Zateplení sádrokartonu polystyrenem: Kompletní průvodce a návod

S vývojem nových technologií přicházejí i nové přístupy k zateplování. I zateplovací systémy musí dodržovat určené normy a předpisy. Systém zateplení domů ETICS (External Thermal Insulation Composite System) je využíván jak při výrobě stavební chemie, tak pro realizaci zateplení. Tento systém zahrnuje vše, od základní penetrace a kotvení až po finální fasádní omítku.

Výběr izolačního materiálu: Polystyren a minerální vlna

Při výběru izolačního materiálu máme na výběr několik možností. Při většině běžných staveb se používá fasádní polystyren, který i přes množství novinek na trhu stále představuje ideální řešení pro většinu staveb. Dlouhodobě nejlepší poměr cena/výkon nabízí minerální izolace. Má vynikající tepelně-izolační vlastnosti a na rozdíl od jiných materiálů plní i funkci akustické izolace, umožňuje domu dýchat a je nehořlavá.

Fasádní polystyren

• Klasické polystyrenové desky s děrováním zajišťují vynikající difuzní a termoizolační vlastnosti.
• Grafitový izolant Isover EPS GreyWall Plus se nikdy nelepí na přímém slunci.

Minerální vlna

• Kamenná vlna je charakteristická vysokou schopností propouštět vodní páru, což přispívá k aktivnější bilanci vlhkosti.
• Je nehořlavá (třída reakce na oheň A1) a je vhodná pro budovy zděné i pro dřevostavby, pro novostavby i rekonstrukce.
• Pro zateplení fasády se doporučuje fasádní minerální deska s nejnižší lambdou na trhu - Knauf Insulation FKD N.

Tepelně technické požadavky ovlivňují tloušťku izolantu. Požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí jsou definovány v ČSN 730540-2. Z hlediska správného fungování prvků tvořících obálku budovy je důležité dosáhnout alespoň požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla.

Technologie lepení izolace: PU pěna vs. cementové lepidlo

Rozhodování o technologii lepení může být o něco složitější. Cementová lepidla fungují skvěle, jsou nezbytná při aplikaci omítky fasády a zůstávají klíčovou složkou naší výroby. Z hlediska uživatelského komfortu však polyuretanová pěna (PU pěna) nabízí hned několik výhod.

Výhody PU pěny (THERMO KLEBER)

• Lehkost materiálu: Jedna paleta cementového lepidla (42 pytlů) váží 1050 kg, zatímco ekvivalentní množství PU pěny představuje tři krabice vážící 40 kg.
• Rychlost aplikace: Při lepení s PU pěnou můžete pokračovat s dalšími pracemi, jako je broušení, kotvení či stěrkování, už po dvou hodinách. U cementového lepidla je nutné čekat jeden až dva dny na vyzrání.
• Odolnost vůči vlhkosti a mrazu: PU pěně nevadí vlhké zdivo po vydatných deštích; naopak, vlhkost má ráda, protože díky ní rychleji vyzrává a má lepší strukturu. Lze s ní pracovat i za mrazu.
• Jednoduchost použití: Nepotřebujete na stavbě pomocníka na míchání lepidla, elektřinu ani řešit správnou hustotu. Aplikuje se pomocí pistole.
• Dodatečná izolace: THERMO KLEBER přispívá svými izolačními vlastnostmi (λ = 0,035 W/mK) k celému systému, což se od cementového lepidla nedá očekávat.
• Univerzálnost: Skvěle si poradí s lepením desek přímo na zdivo, omítku i beton, hodí se pro novostavby i při zateplení starého domu. Využijete ho i pro vyplňování spár mezi izolačními deskami.

Speciální varianty PU pěny:

• THERMO KLEBER WOOD: Vhodný pro podklady na bázi dřeva (např. dřevostavby).
• THERMO KLEBER ROOF / ROOF WINTER: Určen pro lepení polystyrenu na asfaltové pásy při zateplování střechy. Drží na základových konstrukcích i různých typech asfaltových pásů.

Důležité upozornění při práci s PU pěnou:

• Aplikační teplota: Horní hranice aplikační teploty je +35 °C. Teplota podkladu je stejně důležitá jako teplota vzduchu.
• UV záření: THERMO KLEBER podléhá degradaci vlivem UV záření.
• Nářadí: PU lepidla z rodiny THERMO KLEBER jsou určená k pistolové aplikaci. Pro čištění pistole je nezbytný Čistič PUR pěny, ovšem pozor na polystyren, čistič obsahuje rozpouštědla, která ho rozežerou.

Příprava podkladu pro zateplení fasády

Správně připravené podkladové zdivo pro lepení fasádního polystyrenu musí být čisté, suché a zbavené všech nečistot a mastnot. Důležitá je soudržnost podkladu. Podklad musí být dostatečně rovný, protože vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách.

Čtěte také: Jak montovat palubky na polystyren?

Takto připravený podklad je nutné penetrovat hloubkovým penetračním nátěrem. Penetrační nátěr sjednotí savost zdiva a zajistí lepší přilnavost lepícího tmelu. S přípravou podkladu souvisí i odstranění všech prvků, které na nové fasádě nebudou, nebo brání v zateplovacích pracích.

Založení zateplovacího systému

Nejběžnější založení zateplovacího systému je s použitím hliníkové zakládací LOS lišty. Tloušťka lišty je daná tloušťkou polystyrenu. Lišta se na zdivo montuje s pomocí natloukacích hmoždinek. Založení musí být perfektně vodorovné a v perfektní rovině vůči podkladovému zdivu. K vyrovnání nerovností zdiva slouží vymezovací podložky. Díky hliníkovému profilu vytvoříte rovnou a pevnou spodní hranu zateplovacího systému s estetickým vzhledem a okapovou funkcí, důležitou pro správný odvod vody z fasády.

Jinou variantou je založení izolantu za pomocí zakládací latě nebo trámku (fošny), který na fasádu dočasně navrtáte. Základ v podobě fošny může zabránit tepelným mostům a po pár dnech ho lze odstranit. V případě, že zateplujete nad perimetr, tak přidejte ještě okapničku.

Lepení izolace

Lepení polystyrenu vždy začíná od zakládací lišty směrem nahoru. Vždy se začíná od nároží stěny, kde je nutné dodržet dostatečný přesah (min. jako je použitá tloušťka izolace) pro správné provázání s další stranou domu. Takto zabráníte proudění vzduchu mezi izolantem a zdivem. Dalším důvodem je dodržení rozmístění tmelu pro následné kotvení talířovou hmoždinkou.

Lepidlo se na desky nanáší po obvodu desky cca 5 cm širokým rámečkem a třemi terči do plochy desky (na 1/3 izolační desky). Polepeno by mělo být 60-70 % povrchu desky. U desek z minerálních vláken počítejte s větší nasákavostí lepícího tmelu. Lepení izolace se provádí zdola nahoru, horizontálně a na vazbu. V průběhu práce kontrolujte rovinnost výsledného povrchu.

Čtěte také: Jak zateplit strop mezi trámy?

Chyby při lepení izolace

• Dříve bylo zvykem nanést na střed desky pár tlustých „buchet” lepidla. Dnes je tento způsob lepení zakázán, protože kvůli němu v mezerách zateplení vznikají komíny, které způsobují potíže s efektivitou termoizolace a jsou nebezpečné v případě požáru.
• Desky se nikdy nelepí mezi sebou pěnou. Při vzniku spáry (několik mm) nejdříve mezi desky vložte další vrstvu polystyrenu a teprve pak použijte trochu vyplňovací pěny.
• Při lepení je nutné si hlídat průběžnou vazbu a dávat si pozor na vznik spár. Spáry by rozhodně neměly probíhat v rovině s parapetem nebo horní částí okna. Kolem oken je proto nutné desky vyříznout do tvaru písmene L nebo hokejky.

Kotvení izolačních desek

Fasádní desky se po nalepení kotví fasádní talířovou hmoždinkou. Talířová hmoždinka musí při kotvení procházet právě skrze lepící tmel. Izolační deska se vždy kotví v rozích po obvodu desky a v ploše v místech, kde byl aplikován lepící tmel.

Po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) můžete přistoupit k montáži fasádních talířových hmoždinek. Kotvení provádějte na základě projektové dokumentace a technologického předpisu nositele systému. Hmoždinky se rozdělují podle typu podkladu do tříd A-E.

Minimální počet kotev jsou 4 ks na jeden metr čtvereční, nejčastěji se používá kotvení 6 ks/m2. Hmoždinky zajišťují stálý přítlak izolačních desek na lepící tmel a zabraňují zvedání desek od podkladu. Zároveň se snižuje smykové zatížení desek, což způsobuje, že se desky nemohou posouvat do stran.

Způsoby montáže hmoždinek:

• Povrchová montáž: Talířek musí být zatlačen do izolace tak, aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pokud vystupuje z povrchu fasády nebo je do ní naopak zaražen tak, že došlo k potrhání povrchu izolační desky, je to chyba.
• Zápustná montáž: Pro omezení vlivu bodových tepelných vazeb je vhodné zvolit zápustnou montáž. Talířek hmoždinky je zapuštěn pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny nebo fasádní EPS zátkou. Tato varianta zamezuje nežádoucímu prokreslování hmoždinek na povrchu fasády a zároveň snižuje vedení tepla dříkem hmoždinky.

Příprava pro kotvení:

Nejdříve se do polystyrenu vyfrézuje otvor asi 2 cm v místě, kde bude talířová hmoždinka. Talířovou hmoždinku následně nasadíme do předvrtaného otvoru a AKU šroubovákem dotáhneme. Po pevně zakotvenou hmoždinku nasadíme fasádní EPS zátku. Bezprostředně po aktivaci hmoždinek, před realizací základní armované vrstvy proveďte lokální přestěrkování míst, kde jsou hmoždinky umístěny tak, aby povrch izolace tvořil jednolitou plochu.

Chyby při kotvení:

• Podceňování mechanického kotvení. Hmoždinky se musí vypořádat s axiálními sacími silami větru, ale také s hydrotermickým působením na izolační desky, které se vlivem tepla roztahují a smršťují.
• Příliš hluboké zapuštění hmoždinek do izolantu.
• Nedostatečný počet hmoždinek. Jinak hrozí, že vám zateplení začne odpadávat vlivem povětrnostních podmínek.

Srovnání a broušení povrchu

Po nalepení izolačních desek a jejich zakotvení je nutné celou plochu fasády sjednotit a srovnat. Fasádní desky mají už z výroby určité procento tolerance v rovinnosti. Proto dochází po nalepení desek ke vzniku malých spár a škvír. Spáry do 2 mm je nutné vypěnit izolační PU pěnou, která je na to určená. Vytvrzenou přebytečnou pěnu zařízneme zalamovacím nožem a můžeme přistoupit k celoplošnému přebroušení fasády. Účelem broušení je dosáhnout předepsané rovinnosti fasády, protože ostatními úkony se takto dosažená rovinnost už jen kopíruje. Nezapomeňte poté důkladně odstranit veškerý prach.

Čtěte také: Postup zateplení pod palubky

Použití lišt a profilů

Použití lišt a profilů je důležité pro stabilní a funkční založení zateplovacího systému, zpevnění všech rohů a koutů fasády, správné napojení fasády na otvorové prvky a další části domu, správný odvod vody z povrchu fasády, dilataci větších ploch fasády a eliminaci prasklin v kritických místech fasády.

Před realizací celoplošně armované základní vrstvy začistěte detaily fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken, apod. Pro rohy použijte zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V exponovaných místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300 × 200 mm. Na všechna nároží domu osaďte rohové profily s výztužnou tkaninou. Následně osaďte parapetní profily, na podhledy LT profily s okapničkou a kolem oken, dveří, vrat a jiných stavebních otvorů začišťovací okenní profily.

Výztužná vrstva (stěrka)

Výztužná vrstva, lidově nazývaná také "stěrka", je jednou z nejdůležitějších částí souvrství kontaktního zateplovacího systému. Armovací vrstvu tvoří stěrkový tmel (většinou stejný jako pro lepení izolantu) a armovací tkanina „Perlinka“.

Po obroušení a zbavení prachu přichází na řadu nanesení armovací malty (dle návodu výrobce), která se používá pro zabránění vzniku trhlin v omítce. Lepicí hmota se nanáší nerezovým hladítkem s velikostí zubů 10 x 10 mm. Do takto naneseného tmelu vložíme ve směru shora dolů armovací tkaninu. Vzájemný přesah pásů musí být nejméně 100 mm (na tkanině barevně znázorněno). Jakmile máte aplikovanou tkaninu po celé ploše, naneste další vrstvu armovací malty a vyhlaďte.

Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích:

1. Nejprve se nanáší vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku v rámci tohoto kroku vtlačte do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu. Při používání desek s nástřikem vtlačovat penetrační vrstvy nemusíte.
2. Následuje realizace armované vrstvy, která se nanáší s pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10 × 10 mm. Do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina. Síťovina se pokládá shora. S pomocí hladítka se vtlačí do tmelu a tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny. Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm. V případě nutnosti lze na vyrovnanou a nevyschlou armovanou vrstvu nanést ještě finální vyrovnávací vrstvu tmelu.

Po vytvoření základní vrstvy je nutná technologická přestávka v souladu s pokyny v dokumentaci vydané nositelem systému.

Konečná povrchová úprava: Fasádní omítka

Po správně vytvořené stěrce přichází na řadu nanesení finální pastovité omítky. Každý výrobce má ke svým pastovitým omítkám předepsané penetrační nátěry. Tyto nátěry jsou probarvené do stejného nebo podobného odstínu jako následná finální omítka. Penetrace zvýší přilnavost omítky k podkladu a probarvení do podobného odstínu eliminuje prosvítání podkladu při nedokonalém nanesení finální omítky.

Fasádních omítek je celá řada a výběr je dobré vždy konzultovat s dodavatelem zateplení. Pro správné a vzhledově pěkné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se shora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3 m2. Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu.

Jako první krok při realizaci omítky naneste penetraci určenou montážními pokyny - výrobci zpravidla dodávají penetraci pod omítky probarvenou do stejného odstínu jako omítka, omezí se tím drobné chyby které mohou vzniknout při vlastním zpracování omítek. Jako poslední krok se provede tzv. natažení omítky. Tento krok by měli provádět zkušení pracovníci v souladu s montážními pokyny.

Typy omítek:

• Akrylátové omítky: Mají vynikající mechanické vlastnosti a jsou cenově poměrně dostupné. Patří však k difúzně spíše uzavřenějším materiálům, méně dýchají.
• Silikonové omítky: Jsou relativně prodyšné. Díky tomu, že jsou přirozeně hydrofobní, dochází u nich k menší degradaci barevnosti i k menšímu usazování nečistot.
• Silikátové omítky: Jedná se o tradiční materiál, který vykazuje vysokou prodyšnost i odolnost. Jsou vhodnou volbou pro systémy s kamennou vlnou.
• Jiné omítky: Silikon akrylátové nebo silikon silikátové omítky mohou kombinovat některé z výhod omítek uvedených výše.

Vnitřní zateplení stěn

Zateplení stěn z interiéru je nejen rychlé, ale zároveň velmi účinné, pokud chceme dosáhnout rychlejšího vytopení. Vede totiž k nižší potřebě tepla na vytápění, navíc se také redukují akumulační schopnosti konstrukce, takže lze snížit teplotu vytápění interiéru v době, kdy jej nikdo neobývá. Realizaci zateplení je možné provést kdykoli, bez stavby lešení a beze změny charakteru budovy - neovlivní vzhled fasády, ani se nezvětší objem budovy.

Nevýhody a rizika vnitřního zateplení:

• Zmenšení vnitřní plochy místností.
• Možný vznik tepelných mostů a srážení páry, což vede k hromadění vlhkosti, růstu plísní a mikroorganismů, a následně rozvoji alergií u obyvatel domu a negativnímu ovlivnění jejich zdraví, jakož i k poškození konstrukce.

Kdy je vnitřní zateplení vhodné?

Vnitřní zateplení domu je vhodné v situacích, kdy nelze provést vnější izolaci, například u památkově chráněných budov, nebo u společné zdi se sousedem, kde majitel sousedního pozemku nedovolí provést vnější izolaci.

Doporučené materiály pro vnitřní zateplení:

• Celulóza: Velmi vhodné řešení, lze použít i v místnostech s vysokou vlhkostí.
• Kalciumsilikát: Má obdobné vlastnosti jako celulóza.
• Pěnový polystyren: Před jeho umístěním je třeba provést hydrofobní úpravu fasády.
• Minerální vata: Zcela nevhodné je použití minerální vaty bez parozábrany, ani v místech s minimální vlhkostí.

Postup vnitřního zateplení:

1. Příprava povrchu: Povrch musí být rovný, suchý a čistý, aby na něm desky dobře držely.
2. Řezání izolačních desek: Pomocí pily ocasky nařežte izolační desky na požadované rozměry, včetně výplňových kusů do rohů. Vytvořit musíte i návaznost mezi tepelnou izolací obvodových a vnitřních konstrukcí. Vnitřní izolace u oken pak musí zabíhat až pod rám okna.
3. Lepení desek: Namíchejte si lehkou maltu (dle návodu na obalu). Desku zarovnejte drobnými pohyby tak, aby těsně doléhala k dalším deskám - desky by měly být vždy přikládány svisle a v jedné rovině.
4. Broušení a odstranění prachu: Jakmile máte hotovou celou místnost a malta je dostatečně tvrdá, vybruste případné nerovnosti brusným papírem. Poté důkladně odstraňte veškerý prach.
5. Armovací malta a tkanina: Následně naneste armovací maltu (dle návodu výrobce). Nanesenou armovací maltu vyhlaďte zubovou špachtlí a zapracujte do ní armovací tkaninu (perlinku), a to tak, aby se jednotlivé pásy min. o 10 cm překrývaly. Jakmile máte aplikovanou tkaninu po celé ploše, naneste další vrstvu armovací malty a vyhlaďte.
6. Kotvení (volitelné): Pokud při nanášení armovací malty a tkaniny zjistíte, že podklad není dostatečně stabilní a odolný vůči stržení, připevněte izolaci pomocí hmoždinek.

Pro snížení vlhkosti v místnostech a minimalizaci rizika vzniku kondenzace vlhkosti se doporučuje použít v domě rekuperaci. Díky tomu předejdete vzniku plísní i zdravotním rizikům a zlepšíte účinnost samotného zateplení domu.

Zateplení stropu zevnitř

Pokud je podkroví odborně izolováno a utěsněno, zvyšuje se tím komfort, snižují se náklady na vytápění a předchází se poškození konstrukcí. Doporučuje se poradit se s odborníkem před zahájením izolace.

Postup zateplení stropu zevnitř:

1. Výběr správné izolace.
2. Čištění stropu.
3. Pokládání a lepení parotěsné fólie.
4. Řezání a pokládání izolace.
5. Položení dřevotřískových nebo OSB desek. V případě potřeby na izolační desky položte krytinu.

Zateplení základů a soklu

Zateplení základů domu a soklu podceňujeme nejčastěji. Studené podlahy v přízemí, vlhnutí stěn, plísně v rozích místností či praskání omítky mají velmi často společného jmenovatele: špatně řešené základy a sokl. Pokud je spodní část domu chladná, ochlazuje celou konstrukci směrem nahoru a snižuje účinnost jakékoli izolace fasády.

Při zateplování základů a soklu je klíčové rozlišovat mezi částmi stavby, které jsou trvale v kontaktu se zeminou, a částmi, které se nacházejí nad terénem v soklové zóně.

Vhodné materiály pro zateplení základů a soklu:

Do spodní stavby nepatří minerální a otevřené izolace, jako například minerální vlna ani polystyren EPS. Tyto materiály nejsou určeny pro trvalé působení vlhkosti ani mechanického zatížení.

Příprava podkladu pro zateplení základů:

Kvalitní zateplení základů nezačíná výběrem izolace, ale správnou přípravou podkladu. Při dodatečném zateplování stávajícího domu je prvním krokem odkrytí základů až na úroveň základové spáry nebo minimálně do hloubky plánovaného zateplení. Výkop se provádí postupně, po úsecích, aby nedošlo k narušení statiky stavby.

Po odkrytí je nezbytné základy důkladně očistit. Odstraňují se zbytky zeminy, prach, staré nátěry, uvolněná omítka či zbytky asfaltových izolací, které už neplní svou funkci. Izolace musí být lepena nebo kotvena na rovný, soudržný a pevný podklad. Větší nerovnosti, praskliny nebo poškozená místa je nutné opravit vhodnou sanační maltou.

Před zateplením základů je nezbytné mít vyřešenou funkční hydroizolaci. Tepelná izolace nenahrazuje hydroizolaci. Zvláštní pozornost vyžaduje přechod mezi základy a soklem. Detaily musí být navrženy tak, aby nevznikaly tepelné mosty a aby byla izolace chráněna před mechanickým poškozením a vodou.

Postup zateplení základů svépomocí:

1. Na připravený podklad se lepí tepelná izolace (XPS nebo jiná perimetrická izolace). Izolační desky se lepí celoplošně pomocí bitumenových lepidel s příměsí kaučuku. Desky se ukládají natupo, s posunutými svislými spárami, bez mezer. Pod úrovní terénu se izolace nekotví mechanicky.
2. Mechanické kotvení izolace není nutné, doporučuje se při následně plánovaném obkládání domu a je přípustné pouze nad úrovní hydroizolace, tedy v soklové části nad terénem.
3. Po nalepení izolace se povrch chrání nopovou fólií, která slouží jako mechanická ochrana a zároveň umožňuje odvětrání vlhkosti. Nopová fólie se montuje nopy směrem ke stěně.
4. Zásyp se provádí postupně, po vrstvách, bez ostrých kamenů. Ve spodní části výkopu je vhodné použít drenážní štěrk.
5. Soklová část nad terénem vyžaduje zvláštní pozornost. Po osazení soklové izolace se vytvoří armovací vrstva z lepidla a sklotextilní mřížky.
6. Posledním krokem je kontrola detailů a napojení na zateplení fasády. Zateplení základů musí plynule navazovat na fasádní systém.

Zateplení základové desky:

Zateplení základové desky je klíčovým opatřením pro omezení tepelných ztrát směrem do podloží. Izolace se umisťuje pod základovou desku nebo po jejím obvodu. Používají se izolační materiály s vysokou pevností v tlaku a nízkou nasákavostí. Mezi tepelnou izolaci a základovou desku je nutné použít separační vrstvu, například polyetylenovou fólii.

Zateplení základů starého domu:

Zateplení základů starého domu vyžaduje jiný přístup než u novostavby. Výkop se provádí po etapách. Důležitá je kontrola hydroizolace, citlivá statika zdiva a různé materiálové skladby. Cílem zateplení základů starého domu není vždy dosáhnout parametrů novostavby.

Časté chyby při zateplování základů:

• Použití izolace, která není určena do kontaktu se zemí nebo do soklové zóny.
• Tepelná izolace nikdy nenahrazuje hydroizolaci.
• Odkopání základů po celém obvodu najednou u starších domů.
• Lepení izolace na nevyrovnaný, zaprášený nebo nesoudržný podklad.
• Použití stejného materiálu na sokl jako na běžnou fasádu.
• Ponechání soklu bez dostatečné ochrany.
• Přímý zásyp po nalepení izolace bez ochranné vrstvy.
• Nesprávně řešený terén kolem domu, který způsobuje stékání vody ke stavbě.

Při zateplování základů neexistuje jedna univerzální tloušťka. Rozhoduje energetický standard domu i to, zda jde o novostavbu nebo rekonstrukci. Proto má smysl porovnávat nejen cenu za m², ale také tloušťku potřebnou k dosažení požadovaného tepelného odporu.

tags: #zateplení #sádrokartonu #polystyrenem #návod

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat stahovací lať
• Oprava trhlin v betonu: Podrobný návod
• Stropy a podlahy v Nýřanech
• Vše o mísícím poměru epoxidové pryskyřice
• Reference truhlářů Děčín