Asfalt Štěpána Kopřivy: Pekelná jízda do nitra nekonvenčního inferna

„Asfalt“ od Štěpána Kopřivy je doslova jízda! Temná, drsná a neskutečně zábavná kniha, u které se dlouho nikdo tak nezasmál, asi od dob prvotin mistra Kulhánka. Pan Kopřiva mistrně spojuje prvky hororu, černého humoru a akce do příběhu plného originálních postav a napětí.

Kopřivův Asfalt je zajímavým dílkem, které vás vezme za ruku a zaručeně vás nepustí, dokud neotočíte poslední stránku. Je to brutální, originální a zároveň hluboké čtení, které přináší nekonvenční pohled na peklo. Příběh je plný drsného humoru, napětí a osobitých postav, které vás nutí přemýšlet, co všechno jsme schopni udělat, abychom se dostali tam, kam chceme. Kopřiva vytváří fascinující mix krimi, thrilleru a satiry, který je stejně chytrý, jak je vtipný.

Asfalt není jen o asfaltu, jak si možná myslíte, ale o lidských příbězích, které jsou stejně klikaté a překvapivé jako cesta, po které se proplétáme. Pro každého, kdo má rád nekompromisní literaturu s pořádnou dávkou cynismu, je „Asfalt“ nezbytnost!

Peklo, jak ho (ne)známe

Přemýšleli jste někdy co přijde po smrti? Jestli vůbec je něco jako nebe, peklo, očistec? No. Možná jo. Ale to peklo, do kterého po smrti poslal Kopřiva žoldáky z Kuffenbachova komanda nikdo zažít nechce. Celkem originálně pojatá myšlenka fungování pekla, kde se po smrti lidé mění na takzvaný asfalt. Autor stvořil něco naprosto šíleného, co obyčejného člověka nemůže za normálních okolností nikdy napadnout, přesto to ale skvěle funguje. Tato kniha se vymyká jakékoli knize, co jsem v tomto žánru četl. Ztvárnění pekla je opravdu realistické a to způsobem, který je neotřelý až hororový.

V Kopřivově pekle jsou duše zredukované na pouhopouhý výrobní materiál - asfalt. Asfalt, který ale stále cítí a vnímá. A věřím tomu, že strávit věčnost jako výstelka tavící pece, karosérie sportovního vozu, či cihla není zrovna ideální. A to jsou ještě ty příjemnější možnosti. Lidé si odpykávají svoje hříchy pěkně materiálně, většina jde s kůží rovnou na buben. Na rozdíl od Zabíjení se však více soustředil na dějovou linku a ve čtenáři vyvolal pocit souznění s hrdiny a touhu číst dál a dovědět se, jak to dopadne. Hlavní devízou knihy je bezesporu originální a dobře promyšlené, přímo fascinující pojetí Satanovy říše, navíc okořeněné množstvím méně či více povedených hlášek a narážek.

Čtěte také: Jezdecké disciplíny a terén

V Pekle totiž nejsou žádné suroviny jako na Zemi. Jediným zdrojem materiálu jsou lidské duše, které dorůstají do lidských těl, aspoň nějaký čas, než se rozpadnou. A protože nejbystřejší mozky vyvinuly způsoby, jak těla zakonzervovat a přetavit na různé jiné materiály, vyrábí se z lidí všechno. Všechno. Z lidí jsou domy, silnice. Imitace džungle. Moře. Auta, vrtulníky, zbraně. Kromě lidí, kterým se v Pekle říká asfalťáci, jsou v pekle také démoni, kteří jakožto nadřazená rasa asfalťáky opovrhují. Však jsou pro ně také jen stavebním materiálem.

Asfalt má dobrý základní nápad. Námět je určitě neotřelý. Chorazon byl výborný, proto mne to ze začátku bavilo. Vymyslet takovou verzi pekla chce hodně slušnou dávku fantazie a asi i špetku šílenosti. Rozhodně to bylo dost netradiční a celkově mimo žánry, které běžně čtu. Přesto jsem si to užila. Je to prostě to nejlepší z Kopřivy. Takto vykreslené peklo jsem ještě nezažila. Je to velmi překvapující pohled na naši sebestřednost.

Dějová linka: Od žoldáků k pekelným lovcům

Při vymýšlení Asfaltu si Kopřiva asi řekl, že to vezme pěkně od konce, protože začíná tam, kde ostatní končí, a to smrtí hlavních hrdinů. Jak hluboko můžou klesnout žoldáci ve finanční tísni? Práce hlídače v hypermarketu ani ruka šmátrající v odpadkovém koši plném fujtajblu ještě není dno. Jak doopravdy klesnou, se jim ani v noční můře nesnilo. Až úplně dolů. Co může být horší než skončit někde, kde se stává z mrtvých jen mazlavá hmota, pouhý materiál, prostě asfalt?

Na začátku se setkáváme se dvěma hlavními hrdiny, kteří pracují jako hlídači v supermarketu. Po nepříliš vydařeném zásahu se ocitají na dlažbě a vypadá to, že jsou na dně té nejsmradlavější stoky. Ano, ano, bývalí žoldnéři, major Kuffenbach a jeho přítel Ostranski, špičky ve svém oboru, dělají obyčejné členy ochranky, aby o tuhle mizernou práci vzápětí přišli.

Pak ale přichází spása. Dostávají nabídku k další akci, ale má to jediný problém. Musí obnovit komando. Hlouběji klesnout snad nemohou, ale objeví se nabídka, která se neodmítá. Jedna malá zakázka - zachránit dítě ze spárů satanistů (rutina) a Kuffenbachovi hoši jsou opět spolu, až na menší obměny - starý dobrý Lambert zemřel, ale je tu jeho syn. Zbytek týmu tvoří tvůrce teorie “Efektivní brutalita” Holofaust a tloustnoucí profesionál Kapitán Vorošilov.

Čtěte také: Průvodce hroty na kolečkové lyže

Všechno vypadá v klidu, ale pak přichází podraz. A po podrazu smrt. Po smrti se můžete dostat do Nebe nebo do Pekla. Naši hrdinové nebyli zaživa žádní svatoušci. Ocitají se v Luciferově říši. Život po smrti, zasloužená muka. Lidé tu netráví věčnost v kotelní sauně. Ne, jsou proměňováni na asfalt a ten je využíván jako jediný snadno dostupný stavební materiál. Jenže Kuffenbach a jeho spolubojovníci se s touhle rolí nehodlají smířit, a tak nastává masakr, který má navždy ovlivnit historii pekla.

Rohatí démoni navíc nečekali žádný odpor, což našim hrdinům nahrává do karet. Záhy zjišťují, že mají pouhé dva dny, než se jejich duše rozpustí. Do pekla se dostává pouze duše člověka, která má tvar svého původního fyzického těla, navíc v jiné dimenzi disponuje úžasnými regeneračními schopnostmi, což dává démonům neskonalé možnosti v prodlužování utrpení. Jenže bez speciálně připraveného dryáku se po dvou dnech duše rozpustí, takže je třeba její fyzické existence využít co nejvíc.

Démoni jsou oproti lidem větší, silnější, smrtelní a zhruba stejně inteligentní. Kolikrát ale nemají motivaci. Analogie s koncentračními tábory je na místě, jenže naši hrdinové netuší, že je nepředstavitelné se z takového vězení dostat, proto se z něho dostanou během prvních hodin. Cíl je jasný, dostat se z Pekla, což je zhola nemožné, tedy...pokud se nedostane k Luciferově výtahu, který otevírá pouze jeho hlas. Problém je, že po Luciferovi se slehla zem. Tedy Peklo. Naštěstí tu je několik indicií, které pomohou. Přerod Kuffenbachova komanda z obětí na lovce je epický ve stylu, nic není nemožné. Kdysi sebevědomé peklo se otřásá v základech.

Hlavní postavy a jejich role

Hlavními protagonisty tu jsou členové žoldáckého komanda:

• Velitel major Kuffenbach: bělovlasý, padesátiletý abstinující alkoholik, který postrádá mimiku obličeje a trpí málomluvností. Nicméně humor mu nechybí.
• Seržant Ostranski: jeho kamarád, pragmatik, fotr od rodiny, ale taky tak trochu svině.
• Desátník Vorošilov: obtloustlý ruský ostřelovač, který se podílel na natáčení několika Hollywoodských filmů jako odborný poradce.
• Doktor Holofaust: jednooký chirurgický génius, špička svého oboru a překupník s lidskými orgány na černém trhu. Jednou prý ze čtyř mrtvol složil jedenáct lidí, a ještě mu zbylo na liliputa. Tomu přijde celá ta recyklace lidí v Pekle velice interesantní, z profesionálního hlediska.
• Nováček Lambert: pro kterého je tohle úplně první mise.

Každá postava má svou roli a perfektně se jí drží, zamilovat si členy komanda není moc těžké. Velmi mě bavily různé situace, ve kterých byl Lukas oproti ostatním žoldákům "za debila".

Čtěte také: Celý článek o Asfaltu II

Styl psaní a celkový dojem

Štěpán Kopřiva je neuvěřitelně vynalézavý autor, nejen v akčních scénách a nabídce dějových zvratů (jeho hrdinům zdaleka nevychází vše jako by si přáli), ale i dokonale propracované vizi Pekla, které je v této podobě tím nejpříšernějším místem ve fantastice, alternativních světech nebo (ne)existenci, jaké jste si dosud nedokázali ani představit. To obrovské množství akce, že jsem už nevěděl který člen komanda to vypustil do kterého démona.

Akce je všudypřítomná, mydlí se to v podstatě v každém odstavci a číst další a další popisy bitek, zranění a bolesti člověka nakonec unaví. Tak tohle byl solidní úlet. Napínavý, nepředvídatelný a i přes spoustu nechutných scén mě bavil. Styl vyprávění se snaží být neustále cool a to za každou cenu formou přemíry hlášek, což se daří tak v polovině případů. Zábavné hlášky převažují nad trapnými (což také není vždy standard) a Kopřiva zde dokazuje, že jde napsat kvalitní brak i bez explicitních sexuálních scén. Na Asfaltu je ostatně vidět, že Kopřiva využívá značně vizuální způsob psaní. Čtete a máte pocit, že vám před očima běží barevný film (vesměs v odstínech krvavě rudé).

Popisy bojových scén a vlastně veškerých scén jsou tak dobře zpracované, že probíhají před vnitřním zrakem posluchače zpomaleně v obrazech jako komiks. Hutně uhňácaný krvavý asfalt, velkého krveprolévače. Efektivní akce, hlášky a popkulturní odkazy. Díky tomu všemu si čtenář knihu maximálně užije. Vše je okořeněno Kopřivovým typicky cynickým smyslem pro humor.

Román je napsán v duchu české akční školy, za jejíž duchovní otce můžeme považovat Jiřího W. Procházku a Jiřího Kulhánka. Myslíte si, že vás český brak dokonale zocelil? Že Kulhánkův kult okolo Nočního klubu je váš píseček a Kotleta jen lehký předkrm? Pak by vám Štěpán Kopřiva rozhodně neměl vypadnout z hledáčku. Kulhánek i Kotleta jsou co se týče morbidity, scén z kterých se vám bude obracet žaludek, nevkusu a obdobných výplodů šílencova mozku, daleko za mistrem Kopřivou. Ano, přesto jsem měl pocit, že Kopřiva vlil do žánru spousty čerstvé krve (moře krve). Jak jsme napsali na začátku, zapomeňte na Kulhánka. Kopřiva je akčnější, zábavnější a hlavně zůstává svůj, nikoho nekopíruje, maximálně se inspiruje.

Citáty a hlášky

Kopřivův styl je protkán nezapomenutelnými hláškami a cynickými postřehy. Zde jsou některé z nich:

• „…automaty a losy jsou něco jako dodatečná daň pro lidi, co nedávali ve škole při matice pozor.“
• „…když se lidi zčistajasna ztratěj, většinou to není proto, že by je potkalo něco obzvlášť báječnýho.“
• „Kdyby člověk nelhal sám sobě, nedokázal by se sebou žít.“
• „Kdybyste jakékoliv špionážní organizaci v minulém století řekli, že většina lidí bude dobrovolně nosit v kapse sledovací a odposlouchávací zařízení, a dokonce se bude ještě předhánět, kdo bude mít dokonalejší, mysleli by si, že si z nich děláte kolouška.“
• „Hele, už podle smradu bylo jasný, že tam není jenom jedno tělo. Přece poznám dvoumrtvolovou studnu, když jí vidím.“
• „Charakterová flexibilita znamená, že nemá žádný zábrany.“
• „Mrtvola ležela v kuchyni. Nebyla to pěkná kuchyň a mrtvola taky nebyla nic moc.“

Audiokniha: Neskutečný zážitek Ludvíka Krále

Audiokniha je vskutku grandiózní zážitek. Jednou za čas poslechnu celou znovu a opět se dobře bavím. Audiopracování samo o sobě naprosto bezchybné, upřímně nejlépe načtená kniha, kterou jsem slyšel a věřte, že jich nebylo málo... Dosud jsem o Asfaltu Štěpána Kopřivy jen slyšela. Nezbývalo než se přesvědčit na vlastní uši, a tak jsem využila nejnovější počin Walkera & Volfa, abych zjistila, proč si čtenáři dílo tak oblíbili.

Přednes a tón hlasu Ludvíka Krále, herce a dubléra, sedí ke knize jako poklice na hrnec. Při čtení neustále hraje, hlas není monotónní, mění ho v závislosti na postavě či ději, ve správných chvílích z něj emoce stříkají stejně jako krev z protagonistů. Znělka, která se ozývá na začátku a uvádí kapitoly, je důrazná, ale neutrální, hodila by se prakticky ke všemu. Zvuk gongu supluje rozdělení textu v rámci kapitoly.

Ludvík Král exceluje. Absurdita brutálních scén dává možnost zajít až za hranici, „vychutnat si“ děj. Král neprojede žádnou příležitost využít text tak, aby děj ještě více zdramatizoval a vyhrotil. Nespěchá, a to ani ve scénách, kde jde o vteřiny. Ví, kdy udělat pomlku tak, aby posluchači umožnil to, co obvykle během poslechu audioknihy nejde - a sice možnost vykládat si text mnohoznačně. Ani jedna intonační chyba. Barva hlasu a práce s ním skvělé. Dramatizované dialogy v dobře odhadnuté míře.

Nutno vyzdvihnout skvělý projev Ludvíka Krále, který knihu čte. Nejen díky tomu, ale rovněž díky kvalitnímu a dobře načasovanému hudebnímu podkladu budete napjatí každičkou sekundu. Nechybí ani emoce a čas přijde i na hluboká morální dilemata. Je to prostě bomba. Samostatná kapitola je interpretace (doslova) pana Krále. Neskutečná práce s hlasem a intonací dokazuje, že je mistr svého oboru, ostatně jako celé studio Walker & Volf, které za dílem stojí. Jejich knihy jsou po stránce řemeslné dotažené k dokonalosti.

Tabulka 1: Klíčové prvky audioknihy "Asfalt"

Kniha je perfektní. Ze začátku jsem neměl příliš velká očekávání a předpokládal, že audioknihu ani nedoposlouchám. Nemohl jsem se mýlit více. Je pravda, že začátek knihy se trochu táhne a úplně mě neoslnil, ale ve chvíli, kdy se komando majora Kufenbacha dostalo do pekla, se pro mě vše změnilo a já se od knihy nemohl odtrhnout. Už jsem se za život něco naposlouchal, ale něco jako tohle, jsem popravdě nejen že neslyšel, ale ani nečekal. Brutální úlet pro ty nejotrlejší čtenáře - posluchače. Strhující akce plná akce, násilí a morbidity, nabytá hláškami a sarkasmem. Co ale jiného čekat v pekle, že?

Recenze audioknihy Asfalt I. - „Podlehnout vyprávěcímu stylu Štěpána Kopřivy je poměrně snadné. Jeho neustálé narážky a netradiční slovní obraty bohaté na všemožné odkazy tvoří spolu s detailně promyšleným prostředím pekla dokonalý doplněk k akčnímu rázu dějové linky. Odbočí-li autor ve svém vyprávění někam mimo hlavní běh událostí, činí tak jen proto, aby příběh nabral rychlejší tempo, případně aby byl doplněn o nějakou vtipnou vsuvku.“

Závěrečné doporučení

Pokud nemáte slabý žaludek, máte rádi dobrý příběh, suchý humor a nevadí sprostá slova. Už po třetí jsem si tuhle pecku poslechl a ani jednou se ani trochu nenudil. Kniha je pisana specifickym stylom, ktory nie je standardny pre knihy tohto zanru. Mohlo by to niekoho odradit. V zhrnutí z mého pohledu, ak se někdo považuje za skalního fanouška tohoto žánru, tak kniha se mu bude pravděpodobně páčit.

Kdo se hodlá brodit po kolena v odporném bahně ze smrdutých výkalů, zakyslých zvratků a hnijících vnitřností, nechť mrkne vydloubnutou oční bulvou s přišpendleným rozřezaným víčkem. Děti žerou démony, démoni lisují děti na materiál na trubky. Tradice české gore fantasy pana Kulhánka má nadmíru invenčního pokračovatele. Mně osobně tyhle perverzity zase na chvíli vystačí.

Asfalt mě velmi příjemně překvapil. Naprosto pohodová brakovka, u které jsem se na hodně místech řezal smíchy. Samozřejmě takovouhle knihu nelze brát úplně vážně a čekat nějak vysokou literaturu. To, co měla splnit, však beze zbytku splnila. Román Asfalt se nám očividně zalíbil a mezi vlakovým čtivem patří k brutální špičce. Kniha sleduje posmrtný život party žoldáků, kteří se s nikým a ničím nese*ou. Natož s pár démony, tisíci asfalťáky a vlastně s celým peklem. Jasně, není to fond České knihy, nebude to nikdy povinná četba, ale je to brutální jízda a klenot českého akčního scifi. Skvělý interpret a doprovodná hudba zajistí hodiny zábavy. Beru všemi deseti.

Tuto knihu rozhodně nedoporučím své mamince, ale všichni milovníci toho žánru by ji měli mít ve své knihovně, jelikož se jedná o kultovní dílo. Jako audiokniha je pro mne ještě poutavější díky výborné interpretaci Ludvíka Krále i výborné zvukové režii. Vůbec jsem nečekal, vzhledem k tématu, že mě to takhle chytne. Kapital sama pro sebe je režie a interpret. WOW! Asi jsem z tohoto pohledu neslyšel nic lepšího. Audiokniha nezapře inspiraci Kulhánkem. Základní schéma je doplňováno zábavnými hříčkami, jako člověk s IT a gaming backgroundem jsem ocenil drobné vychytávky v tomto směru (např. IDDQD mě pobavilo hodně). Akce je spousta a je to napsáno a načteno tak, že máte jako posluchač pocit jakoby u filmové zpomalovačky. Zkušenost ukazuje, že si poslech vyžaduje téměř plnou pozornost. Totálně absurdní, neskutečně krvavá holomajzna plná akce, která střídá akci!

tags: #asfalt #kopriva #citáty

Oblíbené příspěvky:

• Vliv osmibokého hranolu na moderní konstrukce
• Jak opravit poškozený smalt
• Štěrk v krajinné architektuře
• Izolace dřevěných střech
• Jak správně instalovat sádrokartonovou příčku