Fascinující svět ptáků s chocholkou: Dudek chocholatý a Kardinál červený

Půvabný pták s výraznou chocholkou na hlavě je oblíbenou postavičkou ilustrovaných knížek. V České republice můžeme nalézt několik velmi pestře zbarvených druhů ptáků s chocholkou. Mezi nejznámější patří dudek chocholatý a kardinál červený. Oba se pyšní jedinečným zbarvením a zajímavými životními projevy.

Dudek chocholatý (Upupa epops)

Dudek chocholatý je díky své velikosti a vybarvení tvor opravdu nepřehlédnutelný. Tělo má dlouhé až 28 cm, je tedy o něco větší než kos.

Vzhled a zbarvení

• Oranžovohnědé peří pokrývá hlavu, hruď a horní část těla.
• Na břišní straně přechází barva do světlejších odstínů.
• Na křídlech a na ocase dudka zdobí široké černé pásy.
• Mláďata mají šedobílé prachové peří, které se postupem času čím dále tím více podobá zbarvení dospělých.
• Typickým znakem dudka je vějířovitá oranžovohnědá chocholka s černými vršky per umístěná na temeni hlavy. Dudek dokáže svojí chocholkou pohybovat - vztyčí a rozevře ji při podráždění, za letu nebo když vábí samičku.
• Zobák dudka chocholatého je výrazně protáhlý a tenký. V celé své délce se mírně stáčí směrem dolů.

Chování a potrava

Dudek má zakrslý jazyk, proto požírá hmyz zcela zvláštním způsobem. Nejprve vytáhne larvu z úkrytu a vyhodí ji nad sebe do výše. Rychle a obratně potom otevřeným zobákem sousto polapí a spolkne. Potravu dudka chocholatého tvoří zejména larvy, kobylky a krtonožky. S oblibou rovněž vyzobává hmyz z výkalů dobytka.

Dudek se pohybuje hlavně na zemi na pastvinách, kde vyhledává potravu a skrývá se před dravci. Dudek létá ve vlnovkách, třepotavým, trochu těžkopádným způsobem. Se svými oblými křídly může připomínat poněkud přerostlého motýla. Zahlédneme-li dudka při letu, teprve potom se nám ukáže v celé své kráse - s roztaženými křídly působí jako obrovský motýl.

Hlasový projev

Dudka snadno poznáme také podle hlasového projevu, který je zřejmý i na větší vzdálenost. Připomíná „pu-pu-pu“ nebo také „up-up-up“ - odtud jeho latinský název Upupa. V Českých zemích naši předci slyšeli zřejmě „du-du-du“, a proto ptáka nazvali dudkem.

Čtěte také: Moderní řešení pro váš dům

Hnízdění a ochrana

Dudka můžeme zahlédnout na okrajích listnatých lesů nebo na pastvinách se starými doupnými stromy. Rád si vybírá také parky nebo louky s roztroušenými ovocnými stromy, případně osídluje řídké lesní porosty. Dudci žijí monogamním způsobem života. Samička pravidelně na konci jara snáší kolem sedmi tečkovaných vajíček. Po dobu hnízdění se o ni stará samec, který samičku chrání před možným nebezpečím a průběžně přináší potravu. Asi po dvou týdnech se vylíhnou mláďata. Malí dudci používají na svou obranu speciální žlázky na kostrči. Rovněž samička dokáže pomocí žlázek produkovat smrdutý sekret na obranu hnízda. Celé dudčí hnízdo je proto zamořeno nelibou vůní.

Do oblasti rozšíření dudka chocholatého spadá téměř celá Evropa, až na její severní část. Obývá také Asii a Afriku. Dudek je pták stěhovavý, neboť na zimu odlétá do tropické Afriky. K nám se vrací až v dubnu.

V průběhu minulého století dudek z naší země téměř vymizel. Docházelo k ničení biotopů, které jsou pro dudka nezbytné. Ubývalo doupných stromů, z ovocných sadů se stávaly chemicky ošetřované plantáže, přirozené lesy a hájky ustupovaly užitkovým monokulturám. V současné době se početnost dudka chocholatého v České republice odhaduje na přibližně 100 párů. Budeme-li trpělivě naslouchat, tiše procházet po loukách, třeba při troše štěstí dudka zahlédneme. Mějme ale na paměti, že tento vzácný pták je v České republice přísně chráněný.

Kardinál červený (Cardinalis cardinalis)

Kardinál červený se vyskytuje v jedenácti formách na východě a jihovýchodě států USA až po severní Mexiko. Vyskytuje se především v křovinách podél vodních toků, zalétá do lesů a polí, do zahrad, ale i do dvorů, kde si hledá potravu.

Vzhled a zbarvení

Kardinál červený je nápadný svým sytě šarlatovým zbarvením. Zde je detailní popis:

Čtěte také: Cihlová dlažba: Od výroby po pokládku

• Samec (1,0): Vrch těla je tmavě šarlatový, někdy s růžovým nádechem, vrch hlavy je tmavší. Úzký pásek přes čelo, uzdička, brada a hrdlo jsou černé. Ostatní spodina je šarlatově červená. Křídlo je černohnědé, ocasní péra černohnědá. Silný kuželovitý zobák je korálově červený, nohy hnědé.
• Samice (0,1): Vrch těla je kalně žlutohnědý, na kostřeci světlejší, chocholka tmavě červená se žlutými konečky peří. Hrdlo a uzdička jsou šedé. Spodina je kalně žlutá s červeným nádechem na břichu. Střed břicha je bělavý. Krovky křídelní jsou tmavě šarlatově červené.
• Mladí: Mladí se podobají samici, ale postrádají černé kresby na hlavě a na hrdle. Na spodině jsou světlejší. Mladý sameček má peří na chocholce matně červené, spodinu s nádechem do světle červené. Při přepeřování ze šatu mládí se vymění kompletně celé opeření.

Chování a potrava

Na jaře i v létě žije kardinál červený v párech, po vyhnízdění ve skupinách. Jeho melodický zpěv se ozývá i za světlých měsíčních nocí. Zpočátku je velmi střídavý, pak tiše klesající a mírný. Při rozčilení se hlásí pronikavým „číích“ nebo „pit“. Samičky zpívají také, někdy dokonce lépe než samci.

Krmivo pro kardinály červené zahrnuje:

• Zrniny: Oves, neloupaná rýže, proso, lesknice, pohanka, pouze malé množství řepky, semence a slunečnice.
• Doplňky: Vaječná míchanice, čerstvé kukly lučních mravenců.
• Hmyz (především při odchovu mladých): Noční můry, mouchy, chrousti, chrobáci, tesaříci, housenky, dešťovky, luční kobylky.
• Omezené množství: Natvrdo vařená vejce, vlhká bílá veka, strouhaný čerstvý tvaroh a něco larev potemníka moučného (moučné červy).
• Ovoce a větve: S oblibou vezmou maliny, jahody, třešně, sladké švestky a větve s nalitými pupeny na oštipování. Zelené krmivo často odmítají.

V případě, že bude u kardinálů docházet ke tloustnutí, je nutno semena a zrniny obsahující tuk, moučné červy a vaječné krmivo z krmných dávek vyloučit.

Hnízdění a chov

Literatura uvádí, že kardinál červený byl již v 18. století v Evropě oblíbeným druhem. Zásluhy na časných dovozech v této době se přičítají evropským vystěhovalcům. Chov kardinálů červených se daří celkem dobře, ale samozřejmě je nutno splňovat všechny k tomu vyžadované podmínky. Především jim poskytneme trvale prostor ve velkých voliérách, protože v klecích jeví sklon ke ztučnění, jako všechny jim příbuzné druhy. Nejlépe se pro ně hodí voliéry, kde je možnost přezimování. Kardinálové červení jsou vytrvalí, odolní a pevní v životním dění. Mimo dobu hnízdění jsou snášenliví právě ve voliérách, kde je dost prostoru k vyhýbání.

Na začátku hnízdního období intenzivně pronásledují ptáky téhož druhy nebo blízce příbuzné a menší velikosti, což může skončit i usmrcením. Proto doporučuji chovat kardinály po páru samostatně. Jednotlivě chovaní kardinálové v krátké době zkrotnou, ochotně budou brát krmení z ruky. Když jim chovatel umožní prolet po místnosti, budou zde létat s jistotou a nebudou ochotni se do klece dobrovolně vracet. Za měsíčních nocí budou kardinálové neklidní, což ukazuje na noční aktivity v přírodě.

Čtěte také: Od Laurin & Klement k okřídlenému šípu

Pro chov připravíme prostorné, nejlépe kombinované voliéry, tedy voliéry vnitřní spojené s výlety. Za minimální rozměry voliéry pokládá S. Kischke tyto: 3×1,7×2,5 (dך×v). Na vybavení jsou vhodné větve borovice, túje a případně břečťanu. Zelené nezavadlé větve upravíme na jedné straně voliéry do jednoduché stěny, do které připevníme několik košíčků upletených z proutí, které používají chovatelé kanárů. Vyhovují také mělké, tedy jen mírně prohnuté „misky“ z hustšího pletiva. Ve voliéře nemají být z větví vytvořeny neproniknutelné houštiny, neboť samičky kardinálů potřebují mít volný - otevřený - výhled z hnízda do prostoru voliéry. Když se tato zásada nedodržuje, je samička stále neklidná, až přestane vejce zahřívat. Ovšem sedící samička si může na svého stálého ošetřovatele tak zvyknout, že z hnízda nevylétne, ani když se i v malé vzdálenosti zabývá krmením nebo úklidem apod.

Je téměř pravidlem, že samička začne se stavbou hnízda na vybraném místě již koncem března. Jako základ používá jemné drobné klestí, které obvykle ukládá do připraveného košíčku. Na to přináší krátké kousky lýka, trávy ostřice, kokosových vláken a jemného mechu. Hnízdo je postaveno za pouhé dva až tři dny. Během stavby hnízda, kterou provádí jen samička, ji sameček pilně krmí a při tom stále pilně, intenzivně prozpěvuje a toká. Samička také co chvíli zpívá, dokonce se zdá, že její zpěv je lepší než zpěv samečka. Někdy se krmná aktivita samečka projeví u samičky nápadným ztučněním. Důsledkem je, že nedochází ke snůšce.

Snůška čítá 3-5 růžově zbarvených vajíček, která mají proměnlivou kresbu. Po dobu 12-14 dnů inkubace je zahřívá pouze samička, ale o vylíhlá mláďata se velice pilně starají oba rodiče. Mladé budeme kroužkovat již pátý den po vylíhnutí kroužky o průměru 3,5 mm. Mláďata jsou porostlá světle modrým nebo šedomodrým chmýřím. Při pravidelné nabídce vhodného krmiva rostou mladí velice rychle, ale překrmovat je vysokými jednorázovými dávkami nesmíme. Je rozhodně prospěšnější podávat menší dávky několikrát denně. Chovatel Kirschke doporučuje nezapomínat na dávky vitaminu D, aby byl zajištěn plynulý růst kostí i peří. Je dobré poprašování krmiva některým z multivitaminů, které máme ve velice široké nabídce na našem trhu.

Mláďata se vyvíjejí velmi rychle a již za 12-14 dnů opouštějí hnízdo. Po třech až čtyřech týdnech se začnou objevovat první ocasní péra a péra na chocholce. Peří na lících, na křídlech i na ocase se zbarvuje do červena. V průběhu jedné sezóny (březen - říjen) dochází ke třem, někdy i ke čtyřem hnízděním. Jejich průběh bývá většinou úspěšný. Velice důležité je soběstačná mláďata okamžitě přemisťovat od rodičů do jiné voliéry. Rodiče, kteří se budou zabývat přípravami na následné hnízdění, budou vůči odchovu, i když vlastnímu, trvale útoční a tím i nebezpeční. Po ukončení hnízdní sezóny můžeme nechat kardinály trvale ve voliéře. Jsou otužilí a zimu přečkají dobře.

Srovnání dudka chocholatého a kardinála červeného

tags: #červený #pták #s #chocholkou

Oblíbené příspěvky:

• Vše o stříkané izolaci: Přerov a okolí
• Optimalizace TZB pro komfort
• minerální výživa pro koně v letním období
• Příprava sádrové omítky pro perfektní nátěr
• Vlastnosti dubových podlahových prken