Kompletní průvodce lepením asfaltových pásů IPA: Postupy a tipy

Asfaltový pás je skutečným pracantem a jedním z nejuniverzálnějších materiálů, které na stavbě najdete. Ať už potřebujete zaizolovat základy domu, střechu zahradní chatky, balkon nebo velkou plochou střechu, s největší pravděpodobností sáhnete právě po něm. Jeho popularita tkví v kombinaci spolehlivosti, dostupnosti a ověřené funkčnosti. Aby vám ale sloužil desítky let a neproměnil se ve zdroj problémů, je naprosto klíčové věnovat maximální péči jeho pokládce. Není to žádná raketová věda, ale poctivé řemeslo, které má svá pravidla.

Dříve se jako hydroizolace základů proti zemní vlhkosti používala IPA. Jednalo se o papírovou lepenku, která byla z obou stran opatřena asfaltem. Dnes se asfaltové pásy dělí na mnoho typů a skrývají v sobě mnohem více technologií. V tomto článku se dozvíte, jak vybrat ten správný asfaltový pás, který splní vaše požadavky, i jaké jsou nejvhodnější podmínky pro jeho montáž.

Typy asfaltových pásů a jejich vlastnosti

Asfaltový pás je tradiční hydroizolační materiál na bázi asfaltu, který se zpravidla skládá z povrchové úpravy, výztužné vložky a krycí vrstvy. Nosná vložka bývá umístěna uprostřed tloušťky pásu a přenáší mechanické namáhání v tahu. Pro dosažení lepších vlastností se používají i kombinace různých typů nosných vložek, takzvané spřažené nosné vložky.

Nosné vložky

• Ze skleněné rohože: Cenově dostupnější asfaltové pásy, které ovšem mají nižší pevnost v tahu. Obecně jsou skelné materiály odolnější vůči ohni.
• Z kovové fólie: Výztužná vložka může být tvořena i tenkou kovovou fólií, nejčastěji hliníkovou (proti pronikání radonu), ale lze se setkat i s měděnou nebo z nerezové oceli.
• Ze syntetických vláken: Nejčastěji polyesterová syntetická vlákna jsou dnes užívána v řadě asfaltových pásů s vysokými parametry.

Typy asfaltu

• Oxidované asfaltové pásy: Tyto pásy jsou plastické a neodolávají dobře nízkým teplotám. Při poklesu teploty pod bod mrazu může dojít při ohýbání pásu k tvorbě trhlinek, které výrazně zhoršují hydroizolační vlastnosti pásu. Jejich montáž není možná za nízkých teplot pod +5 °C. Jsou cenově dostupné a hodí se pro méně náročné práce, jako jsou izolace základů.
• Modifikované asfaltové pásy (SBS nebo APP): Jsou na rozdíl od oxidovaných pásů elastické a odolávají teplotám až do -25 °C. Vyznačují se vyšší tažností, menším stékáním a bývají i odolnější vůči stárnutí a UV záření. Jsou odolné UV záření a mají vyšší pevnost. Modifikované asfaltové pásy SBS (elastomer) se odvděčí vynikající zpracovatelností, elasticitou, vysokou odolností za nízkých teplot a dlouhou životností. Modifikované asfaltové pásy APP (plastomer) zvýší bod měknutí a vyznačují se vynikající odolností vůči UV záření. Jedná se o tužší materiál, který je odolnější vůči bodovému zatížení, ale nemá tak elastický charakter jako pásy SBS.

Tloušťka a použití

Tloušťka asfaltového pásu se pohybuje okolo 1 mm (pokud nemá krycí asfaltovou vrstvu). Asfaltový pás s tloušťkou do 2,5 mm s krycí vrstvou menší jak 1 mm se nepoužívá jako hlavní hydroizolační vrstva, ale spíše jako spodní vrstva souvrství. Asfaltový pás s tloušťkou okolo 4 až 5 mm s krycí vrstvou větší jak 1 m má nenasákavou nosnou vložku a běžně lze tento typ použít jako hlavní hydroizolační vrstvu plochých střech. Pásy s nasákavou vložkou jsou sice levnější, ale jejich vlastnosti umožňují pouze provizorní použití, jelikož ve vlhkém prostředí hnijí a brzy se rozpadají.

Z názvu asfaltového pásu je vcelku jednoduše odhadnout, o jaký typ pásu se jedná. Ke každé této skupině je na základě přístupnosti izolace definovaná minimální doporučená skladba hydroizolace spodní stavby. Například pro klasickou základovou desku rodinného nepodsklepeného domu postačí jeden oxidovaný, nebo modifikovaný asfaltový pás typu S (například GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL).

Čtěte také: Hydroizolační materiál: asfaltová lepenka

Metody lepení asfaltových pásů

Možností, jak lepit asfaltové pásy, je několik. Žádná ze tří obecně známých možností není univerzálně platným postupem pro spojení všech typů pásů. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétní aplikaci a typu pásu.

1. Lepení asfaltových pásů natavením (svařování asfaltových pásů)

Lepení asfaltových pásů pomocí natavení se správně označuje jako svařování asfaltových pásů. Provádí se vhodným plynovým hořákem, který slouží k přiměřenému prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu. Použitý pás musí být přímo určený k natavení (disponovat dostatečně silnou vrstvou asfaltu).

Požadavky na pás a teploty:

• Pás vhodný pro svařování asfaltových pásů musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu. Pro ilustraci, pásy typu S jsou klasické natavitelné oxidované asfaltové pásy a pásy typu M jsou natavitelné modifikované asfaltové pásy (SBS). Pásy typu A nejsou určené k natavení, jsou bez krycí vrstvy asfaltu (jen impregnovaná vložka). Pásy typu R nejsou určené k natavení, s krycí asfaltovou vrstvou do 1 mm.
• Teplota materiálu a okolního prostředí:
  • Vyšší než 5 °C pro natavování oxidovaných asfaltových pásů.
  • Vyšší než 0 °C pro natavování modifikovaných asfaltových pásů (některé modifikované pásy lze natavovat již při -5 °C, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +10 °C).
  • Pro natavování pásů s vložkou z hliníkové fólie (proti pronikání radonu) je doporučena teplota minimálně o 5 °C vyšší.
  • Při teplotách vyšších jak 30 °C hrozí u obou druhů pásů riziko poškození při manipulaci s pásy, nebo pohybem po nich. Teplota podkladu by měla být maximálně +50 °C.

Postup natavování:

Plynovým hořákem odpovídající délky a velikosti izolatér dostatečně prohřeje vrchní vrstvu asfaltového pásu. Asfalt musí být správně roztaven, ale zároveň nesmí dojít k přehřátí nosné vložky pásu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. K prohřívání asfaltové vrstvy při celoplošném natavování nikdy nepoužívejte malé hořáky určené k práci na detailech.

Přesahy na spojích mezi pásy je vhodné zaválečkovat přítlačným válečkem - takový spoj bude kvalitnější. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou.

Při svařování dejte pozor na nebezpečí bodového přehřátí PV (polyesterové rouno) vložek. To eliminujete výběrem správného hořáku o výkonu max. 70 kW. Tak je možné nahřívat ze vzdálenosti ≥50 cm plošně a nedochází k bodovému přehřátí. Pro opracování detailů je možné použít hořák 25 kW a nižší.

Čtěte také: Postup při instalaci asfaltové hydroizolace

Způsoby pokládky natavením:

• Pokládka v jednom kroku: Celá plocha pásu včetně podélných přesahů je natavená najednou. Výhodou tohoto řešení je pouze jednorázové namáhání asfaltové vložky, jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role.
• Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se v druhém kroku koncentrujete jen na oblast přesahů, které jsou pro správnou funkci klíčové. Také můžete pro práci na přesahech použít menší hořák.
• Bodové natavení: Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.

2. Lepení samolepicích asfaltových pásů

Lepení samolepicích asfaltových pásů umožňuje pohodlnou pokládku bez nutnosti použít otevřený plamen. Je vhodné u konstrukčních prvků a v prostředích, která je třeba chránit před otevřeným plamenem. Použitý pás je vybaven samolepicí vrstvou, která je tvořena speciálním druhem asfaltu. Samolepicí pásy z SBS modifikovaného asfaltu se používají zejména při pokládce na podklady citlivé na teplo.

Požadavky na podklad a teploty:

• I při lepení samolepicích asfaltových pásů je teplota konstrukce, materiálu a ovzduší klíčová. Dbejte, aby nebyla nižší, než 10 °C a zároveň vyšší než 30 °C. Pro samolepicí pásy z SBS modifikovaného asfaltu doporučujeme pokládat při teplotách vyšších než 15 °C a za suchého počasí.
• Samolepicí asfaltový pás se aplikuje na suchý podklad, bez sněhu a námrazy, zbaven hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn.
• V případě silikátových, savých a plechových materiálů musí být podklad dostatečně ošetřen i penetračním nátěrem pod asfaltové pásy.

Postup lepení:

Samotné lepení se provádí při současném odvíjení role a snímání ochranné silikonové fólie a řádným zaválečkováním spojů (přesahů) přítlačným válečkem. Asfaltový pás se v celé šíři rozbalí a usadí do požadované polohy. Poté se ze spodního povrchu pásu stáhne spodní snímatelná fólie a současně se stáhne proužek stahovací fólie z horního povrchu dříve položeného asfaltového pásu. Při provádění samolepicích podélných spojů doporučujeme vždy použít přítlačný váleček pro zajištění potřebné těsnosti spoje.

Příčné přesahy minimálně 8 cm (doporučeno 10 cm) je potřeba provádět pomocí plamene detailového hořáku, při pokládce je potřeba zabránit poškození tepelné izolace plamenem. V T-stycích se provede šikmé seříznutí rohů.

Při pokládce asfaltových pásů za nižších teplot než 10 °C je nutno přijmout doplňující opatření. Mezi doplňující opatření patří skladování v zatepleném skladu až do samotné pokládky a spodní samolepicí vrstva musí být při pokládce tepelně aktivována plamenem hořáku v ploše asfaltového pásu i ve spojích.

V případě realizace více vrstev by měla maximální prodleva činit nejvýše jeden měsíc.

Čtěte také: Zajistěte dlouhou životnost balkonu pomocí asfaltové izolace

3. Lepení lepidlem na asfaltové pásy

Lepení asfaltových pásů pomocí lepidla vyžaduje speciální lepidlo a též pás vhodný pro lepení lepidlem. Jedná se obvykle o asfaltové pásy s posypem na horní straně, nebo o pásy vybavené textilií. Při lepení asfaltových pásů různými typy lepidel je bezpodmínečně nutné správně zvolit jak speciální lepidlo (k tomuto účelu musí být přímo určeno výrobcem lepidla, nebo výrobcem asfaltového pásu), tak pás kompatibilní s lepením (obvykle s jemným posypem, nebo textilií na spodní straně).

Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se v případě lepení provádí podle stavu podkladu. Tekuté materiály se skladují v uzavřených kanystrech na místech chráněných před slunečním zářením, mimo dosah ohně. Vysoce hořlavé látky nesmí být skladovány v blízkosti pracoviště.

Příprava podkladu

Základem úspěchu je bezchybná příprava podkladu. Tohle je krok, který nikdy nešidějte. Je to naprostý základ, na kterém stojí úspěch celé vaší práce. Pokládat asfaltový pás na špatně připravený podklad je jako malovat na zaprášené a mastné plátno - výsledek nikdy nebude dobrý.

Kroky přípravy povrchu:

1. Důkladné očištění povrchu: Odstraňte prach, mastnotu, oleje a další nečistoty, které by mohly narušit spojení mezi hydroizolační vrstvou a povrchem. Silikátový podklad (beton, zdivo), na který se asfaltový pás natavuje, musí být rovný, suchý, bez nečistot, prachu, ostrých předmětů, hrubých částic, mastnoty a vápenného mléka.
2. Vyplnění trhlin a otvorů: Použijte tmel k vyplnění trhlin a otvorů v podlaze nebo stěně. Důležité je také odstranit všechny ostré hrany, které by mohly asfaltový pás protrhnout, a případné výtluky a díry v desce zapravit betonovou mazaninou.
3. Aplikace penetračního nátěru: Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se provádí podle stavu podkladu. V případě silikátových, savých a plechových materiálů musí být dostatečně ošetřen i penetračním nátěrem pod asfaltové pásy. Podklad po zaschnutí laku má vykazovat tmavě hnědou barvu. Technologická přestávka pro zaschnutí laku před natavováním pásů je minimálně 4 hodiny, ale spíše 24 hodin v závislosti na povětrnostních podmínkách a teplotě ovzduší.

Požadavky na podklad:

• Kvalitativní požadavky: Vrchní líc podkladní konstrukce musí být kompaktní, soudržný, zbaven všech nečistot, suchý, bez sněhu a námrazy. Pokládka vyžaduje hladký povrch bez ostrých prohlubní a hrotů. Úpravy hran a koutů musí být provedeny tak, aby nepoškozovaly asfaltové pásy.
• Rovinnost podkladu: Rovinnost podkladu by měla splňovat podmínku maximálních nerovností 5 mm na vzdálenosti 2 metry, měřeno dvoumetrovou latí. Prohlubně větší než 3 mm by měly být vyplněny, naopak výčnělky vyšší než 3 mm by měly být odstraněny nebo zbroušeny.
• Vlhkost: Podklad musí být absolutně suchý. Jakákoliv zbytková vlhkost se pod pásem vlivem slunce změní v páru a vytvoří nevzhledné a problematické bubliny. Hmotnostní vlhkost podkladu by měla být maximálně 6 %.
• Pevnost: Pevnost betonu by měla odpovídat pevnostní třídě minimálně C 8 (dříve B 10). Pevnost cementové malty by měla odpovídat pevnostní třídě MC 10.

Obecná pravidla pokládky asfaltových pásů

Před zahájením pokládky je třeba se důkladně seznámit se správným způsobem pokládání pásů a pročíst pečlivě i pokyny pro pokládku od výrobce asfaltových pásů.

Klimatické podmínky:

• Asfalt a voda nejsou kamarádi, proto pracujte vždy jen za sucha. Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.
• Teplota nosné konstrukce, materiálu a prostředí by neměla být nižší než 5 °C (u oxidovaných pásů) nebo 0 °C (u modifikovaných pásů), a zároveň vyšší než 30 °C.
• Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C.

Přesahy a směry pokládky:

• Pásy se musí pokládat s využitím přesahů. Správná pokládka asfaltových pásů vyžaduje dodržení alespoň minimálních přesahů: příčné přesahy min. 12 cm (doporučeno 10 cm), podélné přesahy min. 8 cm (doporučeno 10 cm).
• V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně). Podélně na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu). S příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).
• Při pokládce by se měly jednotlivé pásy překrývat po spádu, tak aby voda volně stékala přes spoje. V případě pokládky ve sklonu do 5° se doporučuje klást asfaltové pásy rovnoběžně s okapem. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo.

Kotvení:

• Kotvení dvouvrstvých asfaltových hydroizolací se provádí přikotvením podkladového pásu, na který se následně natavuje vrchní pás. V případě mechanického kotvení na střechách musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.
• V případě izolací spodní stavby je u svislých ploch vyšších než 60 cm třeba pásy zajistit proti sjíždění mechanickou fixací.
• Samolepicí pásy aplikované na střechy objektů vyšší než 25 m nad terénem musí být vždy mechanicky stabilizovány dle kotevního plánu, který musí být zpracován pro konkrétní objekt.

Pokládka asfaltových pásů podle druhu izolace

Pokládka asfaltových pásů na střechu:

Asfaltová střešní krytina je nejčastěji pokládána ve dvou vrstvách - nejprve podkladní asfaltový pás a na něj vrchní finální pás. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce. Nezapomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“.

Tabulka pokládky dle sklonu:

Pokládka asfaltových pásů při hydroizolaci spodní stavby:

Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi (aby se ostatní části nepoškodily při provádění dalších staveních prací), na které navážete později. Asfaltové pásy se na základovou desku s aplikovanou penetrací pokládají tak, aby přesah izolace pásu přes okraj základové desky činil alespoň 300 mm.

Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji dle kotevních plánů. Hydroizolace svislých stěn se nejčastěji chrání deskami z extrudovaného polystyrenu XPS. Desky z polystyrenu XPS jsou nenasákavé a je možné je tedy zahrnout zeminou. Na podklad se pouze dočasně lepí, následně se přitíží zeminou. Polystyrenové desky se mechanicky nekotví! Dalším možným způsobem je zhotovit přizdívku z cihel plných pálených na maltu vápenocementovou, nebo hydroizolaci spodní stavby chránit nopovou fólií.

Mistrovská práce se pozná v detailech

Můžete mít perfektně položenou plochu, ale pokud selžete u detailů, celá práce přijde vniveč. Právě u komínů, střešních oken, odvětrávacích trubek nebo u napojení na stěnu (atiku) vzniká nejvíce problémů a netěsností. Každý prostup musí být precizně „obalen“, každý roh pečlivě vystřižen a svařen, každé ukončení zajištěno lištou a tmelem. Je to piplavá práce, která vyžaduje trpělivost a často i speciální tvarovky. Právě v těchto kritických bodech se nejvíce vyplatí nešetřit časem ani materiálem.

Hydroizolace svislých stěn se nejčastěji chrání deskami z extrudovaného polystyrenu XPS. Ty také slouží jako tepelná izolace soklu a suterénu. Desky z polystyrenu XPS jsou nenasákavé a je možné je tedy zahrnout zeminou. Na podklad se pouze dočasně lepí, následně se přitíží zeminou. Polystyrenové desky se mechanicky nekotví! Dalším možným způsobem je zhotovit přizdívku z cihel plných pálených na maltu vápenocementovou, nebo hydroizolaci spodní stavby chránit nopovou fólií.

Doporučené pracovní pomůcky a nářadí

Pro úpravu podkladu:

• škrabky, košťata, případně mechanické stroje na odstraňování nerovností podkladu
• vysoušeče vody

Pro aplikaci penetračního nátěru:

• malířské válečky s násadou, štětce na detaily

Pro provádění vodotěsné izolace:

• hořáky na PB (Icopal nebo podobné), jednoplamenné hořáky s velkým zvonkem a dlouhým ramínkem případně boční švové hořáky pro tepelnou aktivaci v ploše, jednoplamenné hořáky s malým zvonkem a krátkým ramínkem pro provádění příčných spojů a detailů
• nože na živičné izolace, izolatérské špachtle
• válečky na válečkování spojů, přítlačné válce
• vrtačky včetně příslušenství pro provádění mechanického kotvení

Ochranné pomůcky:

• izolatérské rukavice
• vhodná pracovní obuv s nízkým vzorkem na podrážce
• prostředky osobní ochrany proti pádu z výšek (lana a postroje)

Ochrana proti požáru:

• hasicí přístroje

Zásady bezpečnosti práce a likvidace odpadu

Vodotěsné izolace smějí provádět osoby starší 18 let, které byly seznámeny s příslušnými bezpečnostními předpisy a technologií provádění asfaltových pásů včetně montáže hydroizolací natavením pomocí plamene hořáku. Pracovní četa musí být složena minimálně ze dvou pracovníků. Na pracovištích musí být vždy odpovídající počet hasících prostředků.

Při práci s hořákem používejte rukavice a pevnou obuv a nikdy nepracujte sami. Při práci s asfaltovými pásy je třeba dodržovat základní hygienická pravidla, tj. nepít, nejíst a nekouřit při vlastním natavování pásů, kdy se uvolňují těkavé látky. Při znečištění pokožky asfaltem doporučujeme čistit tato místa pomocí past na ruce, mýdel, jedlých olejů atd., nepoužívat ředidel, acetonu, trichlorethylenu apod.

Zbytky nezpracovaných rolí a pásy po skončení životnosti je nutno předat oprávněné osobě k likvidaci odpadu dle zákona č. 185/2001 Sb. Jedná se o odpad č. 170302 - Asfaltové směsi neuvedené pod č. 170301.

První pomoc při popálení

Při práci s asfaltem, respektive při natavování asfaltových pásů může dojít k popálení rozehřátou asfaltovou hmotou. V takovém případě je nutné ochladit vrstvu asfaltu na povrchu těla, nejlépe vodou. Ochlazený asfalt se z povrchu těla nesmí odstraňovat, aby se neporušily případně vzniklé puchýře. Asfalt lze v rozsahu první pomoci odstranit pouze v případech, kdy jsou zalepené oči a uši. Na odstranění asfaltu v tomto případě je třeba použít vazelínu nebo vazelínový tuk. Při těžších popáleninách se v žádném případě nesmí použít organická rozpouštědla (benzín, petrolej, trichlorethylen apod.) ani lékařská. Je třeba zabezpečit konečné ošetření ve zdravotnickém zařízení, resp. na pohotovosti. Při popáleninách velmi malého rozsahu lze popálené místo očistit lékárenským benzinem, natřít mastí na popáleniny a obvázat sterilním obvazem.

tags: #asfaltova #lepenka #ipa #postup #návod

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat dřevěnou stěrku pro zednické práce?
• Vše o Denas Tekuté Lepence
• Průvodce montáží betonového plotu
• Informace a inspirace pro betonové stěny do předsíně
• Chytrá izolace pro moderní domy