Dilatace střechy a hydroizolace fólií: Komplexní přehled

Ploché střechy jsou moderním a praktickým řešením, které nabízí řadu výhod. Nicméně jejich konstrukce vyžaduje precizní provedení hydroizolace, aby se zabránilo zatékání a poškození budovy. Správně provedená hydroizolace je tedy neviditelným hrdinou, který po desítky let chrání váš majetek, zdravé prostředí domova i váš klidný spánek. Důkladná příprava podkladu je zásadní pro dlouhodobou funkčnost hydroizolace.

Zásadní je pečlivé plánování a výběr správného materiálu

Než se pustíte do samotné realizace, je důležité pečlivě naplánovat celý proces a zvolit správný typ hydroizolace. Měli byste respektovat aplikační postup výrobce vybrané střešní fólie. Výrobce nebo prodejce by vám měl být schopen doporučit konkrétní typ fólie, který je pro vaši střechu vhodný. Zohledněte:

• Sklon střechy: Minimální sklon pro plochou střechu je 2 %, ideálně 3 - 5 %. Většina střešních krytin dostupných na našem trhu má předepsaný minimální sklon střechy, a to alespoň 5° (např. plechová krytina). Nejčastěji používané krytiny (např. pálené nebo betonové tašky) mají minimální sklon 25-30°. Střešní hydroizolační fólie jsou proto výjimkou, jedná se o střešní krytinu, kterou můžete použít na plochou střechu stejně jako na střechu sedlovou či valbovou. Střešní hydroizolační fólie však nemají své využití pouze u plochých střech nebo střech s minimálním spádem. Dalším vhodným použitím jsou střechy, které mění od hřebene po okapovou hranu svůj sklon nebo mají kupulovitý tvar.
• Typ konstrukce: Beton, dřevo, trapézový plech.
• Zatížení střechy: Vegetační střecha, terasa, pochozí plocha. Pokud zatížíte fólii kačírkem (min. do výšky 50 mm) nebo zelenou střechou, nemusíte si s kotvením hydroizolační střešní fólie příliš lámat hlavu. V případě, že fólie zatížená nebude, je nutné ji k podkladu přikotvit, aby vám neodlétla (vlivem podtlaku způsobeným proudícím vzduchem nad střešní rovinou). Ke kotvení fólie by měl být zpracován kotvící plán.
• Klimatické podmínky: Intenzita srážek, sluneční záření, mráz. Izolační práce s fóliemí mPVC je přípustné provádět při teplotě vzduchu od -5°C do + 40°C. Pokud teplota vzduchu klesne pod +5°C, je vzájemné spojování fólií možno provádět jen horkovzdušným agregátem. V tomto případě se doporučuje izolační fólie před položením temperovat ve vyhřátých prostorách.

Pro hydroizolaci plochých střech se nejčastěji používají:

• Asfaltové pásy: Modifikované (APP, SBS) s vyšší elasticitou a odolností. Modifikované asfaltové pásy jsou ohebné a průtažné i v teplotách pod bodem mrazu. UV stabilita je dána případným břidličným posypem. Životnost lze na střechách odhadnout na cca 20-35 let, ve spodních izolacích výrazně více. Vyrábí se pásy klasické, protipožární, protiradonové, i odolné prorůstání kořenů. Jako spodní vrstva ve vícevrstvých izolacích se používají oxidované asfaltové pásy. Nejkvalitnější a nejodolnější pak jsou asfaltové pásy modifikované používané ve všech skladbách střech. Oxidovaný asfalt modifikovaný syntetickým kaučukem, v tuzemských podmínkách především styren-butan-styrenem.
• PVC fólie: Odolné proti UV záření a mechanickému poškození. Ve foliových hydroizolacích v současné době dominantní materiál, s vynikajícími počátečními (deklarovanými) vlastnostmi, výbornou zpracovatelností a nízkou cenou. Svařuje se horkým vzduchem, pevnost svarů je absolutní. Jedná se však o materiál chemicky málo stálý, korodovaný bitumeny, polystyrenem i cementovými výrobky. Poměrně rychlým vyprcháváním změkčovadel folie křehne, smršťuje se a stává se nesvařitelnou, neopravitelnou. Klasická hydroizolační folie, polyvinylchlorid změkčovaný sloučeninami chloru. Fólie obsahující ve své materiálové bázi PVC jsou v současné době nejpoužívanějším typem hydroizolačních fólií pro ploché střechy na českém i evropském trhu. Polyvinylchlorid (PVC) je ve své podstatě tvrdý a nepoddajný materiál vyráběný z 57 % kamenné soli a 43 % ropy, který je velmi odolný vůči vlivům povětrnosti. V případě monomerně měkčených fólií mPVC se jedná o nejrozšířenější typ hydroizolačních fólií na našem trhu. K jejich širokému zavedení do praxe došlo v průběhu 60. let. Monomerickými změkčovadly jsou olejovité ftaláty. Problémem tohoto typu měkčení však je skutečnost, že tato změkčovadla mohou za určitých podmínek z hmoty fólie unikat. Tento jejich únik může být nepříznivě urychlen dlouhodobým přímým stykem monomerně měkčené fólie s asfaltovými a dehtovými výrobky a v menší míře rovněž i s pěnovými plasty (např. polystyreny používanými jako tepelná izolace plochých střech) a s půdními mikroorganizmy. V praxi se tato materiálová nesnášenlivost řeší konstrukčně skladbou souvrství, obvykle vložením vhodné separační vrstvy. Výhodou fólií mPVC je vedle velmi příznivé ceny (ve srovnání s jinými typy hydroizolačních fólií) jejich velmi dobrá ohebnost, tvárnost a především vynikající svařitelnost.
• TPO fólie: Ekologická alternativa s dlouhou životností. Moderní hydroizolační folie, neobsahující změkčovadla. Vyniká mechanickou odolností, UV stabilitou, dlouhou životností. Je obtížněji zpracovatelná. Svařuje se horkým vzduchem, pevnost svarů je absolutní. Je chemicky velmi stálá, trvale svařitelná. Životnost lze na střechách odhadnout na velmi výrazně více jak 30 let.
• Polyolefinové fólie: FPO (Flexi-Poly-Olefin), TPO (Thermo-Poly-Olefin). Polyolefinové folie tvoří chemicky různorodou rodinu, mnohé z nich jsou - na rozdíl od PVC - navzájem nesvařitelné. Trh nabízí větší množství hladkých folií, i folie protiskluzové. Fólie na bázi polyolefinů (polypropylenů a polyetylenů) byly uvedeny na trh koncem 80. let jako důsledek tehdejší vlny ekologických hnutí především v německy mluvících zemích. Polyolefinické fólie neobsahují žádná migrující změkčovadla a jsou snášenlivé jak s asfalty, tak s pěnovými polystyreny. Neobsahují rovněž žádný chlór a jsou tedy plně „ekologické", z obdobných základních materiálů jako tyto fólie se vyrábějí mj. Nevýhodou polyolefinických fólií je ve srovnání s fóliemi na bázi PVC jejich podstatně větší tuhost a obtížnější svařitelnost. U některých jejich typů je nutno oblast svaru před vlastním horkovzdušným svařením očistit tzv. aktivátorem.
• Tekuté hydroizolace: Polyuretanové, akrylátové, bitumenové. Tekuté hydroizolace jsou geniální pro složité tvary plné komínů a světlíků. Používají se pro trvalou izolaci stavebních konstrukcí, které jsou ve styku se zemní vlhkostí a prosakující vodou (nevhodné pro tlakovou vodu). Chrání beton před agresivní vodou. Mohou být užity také jako izolace plochých střech. Používají se pro hydroizolační systém plochých střech i pro izolaci spodní stavby, a to včetně izolace proti vodám působícím hydrostatickým tlakem. Používají se pro hydroizolační systém plochých i šikmých střech i pro izolaci spodní stavby, a to včetně izolace proti vodám působícím hydrostatickým tlakem. Jejich hlavními přednostmi před asfaltovými hmotami je jejich vysoká pevnost v tahu, vysoká tažnost, dokonalá vodotěsnost.
• PIB fólie: PIB fólie byly historicky vůbec prvním typem hydroizolačních fólií vyrobeným v Německu. Mají vynikající užitné vlastnosti a mimořádně dlouhou životnost. Neobsahují ani změkčovadla ani chlór a jsou plně snášenlivé s asfalty a pěnovými plasty. Vyrábějí se jako homogenní fólie kašírované na spodní straně polyesterovým rounem. Spojování pásů se provádí velmi jednoduše a spolehlivě prostřednictvím samolepicích okrajů pásů, kdy po odtržení krycího ochranného proužku a přitlačení montážním válečkem na sousední pás dojde k jejich okamžitému vodotěsnému spojení. Fólie PIB jsou jedinými fóliemi pro ploché střechy, které je možno po položení natírat barvami. Tyto barvy jsou směsí kovových pigmentů, polyizobutylenu a speciálních benzínů a dodávají se v barvě titanzinku, mědi nebo ve zlaté barvě. Fólie se dodávají v tloušťkách od 1,15 mm až do 2,3 mm buďto v pásech do šířky 2,0 m nebo v plachtách až do 1 200 m2.
• EPDM fólie: Jsou snášenlivé s asfalty. Pásy se vzájemně spojují speciálními lepidly nebo spojovacími páskami vloženými do spojů nebo lepenými přes spoj. Kotvení fólií na střešní ploše je možné jak všemi třemi výše uvedenými způsoby, tedy mechanickým kotvením, celoplošným nebo částečným lepením nebo volným položením pod zátěžovou vrstvu, je možno využít i samolepicí varianty fólií EPDM, kdy na spodní straně fólie je nanesena samolepicí polymerbitumenová vrstva chráněná polyetylénovou fólií. Mezi vrchní EPDM vrstvou a spodní samolepicí polymerbitumenovou vrstvou je ještě zpravidla vložena výztuž ze skelných vláken. Donedávna byla pro fólie EPDM typická výhradně černá barva, někteří výrobci však již na trh uvedli i fólie v barvě světlešedé.
• Termoplastické EPDM: Jedná se o relativně úzkou skupinu vysoce kvalitních materiálů, které ve svých vlastnostech zahrnují jak pružnost elastomerních materiálů tak termoplastické vlastnosti, které umožňují jejich svařování horkým vzduchem. Výchozí materiálovou bází je varianta EPDM vykazující termoplastické chování. Pásy se na rozdíl od běžného vulkanizovaného EPDM svařují horkým vzduchem stejně jako termoplastické fólie. Materiál se vyznačuje vysokou chemickou odolností, neobsahuje žádná migrující změkčovadla, je rovněž snášenlivý s asfalty a pěnovými plasty. Vyrábí se jako homogenní fólie nekašírovaná v tloušťce 1,2 mm nebo kašírovaná na spodní straně polyesterovým rounem v celkové tloušťce 2,2 mm. Základní barva je světlešedá.

Nezapomeňte také na doplňkové materiály: penetraci, geotextilii, tmely, tvarovky.

Příprava podkladu

Plochy určené k izolaci musí být vždy čisté, prosté ostrých hran a bez stojaté vody. Podklad musí být:

Čtěte také: Problémy s dilatací dřevěných trámů?

• Rovný: Odstraňte nerovnosti, výstupky a prohlubně.
• Suchý: Vlhkost snižuje přilnavost hydroizolace.
• Čistý: Odstraňte prach, nečistoty, mastnotu a zbytky staré hydroizolace.
• Souvislý: Opravte praskliny a spáry.
• Nosný: Zkontrolujte nosnost konstrukce, v případě potřeby ji zpevněte.

Na připravený podklad naneste penetrační nátěr pro zlepšení přilnavosti hydroizolace. Asfaltový film vzniklý nátěrem je nepropustný pro vodu. Samostatně použitý penetrační nátěr však nelze považovat za hydroizolaci. V podzemní i nadzemní části stavby slouží jako podklad pod asfaltové pásy, zlepšují jejich přilnavost. Dále se používají na vysprávku malých trhlin a spár.

Jako separační vrstva mezi záklopem a hydroizolační střešní fólií se používají netkané textilie ze syntetických vláken. Pásy z technických textilií slouží jednak jako ochrana izolačních fólií před mechanickým poškozením (rep. jako dilatační vrstva) a jednak jako separační vrstva oddělující fólie zejména od materiálů, u kterých ve styku s folií mPVC může být narušena chemická stabilita fólie (asfalt, dehet, pryž, pěn. polystyren a pod.). Pro separaci od asfaltů a dehtů se používají tepelně izolační desky z minerální plsti nebo netkané polyesterové nebo polypropylenové geotextilie o hmotnosti 300 - 500 g/m2. Pro separaci fólií mPVC od pěnových polystyrenů se používají rovněž netkané geotextilie o hmotnosti 200 - 300 g/m2 nebo rohože ze skelného rouna o hmotnosti 120 g/m2. Pásy ochranných textilií se na podkladní konstrukce kladou zcela volně se vzájemnými bočními a čelními přesahy o min. šířce 50 mm. Ve spojích vyhovuje i bodové spojení lepidlem nebo horkým vzduchem.

K izolaci střechy se nejčastěji používá stabilizovaný polystyren typu EPS 100-200 S (100 - 200 podle jeho namáhání v tlaku). U bednění z OSB desek je předepsaná dilatační mezera cca 5 mm mezi deskami. Prkna musí být impregnovaná a kladená na sráz k sobě. Při roztečích podpor bednění do 900 mm vám budou stačit prkna tloušťky 25 mm.

Pokládka hydroizolace

Způsob pokládky se liší dle zvoleného materiálu.

• Asfaltové pásy: Pokládají se v pruzích s přesahem (min. 8 cm podélně, 12 cm příčně). Natavují se plynovým hořákem nebo lepí asfaltovým lepidlem. Důležité je důkladné natavení/slepení spojů a detailů.
• PVC a TPO fólie: Svařují se horkým vzduchem. Spoje se překrývají a svařují speciálními přístroji. Hydroizolační střešní fólie jsou nejčastěji vyráběny z PVC, tedy z termoplastu, což umožňuje dobré spojování jednotlivých částí střešního pláště jednoduše nahřátím horkým vzduchem. Celá střecha je pak jednolitá vodotěsná plocha, což je důvod proč se hydroizolační střešní fólie se nejčastěji používají jako krytina plochých střech. Jednotlivé pruhy fólie se pokládají se vzájemnými bočními a čelními přesahy min. šířky 50 mm. Hydroizolační fólie se klade na připravenou separační vrstvu tak, že se jednotlivé pásy fólie pokládají s podélnými a příčnými přesahy minimálně 50 mm přes sousední pás. Nejčastěji v místě styku dvou fólií se pak fólie zahřejí (přístrojem k tomu určeným, který působí předepsanou teplotou, dle konkrétního výrobce) a působením tepla a tlaku se jednotlivé fólie spojí v jednolitou a vodotěsnou vrstvu.
• Tekuté hydroizolace: Nanášejí se v několika vrstvách válečkem, štětcem nebo stříkáním. Dodržujte technologické přestávky mezi vrstvami. Vytvořte souvislou a bezespárou vrstvu.

Detaily a ukončení

Zvláštní pozornost věnujte detailům a ukončení hydroizolace:

Čtěte také: Průvodce dilatací omítek pro dlouhou životnost fasády

• Atiky: Hydroizolaci vyveďte alespoň 15 cm nad úroveň atiky.
• Komíny: Použijte speciální komínové tvarovky a tmely.
• Prostupy: Utěsněte prostupy (antény, potrubí) pomocí těsnících manžet.
• Okapy a svody: Zajistěte správné odvodnění střechy.

Ukončení střešních fólií po odvodu střechy se řeší nejčastěji nakotvením poplastovaného plechu Vyplanilu na hrany střešní roviny. Tento plech je nutné nakotvit k záklopu na separační vrstvu před samotným položením střešní fólie. Pro termoplastické systémy jsou typické poplastované plechy jako systémový konstrukční doplněk. Jedná se o tabule nebo role pozinkovaného plechu tloušťky obvykle 0,6 mm, na spodní straně lakovaného a na horní straně opatřeného vrstvou plastu stejného jako je materiál příslušné fólie v tloušťce 0,6 - 0,8 mm.

Dilatace střechy

Dilatace je nutné respektovat, protože si je příroda vytvoří sama, a to je pak nepříjemné, protože stavební konstrukce, v tomto případě hydroizolace, na to nejsou připraveny a toto namáhání nepřenesou. Pravidlo zní, vždy je lepší více dilatací než je ignorovat. Jedna ze základních logických zásad je, aby před dilataci pokud možno netekla voda. Dilatace jsou velmi citlivý detail a v případě, že přes ně teče voda a v hydroizolaci je nebo vznikne jakákoliv imperfekce, dojde k zatékání.

Na schématu je hydroizolace ukončena na vodorovné přírubě, která je mechanicky přikotvena k podkladu (nosné konstrukci), protože musí být dostatečně stabilní. Vyplněna musí být stlačitelným izolantem tak, aby řádně plnila funkci dilatace. Výplň dilatace by měla být elastická a měla by být kryta hydroizolačními materiály s vysokou průtažností, tj. bezvložkovými pasy nebo pasy s vysokou průtažností, tedy s vložkou z polyesteru.

Ochranná vrstva

Pro ochranu hydroizolace před mechanickým poškozením a UV zářením se aplikuje ochranná vrstva:

• Kačírek: Vhodný pro pochozí střechy.
• Vegetační souvrství: Vytvoří zelenou střechu.
• Dlažba: Estetické řešení pro terasy.

Tato vrstva výrazně prodlužuje životnost celé izolace.

Čtěte také: Jak správně dilatovat laminátovou podlahu

Kontrola a údržba

Po dokončení pokládky proveďte kontrolu hydroizolace a odvodnění. Pravidelná údržba a revize prodlouží životnost střechy.

• Celistvost hydroizolace: Opravte případná poškození.
• Funkčnost odvodnění: Vyčistěte okapy a svody.
• Stav ochranné vrstvy: Doplňte kačírek, opravte dlažbu.

Důležité: Pokládku hydroizolace ploché střechy doporučujeme svěřit odborné firmě s zkušenostmi a certifikací.

tags: #dilatace #strechy #hydroizolace #folie #přehled

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní návod na instalaci dřevěné fasády
• Reference truhlářství Michal Švarc
• Krása a funkčnost dřevěného nábytku
• Konstrukce dřevěných trámů
• praktické řešení pro moderní interiéry