné balíky - materiálový průvodce.

V Šatově nedaleko Znojma, v srdci vinařské oblasti, majitelé zrekonstruovali památkově chráněný dům s cílem co nejvíce zachovat jeho původní podobu. Původní omítka byla silně poškozena důsledkem času a klimatických podmínek. Proto bylo nutné celou fasádu obnovit. Po konzultaci s odborníky a památkovým ústavem zvolila architektka Petra Slušná vápennou omítku, která splňuje požadavky památkářů a zároveň respektuje původní stavební postupy. Hlavní materiál exteriéru jsou vápenné omítky. Při renovaci historických budov je důležité zajistit prodyšnost konstrukce, aby se předešlo hromadění vlhkosti uvnitř zdiva. Vápenná omítka propouští vodní páry a předchází tak vzniku plísní. Vyznačuje se dlouhou životností a snadno se opravuje. Díky vápnu, které brání růstu mikrobů, je navíc antibakteriální. Rekonstrukce fasád probíhala ve dvou etapách v závislosti na finančních možnostech investora, přičemž obě fáze měly stejný postup. „Nejprve byla odstraněna stará omítka a podklad byl očištěn tlakovou vodou. Následovalo nanesení tzv. špricu - řídké směsi z písku a vápna, která zajišťuje lepší přilnavost dalších vrstev. Na fasádě vedoucí do ulice byly vytvořeny tzv. šambrány, plasticky vystupující lemování kolem oken a dveří, a finální povrchová úprava byla provedena jemnou vápenotrasovou omítkou. Fasáda do ulice byla provedena v šedé barvě, do dvora v bílé. Barevné schéma stavby respektovalo to původní.

tags: #vapenna #omitka #slameny #dum #informace

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro výběr masivních dvířek
• Návod na pokládku dlažby
• Oranžovo-žlutá dlažba 20x20 cm
• Význam ozdobného soklu pro izolaci
• Moderní betonová stěrka na stávající dlažbu