Myslivecká mluva a jelen sika

Mysliveckou mluvu lze označit jako jeden z pilířů mysliveckých tradic. V dnešní době zahrnuje téměř 2 000 výrazů, zatímco na přelomu 18. a 19. století jich Josef Jungmann zachytil asi 1 500. Postupně některé výrazy zanikaly a jiné naopak vznikaly. Zvládnutí myslivecké mluvy je ctí a povinností každého myslivce, neboť její užívání ukládá platný myslivecký řád.

Rozdělení zvěře

Lovnou zvěř dělíme z přírodopisného a mysliveckého hlediska. V myslivosti mluvíme o zvěři srstnaté a pernaté. Obě tyto skupiny se dělí na zvěř užitkovou a zvěř škodnou. Podle pokrývky těla ji dělíme na srstnatou a pernatou. Dále na velkou (spárkatá, medvěd, rys, vlk, z pernaté tetřevovití, divoký krocan, drop, výr a bažant královský) a na zvěř drobnou (veškerá ostatní zvěř).

Užitková zvěř

• Srstnatá zvěř:
  • Spárkatá (má spárky): jelen, daněk, srnec, muflon, kamzík, kozorožec, divočák (divoký vepř, černá zvěř).
  • Hlodavci: zajíc, divoký králík, svišť.
• Pernatá zvěř:
  • Kurovití ptáci lesní: tetřev, tetřívek (tetřevec), jeřábek, bažant, divoký krocan.
  • Kurovití ptáci polní: koroptev, křepelka.
  • Ostatní soušové ptactvo: divocí holubi (hřivnáč a doupňák), div. hrdlička, kvíčaly, drop.
  • Ptactvo bahenní: sluky, vodouši, jespáci, břehouši, kolihy, chřástalové, kulíkovití, slípka zelenonohá, lyska.
  • Ptactvo vodní: divoké kachny, divoké husy, divoké labutě, potáplice.

Škodná zvěř

• Srstnatá zvěř:
  • Šelmy psovité: liška, vlk.
  • Medvědovité: medvěd.
  • Kunovité: kuny (lesní a skalní), tchoř, norek, hranostaj, lasice, jezevec, vydra.
  • Kočkovité: rys a divoká kočka.
  • Hlodavci: bobřík pižmový (ondatra) = dlakoš, veverka, křeček, sysel.
• Pernatá zvěř:
  • Dravci denní: orli, supové, jestřábové (jestřáb, krahujec), sokolové (sokol, raroh, ostříž, dřemlík, poštolky), káně (lesní a rousná, včelojed), luňáci (červený a hnědý), pochopové (pochop, pilich a moták).
  • Dravci noční: výr a sovy.
  • Havranovití: krkavec, vrány popelavá a černá, kavka, straka, sojka, ořešník.
  • Dále: ťuhýci, volavky a bukači, morčáci, kormoráni, roháči a potápka.

Kromě tohoto rozdělení rozlišujeme zvěř vysokou (velkou) a drobnou (nízkou). Podle barvy se rozeznává zvěř červená, t. j. veškerá zvěř parohatá (nejen jelení), která v létě přebarvuje na červeno, a zvěř černá, t. j. divočáci (divoký vepř).

Myslivecká terminologie částí těla zvěře

Myslivecká terminologie - trofeje a jejich hodnocení

Trofej je vždy dobrá, silná, vyspělá, kapitální, pravidelná, nikdy ne pěkná či krásná. Podle počtu výsad je pak např. jelen rovný, nerovný, škůdník, mnich, holec nebo zrůdník. Chybou je používat pojem parukář, paličkář, knoflíkář, správně je knoflíkáč, paličkáč, parukáč. Stejně pak daňci jsou lopatáči (ne lopatáři), vařečkáči (ne vařečkáči). Vždy Č na konci!!!

Parohy a rohy

• Jelenovití nosí parohy, dutorozí (kamzík, muflon) rohy.
• Parohy vyrůstají na pučnicích. Říkáme, že zvěř nasazuje parohy; při prvním stadiu mluvíme o ronění, později o parožení.
• Dokud je paroží měkké a porostlé lýčím („mechem“), říkáme mu bakule. Jelen, daněk nebo srnec s takovýmto dosud nehotovým a nevyzrálým parožím se jmenuje bakulář.
• Lýčí, mech - silně prokrvená a citlivá, krátce osrstěná kůže s množstvím pachových žláz, vyživující rostoucí paroh. Po vyzrání parohu odumře a zvěř se ho zbavuje vytloukáním, tj. odíráním o dřeviny nebo tvrdší byliny.
• Pečeť - vypouklá část pod růží, kde se paroh oddělil od pučnice.
• Když paroží vyzraje, říkáme, že vyhraňuje; zvěř pak usychající lýčí otírá neboli vytlouká nebo vystruhuje (strouhá).
• Po říji samčí zvěř zase paroží ztrácí neboli shazuje; opadlé lodyhy paroží se jmenují shozy.
• Na parohu rozeznáváme růže, bidla, výsady, hroty, puky, perle, rýhy; daňci mají lopaty s krajkováním, silnější jeleni vytvářejí korunu.
• Růže - silně rozbrázděný či perlený věneček na spodním okraji lodyhy parohu těsně nad pučnicí. Tvoří se od druhého paroží. Podle tvaru se rozeznávají růže řetízkovité či růžencovité (nízké).
• Puky - nevyvinuté výsady na paroží, nejčastěji jelenů, které naznačují, kde byla výsada v roce minulém nebo vyroste v roce příštím.
• Koruna - zakončení jelení lodyhy nejméně třemi výsadami rostoucími z jednoho místa. Koruna může být jednoduchá nebo členitá - lopatovitá, dlanitá, pohárovitá.
• Parukáč - jelen mající místo paroží tzv. paruku.
• U jelena se jednotlivé výsady na lodyze odzdola nahoru nazývají očník (nespr. „cink“), nadočník (nespr. „cimbolec“), opěrák (stř. výsada), vlčník (vlčí výsada).
• Opěrák - 3. výsada jeleního parohu, počítáno od růže.
• U srnčích parůžků mluvíme o výsadě přední, prostřední a zadní.
• Podle počtu výsad se pak rozlišuje špičák, vidlák, šesterák (nikoliv „šesták“), osmerák (nikoliv „osmák“), desaterák atd.
• Rohy vyrůstají na čelních násadcích. Na nich sedí toulce, které odspoda dorůstají; ročním vrubům, podle nichž posuzujeme stáří, říkáme léta.
• Toulec - roh muflona, kozorožce a zubra.
• Dutorozí rohy neshazují.

Život zvěře

Páření a rozmnožování

• Snoubení zvěře spárkaté se jmenuje říje, u černé chrutí, zajíci a králíci se honcují, psovité šelmy se běhají (hárají), ostatní se páří.
• Říje - období sexuální aktivity v měsíci září a částečně října.
• Kurovití ptáci lesní, dropi a sluky mají tok a kohouti tokají, ostatní se párkují a pak pojímají.
• Samci spárkaté samice pokládají.
• Plná laň je trvale neplodná, neoplodněná laň je pak jalová.
• Obřezlé samice spárkaté zvěře obtěžkávají a jsou těžké, samice ostatní zvěře srstnaté jsou plné.
• Bachyně je plná a selí se, metá selata.
• Zaječka je také plná, vrhá či metá zajíčata. Plná je a vrhá také veverka veverčata, ondatra ondatřata, medvědice medvíďata, vlčice vlčata, liška liščata, fena psíka mýv. štěňata.
• Tetřevovití, krocani a dropi ošlapují a jejich kuřata se proklubávají a líhnou.
• Ptáci snášejí vejce, sedí na násadě, mláďata se líhnou a staří je vyvádějí.
• Užitková zvěř srstnatá klade mláďata, šelmy je vrhají nebo metají.
• Přeoplození (superfekundace) - oplození samice v době, kdy je již březí.

Hlasy zvěře

• Všeobecně se zvěř ozývá, volá, vábí, teskní, odpovídá.
• Jelen v říji troubí, brouká nebo mrmlá.
• Daněk v říji rochá.
• Srnec supí, srna volá, píská, naříká, kvílí, srnčata piští.
• Laň, danělka varuje (napomíná).
• Srnčí zvěř beká.
• Zajíc vřeští.
• Liška skolí, liščata skučí.
• Divočáci chrochtají, kňour zbraněmi klektá, selata kvičí.
• Medvěd bručí a mumlá.
• Tetřev v toku puká (počítá, klepá), vylouskne a brousí.
• Slepice kvoká, tetřívek v toku pšouká a bublá, poskakuje-li a třepotá se, kodrcá.
• Jeřábek syká, koroptev čiřiká, křepelka tluče.
• Bažanti kvokají, v tahu crkají, na hřadu hovoří, slípka kvoká, kohout v toku také kodrcá, mladí bažantíci tikají.
• Sluky kvorkají a pískají, holubi houkají, při výletu pleskají křídly.
• Husy kejhají, kachny káchají.
• Drop v toku dudá.
• Výr houká a zobákem klape nebo cvaká.
• Dravci křičí.

Pohyby zvěře

• Spárkatá zvěř se pohybuje krokem, trtkem, klusem nebo úprkem (tryskem).
• Zajíci a králíci hopkují, panáčkují (pánkují), kuželkují, peláší, kličkují.
• Šelmy čárují, ťapkají (traben), plíží se, prchají.
• Ptáci vyvstávají, táhnou, krouží, zapadají, zasedají, zavěšují se.
• Tetřev se zalamuje a přestavuje, na noc hřaduje (na stromy), ráno sehřaduje (se stromů).
• Srstnatá škodná na strom vyjíždí, vyskakuje, se stromu sjíždí, po větvích řaduje.
• Spárkatá zvěř vystupuje z krytu neboli vytahuje, táhne do polí nebo z polí a zatahuje zpět do houštin, kde má své stanoviště (stání) nebo kde stojí.
• Zvěř trvale, t. j. všemi smysly, jistí, zrakem pátrá (obzírá), sluchem bystří a čichem větří.
• Polekaná zvěř je zrazena, trvale přestrašená zpražena (srnec v říji).
• Zvěř vychází na pastvu, paství se, černá zvěř bere žír, šelmy strhují a dáví kořist a pak ji požírají.
• Překážky v cestě zvěř přeskakuje, zradidla proráží.
• Procházejíc houštinou, zvěř lomozí a láme, běhy bubnuje a dupá.

Další pojmy

• Barvář - skupina plemen loveckých psů pro práci na barvě.
• Bažantárna - čili voliéra.
• Bezoár - produkt obličejové žlázy.
• Čelný kus - (vedoucí kus) - zvíře jdoucí v čele tlupy spárkaté zvěře a pečující i její bezpečnost. Obvykle je to samice (laň) mající mládě.
• Hon - druh společného lovu zvěře za účasti více lovců (min. tří), zpravidla i honců.
• Paběrkovati - liška paběrkuje, t.j. sbírá potravu.
• Podražec - zařízení k odchytu bažantů, ale i jiné pernaté.
• Ráž broková - udává se číslem, znamenajícím počet koulí stejného průměru odlitých z jedné libry olova (0,453 kg), které suvně procházejí vývrtem hlavně.
• Sběř - loupeživá zvířata, která škodí myslivosti, ale nepatří mezi zvěř, tj. toulaví psi a kočky.
• Stříkance - výměty dravců, vran.
• Svalovčitost - trichinelóza, nemoc, vyvolaná svalovcem stočeným.
• Švihati - daňčí zvěř švihá, t.j. tluče kelkou o kyje.
• Úlomek - větévka stromu, kterou předává lovci jeho doprovod. Loví-li sám, musí si sám opatřit úlomek.
• Výřad - místo, obvykle pokryté chvojím, na němž se uloží veškerá zvěř na honu ulovená podle stanovených pravidel.
• Výsada - výrůstek z lodyhy parohu, delší než 2 cm, měřeno od povrchu lodyhy. Menší výrůstek než 2 cm se nazývá puk.

Jelen sika v České republice

Koncem 19. století se v našich lesích objevil nový obyvatel, do té doby zcela neznámý. Byl jím jelen sika, dovezený do českých obor z asijské domoviny. Úspěšně u nás zdomácněl a pronikl do volné přírody. Dnes patří k oblíbeným úlovkům a je ceněn jako trofejová zvěř. Přesto se o něm mezi naší mysliveckou veřejností ví dosud málo, co se týče jeho způsobu života, chování, obživy a možností lovu.

Čtěte také: Regulace jelena sika

V České republice evidujeme druhou největší evropskou populaci tohoto východoasijského druhu jelena. Na prvním místě je Skotsko, kde jelena siku již musejí lovit profesionálové. Rychlé rozšiřování jeho výskytu v ČR přináší křížení a s ním spojené zničení populace našeho původního jelena evropského. Přemnožení sikové navíc způsobují lesníkům i zemědělcům rozsáhlé škody a devastují ekosystémy.

Informace o vykazovaných početních stavech populace jelenů sika v ČR přináší každoročně myslivecká statistika. Prezentované stavy jsou ale založené na podhodnocených údajích myslivců. Přesto přiznané počty jelenů sika dlouhodobě rostou. Dle aktuálních mysliveckých dat jejich stav téměř osmkrát převyšuje maximální možný počet daný zákonem o myslivosti. Tedy takový počet, kdy zvěř nezasahuje škodlivě do ekosystému a nezpůsobuje výrazné škody v lesích a na polích.

Jelen sika unikl z původně oborních mysliveckých chovů do naší přírody v první polovině 20. století a již v padesátých letech způsoboval lokální problémy. Další prudké rozšiřování areálu jeho výskytu a eskalace problémů s nežádoucí hybridizací a škodami v lesích i na polích byla způsobena tím, že jelena siku myslivci vítají s otevřenou náručí jako zpestření loveckých příležitostí, trofejí i zvěřiny. Umožnila jim to naprosto benevolentní a dosud přetrvávající legislativa i přístup státní správy.

Problémy a řešení

Lesníci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že dochází k porušování zákona o myslivosti, který v praxi nefunguje. Tristní stav mohou nyní napravit poslanci a poslankyně. Vládní návrh novely zákona o myslivosti, který na konci března prošel 1. čtením v poslanecké sněmovně, však neodpovídá potřebám dnešní krajiny. Proto osm významných profesních a nevládních organizací již v polovině července loňského roku deklarovalo jednotný postup a navrhuje nejpotřebnější změny a doplnění vládního návrhu, které je třeba urychleně v zákonu o myslivosti zakotvit.

Koalice organizací požaduje ve veřejném zájmu především nastavení rovnováhy mezi početností spárkaté zvěře a krajinou transparentním plánováním lovu spárkaté zvěře v závislosti na způsobených škodách a jeho vykonavatelnost: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování stabilní populace, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře.

Čtěte také: analýza konkurenčních sil

ASOCIACE SOUKROMÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR: „Vlastníci honebních pozemků, zemědělci a lesníci vytvářejí na svých hospodářstvích a pozemcích životní prostředí pro všechny druhy zvířat včetně spárkaté zvěře a zároveň nesou zásadní náklady spojené s chovem zvěře. Mají proto největší zájem na udržení rovnováhy v přírodě, a proto by zákon o myslivosti měl výrazně zvýšit jejich práva na ovlivnění chovu i lovu zvěře. Současná legislativní úprava nefunguje a v praxi dochází k neustálému zvyšování škod jak v lesích, tak na polích, výrazným nadstavům spárkaté zvěře a to vše v době klimatické změny a historicky největší kalamity našich lesů. Nejkřiklavějšími příklady nefungování současného zákona o myslivosti je mnohonásobně přemnožení černé zvěře a nepůvodního jelena siky. Ten proniká do dalších oblastí České republiky a jeho hybridizací s jelenem evropským dochází k postupnému zániku genofondu našeho původního významného druhu zvěře, který byl v historii vždy nazýván zvěří královskou.“

SDRUŽENÍ VLASTNÍKŮ SOUKROMÝCH A OBECNÍCH LESŮ V ČR: „Každoroční nárůst výše odlovu jelena siky potvrzuje názor o narůstající populaci tohoto druhu. Stávající systém myslivosti nedokáže tento populační boom zastavit a redukovat každoroční přírůstek. Z toho plynou pro majitele lesních pozemků škody na lesních porostech. A z hlediska kvalitního chovu jelenovitých se obávám, že genetické křížení siky s jelenem evropským navždy zničí naši královskou zvěř.“

HNUTÍ DUHA: „Bez dočasného snížení stavů spárkaté zvěře se nám nepodaří obnovit pestré smíšené lesy, protože většinu mladých listnáčů a jedliček tato zvěř spase. Miliardové dotace na obnovu lesů skončí v jejich žaludcích.“

PRO SILVA BOHEMICA: „Zvěře může být v krajině tolik, aby se lesy dokázaly zmlazovat a vyvíjet převážně přirozeně a jejich ochrana nemusela být celoplošná, ale soustředěná na druhy dřevin zvěří nejvíce poškozované.“

ČESKÝ SVAZ OCHRÁNCŮ PŘÍRODY: „Vysoké stavy spárkaté zvěře jsou limitním faktorem nejen pro obnovu stabilních smíšených lesů, ale také pro biodiverzitu lesů. Především přemnožení divočáci fungují jako dokonalý vysavač.“

Jelen sika - obohacení nebo hrozba?

Jelen sika si našel svoje místo v evropské přírodě a už do ní neoddělitelně patří, přežívá zde již déle než 130 let. Výborné zkušenosti s jeho chovem mají především ve Velké Británii a Irsku, Francii a i jinde, kde byl také úspěšně introdukován a stal se významným zvěřním druhem, kterému je věnována příslušná pozornost, protože výrazně obohacuje místní lovecké příležitosti a značně zvyšuje výnosy z poplatkových lovů, z prodeje zvěřiny a v dalších efektech zabezpečuje příjmy v regionu z lovecké turistiky, prodeje potřeb pro lovce a myslivce atd. Zvěř jelen sika je zde velmi oceňována a velmi seriózně přijímána jako důležitá součást zdejší přírody.

V mezinárodním měřítku je jelen sika zoology přijímán jako vhodný substituent původních druhů jelenovitých, především jelena lesního tam, kde se biotop, přírodní a životní prostředí, působením a vlivy činností člověka stal pro jelena lesního nepřijatelným. Jelen sika naopak uvedeným vlivům nejen odolává, ale velmi dobře se jim přizpůsobuje. Pokud jsou v těchto lokalitách splněny některé základní podmínky z hlediska přírodního prostředí, dostatek bylinného patra a křovinného krytu s dřevinami smíšeného charakteru, potom není důvod pochybovat o oprávněnosti výskytu jelena siky, který se tu může stát naopak velmi významnou zvěří a v některých honitbách i zvěří nejvýznačnější.

Ve volných honitbách jelen sika dokáže velmi dobře koexistovat s jinou zvěří. Lovecky je sika velmi zajímavý a přitažlivý pro náročnost lovu a jeho specifika poněkud odlišná od lovu jiné spárkaté zvěře, především jelena evropského. Atraktivita siky je zvyšována i menší dostupností loveckých možností, které jsou víceméně koncentrovány pouze na západočeský kraj a v menší míře na Moravu. Relativně omezenější množstevní výskyt na evropském kontinentě zvyšuje zájem o jeho lov i ze strany cizinců.

Závěrem k významu zvěře jelena siky v České republice je namístě konstatovat, že je zvěří, která vhodně nahrazuje jelena evropského tam, kde tento jelen byl civilizačními procesy vytlačen a kde mu bylo lidskou činností zničeno přirozené životní prostředí. V těchto lokalitách jelen sika poskytuje přínosy loveckou turistikou s ekonomickými multiplikačními pozitivními efekty v celém spektru služeb. Nezanedbatelné jsou výnosy z poplatkových lovů a poplatků za lovecké lístky pro cizince. Problémem zůstává lokální přemnožení siky, jež se samozřejmě projeví i škodami na kulturách. Z „postižených“ lokalit se potom ozývají kritické hlasy, že jelen sika je neúměrně škodící zvěří, ovšem tam, kde není přemnožen a kde je dostatek podrostu a nízkého bylinného patra, jelen sika významnější škody nepáchá. Jelen sika se stal pro českou myslivost natolik významnou zvěří, že bychom se jejím chovem měli velmi seriózně a vážně zabývat.

tags: #myslivecka #mluva #jelena #siky

Oblíbené příspěvky:

• Důležitost utěsnění kontralatí pro životnost střechy
• Inovativní podlahové stěrky
• výhody moderní výstavby hal
• Vše o betonářské výztuži
• Montáž hmoždinek do plné cihly