Jelen sika na jižní Moravě: Dopady a regulace invazního druhu

Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Jedním z problematických druhů spárkaté zvěře je u nás nepůvodní jelen sika japonský, u něhož dlouhodobě narůstá početnost populace, která již výrazně převyšuje normované stavy. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech.

Historie a rozšíření jelena siky v ČR

Jelen sika pochází z oblasti Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koree a východního Ruska. Na přelomu 19. a 20. století byl dovezen do Čech a chován v oborách na Plzeňsku a ve Středočeském kraji. K jeho většímu rozšíření došlo v 60. letech 20. století. Dnes se jedna z největších evropských populací jelenů sika nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách. Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů sika zvýšil z 3835 kusů v roce 1995 na 17 106 kusů v roce 2018. Skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší.

Před 125 lety se přitom jelen sika v českých zemích objevil jen jako zpestření obor. Pro majitele poděbradského panství Arnošta Filipa Hohenloheho to byla v roce 1891 velká událost, pro tři laně a jednoho samce japonského siky si dojel k německému obchodníkovi Karlu Hagenbeckovi. Jenže oborou Kluk u Poděbrad to neskončilo. Jelen se začal objevovat i v dalších panstvích. Populace siky raketově rostla, přes poškozené ploty začal především na konci druhé světové války a v 50. a 60. letech nekontrolovaně pronikat do volné přírody. Jeho rozmachu pomohlo několik faktorů. Jedním z hlavních byla komunistická filozofie myslivosti - chovat dostatek jelenovité zvěře pro trofejní úlovky lovců.

Na území dnešního Pardubického, Olomouckého a Jihomoravského kraje se jelen sika japonský poprvé objevil v blíže neurčené době. V roce 1980 byla vyhlášena oblast chovu tohoto druhu, která dostala podle místní historické i architektonické dominanty, právem často spojované s lovem, název Bouzovsko. Jelen sika unikl z původně oborních mysliveckých chovů do naší přírody v první polovině 20. století a již v padesátých letech způsoboval lokální problémy. Další prudké rozšiřování areálu jeho výskytu a eskalace problémů s nežádoucí hybridizací a škodami v lesích i na polích byla způsobena tím, že jelena siku myslivci vítají s otevřenou náručí jako zpestření loveckých příležitostí, trofejí i zvěřiny.

Charakteristika jelena siky

Jelen sika je výrazně menší než jelen evropský. Na rozdíl od u nás původního jelena lesního, který dosahuje hmotnosti až 250 kg, je sika podstatně menší. V kohoutku měří přibližně 120 cm a váží přibližně 80 kg. V létě ho poznáte snadno podle kaštanově hnědé srsti s řadami bílých skvrn. Na hřbetu se táhne černý pás končící u ocasu čistě bílou skvrnou - obřitkem. Zimní srst je naopak nenápadně šedohnědě zbarvená. Hlava je poměrně krátká a z profilu trojúhelníková. Jeleny zdobí poměrně krátké parohy, které mívají maximálně 8 výsad.

Čtěte také: Mluva myslivců a sika

Žijí většinou samotářsky a na podzim, v době říje, často zaslechnete jejich vábení sloužící k přivolání laní. Skládá se ze tří vysokých a táhlých pískavých tónů. V zimním období však můžete narazit i na skupiny několika různě starých jelenů. Samice - laně - žijí v malých rodinných skupinách s mláďaty - kolouchy, pouze v zimě se siky shlukují do větších tlup, které mohou čítat i desítky kusů. Během dne zalehávají v krytu houštin a teprve za soumraku vycházejí za pastvou na louky a pole. Jejich potravou jsou nejčastěji listy, větvičky i plody stromů a keřů, byliny, houby. Jídelníček si zpestřují i polními plodinami a ovocem. V zimním období les neposkytuje zvěři tak pestré možnosti potravy. Díky tomu si sika vystačí i s borůvčím a velmi rád okusuje větvičky jehličnatých či listnatých sazenic lesních dřevin.

Dopady na lesní hospodářství a ekosystémy

Na působení jelena siky v lesích se ve svém výzkumu zaměřili vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Jejich cílem bylo v západní části Západočeské pahorkatiny posoudit vliv loupání a ohryzu kůry jelenem sikou na produkci a strukturu mladých lesních porostů smrku ztepilého ve vztahu k dopadům klimatických změn na lesy. Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Ekonomická ztráta však není jediným problémem. V případě rozvoje houbových patogenů dále dochází k ovlivnění stability a celkovému oslabení porostů.

Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Hodnota tloušťkového přírůstu poškozených stromů se v čase měnila. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let. Tento věk je „kritický“ z důvodu tloušťky kůry, kterou mohou jeleni konzumovat. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem. Hlavním limitujícím klimatickým faktorem tloušťkového přírůstu stromů je nedostatek srážek během vegetačního období. Zvěř je sice přirozenou součástí přírody, pokud jsou však její početní stavy vysoké, dokáže napáchat poměrně velké škody i na mladých lesních porostech. V mlazinách, kde se tlupa zvěře soustřeďuje, dochází velmi často k ohryzu a loupání kůry stromů. S tímto poraněním se lesní dřeviny neumí vyrovnat a tak se poškozené místo kmene stává vstupní branou pro dřevokazný hmyz i houby, které po několika letech způsobí znehodnocení dřeva hnilobou s následnou ztrátou pevnosti kmene. Díky tomu strom snadno podlehne silnému větru nebo přívalu těžkého sněhu.

„Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře. Je nutné věnovat se managementu lovu a chovu jelena siky tak, aby byl nastolen ekosystémově vyvážený vztah mezi zvěří a prostředím.“

Křížení s jelenem evropským

Jelen sika je nepůvodní druh, který se může křížit s původním jelenem evropským, díky čemuž vzniknou geneticky bezcenní jedinci s redukovaným parožím, což není pro myslivce nic atraktivního. Sika má paroží odpovídající druhu. Pokud se sika kříží s laní jelena (opačně je to výjimečné) tak potom může mít to jelení paroží některé znaky paroží siky. Určitě nebude nějaké "menší". Z hlediska hodnoty trofeje je paroží křížence bezcenné. „Největší nebezpečí pro nás představuje sika ve své přizpůsobivosti a agresivitě,“ popisuje Adam Jirsa z oddělení lesního provozu Správy NP Šumava. „Tedy schopnosti osidlovat nová území a křížit se s naším původním jelenem evropským a znehodnocovat jeho genofond,“ upřesňuje. Zatímco myslivci nad takovým křížením vesměs jen mávnou rukou, vědci a ekologové tak klidní nejsou. Jelen evropský do české přírody historicky patří a jeho zmizení poznamená chod celého ekosystému. Navíc jelen evropský je daleko citlivější na změny životního prostředí. Podle jeho výskytu a populace je proto možné jednoduše zjistit, kde je ještě příroda v dobrém stavu a kde jsou potíže. Sika tolik náchylný není, nemá příliš vysoké nároky.

Čtěte také: analýza konkurenčních sil

Adam Jirsa upozorňuje, že při větším rozšíření siky se dá počítat s negativním dopadem na lesy. Původem asijský druh kvůli svému menšímu vzrůstu okusuje letorosty mladých stromů a vyžírá sazenice jehličnanů. „Intenzivní okus, ohryz a loupání limitují umělou i přirozenou obnovu lesa. Poškozovány jsou často i kultury ošetřené repelenty,“ přibližují Jan Dvořák a Petr Čermák z brněnské Mendelovy univerzity v magazínu Lesnická práce. I sikovi dodnes nahrává i neagresivita jelena evropského. Vzhledem k tomu, že je vyšší než japonský vetřelec, nemusí jej v některých případech vnímat jako konkurenta, a proto před ním nebrání své laně. I proto je křížení obou druhů poměrně jednoduché. „Již v 70. letech minulého století byla v Československu formulována první varování před hybridizací obou druhů. V té době bylo v Čechách a na Moravě podle oficiálních statistik chováno asi 1100 siků a ročně se jich ulovilo kolem 680 kusů. V roce 2010 jsme to dotáhli již na oficiálních 10 000 chovaných siků a úlovek činil 11 000 kusů,“ počítají pracovníci Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v magazínu Svět myslivosti.

Regulace populace a legislativa

„Prevencí proti výskytu jelena siky je jeho odstřel,“ vysvětluje Adam Jirsa ze Správy Národního parku Šumava. „Na území národního parku se loví celoročně jako nepůvodní druh bez omezení. Cílem je jeho úplná eliminace,“ pokračuje. Přesto populace siky narůstá velkou rychlostí a nekontrolovaně ničí jelena evropského. Nezabránila tomu ani dlouhodobá práce vědců. Jelen sika byl do Evropy i na území dnešní ČR dovezen v 19. století jako zajímavost pro chov v oborách. Po druhé světové válce se však rozšířil do volné přírody. V současnosti je u nás každoročně loven v celkem 602 honitbách a množství ulovených kusů stále narůstá (aktuálně je loveno více než 20 tisíc kusů ročně), což bohužel svědčí o nárůstu populace. Jelen sika je rovněž chován v 39 oborních chovech a patří také mezi druhy chované v rámci farmových chovů zvěře. Exotických býložravců jako jelen sika u nás žije nejméně 8krát víc, než umožňuje zákon o myslivosti.

Seznam invazních nepůvodních druhů EU se letos v létě rozšířil o 26 rostlin a živočichů, včetně jelena siky. Dopady zařazení tohoto druhu s ohledem na českou legislativu projednávali zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Shodli se, že pro regulaci populace jelena siky bude efektivnější zachovat jeho zařazení mezi druhy zvěře podle zákona o myslivosti. Tím se do jeho regulace zapojí myslivci a omezí se právní i faktické dopady, které by jinak bylo nutné řešit. Nezbytná bude nicméně úprava zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů, které se týkají ochrany zvěře a plánování chovu zvěře. „Při společných jednáních obou resortů jsme se shodli na potřebě jelena siku v naší přírodě regulovat, a omezit tak jeho křížení s jelenem evropským i škody na lesích. Kvůli praktickým možnostem regulace a také možnosti využívat nadále zvěřinu z tohoto druhu, rovněž s ohledem na další praktické i právní aspekty, bude nejvhodnější ponechat jelena siku mezi druhy zvěře. Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí nyní připraví návrh potřebných legislativních změn a budou spolupracovat také na dalších krocích, jako je tvorba zásad regulace, které popíšou postup a priority potřebných opatření. Oba resorty se shodly na důležitosti zapojení myslivců do regulace jelena siky a také na potřebě zvýšení úsilí a motivace v této oblasti.

Chovná oblast Bouzovsko

V Kulturním domě obce Městečko Trnávka na Moravskotřebovsku se ve dnech 11.-12. února 2017 uskutečnila tradiční Chovatelská přehlídka trofejí jelena sika japonského Oblasti chovu Bouzovsko za myslivecký rok 2016. Pořadatelem letošní přehlídky byl Myslivecký spolek Čihadlo Bezděčí u Trnávky, ve spolupráci s Obecními úřady Městečko Trnávka, Bezděčí u Trnávky, Městským úřadem Moravská Třebová, Pardubickým a Olomouckým krajem a Okresním mysliveckým spolkem ve Svitavách.

Na samém konci osmdesátých let se v tehdejším Československu změnily politické, ekonomické i kulturně společenské poměry, což se v mnoha směrech promítlo i do myslivosti. Zejména absentovala koordinace chovatelských zásad. Chov bouzovské populace se dostal do velkých problémů. Jeleni III. věkové třídy téměř vymizeli, nejstaršími se stali jeleni ve dvojce, a co víc, v nedostatečném počtu a s klesající trofejovou kvalitou. Poměr pohlaví se posunul až někam k hranici 1:4 ve prospěch zvěře samičí. Příčin úpadku bylo hned několik. Především to byly nedostatky vyplývající přímo ze zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů, které vznikly při hledání kompromisů mezi zájmy chovu zvěře a zájmy obhospodařování krajiny. Oblast chovu se při rozloze 51 142 ha (původně 55 172 ha), z čehož je 23 928 ha (26 062 ha) lesa, rozkládá na území tří krajů - Olomouckého, Pardubického a Jihomoravského, konkrétně pak sedmi obcí s rozšířenou působností - Konice, Litovel, Mohelnice, Prostějov, Zábřeh, Moravská Třebová a Boskovice.

Čtěte také: Izolace Jižní Čechy: Stříkaná a foukaná izolace

Jarní stav jelenů sika v roce 2009 v celé oblasti byl 189 jelenů, 232 laní a 157 kolouchů. Celkem 578 kusů sičí zvěře. V celé oblasti pak tehdy bylo uloveno 131 jelenů, 288 laní a 259 kolouchů. V pořadí regionů jednoznačně vládlo Moravskotřebovsko, pak následovalo Litovelsko, Mohelnicko, Konicko. Podle výsledků aktuálního sčítání byly jarní stavy v roce 2016 v hodnotách 191 jelenů, 260 laní a 156 kolouchů, celkem tedy 607 kusů zvěře. Potvrdila to i letošní chovatelská přehlídka trofejí za myslivecký rok 2016, na níž bylo představeno to nejlepší z celkově ulovených 132 jelenů. Laní bylo uloveno 404 kusů a 389 kolouchů. Celkem tedy 925 kusů zvěře sika (k 31.1.).

Kritéria chovnosti a trofeje

Krajský úřad Olomouckého kraje oznámil uživatelům honiteb kritéria pro posouzení chovnosti jelenů sika dopisem č.j. KUOK 19701/2009 ze dne 25.2.2009 a následně je č.j. KUOK 25285/2011 ze dne 29.3.2011 doplnil o zásadu, že jako průběrný bude hodnocen každý jelen, který na třetím paroží či později nedosáhne členitosti pravidelného osmeráka (nepravidelný osmerák a jiný nižší počet výsad). Chovný jelen má délku lodyh a členitost rovny či vyšší než uvedená kritéria. Ustanovení § 4 odst. 5 písm. b), bod č. 8, vyhlášky č. 491/2002 Sb. považuje siku japonského ve druhém roce života (špičák) za jednoletého, ve třetím dvouletého atd. Tradiční myslivost označovala špičáka za jednoletého, druhé paroží za dvouletého atd. V tabulce je věk vyjádřen pořadím paroží.

Evidentní, byť velmi pozvolný, je kvalitativní posun v chovu jelena siky na Bouzovsku. Díky přístupu většiny myslivců z dané oblasti je možné vidět na výstavních panelech snížený počet jelenů ulovených s prvním parožím a v honitbách pak celkový nárůst výskytu jelenů s druhým a třetím parožím. Přesto není možné reálný stav stále považovat za optimální. Hodnotitelská komise označila za nejsilnější trofej jelena sika uloveného na Bouzovsku lovcem R. Peterkou v Bohdalově 19. prosince 2016. Byla to na přehlídce jediná zlatá trofej s bodovou hodnotou 258,60 bodů CIC. Kvalitativní obrat v chovu jelena siky na Bouzovsku k lepšímu je především zásluhou skutečnosti, že se zde nepodléhá jakési skepsi, nebo vlivu některých negativních trendů, jimž je celá naše myslivecká společnost dlouhodobě vystavována.

tags: #vyskyt #jelena #siky #na #jizni #morave

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si o Belzona 1111 Super Metal
• Jak zateplit betonový strop v koupelně
• inovativní zateplení fasády s Baumit open Reflect
• Severský smrk pro palubky
• Jak vybrat a položit zahradní obrubníky