Anhydritové potěry ve spádu a jejich použití v podlahových konstrukcích

V současné době si lidé oblíbili lité podlahy, které slibují vytvoření rovné, kvalitní a odolné podlahy s přesným rozložením směsí na milimetry. Anhydritový potěr patří dnes k nejpoužívanějším podkladům v novostavbách, zejména tam, kde se kombinuje s podlahovým vytápěním. Má výbornou rovinnost, velmi dobrý přenos tepla a rychlou pokládku. Anhydritový potěr je litý potěr na bázi síranu vápenatého.

Spádové vrstvy plochých střech

Každá plochá jednovrstvá střecha musí mít vrstvu, která zajistí spád povrchu a odtok vody z povrchu. Tento spád lze zabezpečit několika typy materiálů. Materiálů, které vytvářejí spádové vrstvy plochých střech je mnoho. Mohou to být spádové polystyrénové klíny, beton s vylehčeným kamenivem, nebo cementová pěna Poriment.

Porovnání materiálů pro spádové vrstvy

Spádové klíny z polystyrénu mají výhodu v nižším součiniteli tepelného odporu než ostatní uvedené materiály, nevýhoda je ale ve výrazně vyšší ceně a pracnosti. Nevýhodou lehčeného betonu je jeho vysoká cena a problematické ukládání. Lehčený beton se musí ukládat klasickou velkou betonpumpou, což je jednak nákladné, a hlavně vzhledem k vysokým čerpacím výškám i problematické.

Cementové pěny Poriment sice nemají tak nízký součinitel tepelné vodivosti jako polystyrén, jsou však výrazně levnější a jejich ukládka je jednodušší. Postačí malé šnekové čerpadlo na potěry a gumové hadice se dají bez problémů vést již téměř dokončeným interiérem nebo po fasádě.

Výběr typu Porimentu

Rozhodnutí, který konkrétní typ Porimentu použijeme, závisí na požadavcích, jež jsou kladeny na spádovou vrstvu. Zejména je nutné dopředu specifikovat způsob uchycení izolací, položených na spádové vrstvě. Pokud budou izolace přitavené ke spádové vrstvě a budou ještě přitížené dalšími vrstvami, můžeme použít základní typ cementové pěny s polystyrénem Poriment PS. Jestliže se izolace mají kotvit do spádové vrstvy, dá se použít Poriment WS.

Čtěte také: Vše o anhydritových podlahách a jejich úpravě

Dalším parametrem výběru typu Porimentu je objemová hmotnost a na ní závislý součinitel tepelné vodivosti λ. Nejnižší objemovou hmotnost a součinitel tepelné vodivosti má Poriment PS. Z hlediska aplikace je důležitá i hodnota maximálního spádu a výška najednou betonované vrstvy. Poriment PS drží maximálně do spádu 8 % při tloušťce vrstvy 30 cm.

Anhydritové potěry v podlahových konstrukcích

Anhydritové potěry jsou určeny pro lité vyrovnávací (podkladní) vrstvy podlah zejména v obytných, občanských a průmyslových objektech s provozním zatížením do 7,5 kN.m-2. Anhydritové lité potěry jsou velmi vhodné také pro systémy podlahového vytápění - skladba potěru je homogenní v celé tloušťce bez dalšího hutnění, což zajišťuje dobrou tepelnou vodivost a není potřeba dilatovat jednotlivé topné okruhy.

Produkty jsou vyvinuty a vyráběny v České republice a plně nahrazují původní sortiment KVK pro anhydritové podlahy. Lité anhydritové podlahy Sikafloor Anhydrite Screed jsou určené do interiéru ve výstavbě bytových a rodinných domů, v administrativních a obchodních prostorách a v objektech lehkého průmyslu. Materiál umožňuje vytvořit ideálně rovnou plochu pod finální nášlapnou vrstvu (plovoucí podlahy, koberce, parkety, apod.). Je vhodný jako podklad pro všechny běžné podlahové krytiny.

MFC Anhydrit 020 (025 a 030) je čerstvá samonivelační potěrová směs na bázi síranu vápenatého (anhydritu), plniva, přísad a vody. Při vytvrzování potěru dochází k tvorbě krystalové struktury; relativně velké a kompaktní krystaly se mezi sebou celoplošně spojují, a tak vzniká jen minimální množství dutých prostorů. Míchací a dopravní zařízení TransMix/Bremat je určeno především pro výrobu tekutých potěrů a to přímo na stavbě zákazníka.

Typy anhydritových potěrů dle funkce

V závislosti na konkrétních požadavcích na podlahovou konstrukci se anhydritové potěry dělí na několik typů:

Čtěte také: Průvodce: Anhydritové podlahy Liberecký kraj

1. Spojovací anhydritový potěr

Spojovací anhydritový potěr má za účel vyrovnávat nerovné podklady a připravit je na další použití. Tyto anhydritové spojovací potěry se spojí s nosným podkladem na celé ploše a nesmí být tato plocha anhydritové podlahy přerušena. Tím vzniká schopnost anhydritové podlahy přenášet síly na podkladní vrstvu. Spojovací potěry mají zpravidla za úkol vyrovnat a připravit nerovný povrch nosného podkladu pro další použití. Spojovací potěry musí být spojeny s nosným podkladem po celé ploše a to pevně a bez přerušení. Takto lze zajistit přenos působení případných sil přímo na podkladní vrstvu.

Příprava podkladu pod spojovací anhydritový potěr

Podkladní anhydritový potěr musí vyschnout a vytvrdit předtím, než začneme pokládat vrchní vrstvu anhydritové podlahy. Podkladový anhydritový potěr musí mít dostatečnou pevnost, být čistý, bez prasklin, bez případných zbytků jiných látek, které by mohli v konečném důsledku negativně ovlivnit naši anhydritovou podlahu a způsobit její narušení. Pokud je podklad pro anhydritovou podlahu savý, což se stává například u betonových podlah, musíme tento podklad ošetřit tak, aby nedocházelo k předčasnému a zrychlenému úbytku vody v podkladu. K tomu slouží penetrace před vylitím konečné vrstvy anhydritové podlahy. Síla této vrstvy anhydritového potěru nemá vliv na budoucí vlastnost zatížitelnosti anhydritové podlahy. Řídíme se ale pravidlem, že vrstva podkladu budoucí anhydritové podlahy bude 3x největší zrnko písku.

Vrstvení od spodu u spojovacího potěru je takovéto: nosná konstrukce, penetrace, vlastní anhydritová podlaha. U krajů pak krajový pás a omítka.

2. Anhydritový potěr na separační vrstvě

Tekutý potěr na separační vrstvě je potěrem volně pohyblivým. Tento způsob se použije tehdy, pokud podklad není vhodný pro pokládku spojovacího potěru. Často se tento způsob používá k rychlé a cenově výhodné sanaci podlah ve starých zástavbách. Tato vrstva má vlastně za úkol umožnit anhydritové podlaze volný pohyb po podkladu.

Příprava podkladu a separační vrstva

Jestliže tuto separační vrstvu pod anhydritový potěr pokládáme, musíme mít na stěnách již omítku. Opět dbáme na čistotu a suchost podkladu. Nemůže se stát, že nám na podkladu pro anhydritovou podlahu zůstaly praskliny nebo dírky, jiné povrchové nevhodnosti. I potrubí a jiné vyšší konstrukce vedené pod anhydritovou podlahou musí být zarovnané, aby byl v konečném důsledku podklad anhydritové podlahy rovný. Na částech krajových musíme umístit tzv. krajové pásy. Tím myslíme místa, kde nám anhydritová podlaha bude končit tj. u stěn, topení, sloupků, vyvýšenin. Separační podanhydritová vrstva by měla být ve dvou vrstvách. Nesmí zde vzniknout žádné nerovnosti, vlny, přeložení a přeložení. Tato vrstva pro anhydritovou podlahu musí mít přesah asi kolem 10 cm. Separační vrstvu můžeme vytvořit netkanou tkaninou, polyetylenovou fólií, syceným papírem, povrstveným papírem apod. Tato separační vrstva pod anhydritovou podlahu musí mít svařené nebo slepené jednotlivé části v celek. Tomu pak říkáme vodotěsná vana. Vrstva potěru se řídí pevností třídy anhydritového potěru.

Čtěte také: výhody anhydritových podlah

Vrstvení od spodu u separačního potěru je takovéto: nosná konstrukce, vyrovnání podkladu, separační vrstva a anhydritová podlaha. U stěny nebo překážky opět krajový pás a omítka.

3. Anhydritový potěr na izolační vrstvě (zvuková izolace)

Zvýšené požadavky na zvukovou izolaci, zvláště v bytové výstavbě, vyžadují podlahovou konstrukci s potěrem na izolační vrstvě. Právě u těchto podlahových konstrukcí je minimální síla vrstvy potěru závislá na očekávaném provozním zatížení a navíc i na stabilitě izolační vrstvy. Děláme-li podlahu třeba v prvním patře obytných prostor, často můžeme požadovat i omezení zvuku. K tomu máme jako další vrstvu naší anhydritové podlahy určenou zvukovou izolaci pod anhydritový potěr. Zde již potřebujeme odvodit minimální tloušťku od očekávaného zatížení místa, kde bude naše anhydritová podlaha umístěna. Méně stlačitelný materiál patří nahoru. Potrubí a překážky opět rovnáme do roviny užitím vyrovnávacího anhydritového potěru nebo další vrstvou izolací. Znovu je potřeba klást vše na suchý a čistý povrch naší budoucí anhydritové podlahy. Nezapomeňme také na svědomité uložení krajových pásů u vzestupných částí. Dále pamatujme na správnou dimenzaci kvůli stlačitelnosti pásu alespoň 6 milimetrů. Mohly by nám jinak vznikat mosty zvukové i tepelné. Před tím než začneme pokládat anhydritovou podlahu, chcete-li anhydritový potěr, musí být opět utěsněna vana, a to tak, že nepropustně. Další věc je nezapomenout vytáhnout okraje.

Vrstvení odspodu u potěru na izolační vrstvě je nyní nosná konstrukce, izolační vrstva, separační vrstva, anhydritová podlaha. Opět krajový pás a za ním omítka vedoucí až k nosné konstrukci pod anhydritovou podlahou.

4. Topný anhydritový potěr

Topný potěr je přímo vytápěný potěr, který je většinou položen jako potěr plovoucí. Předností anhydritového tekutého potěru je, že zcela a bez jakýchkoliv mezer opláští vodiče topení a zajistí tak optimální přenos tepla. Tloušťka potěru je přitom ovlivněna umístěním vodičů topení v potěru. Pokládá se plovoucí a zcela opláští vodiče topení. Tím vzniká dokonalý přenos tepla. Tloušťku ovlivňuje síla topných vodičů. Opět se řídíme pravidly. Izolační vrstva se stlačitelností do 5 mm, krajový pás 10 mm tloušťka, možnost volného pohybu desky na všech stranách a to dostatečně, aby nebylo omezení v důsledku teploty a tím později došlo k poškození anhydritové podlahy. Izolace a potrubí dáváme do roviny, aby bylo vše pěkně stejně a rovnoměrně zakryto a neovlivnilo to rovinnost anhydritové podlahy. Nezapomeňte opět na kontrolu vlhkosti (zbytkové). Konstrukce topení nesmí zasahovat a protínat konstrukční spáry. Anhydritové potěry mají nízkou roztažnost a je-li nám to na škodu, musíme třeba u přechodů mezi teplotně rozdílnými plochami, užít dilatační spáry. A to nejpodstatnější je, že vodiče, které budeme zalívat do anhydritové podlahy, musíme mít naplněné vodou a vodotěsné. Vstupní teplota nesmí být vyšší než 55 stupňů C. Po vylití anhydritové podlahy anhydritovým potěrem, můžeme topení zapnout nejdříve za 7 dnů. Jinak bychom ohrozili kvalitu anhydritové podlahy.

Anhydritové potěry ve spádu - specifika

Provádění podlahy ve spádu již vyžaduje praxi a především dostatečnou zkušenost s nastavením výšek a také práci s materiálem. Ono totiž pomocí litých potěrů nelze spád vytvořit, což je celkem pochopitelné. Ale to neznamená, že to nelze zrealizovat. V první řadě je dobré si uvědomit, kde vůbec spád chcete nebo potřebujete. Právě pečlivá příprava zajistí, že podlahový potěr bude rovnoměrně podpírán a vyřeší se tak odpovídající spád. Přirozeně existuje mnoho chyb, kterým se můžete vyhnout tím, že provedete neodbornou realizaci. Proto je daleko lepší svěřit práci odborné firmě, která si poradí jak s rovnou podlahou, tak spádem, který bude rozhodně fungovat.

Realizační firmy, které budou certifikované, tak vykazují nejen vysokou kvalitu provedených podlah, ale také mají komplexní znalost problematiky podlah. Tím samozřejmě mohou doporučit jen to nejlepší pro vaši podlahu. To nejen při výběru vhodného potěru, ale právě při realizaci spádu v místnosti nebo prostoru.

Řešení odtokového žlábku se provádí tak, že se místo sprchového koutu vynechá a provede se vybetonování klasickým potěrem. Anhydritovou podlahu provedeme v tomto místě o cca 30 mm níž, než je plánovaná nejnižší výška podlahy ve sprchovém koutě. Následně se provede "betonáž" do spádu. Protože jako podklad slouží anhydrit, není nutné používat speciální vysokopevnostní potěr, ale stačí už běžný cementový potěr. Anhydritová podlaha se provádí do výšky hrany odtokového kanálku. Většinou je tato část problematická. Samotná montáž jako taková je jednoduchá, problém nastává, když proměřujeme stavbu. V 90% případů je žlab nastaven do špatné výšky a musíme ho předělávat. Ideální ukotvení žlabu je na stavěcí nožičky s možností nastavení výšky. Pokud není podstavec pevně ukotven do podlahy (např. v přízemí se to většinou nedělá kvůli hydroizolaci), je ideální ho seshora něčím zatížit. Odtokový kanál nemusí být instalován jako plovoucí.

Důležité technologické kroky a úskalí anhydritových potěrů

Anhydritový potěr je velmi kvalitní podklad pro moderní podlahy i podlahové vytápění. Současně ale vyžaduje přesné dodržení technologických kroků.

1. Schnutí anhydritové podlahy

Vyschnutí anhydritu není snadné a časově se můžeme bavit o horizontu 3-6 měsíců za ideálních podmínek v novostavbách. Jiné to je ve starší vyschlé výstavbě, kde počítejte 3-4 měsíce. Jediné, kdy anhydrit ušetří čas, je při vylévání realizační firmě, ale zákazníkovi ani náhodou. Anhydritové potěry mají nízkou roztažnost a je-li nám to na škodu, musíme třeba u přechodů mezi teplotně rozdílnými plochami, užít dilatační spáry.

Na schnutí anhydritu má vliv mnoho faktorů a okolností, které lze eliminovat za zvýšení nákladů. Sám o sobě bez pomoci snadno nevyschne v uváděné době. V době, kdy se na stavbě leje anhydrit, probíhají potom další práce - mokré procesy. Jakákoliv zvýšená vlhkost jde zpět do podlahy. Za další u novostaveb jsou mokré i zdi. Vlhkost cementu nevadí, což u anhydritu není možné, ten by se rozpadl. Takže rada zní, honíte termín stavby? Jste v časovém presu? Pokud máte podlahové vytápění, velký obývací prostor a v něm několik topných smyček, které se natápí různě, je potřeba podklad rozdilatovat dle topných okruhů.

K vysoušení anhydritu je potřeba topit, větrat a také si pomoct průmyslovými odvlhčovači. Budete překvapeni, kolik vody z něj za den vylejete. Zejména když se anhydrit leje v létě, kdy je vzdušná vlhkost větší než v zimě a zákazník nebude přeci topit do podlahy, když jsou venku 30°C vedra. Natož když začnou deštivé dny, v noci sychravo, to jsou všechno faktory, které ovlivňují schnutí anhydritu.

2. Broušení anhydritového potěru

Anhydritové potěry se musí brousit. Na povrchu anhydritu se vytváří tzv. šlem - syntr, který tam nesmí být. Nemá žádnou pevnost. Musí se odbrousit. Broušení povrchu anhydritového potěru je povinné. Pro lepené podlahy a podlahy na podlahovém topení je broušení nutné. Hladké, co vidíte někdy na povrchu, musí pryč, je to šlem - syntr, který tam nemá - nesmí být. Nemá žádnou pevnost. Musí se ODBROUSIT.

Anhydrit má být spíše než přebroušen, tak odbroušen do takové hloubky, až se dostanete na plnivo. To znamená, to krásné hladké, z čeho se zákazníci posadí na zadek, jak je to super ten anhydrit, tak to musí pryč. Nemá to vůbec žádnou pevnost, odolnost a trvanlivost. Stačí vzít propisku a vyškrábete to ven. Podlahář dojde a chce anhydrit brousit na plnivo, aby k tomu dostatečně držela samonivelační hmota. O broušení a nivelaci totiž nikdo zákazníkovi neřekl a vnímá to jako že to je zbytečné.

Realizační firmy už se docela zdokonalují a tu rovinnost splňují v rámci ČSN 744505, kde norma udává rovinnost podkladu +/- 2mm na 2metrové lati. Co ale anhydrit nesplňuje a norma ukládá, je hladkost. Není hladký. Nezapomeňte, že to hladké, co vidíte někdy na povrchu, musí pryč, je to šlem - syntr, který tam nemá - nesmí být. Nemá žádnou pevnost. Musí se ODBROUSIT.

3. Dilatace

Pokud máte podlahové vytápění, velký obývací prostor a v něm několik topných smyček, které se natápí různě, je potřeba podklad rozdilatovat dle topných okruhů. To vám realizační firma udělá mnohdy automaticky, aniž by se pídila po informaci, jaké topení a systém bude v podlahovce fungovat, jak bude regulováno. Tím máte zaděláno dál na průšvih, protože i následnou nášlapnou vrstvu bude potřeba rozdilatovat a dilatace přenést až na pohledovou nášlapnou vrstvu krytiny. Tohle vše platí, pokud si zvolíte jakoukoliv měkčenou krytinu jako je PVC, CV, linoleum, lepený korek, kaučuk, ale i dlažba by měla mít udělané dilatační přechody. Již jsem viděl nerespektování dilatací a dlažba praskla tam, kde neměla, v půlce dlaždice a žádné flexibilní lepidlo to nezachránilo. A platí to i v případě celoplošného lepení dřevěných podlah. Samozřejmě to má i řešení, ale je dosti nákladné.

Pokud máte „chytrou domácnost“ a podlahovka natápí stejnoměrně, můžete si ledacos dovolit udělat jinak, ale tam už ten základ musí udělat anhydritáři, při lití potěru samotném - nedilatovat okruhy a udělat dilatace pouze obvodové. Což se jim většinou nechce, protože se kryjí, aby jim to nepopraskalo.

4. Pokládka krytin

Ano, můžete položit jakoukoliv krytinu, jste investor, ale podlahář to neudělá, protože to bude vypadat strašně. A norma a správná praxe mu to i zakazuje. Zde je největší rozčarování a překvapení pro zákazníka. Podlahář dojde a chce anhydrit brousit na plnivo, aby k tomu dostatečně držela samonivelační hmota. O broušení a nivelaci totiž nikdo zákazníkovi neřekl a vnímá to jako že to je zbytečné. Přeci mu řekli anhydritáři, že to bude rovné, může na to položit cokoliv a to brzy. Proto si taky ten anhydrit nechal vylít za drahé peníze, aby ušetřil. A teď dostává zcela jiné informace od podlaháře. Podlaháře, pokud zákazník nerespektuje odbroušení a nivelování anhydritu, slušně pozdrav a dej si odchod. V tento okamžik předcházíte pozdějším reklamacím a potížím.

Pokud již máte anhydritové potěry rozdilatované, lze pokládat na takový podklad krytiny, které mají nějaký nosič v podobě HDF desky nebo dřeva a pouze plovoucím způsobem - nelepit. POZOR jde to lepit, existuje řešení, ale stojí to nemalé peníze. Takže zase investovat navíc. Tam se ale mnohdy dostáváme do potíží s výškou. Byla vyprojektovaná vinylová podlaha o tloušťce 2mm + lepidlo a pod francouzskými dveřmi máte max. 4mm. Kdo by se s tím nejednou neshledal. To vyjde…. No ale najednou zákazník zjišťuje, že nevyjde. Anhydrit se musí pod takové krytiny odbrousit a znivelovat.

5. Nátopná zkouška

U anhydritu na podlahovém topení je nutné provést tzv. nátopnou zkoušku. Lze na anhydrit pokládat podlahu bez nátopné zkoušky? U podlahového topení ne.

Shrnutí a doporučení

Anhydritové potěry nabízejí řadu výhod, jako je výborná rovinnost, dobrý přenos tepla a rychlá pokládka. Aby však bylo dosaženo optimálních výsledků a předešlo se problémům, je klíčové dodržovat technologické postupy a být si vědom specifických požadavků anhydritových podlah. Mezi ně patří povinné broušení povrchu, správné řešení dilatací, pečlivá kontrola vlhkosti a nutnost provedení nátopné zkoušky u podlahového vytápění.

Je důležité, aby zákazníci dostávali úplné a pravdivé informace o všech aspektech anhydritových potěrů, včetně jejich výhod i potenciálních nevýhod a nutných dodatečných nákladů. Spolupráce s certifikovanou a zkušenou realizační firmou je zásadní pro dosažení kvalitní a funkční podlahové konstrukce, ať už se jedná o rovnou plochu nebo plochu se spádem.

tags: #anhydritove #potery #ve #spadu

Oblíbené příspěvky:

• úprava notifikační lišty starších Androidů
• Průvodce mixováním a hlasitostí
• Vše o fasádních nátěrech
• Jak vybrat a nalepit chromové lišty na hrany auta
• komplexní průvodce vinylovými podlahami