Zdění klasických cihel: Kompletní průvodce technologií a praxí

Zdivo jako stavební materiál a zdicí prvky prošly v uplynulých třiceti letech výrazným rozvojem. Došlo k posunu v technologii výstavby zděných pozemních staveb, kdy jsou používány zdicí prvky s významně většími rozměry a účelovými otvory, často spojované jen mechanickými zámky. Výrobci pálených cihel zavedli do svých katalogů řadu doporučených „vzorových“ detailů a technických řešení zděných konstrukcí, která jsou dnes běžně používána v projekci i na stavbě.

Historie a značení cihel

Cihla patří mezi nejstarší stavební prvky, který se využívá v různých formách tisíce let. Nejstarší formou cihel jsou tzv. vepřovice - sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy, které se používaly přes 10 tisíc let, u nás až do 20. století.

Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými výrobky setkáváme (pokud odhlédneme od nálezů římských cihel na archeologických lokalitách) až v 11. století. Dobová terminologie hovoří o cihlách „zdících, krycích a dláždících“. Středověké cihly jsou charakteristické roztříštěností rozměrů a poměrů délek stran, stejně tak se liší kvalitou zpracování a materiálem.

V tomto období bylo značení cihel v Čechách a na Moravě spíše výjimkou. V rámci monarchie tvoří v tomto směru výjimku oblast Horních Uher, kde lze vysledovat značení cihel tzv. pozitivními kolky již v 18. století jako vcelku běžné. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka.

V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14. 4. 1883 v souvislosti s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 × 140 × 65 mm.

Čtěte také: Průvodce rekonstrukcí trámového stropu

Pro výše uvedené období se stalo charakteristickým tzv. kolkování. Na dno formy byla umístěna reliéfní raznice, jež po odformování vytvořila negativní reliéf v cihlářském výrobku - tzv. kolek. Nejčastěji můžeme pozorovat cihly s kolky ve formě iniciál majitele či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, a stejně tak primitivní kolky ve formě malé značky. Často je kolek doplněn kolky číselnými, které pravděpodobně označovaly číslo sady forem nebo pracovní skupinu.

Typy cihel a jejich vlastnosti

Cihla plná pálená (CPP)

Pálená cihla se vyrábí z cihlářské hlíny, která se po nařezání vysouší 2-3 dny v sušárně na vlhkost do 2 %. Následně se cihla dostává do vypalovací pece, kde stráví v teplotě mezi 700 a 1000 °C jeden až dva dny. Po vypálení jsou cihly roztříděny, v některých případech se ještě povrchově upravují (impregnace, glazura). Z plných cihel se nejčastěji staví nosné stěny (300 nebo 450 mm) a příčky (75 nebo 150 mm). U starších staveb bývají ve spodní části budovy stěny mnohdy výrazně silnější.

Rozměry a vlastnosti CPP:

  • Rozměr: 290 x 140 x 65 mm
  • Skladebný rozměr (s omítkou a maltou): 300 x 150 x 75 mm
  • Modulový formát
  • Estetický vzhled
  • Dobře akumuluje teplo
  • Dobrá pevnost
  • Ekologické řešení - přírodní materiál
  • Dobře izoluje zvuk
  • Vysoká požární odolnost

Další druhy cihel

  • NF - Normalformat: Mezinárodně standardizovaná jednotka pro děrované cihly, využívané ve střední a východní Evropě. Rozměr NF je 250 x 120 x 65 mm.
  • WF - Waalformat: Mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly, oblíbené v západní a severní Evropě i v České republice. Rozměry WF jsou 210 x 100 x 50 mm.
  • Lícové cihly ražené: Vyrábí se ražením hlíny do speciálních forem, díky čemuž mají ze všech 4 stran vzor. Používají se pro oplocení, komíny, krby a interiérové zídky. Nasákavost do 18 %.
  • Cihly klinker (zvonivky): Mají nasákavost do 6 % a jsou vyráběny strojově. Tři strany jsou pohledové, jedna hladká. Vynikající odolnost proti erozi je předurčuje pro stavbu nosných neomítaných zdí u vinných sklípků nebo zdí s vysokou odolností vůči klimatickým vlivům.

Využití cihel v současnosti: Z páleného cihlového zdiva lze postavit až osmipatrové budovy. Dnes se klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby.

Základní principy zdění

Zdivo je stavební konstrukce vzniklá skládáním prvků z přírodního nebo umělého staviva spojované maltou nebo kladené na sucho. Na únosnost zdiva má vliv kvality staviva, malty, typu vazby a počtu a tvaru spár. Ze zdiva jsou vytvářeny svislé nosné a nenosné či jiné konstrukce. Svislé konstrukce vytvářejí podpory pro vodorovné konstrukce, s nimiž tvoří hlavní části konstrukce budovy, a mají rozhodující vliv na stabilitu a tuhost celé budovy.

Čtěte také: Technologie zdění HELUZ pro bezvadné provedení

Typy zdiva podle statické funkce a půdorysného členění

  • Nosné zdivo: Musí být únosné, pevné, nepropustné, dostatečně tepelně a zvukově izolační a odolné požárně. Patří sem podélné nosné zdi, štítové zdi, střední zeď, schodišťová zeď, průčelní zeď (obvodový plášť) a nosné příčné vnitřní zdi, a také nosné pilíře.
  • Nenosné zdivo: Nese pouze zatížení od vlastní tíhy. Jedná se hlavně o příčky.
  • Výplňové zdivo: Vyplňuje prostor mezi prvky nosné konstrukce a je s nimi pevně spojeno. Plní také funkci tepelně a zvukově izolační.
  • Jednoúčelové zdivo: Plní jen jeden daný účel.

Spáry ve zdivu

Při vyzdívání cihelných zdí se kladou cihly vedle sebe na plochu v ležatých vrstvách. Mezery mezi jednotlivými cihlami, které se vyplňují maltou, jsou tzv. styčné spáry a jsou široké u klasických cihel asi 10 mm. Styčné spáry mají na únosnost zdiva poměrně malý vliv. Ložná spára spojuje jednotlivé cihly v pevný celek (zeď) a zamezuje roztržení cihel vnitřními silami vznikajícími působením tlaku na zeď. Tloušťka spár je závislá na přesnosti zdících prvků a skladbě spojovací malty.

Ložná spára nesmí být příliš tenká ani příliš tlustá, její tloušťka má být v průměru 12 mm u klasických cihel. Tato tloušťka zcela postačuje k vyrovnání přípustných rozměrových tolerancí cihel. Tlustší nebo nerovnoměrně tlusté ložné spáry snižují pevnost zdiva a v důsledku rozdílných deformačních sil sousedních různě tlustých spár mohou vznikat místa se zvýšeným napětím. U staticky namáhaných stěn musí být ložná spára vždy promaltována zplna.

U cihelných bloků, které byly pro tento druh zdiva speciálně vyvinuty, se ve vodorovném směru kladou na sraz, a proto se žádná svislá spára nepřiznává. Tloušťka těchto styčných spár by měla být maximálně 5 mm.

Vazba zdiva

Vazbou rozumíme takové sestavení cihel, aby ve dvou sousedních vrstvách neprobíhaly styčné spáry nad sebou. Tato vazba má velký vliv na rovnoměrné roznesení tlaku ve zdivu. Aby se stěna nebo pilíř chovaly jako jeden konstrukční prvek, musí být svislé spáry mezi jednotlivými cihlami vždy ve dvou sousedních vrstvách přesazeny alespoň na délku rovnou větší z hodnot 0,4 x h nebo 40 mm, kde h je jmenovitá výška cihel.

Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár. U cihel pro tradiční zdivo platí zásada posunutí styčných spár v každé vrstvě o 1/4 nebo 1/2 cihly a nikde nesmí být spára nad spárou. Pro cihelné bloky THERM s výškou 238 mm je minimální vazba 95 mm. Pro broušené cihelné bloky s výškou 249 mm je minimální vazba 100 mm.

Čtěte také: Zdění na PU pěnu: výhody a postup

Základní typy vazeb

  • Běhounová vazba: Nejpoužívanější vazba pro zdění příček. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm.
  • Vazáková vazba: Používá se pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Cihly se převazují o polovinu své šířky. Takto vyzděná stěna má vyšší nosnost a může být použita pro uložení stropních konstrukcí.
  • Polokřížová vazba: Vhodná pro zdění zdí tloušťky 45 cm. V líci se střídají běhounové a vazákové vazby. Může být použita jako nosná i obvodová stěna.
  • Křížová vazba: Určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Kombinují se u ní běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen v první, páté, deváté atd. vrstvě.
  • Gotická (polská) vazba: Založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.
  • Kovadlinová vazba: Téměř totožná s gotickou, ale místo jedné dlouhé strany jsou mezi krátkými dvě.
  • Americká vazba: Vzniká z gotické, jsou-li mezi jednu kratší stranu vloženy dvě cihly s delší stranou.
  • Anglická vazba: Založená na zdění konstrukce běhounovou stranou, kratší strana se objevuje pouze na každé čtyři cihly.

Křížení zdí a rohy: Při vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly. Kříží-li se zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak.

Postup zdění z cihel

Příprava před uložením první vrstvy cihel

  1. Vyrovnání podkladu: Podklad zdi musí být vodorovný. Případné odchylky ve výšce základů či v povrchu stropní konstrukce vyrovnejte maltou od nejvyššího bodu podkladové plochy. Kvalita celé stavby závisí na tom, jak je vyzděna první řada cihel.
  2. Vodorovná izolace proti vlhkosti: Pokud je zapotřebí, na zatvrdlou maltu položte pásy izolačního materiálu. Pásy musí být nejméně o 150 mm širší než bude tloušťka stěny. Izolační asfaltový pás se položí na suchý, napenetrovaný základ s přesahem 15 cm na obě strany zdi. Přesah izolačního pásu slouží k natavení izolace podlahy.
  3. Kontrola délkového a výškového modulu: Pro kontrolu se použije rovná hoblovaná lať, na které jsou značky pro vrstvy cihel včetně malty.

Zdění stěn

  1. Osazení rohových cihel: Nejprve osaďte cihly v rozích stěn. U bloků THERM dbejte při tom na správné směrování systému per a drážek z boku cihly. Rohové cihly se spojí zednickou šňůrou vedenou z vnější strany zdiva, předsazenou o 2 až 4 mm. Olovnicí se překontroluje svislost.
  2. Nanášení malty a pokládání cihel: Maltu ložné spáry naneste na podklad ve stejné šířce jako je tloušťka zdi. Do čerstvé malty pokládejte cihlu po cihle podél šňůry bezprostředně vedle sebe tak, aby se vzájemně dotýkaly (systém per a drážek slouží jako šablona pro přesné ukládání jednotlivých cihel) nebo ve vzdálenosti rovné předpokládané šířce styčné spáry. U zdění zdi na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Do něj umístěte na začátek zdi první cihlu a přesně ji vyrovnejte. Poté položte na druhý konec zdi další cihlu a opět ji vyrovnejte. Mezi obě uložené a vyrovnané cihly napněte provázek. Podle něj se dorovnávají další cihly v řadě.
  3. Vyrovnání cihel: Polohu cihel korigujte podle vodováhy a latě pomocí gumové paličky nebo zednického kladívka. Rovinu zkontrolujte vodováhou. Přesah cihelných bloků přes hranu základu nebo stropu může být max. 1/6 tloušťky zdiva.
  4. Tloušťka spáry a odstranění přebytečné malty: Použijte jen takové množství malty, aby po položení cihly vznikla maltou vyplněná spára o tloušťce max. jednoho a půl centimetru. Malta v ložné spáře musí být nanesena až k oběma lícům stěny, ale nesmí přesahovat přes hrany cihel, a proto přebytečnou maltu vytékající z ložné spáry po osazení cihel stáhněte zednickou lžící. Mezi cihlami nechávejte zhruba centimetrovou mezeru. Tyto svislé styčné spáry vyplňte maltou.
  5. Navlhčení cihel: Správné přilnavosti malty k cihlám dosáhnete také navlhčením horní části vyzděné řady cihel. Na navlhčený povrch nanášejte maltu pro vytvoření vodorovné ložné spáry.
  6. Zdění dalších vrstev: Zdění následujících vrstev proveďte stejným způsobem tak, aby byla dodržena vzdálenost svislých spár mezi sousedními vrstvami cihel. Nezapomínejte na kontrolu jednotné výšky vrstev zdiva pomocí připravené latě a kontrolu svislosti zdiva pomocí vodováhy či olovnice.
  7. Dělení cihel: Pokud cihla nevychází přesně na délku, zkraťte ji podle potřeby poklepem zednického kladívka, až se rozlomí. Dělení plné cihly se provádí pomocí ostrého konce zednického kladiva v ruce.

Důležité upozornění: U každého zdění je dobré cihly před stavbou na chvíli namočit do vody, aby na nich lépe držela malta a aby z ní cihly nevysály vodu. Teplota prostředí při zdění, tuhnutí a tvrdnutí malty by neměla klesnout pod + 5 °C, pro zdění se nesmí použít zmrzlé cihly a cihly, na kterých ulpívá sníh či led!

Zásadně je třeba hotovou zeď chránit před provlhnutím, neboť se zejména v komůrkách svisle děrovaných cihel může naakumulovat voda, která by vysychala dlouhou dobu. Zvláště horní části stěn a parapetů se mají přikrýt nepropustnými obaly, aby se nevyplavila malta ze spár a aby se zabránilo tvoření výkvětů a vyplavování snadno rozpustných hmot.

Zdění se systémem broušených cihel

Zcela zvláštní pozornost vyžadují broušené cihly pro tzv. zdění na tenkou spáru. Představují další výrazný krok vpřed ve vývoji pálených cihel z hlediska technologie zdění. Lze říci, že se jedná o „high-tech“ mezi cihlami. Cihly mají ložné plochy zbroušené do roviny, což umožňuje vyzdívání na speciální maltu pro tenké spáry. Broušené cihly se vyrábějí v zásadě stejným způsobem jako klasické cihly THERM, ovšem s tím rozdílem, že se ložné plochy cihel po vysušení, případně vypálení, zbrousí do roviny na speciálním zařízení se dvěma navzájem rovnoběžnými brusnými kotouči.

Postup zdění broušených cihel

  1. Zaměření základové desky: Aby se při použití tohoto cihlového systému využily všechny výhody zdění na tenkou spáru, musí se věnovat velká pozornost založení první vrstvy cihel. Prvním důležitým krokem je výškové změření základové desky v místech, kde se budou vyzdívat stěny. Zaměření se samozřejmě dělá až po nastavení izolačních pásů v místech stěn. Při nivelizaci se určí nejvyšší bod základů.
  2. Příprava maltového lože na položení první vrstvy cihel: První vrstva cihel se zakládá na dokonale vodorovnou a souvislou vrstvu malty (ne na pruzích), která nesmí být v žádném případě tenčí než 10 mm. Na založení první vrstvy se používá speciální vápenocementová malta. Aby tato maltová vrstva byla skutečně vodorovná, používá se při jejím nanášení nivelační přístroj s latí a vyrovnávací souprava, která se skládá ze dvou přípravků s výškově měnitelným nastavením. Pomocí těchto přípravků se nastavuje tloušťka a šířka nanášené maltové vrstvy na jednotlivých místech základů.
  3. Zdění dalších vrstev cihel: Od druhé vrstvy se broušené cihly zdí na malty pro tenké spáry, které se dodávají speciálně pro tento účel spolu s cihlami. Na míchání se používá vhodná vrtačka s míchadlem, případně speciální ponorné mísidlo. V případě vysoké teploty a suchého vzduchu při zdění je potřeba zabránit rychlému odsátí vody z malty navlhčením vrstvy cihel těsně před nanášením malty. Další řady cihel lze provádět také na zdící pěnu. Ta má oproti maltě výhodu rychlejší a méně pracné výstavby, která umožní úsporu až 20 % času. Cihly je před použitím zdicí pěny nutné očistit vodou. Při zakládání rohu se doporučuje cihlu nejprve uložit na místo, urovnat pomocí vodováhy a následně naklopit a aplikovat pod ni pěnu.
  4. Úprava cihel: Broušené cihly lze upravit řezáním, případně zakoupit půlené nebo koncové bloky již od výrobce. Přesto se prakticky na stavbě nelze vyhnout řezání cihel. K tomu slouží ruční elektrická pila určená právě pro řezání cihel, případně velká stolová pila s kotoučem chlazeným vodou. V případě nutnosti cihly můžeme řezat.
  5. Napojení vnitřních nosných stěn a dělicích příček: Při napojování vnitřních nosných stěn a dělicích příček z broušených cihel THERM platí stejné zásady jako pro cihly THERM. K napojení vnějšího a vnitřního zdiva (ať už nosné nebo nenosné příčky) je třeba použít nerezové stěnové kotvy. Kotvy je vhodné umístit již při zdění obvodového zdiva.

Rady a tipy pro zakládání zdiva

Založení první řady zdiva je jedním z nejdůležitějších kroků a nevyplatí se ho podceňovat, protože nepřesně založené zdivo se snadno může ve dvou metrech stát velkým problémem. Konstrukce nese tíhu celé stavby a musí ji přenášet po celém obvodu rovnoměrně, celou plochou, každou jednotlivou cihlou.

Pro zakládací maltu se nedoporučuje používat běžnou maltu. Zakládací malta má mnohem větší pevnost (např. Wienerberger deklaruje 10 MPa) a delší dobu pro vyplňování spár a ukládání překladů. Tepelně-izolační zakládací malta Thermo UNI má navíc výborné tepelněizolační vlastnosti.

Soklovky: Soklovky jsou užší (například pro čtyřiačtyřicítku osmatřicítku cihlu o osm centimetrů), konzolují se sedm centimetrů ven a jeden centimetr dovnitř. Rozdíl jednoho centimetru je z důvodu správného přenosu zatížení na žebra cihly. Úzká soklovka dovolí pořádně odizolovat přechod mezi konstrukcemi, přetáhnout tepelnou izolaci základové desky až přes první řádek zdiva, ochránit spáru pod prvním řádkem, začistit hydroizolaci zpětným spojem. Nedodržení tohoto postupu může vést k mapám, olupování malby a plísním.

Zdění příček

  1. Příprava podkladu: Pokud je to potřebné, vyrovnejte podlahu maltou.
  2. Malta a zakládání: Pro zdění používejte dobrou plastickou vápenocementovou nebo cementovou maltu. První vrstvu příčkových cihel uložte do nejméně 10 mm silného maltového lože. Od druhé vrstvy osazujte cihly se spárou 10 až 12 mm, tj. stejně jako při zdění stěn.
  3. Ostatní zásady: Ostatní zásady zdění, tj. kladení cihel, jejich vyrovnání ve vodorovném a svislém směru, maltování atd., jsou totožné se zásadami pro zdění stěn.
  4. Napojení příček:
    • Na obvodovou zeď: Cihly namaltujte z boku a namaltovanou stranou přisaďte a přimáčkněte k obvodové stěně. V každé druhé spáře příčku zavažte do obvodové stěny.
    • Na nosnou zeď na tupo: Cihly namaltujte z boku a namaltovanou stranou přisaďte a přimáčkněte k nosné stěně. U tohoto typu styku je nutné v každé druhé ložné spáře provést ukotvení příčky v místě napojení stěn plochou kotvou z nerez oceli, kterou ohnutou do pravého úhlu vodorovnou částí vmáčkněte do malty ložné spáry a svislou částí přišroubujte pomocí vrutu a hmoždinky k nosné stěně. Uchycení plochých nerezových kotev do stěny můžete také realizovat přímo při zdění této stěny vkládáním kotev do ložných spár v místě budoucího napojení příčky.
  5. Zvukověizolační vlastnosti: Při zvýšených nárocích na protihlukové vlastnosti zdiva je zapotřebí dbát na pečlivé promaltování spár mezi akustickými cihlami.
  6. Dveřní zárubně: Dveřní zárubně vyrovnejte pomocí klínů, zafixujte šikmými latěmi a uprostřed výšky rozepřete. Příčky se do zárubní napojují pomocí malty nebo vypěňovanou izolační hmotou. Nad ocelovými zárubněmi v příčkách do tloušťky 115 mm včetně můžete místo překladu vložit do maltového lože vodorovné spáry dva pruty hřebínkové betonářské výztuže do maximálního průměru 8 mm s přesahem cca 500 mm na obě strany zárubně nebo speciální výztuž do ložných spár.
  7. Zakovení pod stropem: Mezeru mezi poslední vrstvou příčky a stropem vyplňte maltou. Pokud je rozpětí stropu větší než 3,5 m, vyplňte tuto mezeru z důvodu možného průhybu stropu stlačitelným materiálem.
  8. Rohy příček: Rohy příček se spojují na vazbu stejně jako u ostatních stěn. U rohů nebo ostění, kde jsou přečnívající pera, tyto jednoduše uklepněte zednickým kladívkem, příp. drážku vyplňte maltou.

Doporučené zásady pro vyzdívání zvukověizolačních stěn

Tyto zásady platí pro stěny vyzděné z cihel promaltovaných ve svislé a ložné spáře nebo u bloků maltovaných pouze v ložné spáře. U zdiva z tzv. šalovacích cihel platí některé odlišnosti, vzhledem ke spojení cihly s betonem, které uvádí výrobce.

  1. Příprava podkladu: Na vodorovný a očištěný podklad se v šířce vždy o 40 mm větší než je navržená šířka jednoduché nebo složené stěny položí vhodná zvukověizolační podložka (např. korkové pásy). Aby nedošlo k mechanickému poškození a nasáknutí akustické podložky vodou z maltové směsi, podložka se překryje stavební lepenkou.
  2. Malta: Pro zdění zvukověizolačních stěn je vhodné použít těžkou (cementovou) maltu s vyšší objemovou hmotností - min. 1 850 kg∙m-3.
  3. Zdění složených stěn: Při zdění složených stěn je nutné dbát na dodržení vzduchové mezery mezi stěnami, tj. nesmí docházet ke vzájemnému propojení konstrukcí např. vytékající maltou z ložných (i styčných) spár. Proto se doporučuje nanášet maltu ložných spár v šířce cca o 10 mm menší než je tloušťka zdiva, aby po uložení cihel nedocházelo k jejímu vytékání. Zároveň je nutné dbát na pečlivé promaltování ložných, příp. i styčných spár po celé tloušťce zdiva, aby ve spárách nevznikly otvory, kterými se hluk může šířit bez většího odporu. Proto i cihly s bočním zazubením je nutné ve vodorovném směru klást k sobě až na sraz!
  4. Napojení na obvodové stěny: Napojení zvukověizolačních stěn na obvodové stěny se provádí pomocí akustické izolace, která se vkládá do svislé drážky tak, aby konstrukce nebyly pevně spojeny. Další způsob kolmého napojení na nosnou zeď je plochými nerezovými kotvami, které se vkládají do ložných spár. Zdi musejí být rovněž odděleny akustickou izolací.
  5. Zakončení pod stropní konstrukcí: Stěny se pod stropní konstrukcí zakončí pomocí zvukové izolace (tzv. pružné ukončení). V případě, kdy jsou složené akustické stěny zároveň nosné, rozdělí se ztužující věnec, který ukončuje stěnu, ve svislé rovině zvukově pohltivou deskou o stejné šířce jako je mezera mezi dílčími stěnami.
  6. Omítání: Stejný důraz se klade i na omítání stěn. Omítka má přibližně stejné akustické vlastnosti jako cihelné stěny a omítnuté stěny lze prakticky považovat za homogenní. Omítka zvyšuje hmotnost stěny a tím přispívá ke zvýšení neprůzvučnosti.

Jakýmkoli zásahem do akustických stěn (např. vedením vzduchotechniky, kanalizačního či vodovodního potrubí stěnou, zasekáním elektroinstalačních krabic apod.) může dojít k tzv. akustickému mostu, který způsobuje nepřímý přenos zvuku. Dalším z akustických mostů může být nesprávné napojení podlahy k obvodovým stěnám. Podlahy v jednotlivých místnostech musí být tzv. plovoucí.

Zahradní zídky a ploty

Základová spára betonového základu pro zídky a ploty musí být v nezámrzné hloubce. Lícové cihly KLINKER jsou ideálním materiálem pro stavbu plotů. Pro zdění plotové podezdívky platí stejné zásady jako pro provádění venkovního lícového zdiva. Plotové sloupky je možné stavět v závislosti na formátu použitých cihel v nakreslených skladebných kombinacích. Vzdálenost mezi sloupky by měla být násobkem modulu (125 mm resp. 150 mm). Běžný odstup sloupků se pohybuje v rozmezí od 1750 do 2750 mm.

Pro větší stabilitu sloupků se doporučuje vložit do druhé a do poslední ložné spáry podezdívky dva pruty betonářské výztuže o průměru 6 mm dlouhé zhruba 1 m. Při vyzdívání sloupku 365 x 365 mm s dutinou uprostřed je vhodné tuto dutinu vyplnit betonem, případně ho vyztužit zakotvením do základu. Pro hlavu sloupků lze výhodně použít prefabrikáty i z jiných materiálů.

tags: #zdeni #klasicke #cihly #informace

Oblíbené příspěvky: