PergolyAnhydritová podlaha: Nevýhody, zkušenosti a praktické problémy
Anhydritové potěry zaznamenaly svůj rozkvět v minulých letech, hlavně v souvislosti s rostoucí oblibou systémů podlahových vytápění. Bývají doporučovány dodavateli z důvodu vysokých hodnot tepelné vodivosti a eliminaci rizika vzniku vzduchových kapes díky dokonalému obtečení kolem hadic nebo kabelů topných systémů. Anhydritová podlaha je moderní samonivelační potěr na bázi síranu vápenatého.
Tak jako ve všech oborech lidské činnosti, existují anhydritové potěry kvalitní i nekvalitní, pevné i méně pevné, zkrátka povedené a nepovedené. Hlavní roli tak hraje pochopitelně zkušenost aplikátora potěru a zvolený druh potěru - anhydritové potěry bývají dodávány s pevností tlaku od 20 MPa do 30 MPa a pevností v tahu 4 MPa až 6 MPa. Velká část problémů s těmito potěry tak bývá způsobena snahou na podkladu ušetřit, volbou co nejlevnějšího řešení a samotným neodborným provedením. Anhydritové potěry bývají dodávány i v pytlované formě, která láká k provádění i kutily bez řádných zkušeností. Nicméně na stavebním trhu je celá řada odborných firem majících bohaté zkušenosti s prováděním anhydritových potěrů a celá řada kvalitních materiálů.
Co je anhydritová podlaha a její složení?
Anhydritová podlaha je speciální druh potěru, který je vyroben z anhydritového pojiva, písku a vody. Anhydritové pojivo se vyrábí ze speciálního vápence, tzv. energosádrovce, který je rozemlet na jemný prášek a je přidána voda. Následně se využívá reakce s oxidem hořečnatým, která zajistí základní část pojiva. Pro výrobu anhydritových podlah se používá nejčastěji termický anhydrit, který se získává tepelným zpracováním z energosádrovce. Další možností je syntetický anhydrit, který vzniká jako vedlejší produkt při výrobě kyseliny. A poslední možností je přírodní anhydrit. Ovšem anhydrit (800 kg/m³) je jen jednou ze složek při výrobě anhydritové podlahy. Další jsou voda (300 litrů/m³), písek frakce 0/4 (zrno o velikosti 0 až 4 mm, 1300 kg/m³) a blíže nespecifikovaná chemie (10 litrů/m³), která ulehčuje roztékání namíchané směsi. Jeden krychlový metr anhydritové lité podlahy váží po vyschnutí cca 2 100 kilogramů, v případě mokré podlahy při ukládání anhydritu je to cca 2 400 kg.
Anhydritové lité podlahy se realizují již více desítek let, jde tedy o produkt ověřený, ověřenou technologii betonování, ale i ověřený materiál, protože právě ten se od tradičního betonu zásadně liší. Anhydritová směs se vyrábí ve stavu vysoké tekutosti (konzistence F6). Anhydritové směsi řadíme mezi samozhutnitelné betony a právě díky samozhutnění se v anhydritech vyskytuje jen minimální množství vzduchu.
Zásadní rozdíl mezi anhydritovým a cementovým pojivem je, že se anhydrit při reakci s vodou nesmršťuje. Anhydritové podlahy jsou ideálním řešením pro byty a interiéry rodinných domů. Jejich časté využití je i při vyrovnávání nerovných podlah ze zavlhlých směsí (tedy nerovných tradičních betonů).
Čtěte také: Jak na rekonstrukci trámové podlahy
Nevýhody anhydritové podlahy
Mezi hlavní nevýhody anhydritové podlahy patří její náchylnost na vlhkost. Anhydritové podlahy mají nevýhodu, pokud je v místnosti příliš velká vlhkost. Podlaha se může poškodit při kontaktu s vlhkostí nebo vodou. V takových případech může postupně ztrácet své vlastnosti. Anhydritové potěry nelze používat v prostorách se zvýšenou vlhkostí (sauny, bazény, …).
Náchylnost na vlhkost, a to i vlhkost vzdušnou - je nejvýraznější nevýhodou. Nejde však o rekci na vodu při běžných nehodách počínaje rozlitou vodou v místnosti například z vědra. Tyto nehody patří do běžného schématu provozu stavby a konstrukce, která by takové zacházení nevydržela by ani nemohla být nikdy schválena k takovému používání. Jen pro představu - po 48 hodinách od realizace anhydritové podlahy je podlaha už pochozí a je možné ji lehce zatěžovat. Po týdnu od realizace podlahy jí pak většina z Vás dává už pěkně zabrat. V případě menších provozních nehod je zbytečné se jimi vůbec zabývat, ty na životnost podlahy vliv nemají a prostě k tomu ke všemu patří.
Závažnější problémem by tedy byla například havárie vodovodního potrubí, kdy se podlaha opravdu namočí a ztratí část své pevnosti, dokud problém nevyřešíme a podlahu nenecháme důkladně vyschnout. To samé platí v případě, kdy voda nateče do podlahy například z patra nad podlahou. Podlaha se prostě musí nechat důkladně vyvětrat. Anhydritová podlaha po namočení ztrácí část své pevnosti. Ovšem po opakovaném vysušení se nám opět vrátí pevnost anhydritové podlahy do původního stavu! To samé ale platí i pro podlahy betonové, i potěrový beton totiž není vodě odolný materiál (ten se používá pouze v konkrétních případech a je drahý, např. silnice, vodní stavby apod.). Dokonce i vzlínající vlhkost dovede rozložit betonový potěr. Například u betonových koupelen můžeme bez hydroizolace počítat s životností nejvýše 10 až 15 let. Pravidelnému zatékání do konstrukce podlahy navíc lze úspěšně zabránit použitím hydroizolační ochrany (koupelna, záchod, kuchyně a technická místnost). Horší je to ale z pravidelným zatékáním vody do konstrukce a nebo z havárkou. Pravidelnému zatékání do konstrukce podlahy se dá úspěšně zabránit použitím hydroizolační ochrany. Ta se používá v koupelně, záchodě a technické místnosti.
Další nevýhodou může být vyšší cena než u jiných podlah. Určitě budete muset počítat s trochu vyšší cenou než u jiných podlah. A to může mít vliv na Vaše rozhodnutí.
Aplikace potěru je sice snadná, ale na rozdíl od jiných typů potěrů složitější. Určitě se neobejdete bez speciálního vybavení a znalostí. Anhydritový potěr sice velmi rychle uschne, ale nemá v dané chvíli ještě své ideální vlastnosti.
Čtěte také: Která podlaha je lepší?
Problémy a zkušenosti při pokládce anhydritové podlahy
Před pokládkou na anhydritové potěry je nezbytné zohlednit několik důležitých faktorů. Úplně první činností podlaháře by měla být kontrola, zda byl potěr řádně obroušen. Po vylití a zatuhnutí se na anhydritu vytváří tenká vrstva - tzv. „šlem“, který musí být odstraněn zbroušením. Nedojde-li k jejímu odstranění, anhydrit vysychá mnohem pomaleji. Na vrstvu šlemu se nesmí pokládat podlahové krytiny, obzvláště krytiny lepené k podkladu. Odstranění šlemu se provádí cca po 7-14 dnech od vylití. Tento proces by měl být proveden realizátorem podkladu. V praxi se tomu často neděje a stavební firma maximálně informuje zákazníka, aby tuto činnost provedl podlahář před pokládkou krytiny.
Přestože jsou anhydritové potěry samonivelační, tedy teoreticky by jejich aplikace měla přinést výsledek rovné plochy, nebývá tomu tak vždy, krizovým místem bývají hlavně rohy místností. Musí se vylívat na uklizený podklad - i drobné nečistoty zanechané na podkladu se v anhydritu vyplaví na povrch, kde následně zatuhnou a mohou rušit jeho rovinnost.
Mezi nejdůležitější procesy kontroly podkladu patří měření zbytkové vlhkosti. Zvláště u tohoto typu podkladu nesmí dojít k zanedbání, protože výrobci a normou požadované zbytkové vlhkosti podkladu povolené pro pokládku podlahových krytin jsou podstatně nižší, než je tomu u cementových potěrů. Požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti je stejná pro všechny typy podlahových krytin - je udávána v hodnotě 0,5 % u podkladů bez podlahového topení, 0,3 % u podkladů s podlahovým topením. Specifika pokládky jednotlivých krytin na anhydritové potěry jsou odlišná.
Srovnání anhydritové a betonové podlahy
Často je rozšiřován mýtus, že tradiční betonové podlahy lépe akumulují teplo než anhydrit, není to však pravda. A argumenty jsou čistě fyzikální. Přitom platí, že materiály s vysokou objemovou hmotností a dobrou vodivostí tepla dokážou teplo akumulovat lépe než materiály s menší objemovou hmotností a horší tepelnou vodivostí. V praxi se pak anhydritové podlahy realizují v menší vrstvě než podlahy betonové, jelikož jsou pevnější v ohybu a nejsou při svém zrání vystavené objemovým změnám. A právě zde nastává zásadní rozdíl v akumulaci tepla. Pro dosažení stejné pevnosti potřebujeme silnější vrstvu betonu.
Tabulka: Srovnání tloušťky a hmotnosti anhydritové a betonové podlahy pro stejnou pevnost
| Typ podlahy | Tloušťka | Hmotnost |
|---|---|---|
| Anhydritová podlaha | 60 mm | cca 120 kg/m² |
| Betonová podlaha | 100 mm | cca 175 kg/m² |
V tomto srovnání dosahuje vyšší akumulace tepla podlaha betonová. Dalším nesmyslným argumentem bývá rychlé vychladnutí anhydritu. Ovšem v praxi podléhá uvolňování tepla z podlahy tepelným ztrátám objektu. Pokud si budova drží teplo a má nízkou tepelnou ztrátu, teplo se z podlahy vždy uvolňuje postupně, nikoliv naráz, což nahrazuje tepelnou ztrátu. U anhydritu dojde k rychlejšímu vychladnutí v místech s vyšší tepelnou ztrátou. Třeba i při větrání dovede anhydritová podlaha uvolnit teplo rychleji. To je však naopak výhoda a nikoli nevýhoda.
Čtěte také: Příprava anhydritové podlahy před pokládkou
A co víc, pokud chceme opravdu zlepšit akumulaci tepla v podlaze, doporučuje se použít anhydritovou podlahu ve větší síle (např. 80 mm, 160 kg/m²). Není porézní, což přináší lepší vlastnosti při užívání na podlahovém topení, byť má stejný součinitel tepelné vodivosti jako cementová mazanina.
Výhodou anhydritu oproti betonu je menší hmotnost, větší rovinatost a především rychlejší přenos tepla. Nevýhodu je to, že neodolává dlouhodobě vlivu vlhkosti.
Cena anhydritové podlahy
Pokud máte zájem vědět, jak se pohybuje u anhydritové podlahy cena, tak věřte, že je to okolo 220 - 350 Kč za 1m² podlahy. Klíčovou roli u ceny hraje skutečné množství anhydritu, které spotřebujete. Například pytel anhydritové směsi Baumit Alpha 2000, ve kterých se směs prodává, Vás vyjde na 185 Kč za 30 kg.
tags: #anhydritová #podlaha #nevýhody #zkušenosti #problémy
