Vše o cihlách: Historie, druhy a moderní technologie

Cihla je víceúčelový stavební materiál, obvykle obdélníkového či kvádrového tvaru, vyráběný z pálené hlíny nebo jiných materiálů. Je to lidmi vymyšlený a vyráběný stavební prvek, vlastně lze hovořit o umělém kameni. Cihly jsou běžně používány při stavbě zdí a dalších konstrukcí a jsou při stavbě nejčastěji spojovány maltou. Málokdo z nás si uvědomí, že tento stavební materiál prošel tisíciletým vývojem a zatěžkávací zkouškou času, kterou se nemůže jen tak něco pochlubit.

Pálené cihly se ve stavebnictví používají po tisíce let. Během této doby prošly obrovským vývojem a dnes splňují požadavky na dobré tepelně izolační vlastnosti, nízkou hmotnost a dostatečnou únosnost. Co se však nezměnilo, je jejich výroba z přírodních surovin (zejména jílu a vody). Moderní architektura využívá různé materiály a inovativní řešení. Při mnoha projektech, a zvláště při projektech rodinných domů, ale architekti sázejí na klasiku. Typickým příkladem jsou stavby z cihly, které mají v Evropě i na Slovensku bohatou tradici.

Historie cihel: Od prehistorie po průmyslovou revoluci

Při ohlédnutí zpět do historie se dá říci, že cihla v nepálené formě spatřila světlo světa někdy v rozmezí 8 500 až 7 500 let před naším letopočtem. Je možné, že tomu bylo i dříve, ale k tomu neexistují spolehlivé prameny. Prvními cihlami byly takzvané sušené vepřovice, jejichž obdoba se při stavbách u nás používala především na vsích ještě na přelomu 19. a 20. století. Tvar i formát byl velice rozličný podle oblastí, od cihel kvádrového tvaru až po placaté cihly. Po dlouhou dobu byl vývoj beze změny až do doby, kdy se ukázalo, že po výpalu má mnohem lepší vlastnosti a je trvanlivější a odolný i proti povětrnosti. To se projevilo i v rozvoji pálené střešní krytiny někdy kolem roku 2000 před naším letopočtem. O cihlách se zmiňuje také starobabylonský Epos o Gilgamešovi (3. tisíciletí př. n. l.).

Od dob Říma a až do průmyslové revoluce však probíhá postupné rozšiřování výroby cihel a v době středověku začala nahrazovat oblasti s nedostatkem stavebního kamene a většina staveb se tak začala realizovat z cihel. Přispěl tomu i fakt, že dříve stavěné stavby v hustší zástavbě podléhaly rychle živlům, a to především ohni. Pálené cihlářské zboží se po staletí používalo jen jako doplněk kamene, hlíny a dřeva. Postupně si našlo u stavebníků oblibu, díky svému pravidelnému tvaru, pevnosti a dobré akumulaci tepla. Cihlářské výrobky patřily dlouhou dobu k materiálům dražším než kámen a dřevo, proto se více používaly na stavbách panských, církevních a měšťanských. Na venkově se rozšířily cihlářské výrobky později. Zprvu se objevovaly v podobě chlebových pecí, které se vyzdívaly z cihel, později se zdily klenby či ostění oken.

Obrovský rozmach cihelen na našem území sahá teprve do 18. a především 19. století. Z té doby je například jen na území Brna zmapováno asi 100 cihelen. Pálené cihly se přitom začaly v Evropě rozmáhat již od 11. století a od 13. století začaly cihelny vznikat i u nás. A to doslova jako houby po dešti. Cihelny samozřejmě vznikaly na místech, kde byl dobrý zdroj cihlářské hlíny. A někde dokonce později stála jedna cihelna vedle druhé, stačilo si vybrat. Zprvu se cihly nechávaly schnout dlouho na slunci, často za hradbami města. A často se stávalo, že se po nezaschlém povrchu cihel prošlo nějaké zvíře a zanechalo tak na cihlách svou stopu.

Čtěte také: Podkroví: kombinace palubek a cihel

Vývoj řemesla a speciálních cihel

V období 17. a 18. století vzniká nový typ řemeslníků, jejichž schopnosti v řezání a kladení cihel umožňují vytvářet stavby, které překračují vše, co bylo dosud viděno. Schopnosti těchto lidí se uplatňují při zdobení výklenků nad okny všech typů staveb a z jejich práce dělají spíše sochařství. Speciální cihly, které jsou pro tuto práci vhodné, jsou vyráběny z prosévaného jílu, jenž neobsahuje žádné kamínky. Poté se cihly opatrně vypalují tak, aby vznikla vždy stejná červená cihla bez zřetelných záhybů či deformací. Nejlepší řemeslníci dovedou vyrábět různě zakřivené výklenky, a dokonce i vyřezávat sochy postav. To vše za použití kombinace seker, pil, rašplí či leštících kamenů.

Kolem roku 1750 architektonický styl popularizovaný architekty, jakým je například Robert Adam v Anglii, vytváří nebývalou poptávku po klasických ornamentech, kterými lze dekorovat malé i velké budovy. Vyřezávat kámen je však velmi drahé, a tak přichází jedna osoba s velmi úspěšným řešením tohoto problému. Prvním je výroba materiálu, který je speciálně navržen tak, aby redukoval smršťování na minimum. Produkce spočívá ve smíchání hlíny s křemenem, rozdrceným sklem a již vypáleným, na prach rozdrceným, jílem. A protože sklo a jíl je již vypálený, během procesu se nesmršťují. Druhou metodou je použití sádrových forem. Namixovaná směs je tak bohatá na již vypálený a na prach rozdrcený jíl, že nemůže být hned vyřezávána. Proto se jednotlivé kousky směsi, jakkoliv veliké, stlačují do relativně úzkých vrstev v ručně vyráběných formách.

Průmyslová revoluce a modernizace cihel

Dalším významnějším obdobím z hlediska vývoje cihly se stává až průmyslová revoluce v 19. století. V 19. století se s velkým rozvojem průmyslu a rychlé výstavbě kladl i tlak na použití materiálu a vznikala různá forma lehčených cihel. Vylehčení se dosahovalo pomocí dutin a vznikaly tzv. dvojdutinky apod. Jejich použití bylo rozličné od lehkých příček pro tepelněizolační přizdívky k obvodovému zdivu. Velmi hojně se také využívaly již různé tvary základní cihly např. pro patky kleneb, segmentové cihly pro komíny a kanalizace a mnoho jiných. Také se vyráběly ostře pálené cihly pro užití v obzvláště nepříznivých podmínkách odolávajícím mrazu a působení chemických vlivů. Již se hojně užívá i cihelná klenba, probíhají celkové změny a klasický tvar kruhového segmentu tvořeného klasickou cihlou nahrazují v malém množství cihelné tvarovky rozličných tvarů tvořící plochou klenbu buď samostatně, nebo do nosníků. Vytvářejí se také první keramobetonové stropy. Zde jsou cihelné tvarovky velmi vylehčeny a tvoří formu ztraceného bednění a zároveň vylehčují stropní konstrukci.

V této době se vyšších tepelněizolačních vlastností dosahovalo používáním různých skladeb plné pálené cihly, které tvořily uvnitř zdiva dutiny, izolantem zde byla vzduchová mezera. Mnohé stavby především menšího rozsahu fungují bez obtíží dodnes, i když již nesplňují přísné požadavky na tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva. Způsobem, jak tyto vlastnosti cihel zlepšit, bylo cihelný střep vylehčit za pomocí např. pilin nebo uhelného mouru, který po vypálení vytvořil v cihle malé dutiny a cihla tak získala lepší izolační vlastnosti a nižší hmotnost. Samozřejmě to ale mělo vliv na jejich nižší pevnost. Druhý způsob vylepšení spočíval v děrování cihel buďto podélném, nebo příčném. To se už píše 1. polovina 20. století.

Typy cihel a jejich použití

Cihly se vyrábí formováním hlíny do pravidelných útvarů (nejčastěji kvádrů s poměrem stran 4 : 2 : 1, existují však i složitější moderní tvary). Tradiční plné cihly se vytvrzují buďto působením žáru ve vypalovací peci (pálené cihly), případně se v zemích s teplým podnebím suší na slunci (nepálené cihly). Mezi nepálené cihly patří i výše zmíněné vepřovice, tedy sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy, což jsou hmoty zlepšující izolační vlastnosti cihel. Pálené cihly se rozdělují podle tvaru, rozměrů, provedení a účelu využití. Obecně se dělí na plné a děrované. Pro běžného stavebníka a zároveň investora, ale i architekta a realizační firmu je stavba domu náročným počinem. Ať už se chystáte stavět dům, plot, komín nebo třeba krb, musíte se rozhodnout, na jaký typ zdicího materiálu vsadíte. Na trhu je k dispozici nepřeberné množství typů cihel, které se liší použitým materiálem, technologií výroby i vlastnostmi. Výběr správného typu cihel je důležitý nejen kvůli udržení tepla.

Čtěte také: Proč třídit odpad?

Přehled základních typů cihel

Níže uvádíme přehled nejčastějších a méně známých typů cihel a jejich využití:

• Cihly obyčejné (tzv. zdice) - nejčastější cihlářský výrobek. V minulosti se používaly různé formáty, až se v 80. letech 19. století ustálil klasický formát 290×140×65 mm. Tradičním typem cihly je plná ve tvaru kvádru. Vyznačuje se pevností, nosností, odolností i trvanlivostí. V současnosti se využívá ve specifických případech, například pro zhotovení příček, komínů, cihelných plotů nebo menších zděných konstrukcí. Pro běžné stavebníky a zároveň investory, ale i architekty a realizační firmy, je stavba domu náročným počinem.
• Duté cihly - Dělily se na dutinové (dutiny vedoucí podélně se základnou cihly) a děrované (dutiny vedoucí svisle). Typickým příkladem děrované cihly byla voštinová cihla. Po druhé světové válce, zejména v padesátých letech, dochází k rozmachu voštinových cihel. Moderní děrované a broušené cihly jsou výsledkem evoluce ve stavebnictví. I když se k jejich výrobě využívají přírodní suroviny, splňují řadu přísných požadavků od izolačních vlastností po nízkou hmotnost. Díky dutinám jsou lehké, a tak nepřetěžují podklad a usnadňují manipulaci s materiálem.
• Lícové cihly (tzv. lícovky) - Samostatnou skupinu představují lícové cihly, které mají tvar cihly obyčejné (popřípadě i tvarovky) a jsou určeny k zdění režného zdiva. Elegantní lícové cihly se pak používají na fasády a zídky, kde je žádoucí dosažení rustikálního vzhledu. Inženýrská cihla prochází složitějším procesem výběru hlíny, pečlivého drcení, vypalování a tvarování, aby byla skutečně velmi tvrdá. Lícové cihly ražené (výroba ražením hlíny do speciálních forem), cihly klinker (též se jim říká zvonivky pro zvuk, který vydávají při poklepu, vlastně jde o lícové cihly vysoké kvality a s nasákavostí do 6 %). Většina lícových cihel se v EU tvaruje drátkováním. Hlína se protlačí přes matrici, kde získá svůj dokonale pravoúhlý tvar. Poté se přidá líc. Existují i cihly, které se uvolňují z formy pomocí vody. Jde o mimořádně nákladný proces, při kterém se při skládání hlíny do forem vytvářejí v cihle výrazné rýhy (úsměvy).
• Klenovky (klenáky, klenačky) - používaly se ke stavění kleneb, měly tvar tupých klínů, byly stojaté nebo ležaté.
• Pevnostnice (fortifikační cihly, šancovky) - jejich slavná éra byla v 17. a 18. století, kdy se budovaly barokní pevnosti - např. Olomouc, Terezín či Josefov.
• Komínovky (radiální cihly) - ke stavění klasických továrních komínů s kruhovým sopouchem. Dříve se stavělo z obyčejných cihel, které se musely nejprve pracně osekávat, což bylo technologicky i časově náročné. Rozměry komínovek byly nejčastěji 270×170×110 mm. Některé komínovky měly na pokládacích plochách kolmé otvory, aby se jim dodala větší soudržnost v maltových štěrbinách.
• Tvarovky (tvarované cihly) - do této skupiny patří široká paleta cihlářských výrobků. Mezi nejrozšířenější můžeme zmínit římsovky zvané též krancovky. Jednalo se o dlouhé cihly zpravidla o formátu 460x150x70 mm, které se používaly k vykládání říms a nahrazovaly tak dosavadní kamenné římsové desky. Dále např. falcovky, které se používaly na vyzdívání ostění oken i dveří, často dělány z plných cihel, kde se opracoval jeden roh. Jiným rozšířeným typem byly pokosky neboli šrekovky na profilování říms a okrajů štítů.
• Dlaždice - především půdní dlažba (půdovky, půdnice), která byla v minulosti často využívaná na dláždění půdní podlahy. Nejběžnější formát byl 200×200×40 mm a tyto dlaždice se nazývaly „sousedky“, menší dlaždice o formátu 150×150×25 mm se označovaly jako „topinky“, dlaždice velké (tzv. „mazanky“) zase 250×250×60 mm.
• Tašky (označovány v minulosti též „cihly krovové“) - patří sem rozmanitá škála výrobků. Dle historického vývoje můžeme jmenovat základní typy: Bobrovka (plochá taška, která se klade ve dvou vrstvách), Esovka (dvakrát zakřivená taška s profilem písmene „S“, která se částečně překrývá) a Prejz (pálená střešní krytina skládající se ze dvou dílů - ploššího spodního háku a více vyklenuté vrchní prejzy). V průběhu 18. století byla postupně prejzová krytina nahrazena plochými taškami (bobrovkami).
• Rekultivované cihly - mohou být různorodé a mohou být směsí výše uvedených obkladů. Protože regenerované cihly pocházejí většinou ze starších budov, mají často spíše imperiální než metrické rozměry.
• Speciální cihly - jsou vyrobeny pro splnění specifického úkolu. Příkladem speciální cihly je cihla, jež se používá k zakončení horní části zdi nebo dokonce jako okenní parapet. Zvláštní kapitolou jsou cihly vyráběné pro kolektory. Mezi další často používané speciální cihly patří soklové cihly, římsy, obloukové klíče a mnoho dalších.
• Cihly vínovky - slouží k uložení lahví.
• Trativodky - odvodňují zeminu.
• Cihelné pásky - slouží k obkládání stěn a různých povrchů.
• Žáruvzdorné šamotové cihly - při stavbě krbů využijte žáruvzdorné šamotové cihly. Šamot odolá teplotě až 1 650 °C. Má typickou šedobílou až béžovou barvu a z více než poloviny ho tvoří oxid křemičitý. Druhou polovinu pak tvoří oxid hlinitý a různé příměsi, ať už jde o hořčík, železo nebo vápník.

Tabulka: Příklady nejčastěji používaných typů cihel a jejich využití

Moderní cihlářský průmysl a inovace

Po změnách, které zažila naše společnost počátkem 90. let minulého století, se začala dostávat do popředí individuální výstavba a cihelné bloky začaly prodělávat překotný vývoj i díky vstupu zahraničních technologií. Pod pojmem cihla si už málokdo představoval cihlu plnou pálenou, ale byl to již cihelný blok „moderního typu”, tedy cihla svisle děrovaná - voštinová dosahující až jedenáctinásobku původního objemu klasické cihly. Postupem doby se začala cihla specializovat. Požadavky na ni kladené moderní dobou jsou velice rozličné od tepla, akustiky, pevnosti a hlavně rychlosti výstavby. Rychlost výstavby zapříčinila růst velikosti tvárnic, který se kromě šířky téměř ustálil na konci devadesátých let minulého století. Pálená cihla prošla za poslední dekády tak rychlým a revolučním vývojem. Stovky let se vyrábělo jen několik málo typů cihel, zato dnešní nabídka čítá stovky různorodých položek. Například obvodové cihly s vynikajícími tepelně-izolačními vlastnostmi, akustické cihly pro vnitřní příčky, keramické stropy a střechy, překlady na stínicí techniku, ale i komínové komplety.

Počátkem 21. století dochází k přelomu ve způsobu tradičního zdění. Již dříve tlak na rychlejší výstavbu odstranil maltování styčných spár a zavedl stykování tvarovek na pero a drážku. Nyní však poprvé dochází k odstranění klasického maltování v ložných spárách a je nahrazeno přesným zděním na tenkovrstvou maltu v tl. 1 mm. Jedná se o krok, který umožnil zrychlit výstavbu cihelného zdiva až o polovinu. Z pohledu historie cihel, jenom okamžik poté, přišla na trh nová technologie zdění, která odstranila maltu úplně a byla nahrazena systémem Dryfix zdění na zdicí pěnu. To umožnilo opět zrychlit a zjednodušit výstavbu.

V oblasti tepelněizolačních vlastností cihelných tvárnic došlo také k radikálnímu vývoji, který je z pohledu historie nevídaný. Zdicí tvárnice již nejsou pouze samostatné bloky, ale jedná se o zdicí systém obsahující rozličné tvarovky pro řešení častých detailů staveb a zajišťující tak jejich vysokou výslednou kvalitu. Dříve se dosahovalo vylepšených izolačních vlastností díky vylehčení samotného střepu nebo vytvořením dutin. Tato kombinace vylehčujících postupů je dnes již samozřejmostí a dnešní cihláři svým vylehčením tvarovek dosahují velice výborných tepelněizolačních vlastností, které jsou mnohdy daleko za požadavky norem. Ovšem při vylepšování tepelněizolačních vlastností dochází k vylehčování tvarovek a tím k jejich nižší pevnosti. To ale neplatí u těchto cihel, kde naopak vzrostla pevnost díky unikátní konstrukci cihly.

Čtěte také: Přírodní materiály a současná architektura

Společnost HELUZ a inovace

Na začátku byla ručně vyráběná pálená cihla, dnes na ni navázala již šestá generace potomků zakladatele tradiční rodinné cihelny v Dolním Bukovsku. Ta byla založena před 147 lety (v roce 1876), kdy pan Jan Řehoř postavil první žárovou pec a z vytěžené hlíny vypálil první cihly. V roce 2009 byl uveden do provozu plně automatizovaný závod na výrobu cihel, největší a nejmodernější ve střední Evropě, kde se mimo jiné vyrábí i takzvané „nejteplejší“ evropské cihly HELUZ FAMILY 50 2in1 broušená s integrovanou tepelnou izolací. Z pohledu tepelné techniky tyto cihly splnily dnešní požadavky o více jak deset let dříve. Navíc nebyly technické parametry zateplené cihly HELUZ dodnes překonány. Cihly HELUZ FAMILY 2in1 broušená jsou skutečně tím nejlepším materiálem pro stavby moderních pasivních a nízkoenergetických domů, respektive domů s takzvaně téměř nulovou spotřebou energie (NZEB). Zdivo HELUZ FAMILY 2in1 broušená splňuje již od šířky 440 mm bez potřeby dodatečného zateplení doporučené hodnoty pro pasivní domy. V šířce 500 mm pak tyto cihly plněné patentovaným způsobem polystyrénovými kuličkami dosahují hodnoty součinitele prostupu tepla U = 0,11 W/m2K, což jsou nejlepší tepelně-izolační parametry na trhu. Navíc požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie splňují všechny cihly HELUZ FAMILY od šířek 38 cm již od roku 2010. Již v roce 2012 realizovala společnost HELUZ jako vůbec první v České republice vzorový pasivní rodinný dům technologií jednovrstvého zdění z cihel. Žádná dodatečná izolace, jenom cihla. Jako první výrobce pálených zdících prvků v ČR získal HELUZ environmentální prohlášení o produktu (EPD) na základě ověření celé výroby cihel z pohledu dopadu na životní prostředí.

Mýty o cihlách a jejich vyvrácení

Během dlouhých let práce s materiálem, či v důsledku komunikace výrobců jiných zdicích materiálů, vznikly o cihlách i různé mýty, které mají, často, daleko od pravdy.

MÝTUS 1: Cihly jsou křehké, často se lámou a rozbíjejí

Tvar a vzhled dnešních velkoformátových cihelných bloků je věcí kompromisu mezi hmotností a pevností. Hmotnost nepřímo souvisí s dalšími vlastnostmi jako jsou tepelná izolace nebo zvuková izolace. Tepelněizolační cihly musí být co nejlehčí, zvukověizolační cihly naopak co nejtěžší. Takže vedle lehkých a tenkostěnných cihel existují i cihly těžké a robustní. Nelze tedy paušálně říci, že cihly jsou křehké. Tenkostěnné tepelněizolační cihly jsou logicky citlivější na nesprávnou manipulaci jako masivní zvukověizolační cihly. Přitom jsou však dostatečně pevné, to znamená, že mají požadovanou pevnost v tlaku v poloze, ve které se zabudovávají do zdiva. K poškození cihel může dojít při nesprávné přepravě, skladování a manipulaci, což ostatně platí pro všechny zdicí materiály.

MÝTUS 2: Cihly jsou těžké a špatně se s nimi manipuluje

Pálené cihly opouštějí výrobní linku v absolutně suchém stavu. To znamená, že jejich hmotnost tvoří jen vypálená keramická hmota, která je kromě dutin navíc sama porézní. Expediční hmotnost cihelného bloku tloušťky 380 mm je 15-17 kg, přičemž největší formáty cihel na obvodové stěny tlusté 500 mm mají maximálně 21 kg. Pro srovnání, zdicí prvky vyráběné mokrou technologií váží v okamžiku dodání na stavbu často o 7 - 10 kg více než v suchém stavu a jejich hmotnost v závislosti na formátu může dosahovat až 29 kg.

MÝTUS 3: Stavba cihlového domu je pomalá

V souvislosti s pálenými cihlářskými výrobky se říká, že cihla je tradiční stavební materiál. Je však jedním dechem dodat, že cihla je dnes zároveň i moderní stavební materiál. Už od roku 2003 se na Slovensku používají cihly s broušenými ložnými plochami, které se mohou spojovat buď na tenkovrstvou maltu nebo na zdicí pěnu. Tyto technologie zdění jsou jednoduché, přesné a rychlé. Jsou to moderní technologie zdění, které šetří čas i peníze. Při zdění na tenkovrstvou maltu lze dosáhnout časovou úsporu až 30% a při zdění na zdicí pěnu až 50% času ve srovnání s klasickým způsobem zdění. Technologie zdění na pěnu znamená v podstatě suchý způsob zdění.

MÝTUS 4: Cihly jsou nepřesné a křivé

Většina mýtů o cihlách pochází z dob, kdy se cihla vyráběla nepříliš moderními technologiemi a výsledkem byl výrobek oprávněně označován za hrubou keramiku s minimálními nároky na přesnost. Moderní velkoformátové cihlové bloky mají broušené ložné plochy. Zkráceně se označují jako broušené cihly. Mají přesnou výšku s minimální přípustnou tolerancí a rovné a navzájem rovnoběžné ložné plochy. Díky této přesnosti je lze lepit na tenoučkou vrstvu malty nebo na speciální zdicí pěnu.

MÝTUS 5: Cihelné zdivo se těžko omítá

Na stavbách už léta převládá trend obvodových stěn s kontaktním tepelněizolačním systémem. Pravým důvodem často nejsou ani lepší tepelněizolační vlastnosti obvodové stěny, ale neochota nebo neschopnost firem realizovat klasickou vícevrstvou vnější omítku. Navenek deklarovaným důvodem je, že se cihelné zdivo těžko omítá. Zajímavé přitom je, že i všechny vnitřní omítky se realizují přímo na cihlový podklad. Z hlediska přídržnosti, je cihlové zdivo nejlepším podkladem pod omítku a omítací drážky, které tuto přídržnost ještě zlepšují. Tím skutečným důvodem je stále větší absence odborně způsobilých zedníků-omítačů, schopných realizovat klasické vícevrstvé vnější omítky.

MÝTUS 6: Cihlové domy musíte zateplovat

Jako každý materiál, i cihla prošla za poslední léta výrazným vývojem, který byl diktován neustále se zpřísňujícími požadavky. Nejdramatičtěji se zpřísnily požadavky na tepelněizolační vlastnosti obvodových konstrukcí budov. Výrobci cihel se s těmito požadavky snaží vypořádat různými způsoby. Jednou z možností je zvyšování počtu vzduchových dutin v cihle oddělených od sebe co nejtenčími keramickými žebry. Tento způsob má však své limity. Další zlepšování tepelněizolačních vlastností cihel se dosahuje tím, že dutiny cihel se již v procesu výroby vyplňují různými tepelněizolačními materiály. Takové cihly jsou vhodné na výstavbu tzv. ultranízkoenergetických domů, a některé i na výstavbu pasivních domů.

Výroba cihel a kontrola kvality

Cihly z různých cihelen se vyznačují mírně odlišnými vlastnostmi v závislosti na původu těžené suroviny (např. barvou). Deklarované vlastnosti cihel však musí být splněny vždy každou cihelnou. Některé typy cihel je totiž možné použít bez rozdílu jejich původu - např. cihly pro vnitřní zdivo či příčky. Různé typy hlín pro výrobu cihel se na první pohled liší barvou. Barvy hlín bývají velmi různé, protože to závisí na jejich mineralogickém složení. Např. oxid železa ve formě hematitu zabarvuje hlíny do červenohnědé až rezavé barvy, příměs pyritu zase zbarví hlínu do modrošeda. Během procesu výroby cihel se sleduje kvalita všech vstupních surovin a jednotlivých procesů.

tags: #Vše #o #cihlách

Oblíbené příspěvky:

• Pokládka vinylu Ústecko
• Pravidla pro instalaci rolet v bytových domech
• jak vybrat fasádní obklady
• Povrchová úprava a montáž soklu z XPS
• Požadavky na malování v obytných domech