PergolyKompletní průvodce zateplením fasády: 9 klíčových kroků
Plánujete zateplení fasády? Tento článek vás provede kompletním postupem zateplení fasády krok za krokem. Vnější kontaktní zateplovací systémy (ETICS - External Thermal Insulation Composite Systems) se zpravidla sestávají z vhodných tepelně izolačních desek, lepících a armovacích tmelů, různých druhů hmoždinek a příslušenství (rohové, zakládací, ukončovací, dilatační a další profily) a různých typů fasádních omítek, penetrací atd. Únik tepla přes fasádu patří k největším žroutům peněz v rodinných domech. Za spoustu tepla totiž v takovém případě platíte, ale nevyužíváte ho. Řešení je nasnadě - zateplení fasády dobrým termoizolačním materiálem. Jedná se o poměrně velký a relativně nákladný zásah, proto je dobré provést zateplování fasády pořádně a správně. Jakékoli následné opravy jsou komplikované a drahé.
1. Příprava podkladového zdiva
Správně připravené podkladové zdivo pro lepení fasádního polystyrenu musí být čisté, suché a zbavené všech nečistot a mastnoty. Důležitá je soudržnost podkladu. Podklad musí být dostatečně rovný. Každá nerovnost bude omezením při dalších pracích na zateplení. Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách. Před tím než přistoupíte k založení zateplovacího systému a lepení tepelně izolačních desek, nutně musíte ověřit a případně zajistit rovinnost podkladu (například aplikací jádrové omítky) a ověřit přídržnost podkladu. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení, nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Takto připravený podklad je nutné penetrovat hloubkovým penetračním nátěrem. Penetrační nátěr sjednotí savost zdiva a zajistí lepší přilnavost lepícího tmelu. S přípravou podkladu souvisí i odstranění všech prvků, které na nové fasádě nebudou, nebo brání v zateplovacích pracích.
2. Volba materiálu a založení zateplovacího systému
První věcí, kterou musíte učinit, je volba typu a tloušťky izolačního materiálu. Na výběr jich máte celou řadu. Za nás doporučujeme klasické polystyrenové desky s malým vylepšením v podobě děrování, které zajistí vynikající difuzní a termoizolační vlastnosti. Nejlepší poměr cena/výkon nabízí dlouhodobě minerální izolace. Má vynikající tepelně-izolační vlastnosti a na rozdíl od jiných materiálů plní i funkci akustické izolace, umožňuje domu dýchat a je nehořlavá. Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky závazné normy ČSN 73 0540:2 a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která je ovšem přísnější než norma. Zateplení by mělo být ekonomicky optimální, což se posuzuje pro každý dům zvlášť. Minimální tloušťka nového zateplení se tedy bude pohybovat v rozmezí 100 - 150 mm. V případě nízkoenergetického nebo pasivního standardu se pak tloušťka izolace dostává do rozmezí 240 - 350 mm. Základem je lišta nebo fošna. Nejběžnější založení zateplovacího systému je s použitím hliníkové zakládací LOS lišty. Tloušťka lišty je daná tloušťkou polystyrenu. Lišta se na zdivo montuje s pomocí natloukacích hmoždinek. Založení musí být perfektně vodorovné a v perfektní rovině vůči podkladovému zdivu. Díky hliníkovému profilu vytvoříte rovnou a pevnou spodní hranu zateplovacího systému s estetickým vzhledem a okapovou funkcí, důležitou pro správný odvod vody z fasády. Staré, ale stále ještě často používané hliníkové lišty způsobují značný liniový tepelný most, takže je vhodnější použít modernější plastovou variantu. Tyto profily mají velkou výhodu v tom, že výrazně nedilatují. K založení lze použít startovací lištu nebo trámek (fošnu), který na fasádu dočasně navrtáme. Za lepší variantu považujeme základ v podobě fošny, protože se vyhnete tepelným mostům a po pár dnech můžete trámek odstranit. V případě, že zateplujete nad perimetr, tak přidejte ještě okapničku, která může být klidně přiznaná a nijak neubere fasádě na estetickém dojmu.
3. Lepení izolačních desek
Lepení polystyrenu vždy začíná od zakládací lišty směrem nahoru. Vždy se začíná od nároží stěny, kde je nutné dodržet dostatečný přesah (min. jako je použitá tloušťka izolace) pro správné provázání s další stranou domu. Takto zabráníte proudění vzduchu mezi izolantem a zdivem. Standardní lepení izolantu se zpravidla provádí nanesením rámečku lepidla po obvodě desek a do 2-3 vnitřních bodů. Základní plocha lepidla činí min. 40 % plochy desky. U všech typů desek se lepící tmel nanáší po obvodu desky a ve třech bodech v ploše desky. U izolačních desek i lamel, které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem se před nanesením lepícího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu. Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá. Lepení pěnou šetří čas a je méně náročné. Zde jsou ale opravdu vysoké nároky na rovný podklad. Izolace se lepí zdola nahoru, horizontálně a na vazbu. V průběhu práce kontrolujte rovinnost výsledného povrchu. Při lepení je nutné si hlídat průběžnou vazbu a dávat si pozor na vznik spár. Spáry by rozhodně neměly probíhat v rovině s parapetem nebo horní částí okna. Kolem oken je proto nutné desky vyříznout do tvaru hokejky. Izolace musí být rozměřena tak, aby rohy otvorů vycházely do plochy desky. V rozích musí tvořit tvar písmene L. Svislé i horizontální spáry musí být od rohů vzdáleny min. 100 mm. V rozích budov se desky pokládají střídavě na vazbu. „Hokejka“, tedy přesahy desky v rozích otvorů, je velmi důležitá, protože v těchto místech vzniká napětí a pokud si takto desku nevyřízneme, mohou vznikat praskliny. Její délka by měla být minimálně 15 cm. U okenních otvorů roh ostění nebo nadpraží tvoří hlavní izolační deska nebo lamela. Izolace ostění a nadpraží se vlepí do vzniklé mezery. Zvláštní pozornost je nutné věnovat šedým grafitovým polystyrenům, které se dokáží na přímém slunci velmi rychle zahřát a zvětšit svoji velikost. V krajním případě se může stát, že všechny vrstvy kontaktního zateplovacího systému popadají, nevydrží nápor sání větru, nebo jejich vlastní tíhu (v případě těžkých obkladů).
4. Kotvení izolace hmoždinkami
Kotvení provádějte na základě projektové dokumentace a technologického předpisu nositele systému. Kotvení se navrhuje v souladu s postupem uvedeným v ČSN 732902. Délka kotev se stanovuje s ohledem na tloušťku izolace a s ohledem na skutečné provedení podkladu (do kotevní délky se nezapočítává například omítka). Po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) můžete přistoupit k montáži fasádních talířových hmoždinek. Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm. Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem. Konstrukce vnějšího kontaktního zateplovacího systému bez kotevních prvků je možná pouze s použitím lamel s kolmým vláknem (FKL) u objektů s výškou do 20 m, v případě, že tuto variantu připouští nositel systému, za předpokladu že podklad lze považovat za únosný (bez separujících vrstev - například nátěrů). Hmoždinky je nutné umístit minimálně do rohů desek a do středu pak přijde tolik hmoždinek, kolik vám doporučí projektant (záleží zejména na tom, jak vysoko je váš dům položen). Počet hmoždinek zpravidla začíná na počtu 6-8 ks na metr čtvereční. Velmi důležité je také rozmístění hmoždinek na izolantu. U pěnových polystyrenů se zpravidla hmoždinky umísťují do rohů a T-spojů desek, u minerálních vln je zajímavou možností i kotvení do těla desek. Nejprve se do polystyrenu vyfrézuje otvor 2 cm v místě, kde bude talířová hmoždinka. Talířovou hmoždinky následně nasadíme do předvrtaného otvoru a AKU šroubovákem dotáhneme. Při povrchové montáži musí být talířek zatlačen do izolace tak, aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pokud vystupuje z povrchu fasády nebo je do ní naopak zaražen tak, že došlo k potrhání povrchu izolační desky je toto nutné považovat za chybu. Pro omezení vlivu bodových tepelných vazeb je vhodné zvolit některý ze způsobů zápustné montáže hmoždinek. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn, s použitím speciálního nástroje, pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny. Tato varianta zamezuje nežádoucímu prokreslování hmoždinek na povrchu fasády a zároveň snižuje přibližně na polovinu vedení tepla dříkem hmoždinky. Po nalepení izolačních desek a jejich zakotvení je nutné celou plochu fasády sjednotit a srovnat.
Čtěte také: Jak vybrat dětskou dřevěnou hokejku?
5. Broušení a vyplňování spár
Fasádní desky mají už z výroby určité procento tolerance v rovinnosti. Proto dochází po nalepení desek ke vzniku malých spár a škvír. Spáry do dvou 2 mm je nutné vypěnit izolační PU pěnou, která je na to určená. Vytvrzenou přebytečnou pěnu zařízneme zalamovacím nožem a můžeme přistoupit k celoplošnému přebroušení fasády. Účelem broušení je dosáhnout předepsané rovinnosti fasády, protože ostatními úkony se takto dosažená rovinnost už jen kopíruje.
6. Použití lišt a profilů
Použití lišt a profilů je důležité pro stabilní a funkční založení zateplovacího systému, zpevnění všech rohů a koutů fasády, správné napojení fasády na otvorové prvky a další části domu, správný odvod vody z povrchu fasády, dilataci větších ploch fasády a eliminaci prasklin v kritických místech fasády. Před realizací celoplošně armované základní vrstvy začistěte detaily fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken, apod. Pro rohy použijte zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V exponovaných místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300 × 200 (mm).
7. Vytvoření výztužné vrstvy (stěrky)
Výztužná vrstva, lidově nazývaná také "STĚRKA", je jednou z nejdůležitějších částí souvrství kontaktního zateplovacího systému. Armovací vrstvu tvoří stěrkový tmel (většinou stejný jako pro lepení izolantu) a armovací tkanina “Perlinka”. Po nalepení a ukotvení tepelně izolačních desek a následné technologické přestávce (nejméně 24 hodin) se přistupuje k realizaci základní armované vrstvy, která je tvořena výztužnou síťovinou zapuštěnou do stěrkového tmelu (zpravidla o tloušťce 3 až 4 mm). Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích: Nejprve se nanáší vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku v rámci tohoto kroku vtlačte do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu. Při používání desek s nástřikem vtlačovat penetrační vrstvy nemusíte. Následuje realizace armované vrstvy, která se nanáší s pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10 × 10 (mm). Do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina. Síťovina se pokládá shora. S pomocí hladítka se vtlačí do tmelu a tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny. Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm (na tkanině barevně znázorněno). Následně se po vytvrzení první vrstvy natahuje druhá srovnávací vrstva pouze tmelem (bez vložené tkaniny). V případě nutnosti lze na vyrovnanou a nevyschlou armovanou vrstvu nanést ještě finální vyrovnávací vrstvu tmelu. Po vytvoření základní vrstvy je nutná technologická přestávka v souladu s pokyny v dokumentaci vydané nositelem systému.
8. Aplikace finální omítky
Po správně vytvořené stěrce přichází na řadu nanesení finální pastovité omítky. U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek. Na vnější kontaktní zateplovací systémy se zpravidla používají omítky s velikostí zrna (ta určuje tloušťku omítky) od 1,5 do 5 (mm). Každý výrobce má ke svým pastovitým omítkám předepsané penetrační nátěry. Tyto nátěry jsou probarvené do stejného nebo podobného odstínu jako následná finální omítka. Penetrace zvýší přilnavost omítky k podkladu a probarvení do podobného odstínu eliminuje prosvítání podkladu při nedokonalém nanesení finální omítky. Je nutné, aby byl podklad vždy náležitě připravený, tzn. vyschnutý a souvisle a rovnoměrně napenetrovaný. Jinak omítka špatně prosychá a můžou vzniknout barevné skvrny. Fasádních omítek je celá řada a výběr je dobré vždy konzultovat s dodavatelem zateplení. Pro správné a vzhledově pěkné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se shora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3m2. Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu. Jako poslední krok se provede tzv. natažení omítky. Omítkové směsi umožňují vytvoření povrchů s různou strukturou a v široké škále barev. Důležité je ale také zvolení vhodné pojivové báze. Nejčastěji používané typy omítek jsou:
- Akrylátové omítky: Vyrábějí se v široké škále struktur a barev. Mají vynikající mechanické vlastnosti a jsou cenově poměrně dostupné. Patří však k difúzně spíše uzavřenějším materiálům, méně dýchají.
- Silikonové omítky: Jsou relativně prodyšné. Díky tomu, že jsou přirozeně hydrofobní, tak u nich dochází k menší degradaci barevnosti i k menšímu usazování nečistot.
- Silikátové omítky: Jedná se o tradiční materiál, který vykazuje vysokou prodyšnost i odolnost.
9. Dokončovací práce a detaily
Po aplikaci finální omítky se demontují začišťovací profily z rámů oken a dveří. Odstraní se pásky a fólie. Dále je nutné upravit gajgery na dešťovou vodu, které bylo potřeba dostat o 150mm od domu a zakomponovat do zámkové dlažby. Po dokončení všech prací a demontáži lešení je odvezen všechen materiál a stavební odpad. Následně proběhne ještě úklid a prohlídka hotové stavby. Na veškerou elektroinstalaci na domě je nejdříve potřeba namontovat montážní krabice do zateplení KEZ-zásuvky a vypínače, MDZ-montážní desky do zateplení vhodné pro snadnou montáž světel, kamer, pohybových senzorů a sirén do zateplení. Dále je potřeba provést prodloužení elektro instalace a přívodů vody na zahradní hadici. Další věcí, která souvisí s otvory, jsou parapety. Osazený parapet se lepí na univerzální Polyuretanové lepidlo CERESIT CX 10 a šroubuje se do montážní lišty parapetu na vruty opatřené krytkou v barvě parapetu. Na styk ostění a krytky parapetu usazujeme ukončovací lišta omítky 3 mm, aby byla zajištěna dilatace parapetu a nedocházelo zde k odlupování omítky.
Čtěte také: Jak správně vybrat hokejku
Nejčastější chyby při zateplování fasády
Jakékoli následné opravy jsou komplikované a drahé. Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád. V článku jsou uvedeny časté chyby provádění ETICS systémů v českých podmínkách. Jednoduchou pomůckou pro běžného stavebníka i firmu je si nechat zaslat technologický postup konkrétního zateplovacího systému. Dodržení uvedeného technologického postupu je také zcela zásadní pro přiznání záruky na zateplení.
- Kombinace několika zateplovacích systémů dohromady: (dva a více výrobců na různé komponenty systému) Způsobuje to problémy v základní a finální vrstvě zateplovacího systému.
- Špatné kladení izolačních desek: Kdy není dodržena tzv. „hokejka“. Nedodržuje se zámek, používají se „dořezy“ desek a „šetří“ se materiálem.
- Nevhodný výběr izolantu: Např. firma použije minerální vatu na soklovou část objektu. Potom se stane, že minerální vata navlhne, a vlhkost se šíří dále.
- Vyplňování spár mezi polystyrenem stěrkou a lepidlem: Toto je samozřejmě nepřípustné.
- Používání natloukacích talířových hmoždinek k upevnění minerální vaty: Takto se to dělalo 10 let zpět, když se se zateplením minerální vatou u nás v ČR začínalo. Samozřejmě to není vhodné, jelikož vznikají tepelné mosty. Natloukací hmoždinka s talířkem izolant prorazí a zatlačí směrem ke stěně. Dále fasádník toto přestěrkuje, a už tu máme tepelný most, který na fasádě nikdo nechce. Správně se k upevnění minerální vaty používají šroubovací hmoždinky, které se následně překryjí zátkou z minerální vaty.
- Vznik „výkvětů“ uhličitanu vápenatého na omítce: Toto vzniká nedostatečně proschlým podkladem. Je nutné dodržet technologický předpis a penetrovat podklad před omítkou až po několika dnech schnutí podkladu.
- Obnovovací nátěr: Majitelé domu, který byl již 7 let zateplen, se rozhodli přetřít fasádu novým nátěrem jiného odstínu, než byl stávající. Odstín, který si vybrali, byl mnohem sytější, a barva byla tmavší. Toto je špatně, jelikož na fasádu neustále v letních měsících svítí sluníčko, a na tmavším odstínu se to samozřejmě projeví. Když pálí na tmavou fasádu, tak ji rozpaluje mnohem více, než světlejší odstín, který tam byl dříve. Takto rozpálená fasáda se samozřejmě roztahuje a stahuje, a proto vznikají trhlinky a praskliny. Toto je velice nebezpečné, jelikož do trhlinek se dostane voda, a celý zateplovací systém se degraduje a může dokonce spadnout a někoho zranit.
Dotační programy
Nákup kvalitního zateplovacího materiálu můžete navíc zpětně dotovat díky systému Nová zelená úsporám! Opět je otevřený dotační program PANEL 2013+ Majitelé, obyvatelé bytových domů z něj můžou čerpat dotaci formou nízkoúročeného úvěru, který je oproti běžným komerčním úvěrům z banky velice výhodný! Dále bude znovu otevřený program dotací Nová Zelená úsporám pro rodinné domy. Letos je dokonce nachystáno dvakrát tolik financí než minulý rok (celkem 1,9 miliardy korun).
Čtěte také: Jak montovat palubky na polystyren?
tags: #hokejka #zatepleni #fasad #informace
