Zdění na poloviční cihly: Kompletní průvodce

Pro úspěšné zdění z klasických pálených cihel je nutné dodržovat několik zásad, prověřených léty praxe zednických mistrů. Zdivo je stavební konstrukce vzniklá skládáním prvků z přírodního nebo umělého staviva spojované maltou nebo kladené na sucho. Na únosnost zdiva má vliv kvality staviva, malty, typu vazby a počtu a tvaru spár. Ze zdiva jsou vytvářeny svislé nosné a nenosné či jiné konstrukce.

Typy zdiva a jejich vlastnosti

Svislé konstrukce vytvářejí podpory pro vodorovné konstrukce, s nimiž tvoří hlavní části konstrukce budovy, a mají rozhodující vliv na stabilitu a tuhost celé budovy. Svislé konstrukce jsou součástí hrubé stavby budovy (HSV) a podle statické funkce (únosnosti) se rozdělují na nosné a nenosné. Podle půdorysného členění se zdivo dělí na: podélné nosné zdi, štítové zdi, střední zeď, schodišťová zeď, příčky, průčelní zeď (obvodový plášť), nosné příčné vnitřní zdi.

• Nosné zdivo: Musí být únosné, pevné, nepropustné, dostatečně tepelně a zvukově izolační a odolné požárně. Patří sem i nosné pilíře.
• Nenosné zdivo: Nese pouze zatížení od vlastní tíhy. Jedná se hlavně o příčky.
• Výplňové zdivo: Vyplňuje prostor mezi prvky nosné konstrukce a je s nimi pevně spojeno. Plní také funkci tepelně a zvukově izolační.
• Jednoúčelové zdivo: Plní jen jeden daný účel.

Zásady zdění z broušených a nebroušených cihel

Postup zdění z broušených a nebroušených cihel se liší a má svá specifika a zásady.

Zdění z nebroušených cihel

Nebroušené cihelné bloky mají jmenovitou výšku 238 mm, jejich ložné plochy nejsou dokonale rovné, a proto se musí zdít na klasické malty s tloušťkou maltového lože 12 mm (min. 6 mm a max. 15 mm). U zdiva z „AKU“ cihelných bloků pak minimálně 10 mm. Obvyklou chybou zdění z těchto cihel je nedodržení tloušťky maltového lože. Poměrně častým a stále se opakujícím „nešvarem“ je zdění na dva pruhy malty. Zdivo má pak jiné mechanické vlastnosti, oproti těm, které výrobci cihelných bloků uvádějí ve svých podkladech. Další častou chybou je, že malta se nenanáší až do líce zdiva a není tedy zcela vyplněna ložná spára. Také tato chyba může vést ke snížení mechanických parametrů zdiva, ke vzniku trhlin v následně provedených omítkách.

Zdění z broušených cihel

Broušené cihly představují další výrazný krok vpřed ve vývoji pálených cihel z hlediska technologie zdění. Lze říci, že se jedná o „high-tech“ mezi cihlami. Broušené cihelné bloky HELUZ mají jmenovitou výšku 249 mm s výrobní tolerancí +-0,5 mm. Zároveň se klade důraz na rovnoběžnost a rovinnost ložných ploch, které mají své přísné standardy. Těchto standardů lze dosáhnout opracováním cihelných bloků na průmyslových bruskách. Cihly mají ložné plochy zbroušené do roviny, což umožňuje vyzdívání na speciální maltu pro tenké spáry. Broušené cihly umožňují rychlejší stavbu stěn, protože na jejich zhotovení se dají použít moderní zdicí materiály. Patří sem malty pro tenké spáry a systémová PU pěna pro zdění. O tom jestli zdít s PUR pěnou, tenkovrstvou nebo klasickou maltou by mělo být rozhodnuto v projektu. Technologie zdění má totiž vliv na pevnost zdiva v tlaku. Pokud je správně založené zdivo, tak dokáže takřka kdokoliv vyzdít zeď svépomocí s tenkovrstvou maltou nebo PUR pěnou.

Čtěte také: Zdění na PU pěnu: výhody a postup

Zdicí materiály a jejich aplikace

Klasická malta

Cihly ukládáme do vrstvy malty. Vrstvu malty nanášíme zednickou naběračkou a urovnáváme zednickou lžící na stejnoměrnou tloušťku asi jednoho centimetru. Tak si zajistíme vodorovnost vyzdívky a úspornou spotřebu malty. Také dáme pozor, abychom vpravili dostatečné množství malty do svislých styčných spár. Před položením malty horní plochu stěny navlhčíme, aby cihly příliš neodsávaly z malty vodu. Maltovat lze delší pruh zdiva, na nějž se poté kladou další cihly, nebo jen část pro několik cihel, ale musíme dát pozor, abychom další vrstvu stihli položit, dokud je malta „živá“. Maltu, která při zdění přetekla, seškrábneme a rovinu zdi začistíme, aby nám nevznikaly nerovnosti, které by nám mohly dělat potíže při omítání. Každá cihla se po položení výškově i směrově vyrovná a pak lehce přiklepne zednickým kladívkem.

Tenkovrstvá malta

Tenkovrstvá malta se snadno nanáší pomocí válečku nebo nanášecího vozíku, který má šířku shodnou s šířkou cihlových bloků. Díky malému množství vody obsažené v tenkovrstvé maltě není zapotřebí technologických přestávek pro vysychání zdiva. Na staveništi není potřeba pro míchání malty velké míchací zařízení. U zdiva z broušených cihel je velmi důležité, aby vrstva zakládací malty byla v naprosté rovině. Toho dosáhneme pomocí zakládací a nivelační soupravy. Pro nanášení tenkovrstvých malt se používají k tomu vyvinuté nanášecí válce.

PUR pěna

Zdění na pěnu vyžaduje určitou zručnost a odlišné počasí než běžné metody zdění, rozhodně ale může nabídnout úsporu času. Pěnu lze používat v běžném nepříliš větrném počasí a teplotách do -5 °C. Kompletní doba vytvrzení závisí na teplotě a vlhkosti vzduchu. Vytvrdnutí proběhne do několika hodin v závislosti na okolní teplotě. Zdění s PUR pěnou je poměrně snadné, rychlé a přesné. PUR pěna se nanáší pomocí aplikační pistole. Pěnu před každým použitím důkladně protřepeme. Následně dózu našroubujeme na nanášecí pistoli. Cihly do pěny uložíme ještě před zaschnutím povrchové vrstvy. Správnost uložení jednotlivých cihel pravidelně kontrolujeme pomocí vodováhy. U rohů se osvědčilo přeměření uložení cihly vodováhou a pak naklopení již umístěné cihly a aplikování pěny přímo pod ni. V ploše se pak pěna nanáší na povrch předchozí řady a to ve dvou pruzích u děrovaných cihel a ve čtyřech pruzích u cihel plněných minerální vatou. Pruhy jsou o průměru max 3 cm a aplikují se přibližně 5 cm od kraje cihly. Uložení cihel korigujeme poklepem gumovým kladívkem. Místa, kde hrozí vznik tepelných mostů, vyplňujeme běžnou montážní výplňovou pěnou. V místech dořezů mezi cihlami použijeme obyčejnou montážní pěnu. Pro tento účel je vhodné si pořídit ještě jednu nanášecí pistoli, abychom nemuseli pěny v pistoli neustále vyměňovat. Zeď se vždy zakládá do maltového lože, na které je pak následně nanesena PUR pěna. Na korunu zdiva se PUR pěna nepoužívá. Pokud chceme zabránit komínovému efektu uvnitř zdiva, je potřeba zeď zakončit vrstvou malty nebo sklo-textilní síťovinou a tenkovrstvou maltou. Pro uložení překladů stavebních otvorů používáme zásadně jen maltu. Styčné spáry mezi cihlami se do 5mm mezery vyplňují pěnou. S PUR pěnou je možné zdít bez problémů v zimě do -10°C. Pěna, která má teplotu nižší než 10°C, má nižší vydatnost. Znečištění pěnou - čerstvé stříkance - lze vyčistit ihned po zašpinění pomocí čističe PUR pěny nebo acetonu. Po vytvrzení lze pěnu odstranit již pouze mechanicky. Z lidské pokožky se pěna odloupne sama po jednom až dvou dnech.

Nabízí se otázka, kdy je možné využít při zdění pěnu a kdy je nutné vyzdívat stěny domů pouze na maltu. Systémovou PU pěnu je bez problémů možné použít tehdy, pokud jsou stěny domu navrženy v souladu s touto technologií. Obecně platí, že zdivo vyzděné na malty (myšleno tenkovrstvé i klasické) má oproti zdivu s použitím PU pěny, lepší vlastnosti ve větší či menší míře. Jedním z případů, kdy se nehodí vystavět zeď na systémovou zdicí PU pěnu je např. Pokud jde o zdění z akustických cihel, má stavba cihlové stěny také svá specifika. Cihelné bloky typu „AKU“ se výlučně zdí na klasické maltové lože. Je možné se setkat s broušenými „AKU“ cihelnými bloky, ale zdivo z nich dosahuje menší zvukové izolace. Nutné je především dodržet minimální tloušťku maltového lože 10 mm a maltu nanášet až do líce zdiva. Další zásadou je nutnost dodržet provedení konstrukčních detailů u napojení stěn na přiléhající konstrukce, kdy se např. pod patu stěny ukládá asfaltový pás tl. min. 3,0 mm.

Srovnání technologií zdění

Založení první vrstvy cihel

Kvalita celé stavby závisí na tom, jak je vyzděna první řada cihel. Zvláštní důraz klademe na rovinatost založení první řady zdiva. První vrstva cihel se ukládá přímo do předem připraveného maltového lože. Toto lože musí být vodorovné a souvislé. Při zdění zdi na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Na asfaltový pás se nanese zakládací malta a stáhne se pomocí hliníkové latě, která se táhne po nastavených lištách. Zakládací maltové lože se nanáší po jednotlivých úsecích. Cihly první řady se ukládají zlehka do čerstvé zakládací malty ihned po nanesení kratších úseků zakládacího maltového lože. Nesmí se při ukládání bořit do malty. Poloha cihel se kontroluje vodováhou. Cihly do maltového lože nevtlačujeme.

• Příprava podkladu: Před založením je nutno očistit podklad a vyrovnat případné nerovnosti cementovou maltou. Podklad zdi musí být vodorovný. Proto zjištěné odchylky ve výšce základů či v povrchu stropní konstrukce vyrovnejte maltou od nejvyššího bodu podkladové plochy.
• Hydroizolace: Pokud je zapotřebí provést vodorovnou izolaci proti vlhkosti, na zatvrdlou maltu položte pásy izolačního materiálu. Pásy musí být nejméně o 150 mm širší než bude tloušťka stěny. Izolační asfaltový pás se položí na suchý, napenetrovaný základ s přesahem 15 cm na obě strany zdi. Přesah izolačního pásu slouží k natavení izolace podlahy.
• Rozměření: Provedeme rozměření obrysových bodů podle projektové dokumentace. Rozměřujeme od rohu k rohu, aby se mohla provést kontrola správnosti zaměření. Pro kontrolu délkového a výškového modulu při zdění se použije rovná hoblovaná lať, na které jsou značky pro vrstvy cihel včetně malty.
• Zdění rohových cihel: Zdění začíná osazením rohových cihel. Osadí se rohová cihla a olovnicí se překontroluje její svislost. Kontrola se provádí u vnějšího líce u obou stran a u nároží. Rohové cihly se spojí zednickou šňůrou vedenou z vnější strany zdiva. U širších zdí vedeme provázek z obou stran. Po napnutí šňůry vyzdí zakladač postupně dvě až tři vrstvy rohu, dále ostění dveří, napojení další zdi atd.
• Nanášení malty: Do držadla na podstavci stahovací lišty se upevní lať a na obou lištách se pomocí rektifikačních šroubů nastaví stejná výška. Malta se na zeď nanáší naběračkou a roztírá se po zdi buď naběračkou, nebo zednickou lžící. Tloušťka nanesené malty závisí na tloušťce cihel, a na rozpočítané výšce vrstev, vyznačené na výškové lati. Použijte jen takové množství malty, aby po položení cihly vznikla maltou vyplněná spára o tloušťce max. jednoho a půl centimetru. Konzistence malty musí umožnit vyrovnání cihly. Příliš suchá malta nezajistí optimální propojení z cihlou.

Pokládka dalších vrstev cihel

Na navlhčený povrch nanášejte maltu pro vytvoření vodorovné ložné spáry a do ní opět od rohů a podle provázku pokládejte další cihly. Cihly začínáme klást na vnějším líci, od rohů směrem ke středu délky zdi. Po zatlačení cihel do malty, na ně klepneme kladívkem. Přesné vyrovnání cihel docílíte poklepem zednického kladívka nebo gumové paličky. Rovinu zkontrolujte vodováhou. Po vyzdění několika vrstev se kontroluje vodorovnost vrstev pomocí vážní latě a vodováhy. Správnou výšku vrstev zkontrolujeme na výškové lati, která je upevněna skobami v koutech zdiva. Na této lati jsou jednotlivé vrstvy vyznačeny ryskami a jsou očíslovány směrem od podlahy.

• Vazba zdiva: Styčné spáry v jednotlivých vrstvách se musí střídat, tzn. nad spárou musí být vždy plná část cihly, která je nad ní. Převázání je nutné dělat nejméně na čtvrtinu cihly. Vazbou rozumíme takové sestavení cihel, aby ve dvou sousedních vrstvách neprobíhaly styčné spáry nad sebou. Aby se zajistila náležitá vazba zdiva, musí být svislé spáry mezi jednotlivými cihlami vždy ve dvou sousedních vrstvách přesazeny alespoň na délku rovnou větší z hodnot 0,4 x h nebo 40 mm, kde h je jmenovitá výška cihel. Pro cihelné bloky THERM s výškou 238 mm je minimální vazba 95 mm. Pro broušené cihelné bloky s výškou 249 mm je minimální vazba 100 mm.
• Kontrola svislosti a rovnosti: Abychom dodrželi při zdění svislost a zeď nám „nepadala“, pomůžeme si umístěním vodicích hranolků na koncích zdí nebo v rozích. Svislost hranolků vyrovnáme olovnicí nebo vodováhou a v průběhu práce ji ještě průběžně kontrolujeme. Rovnost zdi ve vodorovném směru si zajistíme použitím šňůry, natažené od rohu k rohu. Šňůra se zpravidla napíná mezi dvěma cihlami, volně položenými na plocho na rohy. Kolem těchto cihel se omotá. Může být rovněž natažena také i mezi dvěma vodicími hranolky. Mezi šňůrou a lícovou stranou zdi zůstává stejnoměrná mezera o šířce 2 až 3 centimetrů. Žádná cihla nesmí zdicí šňůru vychýlit. To umožní postavení rovné zdi.
• Úprava cihel: Pokud potřebujeme doplnit kladenou řadu neúplným kusem cihly, abychom zachovali správnou vazbu cihel, vybereme si vhodný úlomek cihly a zednickým kladívkem ho upravíme na správný rozměr. Nebo si přisekneme celou cihlu. Broušené cihly lze upravit řezáním, případně zakoupit půlené nebo koncové bloky již od výrobce. K tomu slouží ruční elektrická pila určená právě pro řezání cihel, případně velká stolová pila s kotoučem chlazeným vodou.
• Vyplňování spár: Mezery mezi jednotlivými cihlami, které se vyplňují maltou, jsou tzv. styčné spáry a jsou široké u klasických cihel asi 10 mm. Ložná spára spojuje jednotlivé cihly v pevný celek (zeď) a zamezuje roztržení cihel vnitřními silami vznikajícími působením tlaku na zeď. Tloušťka spár je závislá na přesnosti zdících prvků a skladbě spojovací malty. Dáme pozor, abychom vpravili dostatečné množství malty do svislých styčných spár. Přebytečnou maltu ze styčných i ložných spár nenechejte stékat po zdivu a odstraňte ji zednickou lžící.

Napojování a detaily zdiva

Napojení vnitřního zdiva a příček

• Stěnové spony: Do obvodového zdiva můžeme zabudovat stěnové spony pro tupé připojení vnitřního zdiva - cihla se v místě osazení spony zbrousí a připravené drážky se pod i nad kotvou vyplní pěnou. Pro snazší připojení vnitřních nosných a nenosných stěn byly do cihel v obvodovém zdivu vytvořeny drážky, do kterých byly uloženy nerezové pásky, tzv. stěnové spony. Pro napojení vnějšího a vnitřního zdiva (ať už nosné nebo nenosné příčky) je třeba použít nerezové stěnové kotvy. V praxi se často nahrazují pozinkovými kotvami, které nemusí plně vyhovět všem nárokům na daný spoj a požadované statice. Kotvy je vhodné umístit již při zdění obvodového zdiva. Při stavbě je třeba pro ně v cihle ručním pilníkem či úhlovou bruskou vytvořit požadovanou drážku.
• Přizdívání příček: Pokud přizdíváme novou příčku ke stávající konstrukci, do stávající zdi vysekáme sekáčem několik „kapes“, do kterých zakotvíme vázací cihly příčky. Při napojování nosné příčky na obvodovou zeď cihly namaltujte z boku a namaltovanou stranou přisaďte a přimáčkněte k obvodové stěně. V každé druhé spáře příčku zavažte do obvodové stěny. Při napojování příčky na nosnou zeď na tupo cihly namaltujte z boku a namaltovanou stranou přisaďte a přimáčkněte k nosné stěně. U tohoto typu styku je nutné v každé druhé ložné spáře provést ukotvení příčky v místě napojení stěn plochou kotvou z nerez oceli, kterou ohnutou do pravého úhlu vodorovnou částí vmáčkněte do malty ložné spáry a svislou částí přišroubujte pomocí vrutu a hmoždinky k nosné stěně. Uchycení plochých nerezových kotev do stěny můžete také realizovat přímo při zdění této stěny vkládáním kotev do ložných spár v místě budoucího napojení příčky.
• Dveřní zárubně: Dveřní zárubně vyrovnejte pomocí klínů, zafixujte šikmými latěmi a uprostřed výšky rozepřete. Příčky se do zárubní napojují pomocí malty nebo vypěňovanou izolační hmotou. Nad ocelovými zárubněmi v příčkách do tloušťky 115 mm včetně můžete místo překladu vložit do maltového lože vodorovné spáry dva pruty hřebínkové betonářské výztuže do maximálního průměru 8 mm s přesahem cca 500 mm na obě strany zárubně nebo speciální výztuž do ložných spár.

Zvukově izolační zdivo

Zdění zvukově izolačních stěn má svá specifika. Na vodorovný a očištěný podklad se v šířce vždy o 40 mm větší než je navržená šířka jednoduché nebo složené stěny položí vhodná zvukověizolační podložka (např. korkové pásy). Aby nedošlo k mechanickému poškození a nasáknutí akustické podložky vodou z maltové směsi, podložka se překryje stavební lepenkou. Pro zdění zvukověizolačních stěn je vhodné použít těžkou (cementovou) maltu s vyšší objemovou hmotností - min. 1 850 kg∙m-3. Při zdění složených stěn je nutné dbát na dodržení vzduchové mezery mezi stěnami, tj. nesmí docházet ke vzájemnému propojení konstrukcí např. vytékající maltou z ložných (i styčných) spár. Proto se doporučuje nanášet maltu ložných spár v šířce cca o 10 mm menší než je tloušťka zdiva, aby po uložení cihel nedocházelo k jejímu vytékání. Zároveň je nutné dbát na pečlivé promaltování ložných, příp. i styčných spár po celé tloušťce zdiva, aby ve spárách nevznikly otvory, kterými se hluk může šířit bez většího odporu. Proto i cihly s bočním zazubením je nutné ve vodorovném směru klást k sobě až na sraz! Napojení zvukověizolačních stěn na obvodové stěny se provádí pomocí akustické izolace, která se vkládá do svislé drážky tak, aby konstrukce nebyly pevně spojeny. Další způsob kolmého napojení na nosnou zeď je plochými nerezovými kotvami, které se vkládají do ložných spár. Zdi musejí být rovněž odděleny akustickou izolací. Stěny se pod stropní konstrukcí zakončí pomocí zvukové izolace (tzv. pružné ukončení).

Čtěte také: Zdění a využití retro cihel

Ochrana zdiva

Většina stavebních materiálů musí být při skladování na stavbě chráněna před povětrnostními vlivy. U cihel je nutné zabránit jejich provlhnutí, přičemž dostatečnou ochranou během skladování je jejich neporušená balicí fólie. Zásadně je třeba hotovou zeď chránit před provlhnutím, neboť se zejména v komůrkách svisle děrovaných cihel může naakumulovat voda, která by vysychala dlouhou dobu. Zvláště horní části stěn a parapetů se mají přikrýt nepropustnými obaly, aby se nevyplavila malta ze spár a aby se zabránilo tvoření výkvětů a vyplavování snadno rozpustných hmot. Teplota prostředí při zdění, tuhnutí a tvrdnutí malty by neměla klesnout pod + 5 °C, pro zdění se nesmí použít zmrzlé cihly a cihly, na kterých ulpívá sníh či led!

Finální úprava zdiva

Co se nejčastěji používá na finální úpravu zdiva zhotoveného z cihelných bloků? „Těsnost“ zdiva má také vliv na dosažení tepelně technických i zvukově izolačních parametrů zdiva. V určitých případech lze připustit jednostranné omítnutí zdiva. Pro vnější úpravu zdiva z tepelněizolačních cihel se nejčastěji používají omítkové systémy s lehčenou a ještě lépe s tepelněizolační jádrovou omítkou. Povrchovou úpravu poté tvoří pastovité omítky. V dnešní době nelze použít na cihelné bloky „klasické“ jádrové omítky. Ty jsou totiž svými vlastnostmi vhodné na zdivo z plných cihel. Další oblíbenou finální povrchovou úpravou zdiva je například dřevěný obklad nebo obklady tvořené z různorodých velkoformátových desek. Před jejich vlastní aplikací se ale na zdivo musí „nahodit“ například lehčená jádrová omítka. Obecně se dá říci, že na zdivo z cihelných bloků patří omítky. Jejich základní funkce spočívá nejen v ochraně zdiva před povětrnostními podmínkami, ale omítky zabezpečují i ostatní funkce zdiva.

Čtěte také: použití lícových cihel v praxi

tags: #zdeni #na #pul #cihly #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat povrch pro betonový bazén: folie, nebo nátěr?
• Kompletní průvodce zateplením střechy: izolace mezi a nad krokvemi
• Renovace koupelny s akrylátovou vložkou
• Podrobný přehled kotev Hilti M16 do betonu
• Souhlas sousedů pro drobné stavby