Závazné stanovisko stavebního úřadu pro stavby v památkové zóně

Vlastníci nemovitostí v památkově chráněných územích často čelí administrativním překážkám při stavebních změnách či úpravách svých objektů. Jednou z těchto „překážek“ je správní činnost památkového úřadu, který v rámci státní ochrany památkové péče vydává ke stavebním záměrům definovaným v památkovém zákoně svá závazná stanoviska.

Základní informace k životní situaci

Žádost o závazné stanovisko / rozhodnutí je nutná, pokud:

• nemovitost leží v památkově chráněném území nebo ochranném pásmu,
• chcete provést stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění prodejního stánku nebo konstrukce a zařízení pro slavnostní výzdobu a osvětlení budov, jejichž umístění nepřesáhne 30 po sobě jdoucích dnů, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu dřevin (jen veřejné prostranství) nebo udržovací práce.

Oprávněn jednat v této věci je vlastník, případně zástupce vlastníka na základě neověřené plné moci.

Konzultace a postup

Před podáním žádosti je klíčové projektovou dokumentaci v rozpracovanosti zkonzultovat s Národním památkovým ústavem (NPÚ), územně odborným pracovištěm. Tato povinnost je stanovena v § 14 odst. 7 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Konzultace je bezplatná a pomáhá vyjasnit postoje k návrhu, poradit se a sladit technické řešení s estetickým.

Konzultace s památkáři z Národního památkového ústavu jsou vám k dispozici. Nejlepší je pozvat je přímo na místo plánovaných prací, kde vám vysvětlí, které z obecných zásad památkové péče se na vás vztahují a proč. Aby mohl památkář z Národního památkového ústavu připravit odborné písemné vyjádření zodpovědně, musí většinou vidět vaši památku a přesně vědět, co chcete dělat. Na místě pořídí dokumentaci - fotografie či nákresy interiéru slouží jen pro potřeby NPÚ a nebudou nikde zveřejněny bez vašeho souhlasu.

Čtěte také: Právně závazné posudky a stavební vady

Po konzultaci je třeba podat řádně vyplněnou žádost. Žádost o vydání závazného stanoviska k zamýšleným pracím se podává na obecní úřad obce s rozšířenou působností (ve velkých městech magistrát, v ostatních případech městský úřad). Většina úřadů má svůj vlastní formulář žádosti.

Na které instituci životní situaci řešit: Příslušný stavební úřad. S kým a kdy situaci řešit: S příslušným pracovníkem ve stanovených úředních hodinách, nebo v jiné dny po předchozí domluvě.

Potřebné doklady a formuláře

• Plná moc, pokud nejedná přímo vlastník, nebo je vlastníků více a nedostaví se všichni. U věcí ve společném jmění manželů je třeba, aby s žádostí druhý manžel alespoň souhlasil nebo aby ji podali oba manželé. U věcí, které jsou ve spoluvlastnictví, je k rozhodnutí o významné záležitosti třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Pro nakládání se společnými částmi domu, v němž jsou vymezeny bytové a nebytové jednotky, je shromáždění způsobilé usnášet se, pokud jsou přítomni vlastníci jednotek, kteří mají většinu všech hlasů. K přijetí rozhodnutí je vyžadován souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek.
• Kupní smlouva, pokud ještě nejste zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastník.
• Kompletní doložení žádosti.
• Přesná identifikace dotčených nemovitostí (zejména podle údajů v katastru nemovitostí).

Potřebné formuláře jsou k dispozici na webových stránkách příslušného obecního úřadu (např. www.mucl.cz/odbory/stavební úřad/formuláře).

Poplatky a lhůty

Podání žádosti je bez poplatků.

Lhůty pro vyřízení jsou od podání žádosti 30 dnů, nebo 30+30 (celkem tedy 60 dní), dle konkrétního řízení. Nemá-li od vás úřad úplné podklady, bude je po vás chtít, což dobu vyřizování prodlouží.

Čtěte také: Nezbytný materiál pro stavbu

Účastníci a právní předpisy

Dalšími účastníky řešení životní situace jsou odborní pracovníci Národního památkového ústavu, územně odborného pracoviště v Liberci (nebo Pardubicích či Josefově).

Postupuje se podle:

• Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
• Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.
• Zákon č. 283/2021 Sb., nový stavební zákon.
• Zákon č. 152/2023 Sb., kterým se mění stavební zákon a související zákony.

Související předpisy zahrnují metodická doporučení, judikaturu a předmět ochrany nebo podmínky ochrany stanovené v dokumentech prohlašujících kulturní památku, památkově chráněné území nebo ochranné pásmo.

Památková péče je založena na systému spolupráce její odborné a výkonné či úřední části. Na jedné koleji „jede“ Národní památkový ústav a jeho územní odborná pracoviště, které zastupují složku odbornou. Druhou kolej obsadila složka výkonná a svá „depa“ má na úřadech obcí s rozšířenou působností a na krajských úřadech v případě národních kulturních památek. Tento systém je stanoven zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, jeho čtvrtou částí. Zde jsou rozepsány i funkce těchto složek a rozsah činností. Odborná organizace NPÚ mimo jiné poskytuje písemná vyjádření a další odborné podklady odborům památkové péče na úřadech.

Definice a rozsah památkové péče

Památková péče pomáhá chránit národní kulturní památky a kulturní památky, movité nebo nemovité povahy a velkoplošně chráněná území. Tento článek se zabývá stavbami, tedy nemovitostmi. Nemovitou kulturní památkou může být pozemek nebo stavba spojená pevným základem se zemí. U staveb je podstatné vše, co s objektem přímo souvisí: exteriér, interiér, užité materiály a způsob zhotovení, stavebně truhlářské výrobky, různé zabudované předměty a umělecké výrobky.

Čtěte také: Řezivo a jeho dostupnost

Chráněná území

Chráněná území se dělí na památkové rezervace a památkové zóny. Rozdíl v těchto kategoriích je v hodnotách v území, přičemž památkové rezervace jsou tím nejcennějším, co v naší zemi máme. Rozdíl je v míře zachování urbanistické struktury, množství kulturních památek a dochované zástavby. V chráněném území nejsou předmětem pozornosti pouze kulturní památky, ale i ostatní objekty a plochy. Sídla nebo krajiny jsou chráněny jako celek. Jde především o zachování jejich historického charakteru.

Památkové rezervace dělíme na:

• Městské památkové rezervace: Chrání historická jádra měst, často středověkého původu.
• Vesnické památkové rezervace: Chrání vesnická sídla nebo soubor staveb lidové architektury, případně také dělnické kolonie.
• Ostatní památkové rezervace: Tyto rezervace jsou vzácné a chrání unikátní komplexy, například lázeňské areály.

Památkové zóny se opět dělí na městské a vesnické a přibývá ještě krajinná památková zóna.

Důležité jsou také ochranná pásma památkově chráněných území nebo národních kulturních památek a kulturních památek. Jejich smyslem je chránit vnější obraz chráněných staveb či zón a rezervací. Někdy je totiž vnímání takových památek nebo území podstatné v širším měřítku. Příkladem je ochranné pásmo zámku Humprecht, které zajišťuje ochranu vnějšího prostředí zámku, jež je dobře viditelný z přilehlé krajiny.

Změny v legislativě a jejich dopad na památkovou péči

Ačkoli představuje nový stavební zákon a s ním související změny v jednotlivých zákonech v mnoha ohledech revoluci, v otázce posuzování obnovy kulturní památky nebo národní kulturní památky nepřináší nová úprava na úseku památkové péče žádné významné změny. Okruh prací, které jsou podle § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči obsahem spojení „obnova kulturní památky“, se nemění. Zásadnější změny jsou obsaženy v § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. I nadále však toto ustanovení upravuje, že obecní úřad obce s rozšířenou působností posuzuje níže uvedené práce na nemovitostech, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu podle zákona o státní památkové péči.

Jednou z nejvíce kritizovaných částí samotného nového stavebního zákona byla změna struktury stavebních úřadů a schválená integrace dotčených orgánů do nové struktury státní stavební správy. A právě v této otázce přinesl zákon č. 152/2023 Sb. asi tu nejvýznamnější změnu nejen do stavebního zákona, ale i do zákona o státní památkové péči. V důsledku přijetí výše uvedené novely došlo k zachování dosavadní struktury orgánů památkové péče. Novelou nového stavebního zákona se opustila zamýšlená struktura státní stavební správy a byla v zásadě zachována stávající soustava stavebních úřadů. Integrace působnosti orgánů památkové péče do staronové soustavy stavebních úřadů, kterou v době přijetí na úseku památkové péče předpokládal zákon č. 284/2021 Sb., by nebylo možné zajistit bez enormního nárůstu počtu úředníků pro oblast památkové péče.

Důležité pojmy v kontextu stavebního zákona a památkové péče

Některé pojmy jsou přímo navázány na úpravu v novém stavebním zákoně, některé jsou zaváděny nově a některé pojmy lze označit jako staré známé, kde se na dosavadním výkladu nic nemění.

• Úprava dřevin: Ve smyslu § 6a odst. 1 zákona o státní památkové péči - bez dotčení změn.
• Udržovací práce: Na výše uvedené nemovitosti - bez dotčení změn.
• Stavba: Podle § 5 odst. 1 stavebního zákona se rozumí stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností ze stavebních výrobků, materiálů nebo konstrukcí za účelem užívání na určitém místě. Za stavbu se považuje i výrobek plnící funkci stavby, včetně drobné stavby, která nevyžaduje povolení v režimu stavebního zákona.
• Změna stavby: Definuje § 6 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Změnou dokončené stavby se rozumí nástavba (zvýšení), přístavba (půdorysné rozšíření) a stavební úprava (zachování vnějšího půdorysného i výškového ohraničení). I když některé zásahy nebudou vyžadovat fyzický zásah do hodnot chráněných podle zákona o státní památkové péči, budou vyžadovat závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči.
• Terénní úpravy: Podle § 8 stavebního zákona se rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejde-li o hornickou činnost. Výjimky pro povolení podle stavebního zákona se nevztahují na zákon o státní památkové péči.
• Odstranění stavby: Pojem, který § 14 zákona o státní památkové péči spojuje výlučně se zásahy podle odstavce 2 tohoto ustanovení.
• Zařízení: Podle § 7 odst. 1 stavebního zákona se rozumí technické zařízení nebo reklamní zařízení, pokud nejde o stavbu, které vzniká za účelem užívání na určitém místě.
• Reklamní zařízení: Panel, tabule, deska nebo konstrukce, které slouží k šíření reklamy nebo jiných informací. Reklamní zařízení o celkové ploše větší než 8 m² se považuje za stavbu. Regulace se zaměřuje na situace, kdy umisťování a odstraňování reklamních a informačních poutačů ovlivňuje památkové hodnoty kulturních památek, i když nejsou regulovány stavebním zákonem.

Závazné stanovisko vs. rozhodnutí

Zákon č. 284/2021 Sb. přinesl řešení pro památkovou péči letitého úkolu, jak se vypořádat s problematickým užíváním pojmu „závazné stanovisko“ podle § 14 zákona o státní památkové péči. Nově zákon o státní památkové péči používá závazné stanovisko pouze v duchu, jak je upraveno v § 149 správního řádu. V místech, kdy byl pojem „závazné stanovisko“ používán s vědomím možné alternativní formy, byl nahrazen spojením „rozhodnutí nebo závazné stanovisko“.

Dělící kritérium pro to, kdy orgán památkové péče vydává rozhodnutí a kdy závazné stanovisko podle § 14 zákona o státní památkové péči, je nově upraveno v § 14 odst. 8 zákona o státní památkové péči, namísto dosavadního § 44a odst. 3 zákona o státní památkové péči. Na stávajícím věcném řešení se nic podstatného nemění, ale je třeba zdůraznit, že nový stavební zákon již nepředpokládá zjednodušující formy posouzení v podobě souhlasů, možnost nahrazení rozhodnutí veřejnoprávní smlouvou nebo postup, kdy by stavbu povoloval autorizovaný inspektor.

Koordinované závazné stanovisko

Nový stavební zákon se s ohledem na opuštěný koncept integrace působnosti dotčených orgánů do působnosti státní stavební správy vrátil k pojmu „koordinované závazné stanovisko“. Podle § 176 odst. 1 stavebního zákona vydá orgán veřejné správy (typicky obecní úřad obce s rozšířenou působností) namísto jednotlivých závazných stanovisek koordinované závazné stanovisko, pokud tento orgán hájí jako dotčený orgán souběžně více veřejných zájmů podle jiných právních předpisů. Koordinované závazné stanovisko zahrnuje podle § 176 odst. 2 stavebního zákona požadavky na ochranu všech dotčených veřejných zájmů, které orgán veřejné správy hájí podle jiných právních předpisů. Tím se nová úprava liší od úpravy koordinovaného závazného stanoviska, která jako jednu z rozhodných podmínek předpokládala, že koordinované závazné stanovisko lze vydat pouze v případě, nejsou-li požadavky na ochranu dotčených veřejných zájmů v rozporu. V závěru koordinovaného závazného stanoviska orgán veřejné správy v souladu s § 176 odst. 4 stavebního zákona souhrnně uvede, zda je záměr z hlediska všech jím chráněných veřejných zájmů přípustný.

Přezkum a opravné prostředky

V praxi se však stává, že památkový úřad vydá své závazné stanovisko podle § 149 odst. 1 správního řádu i v případě stavebních úprav, které nepodléhají územnímu ani stavebnímu řízení (např. v případě vnějšího zateplení budovy), a o nichž by tedy měl rozhodnout samostatným správním rozhodnutím. V takových případech je povinností památkového úřadu zkoumat existenci probíhajícího řízení podle stavebního zákona.

Pokud památkový úřad rozhodl v jiné formě, než mu památkový zákon ukládá, a vydal závazné (negativní) stanovisko do stavebního řízení, místo aby vydal správní rozhodnutí, i přes nesprávné poučení je možné podat odvolání k příslušnému nadřízenému orgánu. Podané odvolání musí mít všechny náležitosti stanovené správním řádem a musí být podáno v zákonem stanovené lhůtě.

V případě, že odvolací soud následně dovodí nepřípustnost odvolání, bude takové „odvolání“ sloužit alespoň jako podnět k provedení přezkumného řízení podle ustanovení § 94 odst. 1 správního řádu. Vedle odvolání přichází v úvahu jako alternativa i správní žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Jako zásah do právní sféry, resp. do vlastnického práva, tak může být chápáno i negativní závazné stanovisko památkového úřadu, kterým bylo znemožněno realizovat zateplení nemovitosti a tedy ochránit a zhodnotit vlastnictví k nemovitosti.

Stavební úřad zkoumá, zda ohlášení je úplné a zda záměr splňuje podmínky pro vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru - tj. kontroluje splnění podmínek z § 106 odst. 1 stavebního zákona. Jednou z nich je, aby ohlašovaný záměr byl v souladu se závaznými stanovisky dotčených orgánů. V opačném případě stavební úřad nemůže vydat souhlas s ohlášením stavby. Místo toho rozhodne usnesením o provedení stavebního řízení místo zjednodušeného postupu ohlašovacího. Toto usnesení se oznamuje pouze stavebníkovi a nelze se proti němu odvolat. Teprve proti rozhodnutí ze stavebního řízení lze podat odvolání a domáhat se přezkumu věcné správnosti podmínek takového závazného stanoviska.

Na staveništěm budou dohlížet památkáři, aby vše odpovídalo schválené dokumentaci. Začít s pracemi bez rozhodnutí úřadu může vést k vysoké pokutě až 2 000 000,- Kč.

tags: #zavazne #stanovisko #stavebniho #uradu #staveb #v

Oblíbené příspěvky:

• Stavba krbů s CETRIS® deskami
• odolnost a estetika laviček
• Průvodce řezáním dlaždic
• Dokonalý detail pro vinylovou podlahu
• Vše o polyuretanových podlahách a lištách