Zakládání staveb na navážkách a ve svažitém terénu

Zakládání staveb je komplexní disciplína, která se zabývá návrhem, stavbou a kontrolou základů staveb, popřípadě i jejich sanacemi a rekonstrukcemi. Je to nejspodnější část stavby, jimiž stavba přichází do styku s nejpřirozenějším stavebním materiálem, kterým je základová půda. Základová půda může být tvořena jak horninami a zeminami v přirozeném stavu, tak i uloženinami vzniklými částečně nebo i zcela lidskou činností, tedy navážkami.

Jakákoliv stavba může postrádat libovolný stavební prvek či součást, přesto má vždy základy, kterými je spojena se základovou půdou. O tom, zda bude stavba založená na pasech, nebo desce, rozhoduje projektant především na základě vlastností stavebního podloží.

Geotechnický průzkum a analýza terénu

Základem úspěchu je důkladná analýza terénu a kvalitní projektová dokumentace. Sklon svahu, geologické podmínky, hydrogeologické poměry a typ základové půdy - to vše jsou faktory, které je nutné zohlednit při návrhu a realizaci základové desky. Teoretický základ nauky o zakládání staveb tvoří na jedné straně inženýrská geologie a hydrogeologie, mechanika zemin a skalních hornin, na druhé straně pak stavební mechanika a nauka o konstrukcích staveb. Důležitou roli hraje i nadále zkušenost, která je nepřenosná a lze ji nabýt dlouhodobou praxí v oboru.

Geotechnický průzkum na konkrétním staveništi vychází z projektu průzkumných prací, který by měl plánovat technické práce průzkumu, rozsah a četnost zkoušek základových půd, a to zejména na základě důkladné znalosti účelu, pro nějž se provádí. Velmi často objednává tento průzkum stavebník (investor) v době, kdy nemá stavební záměr ujasněn a není schopen jasně formulovat problematiku, na níž by měl průzkum dát dostatečnou odpověď. V tomto případě může mít průzkum charakter tzv. předběžného s tím, že je třeba počítat s následným průzkumem podrobným. Jeho provádění je vždy vhodné konzultovat s projektantem geotechnických konstrukcí, který je schopen příslušné otázky jasně formulovat a zadat, neboť právě ten je hlavním uživatelem výsledků průzkumu a pro něj představuje jeho Závěrečná zpráva jeden z rozhodujících podkladů pro návrh geotechnické konstrukce. Hlavním cílem geotechnického průzkumu je poskytnutí takových údajů o geologických a hydrogeologických poměrech staveniště a jeho okolí, jakož i o vlastnostech základové půdy, jež umožní technicky správný, ekonomicky přijatelný a časově i technologicky proveditelný návrh geotechnické konstrukce za výrazné redukce geotechnických rizik spojených s tímto návrhem i jeho realizací.

Fáze geotechnického průzkumu

  • Předběžný průzkum: Má vždy zahrnovat důkladnou prohlídku staveniště a jeho okolí, studium archivních materiálů (rešerše např. z Geofondu) a seznámení se stavebním záměrem. Jen zcela výjimečně se provádějí odkryvné terénní práce, nicméně nepřímé průzkumné metody (geofyzikální měření) jsou relativně časté.
  • Podrobný průzkum: Zahrnuje již vesměs veškeré práce potřebné k získání co nejúplnějších poznatků o geotechnických poměrech na staveništi. Je zpravidla podkladem pro projekt DSP a musí vždy správně odhalit nejdůležitější geotechnická rizika příslušného staveniště s ohledem na druh a rozsah plánované stavby.
  • Doplňkový průzkum: Bývá realizován v těch případech, kdy při plánovaných pracích průzkumu podrobného dojde k takové situaci, že vzniklý geotechnický problém nelze uspokojivě objasnit, nebo v případech výrazné změny ve tvaru, statickém působení, či umístění stavby.

Metody zkoumání základových půd

V rámci geotechnického průzkumu jsou plánovány zkoušky základových půd, a to jak laboratorní, pro které je třeba odebrat příslušné vzorky (porušené i tzv. neporušené) a dále zkoušky polní, k nimž v našich podmínkách řadíme např. sondy penetrační.

Čtěte také: Czech Massif: A Geological Overview

  • Dynamické sondování: Principem dynamického sondování je zarážení jistého hrotu na konci soutyčí určitými dynamickými rázy, přičemž se určuje počet úderů potřebných na zaražení o 200 mm. Na základě počtu úderů lze usuzovat na některé globální vlastnosti základové půdy, tzn. v případě zemin jemnozrnných na konzistenci a v případě zemin hrubozrnných na ulehlost.
  • Statická penetrace: Základem statické penetrace je kontinuální zatlačování penetrační sondy skládající se ze speciálního hrotu a sady penetračních trubek, a to konstantní rychlostí kolem 20 mm·s-1. Odpor, který základová půda klade vnikání penetrační sondy, je pak rovněž jistým měřítkem kvality a vlastností zeminy.

Závěrečná zpráva geotechnického průzkumu

Závěrečná zpráva o geotechnickém (inženýrskogeologickém) průzkumu, jež má obvykle část textovou a přílohy, má zhodnotit výsledky všech provedených průzkumných prací a odpovědět na všechny otázky týkající se geotechnických podmínek staveniště. Musí obsahovat souhrn tzv. odvozených vlastností základových půd, které jsou základním podkladem pro stanovení charakteristických hodnot geotechnických parametrů základových půd.

Zakládání na navážkách

Zakládání staveb na navážkách představuje specifickou výzvu, neboť navážky, zásypy, skládky apod. se obvykle nepovažují za základovou půdu, pokud jejich vlastnosti nejsou zlepšeny speciálními metodami tak, aby byly pro zakládání přijatelné. U nestandardního podloží, především při navážce, je doporučeno posoudit únosnost podloží a následně navrhnout princip založení.

V jednom konkrétním případě, kdy pozemek připomínal menší rokli, v jejíž postranní části protékala strouha, byl proveden pedologický průzkum. Vykopaná díra neměla ještě ani 10cm do hloubky a začala se plnit spodní vodou, což naznačovalo přítomnost jílu. Geolog následně doporučil pozemek zavézt materiálem s kamenivem, zeminou spíše žlutohnědé barvy, a to tak, aby dno základové spáry bylo minimálně 50cm nad hladinou spodní vody v době výstavby. Po zavezení pozemku a zhutnění terénu pomocí 1,5 tunového vibračního válce bylo nutné zavézt ještě více materiálu, aby neujel spodní roh navážky, který už byl v blízkosti potoka. Následně bylo rozhodnuto strouhu zatrubnit, což ovšem přineslo značné časové a finanční náklady navíc.

Volba typu základů

Základovou konstrukci většiny staveb obytných domů tvoří betonová základová deska nebo základové pasy.

Základové pasy

Základové pasy jsou oproti desce méně náročné a nákladné, ale nehodí se do každého terénu. Patří mezi tradiční a prověřený způsob zakládání. Musí být z betonu dostatečně odolného proti vlhkosti a není třeba dělat žádné kompromisy s jejich zapuštěním do dostatečné, normami předepsané (nezámrzné) hloubky. Nezámrznou hloubku určuje druh zeminy, ale obvykle začíná od 80 až 100 cm pod povrchem terénu. Ještě více do hloubky je teoreticky nutné zajít u extrémně měkkého podloží, na němž se někdy založení řeší i pomocí betonových pilotů s železnou výztuhou. Základové pasy musí být v každém případě pod nosnými stěnami a případně i pod nosnými příčkami.

Čtěte také: Stabilita stavby: Založení zdiva Porotherm s odskokem

Šířka základových pasů jednoduchých staveb (např. rodinných domů) je běžně navržena na základové spáře 500 mm a v horní části se může zúžit na minimálních 300 mm v závislosti na konstrukci zdiva hrubé stavby. Pokud má základová spára malou únosnost, je třeba zvětšit šířku pasů a případně provést zpevnění základové spáry vhodným podsypem a zhutnit.

Základová deska

Méně únosné podloží by vyžadovalo jednotlivé pasy příliš široké, proto se v takových případech více vyplatí souvislá základová deska. Taková jednolitá masa betonu poskytne stavbě stabilnější oporu a její použití se doporučuje zejména v případech stavby na méně únosném podloží, u nevyrovnaných podkladních vrstev (rozdílné druhy zeminy, navážka atd.) i při zjištěné vyšší hladině spodní vody. Nevýhodou je vyšší cena i větší stavební náročnost budování tohoto typu základové konstrukce.

Realizace základové desky na navážce ve svahu

Sklon svahu, geologické podmínky, hydrogeologické poměry a typ základové půdy - to vše jsou faktory, které je nutné zohlednit při návrhu a realizaci základové desky. S rostoucí plochou základové desky se i zdánlivě nepatrné převýšení může proměnit v významný výškový rozdíl, který je nutné řešit s maximální odbornou péčí.

Postup prací

  1. Převzetí parcely a vytyčení základů: Důležitým krokem je přesné vytyčení rohů domu geodetem a určení výškových úrovní pro základové pásy.
  2. Skrývka ornice a výkop základové spáry: Základová spára se vykopává v souladu s projektovou dokumentací a s ohledem na výškové rozdíly. V jednom případě bylo i po navezení převýšení 70cm na 13,5m délky domu. Spára byla kopána do větší hloubky, aby bylo dno v rovině. Začátek pasu byl hluboký 110cm a na konci 170cm, dno se tak chytilo téměř rovně. Pasy byly široké 60cm a hluboké od 110cm do 100cm.
  3. Způsob výkopu pasů: Po konzultaci s projektantem se nejdříve vykopou obvodové pasy, ty se vylijí betonem a až po jeho ztuhnutí se vybagrují vnitřní pasy. Tam, kde se spojují pasy obvodové a vnitřní, se stěna zatvrdlého obvodového pasu očistí a navrtají se závitové tyče do chemie, aby se pasy svázaly.
  4. Pokládka ztraceného bednění (ZB): První vrstva ZB se ukládá na podklad ze suchého betonu. Pro usazování ZB, které váží 46kg a přes zapíchané roxory, je vhodné mít pomoc. Druhá řada ZB se pokládá nasucho. Budoucí trasa odpadů se zapění, aby se pak lépe vyřezávaly prostupy. Poté se zavolá beton s pumpou a vybetonují se vnitřky ZB.
  5. Zavážení vnitřku desky: Po vybetonování ZB následuje zavážení vnitřku budoucí desky. Hutnění už není nutné tolik, protože podklad je tvrdý díky předchozímu hutnění navážky. Množství navezeného materiálu do desky je třeba pečlivě odhadnout. V případě nedostatku materiálu může následovat ruční zavážení kolečkem.
  6. Instalace inženýrských sítí: Mezitím se instalují odpady a další inženýrské sítě, zasypou se pískem a pro jistotu obetonují suchým betonem.
  7. Šalování a armování: Šalování se provádí ze starých prken, která se přidrátují k vnitřním roxorům. Výška se nastaví laserem a pomocí laťek a provázků se srovná hrana prken. Kari sítě (např. 150x150x6) se pokládají dovnitř desky s přesahem dvou ok, kde to nevychází, tak s přesahem oka a půl. Sítě se spojují plastovými stahovacími pásky (kabelbindry).
  8. Betonáž desky: Beton se rozhrne do desky, stáhne latí a nechá zrát. Pro rychlejší vytvrdnutí v chladném počasí se může použít aditivum.

Materiály a výztuž

Množství kvalitního betonu, armatury i tepelné izolace a hydroizolace může rozpočet na stavbu navýšit, ale jakýkoli odklon od norem či šetření na materiálu by zvláště na méně stabilním podloží mohl způsobovat vážné problémy vyžadující složité a nákladné řešení. Základy musí odolávat zejména působení povrchové a spodní vody.

Kombinaci správného množství a typu betonu by měl vždy určit projektant. Obecně se můžete často setkat s doporučením použít na základové pasy beton s obchodním značením B 15 (C12/15) a na plochu mezi nimi, stejně jako na ztracené bednění na základových pasech, beton B 20 či B 25 (C16/20 a C20/25). V jednom případě byl do pasů a desky použit beton B20, celkem 70m3. Základ byl monstrózní, vysoký 175cm (110cm pas, 2 řady ZB prolité betonem a 15cm deska), což k povaze pozemku bylo třeba.

Čtěte také: Kompletní zakládání staveb

Do obvodových pasů se pro jistotu dává výztuž z kari sítí a roxorů. Při budování souvislé desky se beton vylévá na armovací sítě, zhutní a poté se srovná do roviny pomocí prkna. Kari sítě dovnitř desky byly 150x150x6 a dávali se s přesahem dvou ok, kde to nevycházelo, tak jen přes oko a půl, ale nemuselo se pak řezat.

Hydroizolace a tepelná izolace

Vzhledem k umístění ve svahu je klíčové věnovat maximální pozornost hydroizolaci základové desky. Ta musí být provedena s maximální pečlivostí, aby se zabránilo pronikání vlhkosti do konstrukce. Pro hydroizolaci základové desky ve svahu se doporučuje kombinace asfaltových pásů a hydroizolačních fólií.

Nedílnou součástí moderní základové desky je i tepelná izolace, která snižuje tepelné ztráty a zvyšuje energetickou účinnost budovy. Pro tepelnou izolaci základové desky se osvědčily extrudované polystyrenové desky (XPS), které se vyznačují vysokou pevností v tlaku a odolností vůči vlhkosti.

Stavebněprávní aspekty terénních úprav

Zavážení sousedního pozemku sutí může představovat terénní úpravu. Dle § 3/1 stavebního zákona totiž platí, že: „Terénní úpravou se pro účely tohoto zákona rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce … například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.“ Pro realizaci terénních úprav je v zásadě zapotřebí předem získat povolení od místně příslušného stavebního úřadu.

Výjimky z povolení

Výjimkou jsou terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m2 na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím, pokud nedochází k nakládání s odpady (jak to vyplývá z § 80/3 písm. a) ve spojení s § 103/1 písm. b) stavebního zákona). Jsou-li splněny všechny výše uvedené podmínky, mohou být terénní úpravy realizovány bez jakéhokoli přivolení stavebního úřadu.

Zaváží-li však soused svůj pozemek sutí, jedná se o nakládání s odpady. Je proto dosti pravděpodobné, že soused výše vyjmenované podmínky nesplňuje a byl povinen získat od stavebního úřadu příslušné přivolení. V takovém případě se doporučuje obrátit se na místně příslušný stavební úřad a upozornit ho na prováděné terénní úpravy (ideálně včetně fotodokumentace). Stavební úřad bude povinen provést kontrolu na místě a zahájit řízení o odstranění stavby/terénní úpravy dle § 129 stavebního zákona (dospěje-li k závěru, že soused skutečně porušil platnou právní úpravu).

Občanskoprávní řešení problémů se sousedním pozemkem

Přepadává-li suť ze sousedního pozemku na váš pozemek, můžete se po sousedovi domáhat zjednání nápravy rovněž občanskoprávní cestou. V obecné rovině dle § 1042 občanského zákoníku platí, že: „Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.“

Na Vámi popsaný případ se pak vztahuje rovněž § 1013/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že: „Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad … a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku …“ Analogicky je možné aplikovat také § 1020 občanského zákoníku, dle něhož platí, že: „Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.“

Na souseda se proto můžete obrátit s písemnou výzvou k okamžitému zamezení padání sutě na váš pozemek. Nebude-li soused ochoten vaší výzvě vyhovět, budete se moci obrátit na soud s žalobou. Pro učinění tohoto kroku se doporučuje využít služeb advokáta, který se zabývá oblastí občanského práva. Upozorňuje se však, že soudní řízení je procesem časově i finančně poměrně náročným a jeho výsledek je vždy zatížen určitou mírou nejistoty. V současné chvíli se proto doporučuje zvolit stavebněprávní variantu řešení (kontaktovat místně příslušný stavební úřad a upozornit ho na sousedovu (pravděpodobně) protiprávní stavební aktivitu).

tags: #zakladani #staveb #v #terenu #navazka #informace

Oblíbené příspěvky: