Zdravotní nátěry a ošetření palet pro bezpečné použití

Dřevěné palety jsou oblíbeným materiálem pro zahradní projekty, jako jsou vyvýšené záhony, kompostéry nebo zahradní nábytek. Jejich dostupnost a nízká cena z nich činí atraktivní volbu. Nicméně, aby byly bezpečné a dlouhodobě odolné, je důležité je správně ošetřit. Tento článek vám poskytne podrobný návod na ošetření palet s důrazem na bezpečnost a ochranu dřeva.

1. Výběr vhodných palet

Ne všechny palety jsou bezpečné pro zahradní použití, zejména pokud plánujete pěstovat jedlé rostliny. Při výběru palet mějte na paměti následující:

• Zkontrolujte označení:
  • HT (Heat Treated): Paleta byla tepelně ošetřena bez chemikálií.
  • MB (Methyl Bromide): Paleta byla fumigována methylbromidem, což je toxická látka. Tyto palety se nedoporučují používat (fumigace metylbromidem u nás ani v jiných státech EU není povolena).
  • DB (Debarked): Paleta byla odkorněna.
• Vyhněte se neoznačeným paletám: Mohou být chemicky ošetřeny nebo kontaminovány látkami, které mohou být nebezpečné pro rostliny i lidi.
• Stav dřeva: Vyberte si nové nebo minimálně použité palety bez viditelného poškození, skvrn od oleje či chemikálií.

2. Příprava dřeva

Před jakýmkoliv ošetřením je nutné dřevo připravit:

• Čištění:
  • Použijte vysokotlaký čistič nebo kartáč s mýdlovou vodou k odstranění nečistot a potenciálních chemických zbytků.
  • Nechte dřevo důkladně vyschnout na slunci, ideálně po dobu 24-48 hodin.
• Broušení:
  • Obruste povrch dřeva brusným papírem nebo bruskou, abyste odstranili třísky a nerovnosti.
  • Zaměřte se na hrany a spoje, kde se mohou zachytit nečistoty. Starý nátěr palet pečlivě vybruste smirkovým papírem, aby byl povrch hladký. Před novým nátěrem dřevo zbavte prachu a všech nečistot.
• Kontrola:
  • Zkontrolujte dřevo na přítomnost hřebíků nebo šroubů a odstraňte je pomocí kleští.
  • Pokud jsou v paletách praskliny nebo poškozené části, opravte je pomocí tmelu na dřevo.

3. Ochrana proti vlhkosti a hnilobě

Palety jsou obvykle vyrobeny z měkkého dřeva, které není odolné vůči vlhkosti. Bez ochrany může dřevo rychle hnít. Pro použití v blízkosti jedlých rostlin by měly být preferovány ekologicky šetrné produkty.

Metody ochrany:

• Impregnace:
  • Použijte ekologicky šetrné impregnace na bázi vody, které chrání dřevo před hnilobou a škůdci.
  • Aplikujte impregnační nátěr štětcem nebo válečkem ve dvou vrstvách.
  • Zahradní nábytek z palet je potřeba opatřit impregnačním nátěrem, který dřevo ochrání před červotoči, dřevokazným hmyzem a houbami. Při impregnování se vždy řiďte doporučeními výrobce.
  • Zahradní nábytek můžete naimpregnovat například prostředkem Xyladecor Xylamon HP nebo Luxol Impregnace. Tyto nátěry ale nejsou vhodné pro impregnaci nábytku určeného pro interiér.
• Nátěr:
  • Naneste venkovní barvu nebo lazuru určenou pro dřevo vystavené povětrnostním vlivům.
  • Pro delší životnost doporučujeme použít barvy s UV ochranou.
  • Před natíráním se rozhodněte, jakým druhem nátěru nábytek opatříte. Můžete volit mezi třemi možnostmi, a to mezi lazurou, lakem a barvou. Lazura dřevo obarví a zároveň zachová jeho přirozenou strukturu, ale téměř nekryje. Barva naopak kryje dokonale.
  • Při natírání interiérového nábytku použijte jednu vrstvu lazury bez impregnace nebo jednu vrstvu univerzálního základu a na něj dvě vrstvy vrchní barvy. Jiný postup je při natírání nábytku určeného pro exteriér.
  • Nezapomeňte, že paletový nábytek byste měli natírat za stálého a suchého počasí při teplotách 5 - 30 °C. Nátěr můžete provést i doma, ale musíte dbát na svou bezpečnost a dokonale větrat.
  • Pokud chcete palety ochránit, ale zároveň zachovat jejich přirozený vzhled, volte bezbarvý lak Luxol Lak s UV ochranou pro venkovní nábytek nebo Luxol Interiérový lak pro pokojový nábytek.
• Těsnění spojů: Spoje mezi prkny ošetřete silikonovým tmelem nebo speciálním těsnicím prostředkem, aby se zabránilo pronikání vody.
• Podkladová vrstva: Pokud budou palety v kontaktu se zemí, použijte pod ně štěrkovou vrstvu nebo plastovou fólii jako bariéru proti vlhkosti.

Tabulka: Vlastnosti a použití nátěrů

4. Bezpečnost při použití v zahradnictví

Pokud plánujete použít palety pro pěstování jedlých rostlin, věnujte zvláštní pozornost bezpečnosti:

Čtěte také: Bezpečnost při práci s OSB deskami

• Vložení bariéry: Mezi dřevo a půdu vložte plastovou fólii (například nopovou folii) nebo netkanou textilii, aby se minimalizoval kontakt půdy s potenciálně kontaminovaným dřevem.
• Pravidelná údržba: Každý rok zkontrolujte stav dřeva a obnovte ochranný nátěr podle potřeby.
• Vyhněte se chemickým ošetřením: Nepoužívejte tlakem impregnované dřevo ani jiné chemicky ošetřené materiály v blízkosti jedlých rostlin.

5. Prodloužení životnosti palet

Aby vaše zahradní projekty vydržely co nejdéle:

• Umístění: Umístěte konstrukce z palet na vyvýšené místo s dobrou drenáží, aby se minimalizoval kontakt s vodou.
• Pravidelná kontrola: Sledujte známky hniloby nebo napadení škůdci a včas zasáhněte.
• Údržba povrchu: Lazury, laky i univerzální barvy se každopádně obnovují v řádech let. Tenkovrstvá lazura by se měla obnovovat častěji než silnovrstvá nebo krycí barva na dřevo.
• Vlhko, střídání teplot, UV záření - to vše se propíše do rychlosti, s jakou ochranný nátěr degraduje. Palety se navíc většinou vyrábějí z měkkého dřeva, které vyžaduje častější péči.

6. Alternativy k paletám

Pokud si nejste jisti bezpečností použitých palet, zvažte alternativy:

• Použití nového neošetřeného dřeva.
• Kovové nebo plastové konstrukce pro vyvýšené záhony.
• Zakoupení certifikovaných zahradních materiálů.

7. Tipy pro konkrétní projekty z palet

Vyvýšené záhony:

• Použijte tepelně ošetřené (HT) palety jako rám záhonu.
• Vložte bariéru mezi půdu a dřevo (např. netkanou textilii).

Zahradní nábytek:

• Pro výrobu laviček či stolů použijte lazurované nátěry s UV ochranou.
• Zajistěte stabilitu konstrukce pomocí kovových spojek.
• Stůl na krytou terasu už vnímám jako dost ‚obytnou‘ záležitost, takže zde bych pro finální úpravu doporučila silnovrstvou lazuru, čirý lak nebo krycí nátěr (na dřevo nebo univerzální).

Kompostéry:

• Palety spojte šrouby do tvaru čtverce či obdélníku.
• Ošetřete impregnačním nátěrem odolným proti vlhkosti.
• Držák na rostliny a kompostér bych doporučila ošetřit biocidním napouštědlem a následně už pak dle libosti silnovrstvou nebo tenkovrstvou lazurou.

8. Zdravotně nezávadné nátěry pro interiér

Když se řekne, že láska prochází žaludkem, často si přitom představujeme, že vynikající kuchařka má, co se týká výběru partnera, dopředu vyhráno. Je to ale omyl, toto úsloví se vztahuje především na to, že rodina se schází u společného jídla stejně tak, jako to kdysi činili členové kmene a předtím příslušníci tlupy u uloveného mamuta. Rituál dělení kořisti utužuje vztahy a můžeme za něj považovat třeba společnou večeři. Proto je také důležité dobře barevně vyladit prostory, kde takový rituál probíhá, tedy kuchyň (v níž se rodinní příslušníci setkávají nejčastěji) či jídelnu.

Spolu s obývacím pokojem, který dnes daleko přesněji nazýváme multifunkční místností nebo pracovnou, to jsou takzvané aktivní prostory, kde můžeme s klidem využít živé barvy. Platí zde ovšem několik pravidel. Pestře zbarvené zařízení vyžaduje tlumenější tóny na stěnách a naopak. Teplé barvy - od světle žluté po červenou - prý mají povzbuzovat apetit, a to nejen co se týká jídla. Není divu, že právě kuchyň bývá v průzkumech (spolu s koupelnou) označována za oblíbené místo erotických aktivit... Vyhnout bychom se měli barvě hnědé, fialové, temně šedé nebo modré.

Živé a syté barvy se hodí také do dětského pokoje. I zde je však nutné počítat s barevností nábytku. Přestože děti barvy milují (a většinou preferují jen tu jednu jedinou), můžeme jim je špatným výběrem znechutit či je z jejich pokojíku vyhnat. Je dobré zvolit jednu barvu hlavní a k ní jednu či dvě doplňkové. Od věci není poradit se v konkrétním případě s dětským psychologem. V obou případech, tedy jak v kuchyni, tak v dětském pokoji, bychom měli volit nátěry stěn odolné a omyvatelné.

Čtěte také: Jak stavební materiály ovlivňují naše zdraví

Na opačnou stranu palety sáhneme v případě ložnice, jejíž barevnost by měla působit uklidňujícím dojmem. Stěnám by zde měly vládnout jemné tóny chladných barev, což je vlastnost modré a zelené v tlumených tónech, ty světlejší zase působí lehce a vzdušně. Mohou to být i pastelové variace béžové, odvážnější zkusí odstíny fialové či růžové, nikdy by ale naše oči neměly pocítit náraz syté červeně, zeleně nebo oranže.

V koupelně, pakliže nemá alespoň deset čtverečních metrů, by neměly převládat syté barvy, stejně tak na toaletě. Ty totiž mohou vzbudit klaustrofobické pocity. Nejvíce vhodná pro experimenty je multifunkční místnost (obývací pokoj), pokud je dostatečně velká a její jednotlivé části jsou určeny k různým aktivitám.

U každého prostoru pak musíme brát v potaz, na jakou světovou stranu jsou obrácena okna, a kam tedy svítí slunce ráno či naopak večer. To, že volba barev či čisté bílé v nátěrech interiéru dokáže opticky změnit velikost, je asi již zbytečné zdůrazňovat. Své představy si ostatně můžeme i otestovat. Na počítači si už lze pomocí jednoduchých programů vyzkoušet barvy a jejich kombinace v interiéru; bývají na stránkách firem vyrábějících nátěry. Dokonce lze program využít na snímku vlastního interiéru. Jednoduchý model vystřižený z papíru také pomůže. Nakonec ještě jeden tip - požadovaný odstín si nechte namíchat u prodejce a hlavně jej nejdříve vyzkoušejte v malém vzorku. Po zaschnutí barvy se totiž její tón většinou změní.

Výběr nátěru podle kvality

Jestliže jsme se rozhodli pro určitou barevnou paletu, čeká na nás výběr nátěru podle kvality. Stejně jako v celém stavebnictví se vývoj materiálu i technologií v oblasti nátěrových hmot posunul velice rychle kupředu a výběr pro neodborníka nemusí být jednoduchý. Nyní si můžeme vybrat z nabídky pro jednotlivé místnosti interiéru.

• Pro prostory s vyšší vlhkostí, jako jsou kuchyně a koupelny, nebudou vhodné nedisperzní nátěry, které jsou zároveň málo odolné. Tady bychom šetřit neměli. Použijme ty, které odolávají vlhkosti, propouštějí páru a jsou otěruvzdorné nebo dokonce omyvatelné, tedy kvalitní disperzní nátěry.
• Jiné nátěry, které snesou především fyzické ataky a k tomu jsou omyvatelné, se budou hodit do dětského pokoje.
• Podobné nároky asi budeme klást na výmalbu průchozích prostor, tedy chodeb nebo schodiště, kudy občas přenášíme nejrůznější rozměrná břemena nebo kde svoje drápky mohou testovat kočky nebo psi.
• Méně nároční, co se týká odolnosti, můžeme být ve společenských prostorách a ložnici, kde postačí otěruvzdorný nátěr, nejlépe opět disperzní. Levnější nedisperzní nátěry postačí na prostory s technickým zázemím, garáže, dílny a sklepy.

Výhodou kvalitních disperzních barev je to, že je lze přetírat bez obtížného odstraňování vrstvy staršího nátěru. Podklad je ale v každém případě potřeba nejdříve otestovat. Výborně se k tomu hodí zkouška lepicí páskou - po stržení by původní nátěr neměl odcházet s ní. Z některých povrchů totiž ani starý nátěr bez poškození neodstraníme a musíme je opravovat vyrovnávacími tmely.

Čtěte také: Které pórobetonové tvárnice jsou zdravější? Ytong, Porfix a jejich srovnání

Nanočástice a stříbro v nátěrech

V poslední době se do obliby dostaly takzvaně aktivní nátěry. Jejich použití uvítají především alergici na některé částice obsažené ve vzduchu, ale v zásadě jsou i výbornou ochranou všech členů domácnosti před škodlivinami a pachy včetně těch z cigaretového dýmu či připáleného tuku. Hlavním činitelem aktivních nátěrů jsou opět nanočástice oxidu titaničitého. Nátěr po zaschnutí vytváří složitě strukturovanou fotoaktivní vrstvičku, jež ke svému působení potřebuje sluneční světlo či alespoň zdroj UV záření. Jeho působení nemá vliv na vzhled nátěru, který vyniká samočisticí schopností.

Aktivní nátěry se nanášejí stejně jako jiné štětkou, válečkem či stříkáním. Neublíží malým výzkumníkům, kteří chtějí „ochutnat“ omítku, ani domácí fauně při olizování, flóře dokonce prospívají. Jediným omezením je podklad, který nesmí být z klížené hlinky. Z něj se totiž rychle odlupují. Fotokatalytický nátěr dobře odolává pokusům o různá graffiti našich potomků, navíc lze taková dílka poměrně snadno odstranit.

Antibakteriální nátěr je netoxický, biostatický nátěr bez vyplavování, obsahující aktivní ochranu v povrchové vrstvě s obsahem iontů stříbra, biocidu, fotokatalytických částic či silikátových disperzí. Antibakteriální barva je vyrobena na bázi pryskyřice, která vytváří bohatou biostatickou membránu, která využívá nejnovější technologie zapouzdřené ochrany v kombinaci s ionty stříbra, čímž se získá zcela bezpečného používání a nulového vyplavování do okolního prostředí. Barva zabraňuje růstu plísní a bakterií a iontová či fotokatalytická technologie přináší výhody v omezení šíření choroboplodných zárodků. Nanočástice stříbra spolehlivě likvidují mikroorganismy a vytvářejí tak zdravější prostředí.

Aplikací antibakteriálního nátěru je možné úplné zabezpečení provozní sterility jakýchkoli povrchů nebo prostorů vyžadujících nejpřísnější hygienická kritéria. Složení a funkčnost antibakteriálních barev vychází z laboratorních studií, které prokázaly, že každý mikroorganismus (plísně, kvasinky, houby, bakterie) má buněčnou stěnu, která mu dává tvar a drží ho pohromadě. Součástí buněčné stěny jsou ionty. Antibakteriální nátěrové hmoty s obsahem koloidního stříbra fungují na principu iontoměniče, který v místě dotyku buňky s nátěrem narušuje buněčnou stěnu. Tím dojde k jejímu zeslabení natolik, že vysoký vnitřní buněčný tlak způsobí její protržení a následnou smrt buňky, jelikož se jedná se o fyzikální jev nikoli o chemickou reakci. Buňka se proti tomuto útoku neumí účinně bránit, ani si vybudovat odolnost, jelikož to způsobuje přímo její samodestrukci.

Antibakteriální barvy splňují požadavky pro nátěry povrchů, které mohou přicházet do nepřímého styku s potravinami (nátěry stěn skladů potravin, jídelen, kuchyní, apod.), ale nesmí být použit na plochy, které jsou v přímém styku s potravinami.

9. Značení a bezpečnost nátěrů

O zdravotní nezávadnosti nátěrů a barev pro interiéry bychom se měli zajímat až na prvním místě. V zásadě se dá říci, že na trhu by se už žádné netestované objevit neměly. U současných nátěrových materiálů zákazníci dávají přednost vodou ředitelným barvám (pochopitelně nejen u malířských barev na zeď, ale i u nátěrů na ostatní druhy podkladů), jejichž vývoj je umožňuje aplikovat tam, kde to dříve bylo nemyslitelné. Jejich hlavní výhodou je absence výrazného zápachu, nevýhodou nutnost zvládnout techniku natírání, neboť rychle schnou.

Systém značení prostřednictvím písmen a číslic prozradí o barvě vše a rozsáhlá nápověda by měla být v každé prodejně. Tam zjistíme, zda je vybraný nátěr omyvatelný, zda dobře kryje a lze ho použít na ten určitý podklad, jestli se hodí do vlhkého prostředí nebo dovolí zdivu dýchat. Označení, které se týká potenciálně nebezpečných vlastností výrobku, je nazýváno jako S-věty a R-věty.

Dále se na produktu můžeme setkat se značkou EŠV, kterou dostává ekologicky šetrný výrobek. Značka shody CCZ zase deklaruje, že produkt vyhovuje příslušným technickým normám. Jestliže výrobce umístí na obal větu „Ekologicky šetrná barva“, měl by své tvrzení podložit certifikátem podle normy ISO 11024.

Při prozkoumávání všeho značení se pak musíme vyvarovat oblíbeného omylu - kolečko se zelenou šipkou v zeleném poli, takzvaný Grüner Punkt, se vztahuje k recyklovatelnosti obalu, nikoli zdravotní nezávadnosti obsahu. Zde asi chybu neuděláme, ale často se stává, že zbytek nátěru, kterým jsme renovovali venkovní truhlíky na kytky, pergolu či plot, se rozhodneme využít k vylepšení například botníku.

Pozor, nezávadnost barvy pro exteriér neznamená, že bude vyhovovat i pro interiér. Nejde jen o to, že se mohou ředit agresivnějšími rozpouštědly, ale mohou se z nich uvolňovat těkavé organické látky, označované jako VOC, i častějším otíráním.

Jinou chybou bývá nedodržení technologie nátěru, například doby schnutí nebo teploty, za níž se nátěr aplikuje. Tím pádem nemusejí správně proběhnout příslušné reakce a výsledkem je nejen menší odolnost a trvanlivost, ale třeba také to, že některé těkavé látky se chemicky nenavážou a postupně se z nátěru uvolňují.

Halogenovaná organická rozpouštědla obsahující v molekulární struktuře fluor nebo chlor mohou za určitých podmínek v ovzduší reagovat za vzniku nebezpečných dioxinů, rozpouštědla založená na arenech (starším názvem aromatických uhlovodících, tedy cyklických organických látkách) zase mohou působit na naše zdraví (potíže s dýcháním) i psychiku (víte, co umí toluen?), navíc jsou součástí takzvaného fotochemického smogu.

Nařízením vlády 25/1995 Sb. se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování. Na internetu lze vyhledat seznam S-vět a R-vět, které klasifikují příslušné chemické látky, tedy i nátěry a nátěrové hmoty. V současnosti spolu s dalšími státy přechází česká klasifikace na nové značení (do roku 2015) podle nové globální klasifikace, která zahrnuje další nebezpečné fyzikální vlastnosti a nebezpečné vlastnosti pro zdraví a životní prostředí. Tato klasifikace se označuje jako P-věty (nahrazují S-věty) a H-věty (namísto R-věty).

tags: #zdravotni #natery #na #palety

Oblíbené příspěvky:

• Historie Kostelce nad Černými lesy
• jak správně ukotvit plot do betonu
• Správné kotvení zábradlí
• Přečtěte si o neutrálním silikonu Ceresit Fusion
• Použití laminátu v průběhu věků