Lov jelena siky a daňka v České republice: Informace a výzvy

V České republice se vyskytuje několik druhů spárkaté zvěře, mezi nimiž zaujímají významné místo jelen sika a daněk. Zatímco daněk skvrnitý je součástí naší přírody již po staletí, jelen sika je nepůvodní druh, který se v českých zemích zdomácněl a v současnosti představuje jednu z největších mysliveckých výzev. Tento článek se podrobněji zabývá oběma druhy, jejich lovem, významem v přírodě a problémy, které s sebou přináší jejich přemnožení.

Jelen sika: Invazivní druh s fascinující historií

Jelen sika (Cervus nippon) je východoasijský druh, jehož slovo "sika" pochází z japonštiny a znamená "jelen". Do českých zemí přišel na přelomu 19. a 20. století, kdy ho šlechtické rody nasadily do obor za účelem diverzifikace loveckých možností. Chovali se převážně na západě země, v oblasti Plzně, ale i ve Středočeském kraji. Na konci druhé světové války a také po ní však unikali z neudržovaných obor do volné přírody a dobře se přizpůsobili středoevropským podmínkám. Dnes se jedna z největších evropských populací jelenů sika nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách. Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů sika zvýšil z 3835 kusů v roce 1995 na 17 106 kusů v roce 2018, přičemž skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší.

Sika vietnamský: Záchrana v zoologických zahradách

Dva z původních poddruhů jelena siky, sika vietnamský (Cervus nippon pseudaxis) a tchajwanský, již byly v přírodě vyhubeny. Ulovení posledního divoce žijícího jedince siky vietnamského bylo zdokumentováno v roce 1974. Naštěstí byl v té době již chován na farmách ve Vietnamu a následně i v zoologických zahradách. Na sklonku minulého roku se v 35 evropských zoo chovalo již 390 jedinců. Sika vietnamský obýval lesy provincie Tonkin v severním Vietnamu. Prvních osm jedinců přijelo v letech 1958-1962 do Tierparku Berlín, kde se stali základem úspěšné populace šířící se po evropských zoo. Pro osvěžení krve dovezla zoo v polské Poznani v roce 1991 přímo z Vietnamu dalších devět jedinců.

ZOO Olomouc a záchrana siky vietnamského

Druhé největší stádo siků vietnamských mimo Vietnam je v Zoo Olomouc a v těchto dnech se rozrostlo hned o 6 potomků. Celkem tedy už čítá 25 jedinců. Zoologická zahrada Olomouc přistoupila k EEP (Evropský záchovný program) tohoto druhu v roce 2015. Olomoucké stádo přineslo celému světu zajímavé poznání. Žádná z původních samic z Montpellier, které do Olomouce přišly, se nikdy nerozmnožila. Důvodem byla skutečnost, že je v tamní zoo nenechali několik let pářit a množit se. Aktivní přístup olomouckých chovatelů byl oceněn i na evropské úrovni, kdy byla hlavní kurátorka Zoo Olomouc Ing. Jitka Vokurková zvolena do EEP výboru pro správu tohoto druhu. V České republice je možné siky vietnamské vidět i v Zoo Hluboká nad Vltavou, Ostravě a Ústí nad Labem.

„Je třeba si uvědomit, že samice jsou zvyklé rodit každý rok, protože mnoho mláďat uloví predátoři. Když jim v rozmnožování zabráníme, stanou se po pár letech neplodnými. Pro udržení tohoto vzácného jelena je tak nutné nechat všechny laně pravidelně rozmnožovat, i s tím, že přebytečné jedince z chovu na rozdíl od zahrad v USA občas vyřadíme. Záchrana poddruhu tak spočívá výhradně na evropských zoo. Jinak o toto vzácné zvíře přijde naše planeta docela,“ uvádí doc. RNDr. Miroslav Vokurka.

Čtěte také: Regulace jelena sika

Charakteristika jelena siky

Jelen sika je výrazně menší než jelen evropský. Paroží samců je mnohem menší než u našeho jelena evropského. Na jeho vymizení z volné přírody měl vliv lov pro maso i kvůli parohům, jež se používaly v tradiční čínské medicíně. V zimě má srst delší, hrubší, s nevýraznými skvrnami. Sika má výjimečný postřeh a zaznamená i sebemenší pohyb, člověka navětří na velkou vzdálenost a někdy jen instinktivně vycítí jeho přítomnost. Je zvěří velmi inteligentní a vodící laně si dobře pamatují místa, odkud bylo na skupinu vystřeleno a těmto místům se dlouho vyhýbají a dokonce stávaniště, kde je sičí zvěř vystavena silnému loveckému tlaku, raději opouští. Na druhou stranu je sika zvěří velmi zvědavou. Jevy, které ji na první popud zcela nezradí, zvědavě zkoumá a pozoruje a v chodu ji lze spolehlivě zastavit silným hvizdem. Při nejistotě zcela komicky "tancuje" tím, jak vyskakuje do výšky na místě současně všemi čtyřmi běhy. To jsou vzácné okamžiky pro pohotového lovce k výstřelu.

Lov jelena siky a daňka

Lov jelena siky je svým způsobem velmi výjimečný, jelikož to není původní zvěř našeho území, ale byl dovezen a nasazen našimi předky. Profesionální lovecký doprovod podle zvukového projevu dokáže rozpoznat, zda se jedná o staršího nebo mladého samce, a tedy zda se vyplatí za ním jít. Samotný lov probíhá v dopoledních a odpoledních hodinách, jak je tomu zvykem i v našich slovenských končinách. Loví se kombinovaným způsobem, zejména šoulačkou, ale v některých případech i čekanou. Záleží na situaci a fyzických schopnostech lovce, kdy je zážitkem i tzv. „boj zblízka“. Doprovod ve většině případů používá píšťalku, čímž se snaží vylákat samce z jeho prostředí - častokrát hustého porostu. Říje a samotný lov jelenů Sika je výjimečný zážitek, který by měl alespoň jednou zažít každý milovník dobrodružného lovu.

Lovecké techniky a období

Lov jelena siky Dybowského v oboře Jitro je velmi zajímavým loveckým zážitkem. Říje jelena siky Dybowského se prolíná částečně s říjí daňků. Loví se převážně z krytých kazatelen nebo otevřených posedů, protože obora je z poloviny pokryta lesem s houštinami. K lovu jelena je vhodné období říje zvěře v první polovině října. V této době jsou jeleni v pohybu celý den a někdy je úspěšný lov jen otázkou trpělivosti především ranního sezení na čekané do pozdních dopoledních hodin. Chybou nezkušených lovců bývá předčasný odchod ze zvoleného místa čekání. Ranní čekaná v tomto období by neměla končit nikdy před desátou hodinou a v době říje lze lovit na čekané na vhodných místech, především ve starších přehledných lesních porostech, po celý den, protože hledající jeleni po celý den křižují regionem v obvyklých stávaništích laní.

Vábení jelena siky

Vábení je nejúspěšnější k večeru a zejména ráno a v dopoledních hodinách. Jeleni sika mezi sebou nebojují a často můžeme s laní nebo laněmi potkat i dva jeleny, a tedy vábení nemá za cíl vylákat soka k souboji, jako u jelena lesního, ale vzbudit jeho zvědavost a přilákat na místo, kde je jiný jelen zřejmě s laní nebo několika laněmi. Na rozdíl od jelena lesního, který na podněty vábení odpovídá vlastním troubením a můžeme tak sledovat jeho pozici, jelen sika se přibližuje bez hlesu a zatímco srnec se většinou přibližuje k místu vábení z přehledného místa, aby mohl lépe obeznat zdroj a především místo vábení, které často obchází, takže máme poměrně dost času srnce zpozorovat, jelen sika přichází z nepřehledného porostu a často jakoby zezadu a nepozorován. Místo k vábení je nejvýhodnější ve starším řídkém přehledném lese, ovšem samozřejmě v místech obvyklých stávanišť zvěře a jejich obvyklých stezek a vždy ve velice dobrém krytu. Jeleni sika nemají tak přísně vymezený prostor říjiště jako jelen lesní, ale přece jen říje probíhá v určitých oblíbených lokalitách a plochách, v jejichž okolí bychom měli vábit.

Vábničku uchopíme tak, že prsty vložíme do vybroušeného rohu jako do jelení řevnice k potřebné modulaci první a poslední fáze "troubení". Prvně foukneme zlehka k vytvoření brumlavého zvuku a poté přejdeme do silného hvizdu zakončeného opět zamrmláním. Doba hvizdu musí být dostatečně dlouhá, asi 1 vteřinu. Krátký hvizd je u siky totiž varovným signálem a došlo by tedy ke zrazení zvěře. Varovný hvizd bývá doplněn krátkým bekáním nebo zabeknutím, které mívá opět velmi čistý zvuk, jakoby klepnutí na bubínek nebo silné mlasknutí či ťuknutí dvou hůlek o sebe. Některé laně varovně zapískají dokonce dvojhlas. Frekvence vábení je velmi malá. Pískneme jednou, maximálně dvakrát, třikrát s krátkými přestávkami a zmlkneme na 10 minut až čtvrt hodiny. Zvuk je slyšet hodně daleko a je třeba dát šanci přijít vábenému jelenovi i z větší vzdálenosti.

Čtěte také: Mluva myslivců a sika

Úspěšný lov siky

Lov jelena siky není jednoduchý a v našich podmínkách patří zřejmě k nejnáročnějšímu lovu, kdy vyžaduje hodně trpělivosti a lovecké dovednosti, ale svojí napínavostí je o to zajímavější a vzrušivější a poskytuje skutečně výjimečné a nádherné lovecké zážitky. Pro úspěšný lov siky vábením je zřejmě užitečné se zmínit o jedné zvláštnosti této zvěře, a to o její výjimečné tvrdosti na ránu, která není porovnatelná s žádnou jinou zvěří. Sika netrpí šokem a její klesnutí v ohni je vcelku výjimečné. Po zásahu na komoru, především na její zadní část, i účinnou ráží, sika odchází relativně velmi daleko často 80 - 150 m a dále. Po horší ráně jsou to stovky metrů. Nejspolehlivější je rána na krk nebo na přední část komory, před plecko, na hranu mezi krkem a trupem, případně, pokud používáme kvalitní střelivo s pevnější střelou, která se neroztříští a tedy na výstřelné straně devastačně nepoškodí, je spolehlivá rána na plecko, protože srdce siky je, oproti jiné evropské zvěři, posunuto poněkud vpřed.

Doby lovu

Následující tabulka uvádí doby lovu pro vybrané druhy zvěře v České republice, platné do 31. března 2030, a s některými výjimkami dle vyhlášky č. 245/2002 Sb.

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 68 k provedení § 42 odst. Doby lovu v oboře Žákavá jsou následující: 1.8. - 15.1. - jelen, laň a kolouch jelena evropského; 16.8. - 31.12. - jelen, laň a kolouch jelena Siky Dybowského; 1.8. - 15.1. - jelen, laň a kolouch jelena Siky japonského; 16.8. - 31.12. - daněk skvrnitý, daněla, daňče; 1.9. - 31.12. - jelen, laň a kolouch jelence běloocasého; 16.5. - 30.9. - srnec obecný; 1.9. - 31.12. - srna, srnče; 1.8. - 31.12. - muflon, muflonka, muflonče; 1.8. - 31.12. - kňour a bachyně prasete divokého; 1.1. - 31.12. Celoročně lze v oboře lovit druhy zvěře, pro které byla obora zřízena a byly pro ně v daném roce určeny minimální a normované stavy. Celoročně lze lovit zajíce polního a králíka divokého v oplocených vinicích. Na stejném honebním pozemku lze lovit zajíce polního pouze jedenkrát v roce a bažanta obecného pouze dvakrát v roce.

Přemnožení jelena siky a jeho dopady

Exotických býložravců jako jelen sika u nás žije nejméně 8krát víc, než umožňuje zákon o myslivosti. V České republice evidujeme druhou největší evropskou populaci tohoto východoasijského druhu jelena. Na prvním místě je Skotsko, kde jelena siku již musejí lovit profesionálové. Rychlé rozšiřování jeho výskytu v ČR přináší křížení a s ním spojené zničení populace našeho původního jelena evropského. Přemnožení sikové navíc způsobují lesníkům i zemědělcům rozsáhlé škody a devastují ekosystémy. Informace o vykazovaných početních stavech populace jelenů sika v ČR přináší každoročně myslivecká statistika. Prezentované stavy jsou ale založené na podhodnocených údajích myslivců. Přesto přiznané počty jelenů sika dlouhodobě rostou. Dle aktuálních mysliveckých dat jejich stav téměř osmkrát převyšuje maximální možný počet daný zákonem o myslivosti. Tedy takový počet, kdy zvěř nezasahuje škodlivě do ekosystému a nezpůsobuje výrazné škody v lesích a na polích.

Škody v lesích a na polích

Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Jedním z problematických druhů spárkaté zvěře je u nás nepůvodní jelen sika japonský, u něhož dlouhodobě narůstá početnost populace, která již výrazně převyšuje normované stavy. Vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti se ve svém výzkumu zaměřili na působení jelena siky v lesích. Jejich cílem bylo v západní části Západočeské pahorkatiny posoudit vliv loupání a ohryzu kůry jelenem sikou na produkci a strukturu mladých lesních porostů smrku ztepilého ve vztahu k dopadům klimatických změn na lesy. Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Ekonomická ztráta však není jediným problémem. V případě rozvoje houbových patogenů dále dochází k ovlivnění stability a celkovému oslabení porostů. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech. Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Hodnota tloušťkového přírůstu poškozených stromů se v čase měnila. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let. Tento věk je „kritický“ z důvodu tloušťky kůry, kterou mohou jeleni konzumovat. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem. Hlavním limitujícím klimatickým faktorem tloušťkového přírůstu stromů je nedostatek srážek během vegetačního období.

Čtěte také: analýza konkurenčních sil

Lesníci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že dochází k porušování zákona o myslivosti, který v praxi nefunguje. Ten proniká do dalších oblastí České republiky a jeho hybridizací s jelenem evropským dochází k postupnému zániku genofondu našeho původního významného druhu zvěře, který byl v historii vždy nazýván zvěří královskou. Stávající systém myslivosti nedokáže tento populační boom zastavit a redukovat každoroční přírůstek. Z toho plynou pro majitele lesních pozemků škody na lesních porostech. Z hlediska kvalitního chovu jelenovitých se obávám, že genetické křížení siky s jelenem evropským navždy zničí naši královskou zvěř. Bez dočasného snížení stavů spárkaté zvěře se nám nepodaří obnovit pestré smíšené lesy, protože většinu mladých listnáčů a jedliček tato zvěř spase. Miliardové dotace na obnovu lesů skončí v jejich žaludcích. Vysoké stavy spárkaté zvěře jsou limitním faktorem nejen pro obnovu stabilních smíšených lesů, ale také pro biodiverzitu lesů. Především přemnožení divočáci fungují jako dokonalý vysavač.

Řešení a návrhy

„Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře. Je nutné věnovat se managementu lovu a chovu jelena siky tak, aby byl nastolen ekosystémově vyvážený vztah mezi zvěří a prostředím.“ Tristní stav mohou nyní napravit poslanci a poslankyně. Vládní návrh novely zákona o myslivosti, který na konci března prošel 1. čtením v poslanecké sněmovně, však neodpovídá potřebám dnešní krajiny. Proto osm významných profesních a nevládních organizací již v polovině července loňského roku deklarovalo jednotný postup a navrhuje nejpotřebnější změny a doplnění vládního návrhu, které je třeba urychleně v zákonu o myslivosti zakotvit. Koalice organizací požaduje ve veřejném zájmu především nastavení rovnováhy mezi početností spárkaté zvěře a krajinou transparentním plánováním lovu spárkaté zvěře v závislosti na způsobených škodách a jeho vykonavatelnost: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování stabilní populace, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře.

Asociace soukromého zemědělství ČR uvádí: „Vlastníci honebních pozemků, zemědělci a lesníci vytvářejí na svých hospodářstvích a pozemcích životní prostředí pro všechny druhy zvířat včetně spárkaté zvěře a zároveň nesou zásadní náklady spojené s chovem zvěře. Mají proto největší zájem na udržení rovnováhy v přírodě, a proto by zákon o myslivosti měl výrazně zvýšit jejich práva na ovlivnění chovu i lovu zvěře. Současná legislativní úprava nefunguje a v praxi dochází k neustálému zvyšování škod jak v lesích, tak na polích, výrazným nadstavům spárkaté zvěře a to vše v době klimatické změny a historicky největší kalamity našich lesů.“ Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR dodává: „Každoroční nárůst výše odlovu jelena siky potvrzuje názor o narůstající populaci tohoto druhu.“

K ochraně výsadeb se používají oplocenky, nátěry atd. Na ochranu proti loupání potom zase nátěry, ovazy a podobně. Pokud si vzpomínám, tak ten černý "sajrajt" co nešel vyprat byl účinný dost. Jen se nějak zapomíná, že to není ochrana na věčné časy a po max. čtyřech letech je ten nátěr potřeba obnovit. Pokud se vám nezamlouvá nátěr bylo tu plastové pletivo. Mám takový dojem, že se to jmenovalo Polynet. No a pokud nechcete plast tak další možností jsou ovazy. Starší hajní v souvislosti s loupáním nehovořili nikdy o stresu, ale o nudě zvěři. A o zlozvyku. Dokonce mívali majitelem lesa uloženo, aby loupající kusy zvěře okamžitě odstřelili, aby se to nenaučila další ze stáda.

Vlci a redukce zvěře

Jelen sika nechutná ani vlkům, ti raději ovce. Jeden vlk za den potřebuje asi dvě kila masa. V republice máme asi 120 vlků, což je spotřeba asi 240 kilo masa denně. Když to přepočtu na ulovené jeleny, kdy každý váží 150 kilo a z toho jsou dvě třetiny maso a zbytek kosti, jsou to asi dva a půl jelena denně. Za rok zhruba 910 jelenů. Tohle čílo vypadá obludně, jenže vlci loví i daňky, muflony, srnce, divočáky. Takže pokud to rozpočítáme na všechnu lovnou zvěř, ta redukce je minimální a máte pravdu, že se skutečně míjí účinkem. Ti vlci toho totiž nejsou schopni fyzicky sežrat tolik, aby se to na stavu zvěře projevilo.

Ti vlci slouží k ozdravení zvěře obecně, nejenom jelení zvěře. Jeleni mají v instinktech se na zimu sdružovat do stád. naši jeleni do menších, sika případně do takhle obrovských stád. Nejedná se tedy o známku přemnožení jelenů sika, jak by soudili neinformovaní a jak se snaží lidem vtlouct do hlav zelená propaganda, ale o obyčejný instinkt jelena sika. To ale neznamená, že takové stádo neškodí. Rozhodně tam, kde projde, škodí i zemědělcům i lesníkům. Sikové a nejen ti na ta pole vycházejí za potravou nebo jsou z těch lesů vyhánění turisty, houbaři a různými "hlídkami". Kde potom mají žít? V kukuřici a řepce do doby sklizně.

Ochrana ovcí před predátory

Někteří chovatelé ovcí si musejí svá zvířata lépe zabezpečit. V českých zemích chovatelé dobytka nepoužívají to, co perfektně funguje třeba na Slovensku nebo v Rumunsku. Jsou to pastevečtí psi. V Rumunsku žijí zhruba čtyři tisícovky medvědů, vlků je tam nepočítaně a přesto nemají velké problémy s predací svých stád. Na Slovensku je to podobné a obdobné zkušenosti už mají i pastevci ve Španělsku a Francii. A to hlavně proto, že používají na ochranu svých stád ostré psy. Komondory, čuvače, kavkazské ovčáky a podobně. U nás se chovatelé tomuto způsobu ochrany tvrdošíjně brání. Navíc stáda leckdy nemají ani minimální ochranu. Zabezpečit adekvátně svůj majetek by mělo patřit k základním povinnostem. Byt si taky zamykáte na zámek, aby Vám jej nevykradli. A pokud Vám nezamčený byt vykradou, od pojišťovny nedostanete ani korunu. A u těch ovcí by to mělo být taky tak.

tags: #lov #jelena #siky #a #danku #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kvalitní žlaby od CHUDĚJ, s.r.o.
• Praktické tipy pro výběr barev fasád anglických domů
• Typy sádrokartonových desek a jejich použití
• Kvalitní obkladové palubky Softline
• kompletní návod na izolaci garáže