Kompletní návod na montáž asfaltového šindele: Od střechy po fasádu

Střešní asfaltový šindel, často nazývaný také kanadský šindel, je cenově výhodnou a lehkou střešní krytinou, která nabízí nízkou hmotnost, dobrou odolnost, dlouhou životnost a nenáročnou montáž. Bitumenové šindele jsou vhodnou krytinou pro řadu různých střech a díky své snadné realizaci jsou s oblibou používány i domácími kutily.

Kromě střech si šindele na stěny postupně získávají popularitu v celé Evropě nejen z estetických, ale i praktických důvodů. Instalace šindelů na stěny může dodat charakter a ochranu každé budově. IKO nabízí 3 různé tvary šindelů vhodné pro použití na stěnách: Cambridge Xtreme 9,5°, ArmourShield PLUS a DiamantShield PLUS. Díky samolepicím vlastnostem šindelů jsou vhodné pro plochy do 90°.

Příprava podkladu

Správná pokládka střešního šindele hraje klíčovou roli v životnosti střechy. Základem je dobře připravený podklad, který musí být dostatečně masivní, bez suků, hladký, suchý a maximálně rovný. Tloušťka a ostatní požadavky by měly být v souladu s platnými ČSN (EN).

Bednění může být vytvořeno ze standardního sušeného řeziva, OSB desek, překližek či multifunkčních panelů s voduodpudivou úpravou. Tloušťka jednotlivých materiálů musí být volena na základě konstrukce krovu a statické únosnosti použitého materiálu. Pokud místní klimatické podmínky vystavují bednění zbytnění, měl by být ponechán přiměřený prostor mezi jednotlivými prkny, tak aby bylo umožněno jejich příčné a podélné roztažnosti. Pracujte pečlivě, neboť každá případná nerovnost podkladu bude na povrchu střešního pláště zhotoveného z šindelů viditelná. Nedoléhání šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost vzájemného slepení.

Pod střešní šindele se vždy jako podkladový asfaltový pás doporučuje používat typ s nosnou vložkou ze skelné rohože (popř. polyesterové rouno), která je nenasákavá a zajišťuje tak celému střešnímu plášti dlouhodobou životnost. V žádném případě nepoužívejte pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky nebo papírovou lepenku, protože mohou nasát vzdušnou vlhkost a šindele se zvlní, což sníží životnost střechy.

Čtěte také: Použití červených asfaltových pásů

Instalace podkladních vrstev

Nejdříve se na plochu paralelně s hřebenem střechy přibije podkladní pás. Bednění pokryjte originálními podkladovými vrstvami - lepenkou KATEPAL XtraBase (1 m x 15 m) nebo fólií KATEPAL LiteBase 500 (1 m x 25 m) směrem od okapní hrany horizontálně (vodorovně s okapem) až přes hřeben střechy (pokud se nepočítá s hřebenovým odvětráním).

Spodní stranu první řady u okapu nekotvěte (zakotví se skrze ocelový okapový lem) a vrchní stranu prvního pásu lepenky kotvěte 5 cm od vrchní hrany, do místa samolepení, které zasahuje cca do 10 cm od vrchní hrany. Druhou řadu lepenky rozviňte tak, ať se dotýkají vrchní lepená část první řady se spodní lepenou částí druhé řady a zakryjí se tak lepenkové hřebíky. Vertikální spoje přeložte s přesahem 150 mm a prolepte lepidlem K-36. Podkladové vrstvy se při pokládce musejí propínat a po jejich instalaci se doporučuje ihned instalovat finální střešní vrstvu (šindele).

U strmých střech je možný i vertikální směr (kolmo k okapu) položení podkladových vrstev se vzájemným překryvem 100 mm (dáno šíří samolepícího pruhu), s tím, že horizontální spoje by měly být přeloženy 150 mm a prolepeny lepidlem K-36. Hřebíky pro kotvení asfaltových pásů na střeše používejte jen v nezbytně nutném množství.

Klempířské prvky a okapy

Klempířské prvky hrají klíčovou roli při odolnosti šindelové fasády vůči povětrnostním vlivům. Doporučujeme používat hliníkové, zinkové nebo ocelové lemování s povrchovou úpravou - odolné materiály proti korozi, které se dobře integrují se šindeli.

Instalujte předem připravený kovový okapový lem hřebíky systémem cik cak do bednění s roztečí 10 cm. Střechu začněte krýt od okapní hrany originálními univerzálními okapovými / hřebenovými pásy (1 m x 0,25 m), ze kterých sundáte ochrannou fólii. Pásy ukládejte „natupo“ vedle sebe, přitlačte na okapový lem a kotvěte ve vrchní části, popřípadě těsně kolem prořezaných míst, které jsou připraveny pro rozdělení univerzálního pásu pro další krytí hřebene.

Čtěte také: ochrana stavby proti radonu s pásy Charbit

Pokud nejsou použity ocelové okapové lemy, měly by být univerzální okapové/hřebenové pásy zahnuty směrem dolů. Spodní hrana tohoto pásu by měla přesahovat 1 - 1,5 cm pod dřevěný záklop, který by měl mít sraženou hranu. Takto vytvořený okapový pruh by měl být přeložen nejdříve do hran a potom do konců nebo lomenic (štítů).

Rozvržení pokládky

Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky). V případě špatného rozměření hrozí, že šindele nebudou ležet vodorovně nad sebou v zákrytech a při pohledu na střechu zespoda bude tato estetická vada vidět. Tyto linky je třeba vždy respektovat i za cenu eventuální úpravy rozměru šindele či naopak nepatrného zvětšení mezery mezi dvěma šindeli.

Kolmé linky nám rovněž zajišťují pomoc při rozměření objektů, které přerušují souvislou plochu střechy (nalinkování na obou stranách vikýřů, komínů apod.) tak, aby se nad nimi šindele opět „potkaly“. Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.

Jak vytvořit na střeše kolmou středovou linku:

1. Na okapové hraně stanovíme středový bod S1.
2. Napravo i nalevo ve stejné vzdálenosti si zvolíme dva body, např. 1 m ze středového bodu (A1 a A2) a z těchto bodů opíšeme např. pomocí provázku dva stejné kruhy.
3. Spojením průsečíku těchto kruhů (S2) a středového bodu (S1) vznikne kolmice k okapové hraně.

U běžných sklonů se základním překryvem šindelů zcela rovné položení jednotlivých řad zaručí pouze stálá vzdálenost mezi spodními okraji tabulí a horními částmi výřezů předchozí řady šindelů, tzv. expozice. U menších sklonů, kde se šindele více překrývají, je třeba odměřovat stejnou vzdálenost mezi spodními okraji šindelů vhodnou měrkou. Důležité je, aby bylo přesně v zákrytu to, co bude vidět a nikoli to, co bude skryto!

Pokládka šindelů

Pokládka šindelů patří mezi lehčí pokládky střešní krytiny, přesto je však omezena pravidly, které je nezbytně nutné dodržet, pokud má být hotová střecha nepropustná a s dlouhou životností. Šindele se pokládají po řadách od spodní části nahoru, tedy od okapu k hřebeni. Doporučuje se pokrývat střešní plášť od viditelných míst, neboť v případě, že materiál pochybí, není vždy zaručeno, že bude možné dodat materiál stejné výrobní šarže. První pravidlo zní: pokud je to možné, začínejte s veškerou pokládkou střešního šindele na méně viditelné části střech. Tam získáte potřebnou zručnost, cvik a sebevědomí pro tu část, která bude více na očích.

Čtěte také: Asfaltové pásy: Detaily a aplikace

Pro nejlepší shodu barevnosti a odstínu navazujících střešních ploch je nutné používat šindele od stejného výrobce asfaltových pásů a ze stejné výrobní šarže. Posyp šindelů je vyráběn z přírodní štípané břidlice, a proto je při pokládce nutné nepravidelně míchat šindele z několika (cca pěti) náhodně vybraných balení, ať se předejde barevnostním odchylkám způsobeným přírodním charakterem posypových materiálů.

Pokud okolní teplota klesá pod +5°C, všechny šindele a ostatní střešní materiály by měly být skladovány při vyšších teplotách před použitím. Vyvarujte se silného větru, deště a teplot nižších než 15°C. Vlivem nižších teplot (nebo při absenci slunečního záření) nedojde k dokonalému slepení spodních částí šindelů aktivními termobody a tím může dojít k poškození šindelů a zatékání. Během horkého počasí nechoďte na střeše po již položených šindelích, neboť se tím mohou poškodit.

Vždy kontrolujeme, zda jsou šindele dostatečně slepené. Pokud tomu tak není (např. na trvale stíněné části střechy), podlepíme je asfaltovým střešním tmelem nebo je při pokládce opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí - pozor, nikdy ne hořákem (termobody by pouze změkly, ale netavily se). Tímto způsobem pokládáme šindele v posledních pěti řadách pod hřebenem, na nárožích, hřebenech, úžlabích a při sklonech vyšších než 85°.

Startovací řada

Na svislé stěně jsou startovací pásy ještě důležitější, protože voda může stékat přímo za špatně instalované spodní řady. Pokládku zahájíme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva tak, aby spodní část seříznutých šindelů (červeně) přečnívala přes okapnici o cca 5 mm, tj. termobody budou nad okrajem okapnice.

Zbylou přečnívající část seřízneme a spodní část šindele k okapnici přilepíme asfaltovým tmelem, event. nahřejeme termobody a poté přitlučeme hřebíky. Tím nám vznikne tzv. startovací řada. S Cambridge Xtreme 9,5° můžete použít startovací pás IKO. Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel. Spodní část řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy - nejlépe přes oplechování.

První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. na skladbu.

Správné zatloukání hřebíků

Používejte pouze nerezavějící žárově pozinkované, tvrzené hliníkové či měděné hřebíky na asfaltový šindel o délce min. 25-28 mm, na hřebeni, okapech a úžlabích 32-35 mm a průměru hlavy min. 9 mm (tzv. lepenkáče). Povrch těla hřebíku musí být upraven tak, aby zabraňoval jeho samovolnému „vylézání“.

Běžná tloušťka ochranné vrstvy zinku na žárově zinkovaných hřebících je více než 50 mikronů. Správný typ použitých hřebíků určíme podle typu použitého záklopu, který by měl být min. tloušťky 25 mm:

• Prkenný záklop - slabší hřebíky (silnější mohou prkna naštípnout)
• Deskový záklop - hřebíky silnější FeZn, Cu nebo AlMg, eventuálně i kroucené (hřebíky se neohýbají)

Nedoporučujeme používat galvanicky pozinkované hřebíky, protože mají nižší antikorozní ochrannou vrstvu, kratší životnost a jdou lehce vytáhnout z bednění.

Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele.

V případě, je-li hřebík zatlučen nad správnou pozici, může dojít k zatékání do střešní konstrukce nebo k poškození šindelů či jejich odtržení vlivem silného větru. Naopak, zatlučeme-li hřebík pod správnou pozici, bude docházet k zatékání do střešní konstrukce, protože hřebík není zakryt a je vystaven povětrnostním vlivům. Oprava střešního šindele bude poté jen otázkou času.

Pokud je třeba hřebík vytáhnout (narazíme-li např. na suk či na spáru), buď použijeme nový šindel či původní otvor po hřebíku opravíme asfaltovým střešním tmelem.

Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy

Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°. Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje. Šindele lze použít pro střechy se sklonem 15° až 85°.

Jak položit střešní šindel na střechy s nízkým sklonem, nebo v nepříznivých klimatických oblastech? Vždy s větším překryvem! Překryv má vliv na spotřebu krytiny i hmotnostní zatížení střešní konstrukce. Pamatujte, že v případě pochybností a v klimaticky velmi nepříznivých oblastech (v horách, v místech se silnými větry a prudkými dešti), je vždy vhodnější zvolit větší překryv šindelů.

U sklonů pod 25°, nad 60° a v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami používáme více hřebíků a šindele podlepujeme asfaltovým tmelem, abychom zabránili jejich odtržení silným větrem. Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!

Opracování složitějších detailů střechy

Asfaltové střešní šindele patří mezi materiály, se kterými je možné ideálně opracovávat velmi složité a náročné střešní konstrukce jako jsou například různé vikýře, arkýřová okna, zakřivená okna, věžičky, složitě tvarované střešní konstrukce a podobně.

Díky své ohebnosti a možnosti snadného řezání jsou šindele velice vhodné i pro zpracování složitých střešních detailů s minimální pracností. Podmínkou je však dodržení základních zásad pro opracování těchto detailů. Správný postup řezání asfaltových pásu platí i pro šindele! Mezi tyto zásady patří nutnost vhodně a správně si rozměřit pokládku na jednotlivých detailech, dodržovat minimální sklony a překryvy na nich, správně volit seříznutí šindelů, jejich podlepení asfaltovým střešním tmelem, správné délky hřebíků a jejich umístění.

Úžlabí

Pokud střecha zahrnuje úžlabí, mělo by být rovnoběžně vyloženo podkladovou lepenkou KATEPAL XtraBase nebo fólií LiteBase 500 o šířce 1m, a tato přibita k prknům na obou stranách po maximálně 10-ti cm, spoje musí být prolepeny lepidlem K-36. Pokud střecha má úžlabí, která nebudou vykryta šindeli, vykrývají se jako první tato úžlabí.

Pokrývání úžlabí na oplechování

Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!

Pokrývání úžlabí s modifikovaným pásem

Po obou stranách úžlabí si vyznačíme pomocné linky pro zařezávání šindelů. U hřebene tato linka začíná 8 cm od středu úžlabí a směrem dolů se odchyluje od středu úžlabí o 1 cm na 1 m délky úžlabí. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na modifikovaný asfaltový pás přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!

Nepřiznané úžlabí

Střídavě proplétáme šindele z levé a pravé strany úžlabím. Poslední šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Před přibitím šindel pořádně přimáčkněte ke středu úžlabí, v případě potřeby jej mírně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a opatrně vytvarujeme. Do vzdálenosti 15 cm od středu úžlabí nepřitloukáme žádné hřebíky!

Jednostranně zaříznuté úžlabí

U jednostranně zaříznutého úžlabí musí být první řada vždy oboustranně propletena podobně jako u nepřiznaného úžlabí. Teprve od druhé řady protahujeme šindele pouze z jedné strany, většinou té, která má menší sklon. Poslední přetažený šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Položené a přibité šindele z druhé strany zařezáváme podél středu úžlabí ve vzdálenosti 5 cm tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na přetažené řady šindelů přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!

Hřeben a nároží

Nakonec dokončete střechu originálním okapovým / hřebenovým krytím, který získáte rozdělením univerzálního okapového / hřebenového pásu, když jej rozdělíte v přeřezaných místech. Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů charBIT obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu.

Při aplikací hřebenáčů musíme dát pozor na to, aby hřebíky u poslední řady šindelů byly ve styku s hřebenáči zakryty (nebyly vidět). Jestliže tomu tak není, přidáme ještě jednu řadu šindelů. Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem.

Prostupy a detaily

Když šindele dojdou ke komínu nebo jiným větším prostupům, přibijte úhlový lem na základ otvoru. Použijte pásu úžlabí stejné barvy jako šindele a zvedněte tento alespoň 30 cm na komínové těleso a alespoň 20 cm přes šindele. Přilepte pás přes celou spodní plochu a horní hranu ukotvěte. Je možné také provést klasické oplechování komína a šindele k němu dořezávat, s tím, že u spodní hrany komína musí být oplechování položeno na již položený šindel. Po hranách musí být šindel dořezán až ke stěně oplechování a horní strana oplechování musí být pod pásy šindele. Pokračujte v pokládání šindelů nad prostupy tak, že pokryjete lepenku od základu otvoru. Malé prostupy jsou nejlépe chráněny límcem.

Zpracování větrání střechy

Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Důvodem je vznik velkého množství závad u střech, kde je větrání nedostatečné nebo zcela chybí. Důsledkem toho dochází u nevětraných střech ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která:

• napadá dřevěný podklad i nosnou střešní konstrukci a může být příčinou vzniku plísní a hnilob,
• způsobuje nižší účinnost tepelné izolace,
• výrazně snižuje životnost krytiny z asfaltových střešních šindelů.

V zimě dochází na okraji střechy ke vzniku ledových valů při odtávání spodních vrstev sněhu ohřívaného z interiéru, poškozování okraje střechy a k zatékání. Náklady na sanaci škod nevětraných střech pak mnohonásobně převyšují nevelkou investici na její odvětrání.

Ano, větrání se důrazně doporučuje - i na svislých površích. Větrané kontralatě (obvykle svislé, min. 20 mm tlusté). Ventilace střešní konstrukce musí být vždy dodržena i u nezateplené střešní konstrukce!!!

U odvětrávané střešní konstrukce navrhujeme vzduchovou mezeru mezi dřevěným záklopem a tepelnou izolací. Větrací otvory umísťujeme do spodní části střechy a ke hřebeni. Tímto způsobem je zajištěno proudění chladného vzduchu, který je nasáván ve spodní části a komínovým efektem stoupá směrem ke hřebeni, kde je odvětrán. Případná vlhkost v takto větrané střeše je odvětrána, nedochází k její kondenzaci a tepelná izolace má zajištěnu izolační schopnost. Navíc v letních dnech dochází vlivem proudění vzduchu k ochlazování střešní krytiny, naopak v zimním období není střešní krytina zahřívána, čímž nedochází ke vzniku ledových valů.

Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou. Celková průřezová plocha ventilátorů je závislá na sklonu střechy a celkové ploše střechy. U střech s parozábranou je možné plochu ventilátorů snížit o 40 %.

U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami. Vzduch pak opouští střechu pomocí konstrukce na vyřízlém vrcholu a kontralatích.

U běžných střech doporučujeme odvětrání hřebenem, kde provedeme tzv. zdvojený hřeben. Odvětrávání umisťujeme na závětrnou stranu střechy. Tímto způsobem zajistíme rovnoměrné odvětrávání s omezením možnosti zatékání do střešní konstrukce.

tags: #asfaltovy #sindel #montaz #navod

Oblíbené příspěvky:

• Vše o masivních schodnicích
• Vše o klinker cihlách a obkladových páscích
• Průvodce ukončovacími lištami
• Střešní PVC desky z OBI: kompletní průvodce
• Instalace plastových palubek