Tesařík: Neviditelná hrozba pro dřevěné konstrukce

Tesařík, člen čeledi tesaříkovitých, čítá něco přes 20 000 druhů, z nichž nejznámější je tesařík krovový. Tento nenápadný a na první pohled neškodný brouk vyniká dlouhými tykadly a kromě České republiky a Evropy je možné ho nalézt i v Asii, Americe nebo Austrálii. Většina tesaříků potřebuje ke svému životu dřevnatý porost, ideální je dřevo vlhké, trouchnivějící pařezy nebo pořezané kmeny stromů. V rámci České republiky jsou nejrozšířenější tesařík krovový, smrkový, modřínový, skladištní, fialový nebo dubový. Jak název napovídá, najdeme je v porostech jehličnatých i listnatých stromů.

Tesařík krovový: Největší hrozba pro jehličnany

Tesařík krovový je v našich končinách ten nejznámější a z hlediska člověka představuje škůdce, který je největší hrozbou pro jehličnany. Typické je pro něj černé lesklé zbarvení, drobné chloupky v okolí hlavy a jemná tmavá tykadla. Napadá jak neopracované dřevo smrků, jedlí, modřínů, borovic, tak například i dřevostavby nebo krovy domů. Nepohrdne ani nosnými trámy střechy nebo palivovým dřevem. Brouk tesaříka bývá obvykle zbarven do hněda. Tělo je dlouhé zhruba 1-2 cm (v případě menších druhů jako je tesařík krovový nebo dubový). Na těle jsou patrné příčné pruhy, které je možné zpozorovat na krovkách. Tykadla dospělců jsou tmavá a tenká a zasahují zhruba do půli krovek.

Životní cyklus a invaze dřeva

Když samice objeví dřevo vhodné k životu, začne vyhledávat mezery a štěrbiny, které by byly ideální pro nakladení vajíček. Do jednoho vrhu dojde k umístění až 200 vajíček, které jsou vpravovány do otvorů hlubokých zhruba 2 cm. Důvodem je ochrana larev před vnějšími klimatickými změnami, dostatek prostoru pro růst, ochrana před ptáky a v neposlední řadě zajištění snadno dosažitelné potravy. Larvy jsou bílé s výjimkou hlavy, která je tmavá a lesklá. Tělo bývá ze stran pokryto žlutými drobnými chloupky.

Když je larva schopná samostatného života, začíná pomalu hloubit cestičky. Čerstvě vylíhnutí jedinci se vyskytují nejčastěji v mladém jarním dřevě, jelikož je měkké a plné potřebných látek pro růst. Postupem času sílí a z povrchů se po milimetrech prokousávají hlouběji. V tento moment se stávají z larev požerky. Tito malí a nenápadní živočichové konzumují převážně bělové dřevo. V ojedinělých případech je možné, že se z povrchu larvy prokoušou až do jádra stromů. Zde je jejich existence prakticky neodhalitelná, jelikož se pohybují, žijí a budují cestičky pod povrchem, který je člověku skryt. V případě takto invazivního napadení je dřevo v celém svém půdorysu znehodnoceno - pomalu se rozpadá na drť. Struktura chodeb připomíná malou závodní dráhu a drobné tunely jsou opět hostitelskou půdou pro jiný dřevokazný hmyz. I když jsou larvy brouka ukryty ve dřevě, je možné je slyšet.

Důlky ve dřevě způsobují náchylnost k poškození vodou, mrazem nebo suchem, ale naopak jsou ideální pro proniknutí kapek deště a udržení vlhkosti i v trouchnivějících pařezech. Tyto podmínky jsou pro život larev naprosto vyhovující. Při vlhkosti zhruba 25-30 % a teplotě vzduchu okolo 30 °C se malým zárodkům tesaříka žije nejlépe. Pokud hranice vlhkosti klesne pod 10 %, stává se pro novou kolonii drobných škůdců smrtící.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Jejich vývoj není zdaleka tak rychlý, jako u jiných živočichů. Od vylíhnutí larvy po její přeměnu na dospělce uběhne řada let. Pokud jsou podmínky vyhovující a larva není ničím rušena, může k přeměně dojít již za 3 nebo 4 roky. Výjimkou ovšem není ani 10 nebo dokonce 15 let. Těsně před přeměnou se dorůstající larvy prokousávají zpět k povrchu dřeva, kde hledají pomyslné místo pro zakuklení. Celý proces je už poměrně rychlý a za zhruba 3 týdny je dospělec na světě.

Další druhy tesaříků a jejich specifika

Brouků z čeledi tesaříkovitých je nepřeberné množství a jejich drobné vizuální odchylky a místo výskytu je diferencuje dle různých druhových jmen. Například tesařík fialový je považován za největšího škůdce neodkorněného dřeva. Z hlediska listnatých dřevin je za škůdce č.1 označen tesařík skladištní. Je charakteristický dlouhým, úzkým a plochým tělem. Povrch těla je žluto-hnědý s prvky modré, fialové nebo zelené. Naopak třeba tykadla tesaříka obrovského jsou delší než celé jeho tělo, které může dosáhnout až 6 cm.

Tesaříci patří společně s červotoči k nejrozšířenějšímu a nejobávanějšímu dřevokaznému hmyzu. Obecně napadají všechno dřevo, které je ohroženo z hlediska vlhkosti, stykem se zemí, spárami, kam zatéká voda nebo jen stářím a chatrností. Výjimkou není napadení krovu, které pokud není zastaveno včasně, může napáchat poměrně vysoké škody.

Prevence a likvidace tesaříků

Pokud do dřeva již proniknou a dojde k nakladení vajíček a vylíhnutí larev, je nutné dřevo co nejdříve chemicky nebo fyzikálně ošetřit. K tomuto se využívají pouze preparáty, které jsou schváleny a neohrožují tak svými účinky nikoho dalšího. Zbavit se tesaříka není úplně tak jednoduché, nicméně, je to možné.

V případě tohoto hmyzu se využívají k boji a hubení různé prostředky a postřiky. K nejúčinnějšímu způsobu sanace patří využití hloubkové tlakové injektáže, která drobné larvy úspěšně zahubí. Společně s hmyzem likviduje i dřevokazné houby a plísně. Méně invazivní je postřik nebo nátěr, který sice některé jedince blíže povrchu zahubí, nicméně uvnitř dřeva jich může přežít dalších několik set. Nátěrové a postřikové látky plní spíše funkci preventivní. Proces boje proti broukům probíhá pod tlakem 25-30 barů. Po úspěšné aplikaci dojde ještě k chemickému postřiku, který takto ošetřené dřevo zakonzervuje.

Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?

Dále je možné využití i jiných nežli chemických způsobů. Jedná se o fyzikální hubení, které probíhá pomocí dezinfekce horkým vzduchem. Je možná aplikace gama záření, ultrazvukovým a rentgenovým zářením, popřípadě je možné využít i vysokofrekvenční elektrický pól.

Pokud dojde k napadení dřeva larvami, je možné po odstranění kůry spatřit drobné, ale patrné důlky.

Ruměnice pospolná a sametka podzimní: Červení brouci, kteří nejsou tesaříci

Zatímco tesaříci jsou škůdci dřeva, existují i jiní červení brouci, kteří se často zaměňují, ale s tesaříky nemají nic společného. Mezi ně patří ruměnice pospolná a sametka podzimní.

Ruměnice pospolná

Ruměnice pospolná, latinsky Pyrrhocoris apterus, lidově pak maruška, muzikant nebo kněžíček, je velmi společenská ploštice. Najdete ji u paty stromu nebo zdi v červeno-černých hejnech. Její výrazné a kontrastní zbarvení, černé skvrny na červeném podkladu, je chrání před nepřáteli - ptáky, kterým dávají najevo, že nejsou jedlé. Ruměnice se živí sáním semen rostlin, mrtvých živočichů či vajíček hmyzu. Vyskytuje se ve větších skupinách od časného jara do pozdního podzimu, v parcích, alejích s akáty nebo kaštany, na hřbitovech. Ve velkém počtu žije na lípách, občas i na akátech nebo tam, kde kvete sléz. I když jim sluneční svit nevadí, dávají přednost stinným místům. Ruměnice nejsou pro zahradu škodlivé a pokud vám z nějakého důvodu vadí, můžete je zkusit „vytlačit“ repelenty.

Sametka podzimní

Sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis) je hmyz ze skupiny roztočů. Typickým poznávacím znamením je červená barva, drobný vzrůst, čtyři páry nohou a „sametový“ vzhled povrchu těla. Dospělé sametky žijí v půdě či listí, kde kladou svá vajíčka. Z nich se líhnou parazitické larvy, které mají šest nohou a šplhají po rostlinách, kde čekají na svého hostitele, kterým je obvykle savec, včetně člověka. Larvy jsou velmi drobné a nenápadné, rychle se pohybují a na těle hostitele hledají tenkou kůži v záhybech, pod kterou následně pronikají. Larvy vypouštějí do tkáně sekret, který ji umrtvuje a rozkládá - tuto „směs“ natrávených a odumřelých buněk následně vysávají. Larva takto hoduje na hostiteli přibližně dva až tři dny. Poté se samovolně pustí, projde několika stupni vývoje v nymfu a dospělce. Tyto stádia jsou již neškodná.

Čtěte také: Beton Brož: Alternativa k pravému dřevu

Kousnutí sametkou může způsobit zdravotní potíže - ty se dostavují až po odpadnutí larvy z kůže hostitele a projevují se silnou a agresivní vyrážkou doprovázenou alergickou reakcí. Jedná se o takzvanou trombikulózu. Místo silně svědí a po škrábání dochází k sekundárním infekcím, svědění často zhoršuje i teplo. Příznaky samovolně mizí po týdnu až 14 dnech.

Pokousání sametkou je nejlepší předcházet. Do přírody si vezměte vhodný oděv s dlouhými nohavicemi a rukávy. Po pobytu venku si ihned svlečte veškerý oděv, který ponechejte venku (například rozvěšený na balkoně), ideálně jej hned vyperte. Následně si dopřejte několikaminutovou horkou sprchu a všechna místa s tenkou pokožkou si dobře umyjte sprchovým gelem. Máte-li s výskytem sametek problém přímo na zahradě, udržujte trávník střižený na krátko.

Sametka podzimní je někdy nesprávně označována jako „sviluška“. Jedná se však o odlišný druh hmyzu. Přestože je sviluška také roztoč, nenapadá živočichy, ale rostliny. K záměně také často dochází mezi sametkou podzimní a sametkou rudou.

Zajímavostí je, že ruměnice pospolná, stejně jako sametka podzimní, se liší od brouků s ohnivě zbarvenými krovkami, které jsou obecně známé v anglicky mluvících zemích jako fire-coloured beetles (ohnivě zbarvení brouci) a patří do čeledi Červenáčkovití (Pyrochroidae).

tags: #co #je #to #beton #cerveny #brouk

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní informace o vícevrstvé papírové lepence
• Použití a vlastnosti střešních latí
• Podrobnosti o typech a použití PVC kolen
• Přečtěte si o obkladech stěn pro domov i komerční prostory.
• Jak zateplit bazén a ušetřit energii