Dokumentace lidových staveb: Obecné informace a význam

Lidová architektura je naším významným kulturním dědictvím a hrdostí, která odráží stavební zvyklosti a tradice a vytváří specifickou malebnost a charakter krajiny. Cílem metodiky dokumentace venkovských staveb je vybrat, utřídit a prezentovat takové dokumentační techniky a postupy, které by umožňovaly získat maximum informací pro stanovení památkových hodnot venkovských staveb.

Tyto hodnoty se odvíjejí od jejich historického, architektonického a urbanistického kontextu, stavebního vývoje a dochovaných autentických prvků. Metodika byla schválena odborem vědy a výzkumu Ministerstva kultury a vznikla v rámci řešení grantového projektu „Dokumentace, digitalizace a prezentace ohroženého kulturního dědictví v příhraniční oblasti severozápadních Čech“, financovaného z prostředků aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury České republiky.

Co zahrnuje lidová architektura?

Venkovská nebo také lidová architektura, to nejsou jen zemědělské usedlosti, tedy obytné domy a jejich hospodářské zázemí, ale také mlýny a hamry, kovárny, sušárny, hospody, školy a podobně. Podoba vesnic a venkovských staveb se liší region od regionu, základem je ovšem vždy funkčnost zemědělského provozu, povýšená estetickým ztvárněním.

Vedle solitérních kulturních a národních kulturních památek hraje při ochraně venkovské zástavby mimořádně významnou roli plošná památková ochrana. Specialisté Národního památkového ústavu, působící na generálním ředitelství i na všech územních odborných pracovištích, se podílejí na péči o 61 vesnických památkových rezervací a 211 zón, jež reprezentují typologickou, konstrukční, uměleckořemeslnou i sociální bohatost vesnického stavitelství u nás.

Dny lidové architektury

Každoročně se konají „Dny lidové architektury Čech, Moravy a Slezska“, které představují památky lidového stavitelství, tradice lidové tvořivosti a tradičních řemesel na různých místech naší vlasti. Záštitu nad projektem převzalo Ministerstvo kultury.

Čtěte také: Vše o projektové dokumentaci Junior

Dny lidové architektury 2024:

• Liberecký kraj: Letošní 12. ročník se koná o víkendu 20. - 21. července 2024. Navštívit lze patnáct zdarma zpřístupněných objektů v Libereckém kraji. Tradiční akce, spolufinancovaná Libereckým krajem, představí lidové stavby ne jako skanzeny, ale jako místa, kde to žije. Seznámíte se s tradičními řemesly, z nichž si některá můžete vyzkoušet v řemeslných dílničkách.
• Olomoucký kraj: Putování za lidovými stavbami Hané se uskuteční v obci Cholina, 20. července 2024, v areálu zemědělské usedlosti č. p. Národním centrem letošních Dnů lidové architektury Čech, Moravy a Slezska a zároveň Dnů lidové architektury Olomouckého kraje bude bývalá zemědělská usedlost Cholina, kde bude slavnostní zahájení 20. Záštitu nad akcí převzali: Ministerstvo kultury, hejtman Olomouckého kraje Josef Suchánek, radní pro kulturu a památkovou péči Olomouckého kraje Jan Žůrek, starostka obce Cholina Kamila Navrátilová.
• Středočeský kraj: Akce „O statcích na statku“ v obci Ledčice - areál statku U Cinků se koná v sobotu 3. Program zahrnuje slavnostní zahájení, předání titulu Mistr rukodělné výroby Středočeského kraje, vystoupení folklorního souboru Jarošovci, představení publikace Skanzen Vysoký Chlumec a prezentaci panelové výstavy vybraných příkladů rekonstruovaných vesnických památek a moderované diskusní setkání s vlastníky některých z nich. Po celý den jsou komentované prohlídky statku čp. 15 s historicko-národopisnou expozicí a kostela sv. Václava, ukázky lidových řemesel a jarmark regionálních výrobků, pečení chleba a stloukání másla, lidové písničky v podání harmonikáře Antonína Zachara a možnost občerstvení.

Dny lidové architektury 2025:

• Celorepubliková akce: Již 13. ročník Dnů lidové architektury Čech, Moravy a Slezska 2025 se uskuteční 19.-26.7.2025.
• Středočeský kraj: Akce „Chmelařské stavební památky a tradice Středočeského kraje“ se koná v Sušárně Kolešovice v sobotu 16. 8.

Příklady národních kulturních památek (NKP) venkovské architektury

Mezi významné národní kulturní památky patří celá řada objektů, které názorně demonstrují rozmanitost a bohatství lidové architektury. Zde jsou některé z nich:

Areál Janatova vodního mlýna, Buřany

• KP rejst. č. ÚSKP 26432/6-2571, NKP rejst. č.
• Areál Janatova mlýna je situován na samotě v sevřeném údolí Františkovského potoka nedaleko Jablonce nad Jizerou v horském terénu Krkonoš. Skládá se z vlastní budovy mlýna a v blízkosti stojících chlévů, stodoly, kolny, mléčnice, pazderny, včelína a náhonu. Dle informací bývalých vlastníků, potomků mlynářského rodu Janatů, byl mlýn postaven roku 1767. Z této stavební etapy by měla pocházet část přízemí s mlýnicí a snad i zachovalé původní mlýnské složení s francouzskými kameny. Na záklopovém prkně je jako stavitel uveden mistr tesařský Jan Bouzek ze Tříče. Nápis na záklopu zaznamenává dva požáry mlýna v letech 1806 a 1820, kdy také došlo k jeho první výraznější úpravě. Zásadní přestavbu mlýna a jeho vybavení složením s válcovými stolicemi přinesl rok 1881. Rozšířením skladových ploch a mlýnských technologií v roce 1913 získal objekt mlýna dnešní podobu. Vodní kolo datované rokem 1903 bylo počátkem roku 1920 nahrazeno Francisovou turbinou. Rodina Janatova zakoupila mlýn v roce 1841 a provozovala zde mlynářské řemeslo až do 13. 8. 1951, kdy byla výroba úředně ukončena. Roku 2006 ho pak koupil současný vlastník, který se zasloužil o jeho nedávnou zahájenou kompletní obnovu a též o prozatím částečné zpřístupnění pro veřejnost.
• Budova mlýna je rozměrná celoroubená třípodlažní stavba obdélného půdorysu se sedlovou střechou, ve vrcholu hlavního štítového průčelí zakončená nevelkým kabřincem. Centrem mlýna byla a zůstala rozlehlá přízemní síň, z níž se vstupuje do sklepa, světnice, komory s pecí, obchodu, strojovny a po dřevěném schodišti do nadzemních podlaží. Vzhledem k tomu, že se mlynář nevěnoval pouze své živnosti, ale doplňkově se též zabýval prodejem různého zboží i vlastního pečiva, dochoval se v objektu mlýna jedinečně kompletně vybavený krámek - koloniál a soubor zařízení k výrobě pečiva. Rovněž zcela kompletní je veškeré technické zařízení mlýna, včetně dobového inventáře domácnosti i mlynářského řemesla a unikátního „dvougeneračního“ dřevěného záchodu. Za ojedinělou technickou raritu lze též označit zachovalou elektrickou instalaci rozvedenou po celém objektu s lampami vybavenými originálními Křižíkovými žárovkami, pocházející z počátku minulého století.

Venkovská usedlost čp. 171, Čistá u Litomyšle

• KP rejst. č. ÚSKP 16698/6-5473, NKP rejst. č.
• Usedlost čp. 171 v Čisté u Litomyšle se nachází v charakteristické poloze nad údolní nivou této dlouhé lánové kolonizační vsi a je dokladem dlouhého a složitého stavebního vývoje od středověku po současnost. Obytná místnost, kterou typově řadíme mezi vysoké středověké jizby i krov a některé další dřevěné části domu se dodnes dochovaly v autentické podobě a ojedinělé úplnosti z osmdesátých let 16. století. Jde tak o jeden z nemnoha zachovalých příkladů nejstarších tradičních roubených staveb s rozsáhlými pozůstatky středověkých konstrukcí a otopného tzv. dýmného provozu na našem území. Areál usedlosti byl dobudován a upraven na počátku 18. století a získal svou dnešní charakteristickou regionální podobu, kombinující přízemní obytnou část s navazujícím patrovým hospodářským traktem s pavlačí.

Mikuláštíkovo fojtství čp. 25, Jasenná

• KP rejst. č. ÚSKP 46202/7-1922, NKP rejst. č.
• Mikuláštíkovo fojtství v Jasenné je mohutná patrová roubená bloková stavba zbudovaná na kamenné podezdívce ve svahu nad potokem Jasénka. První písemná zmínka o něm se objevuje v urbáři z roku 1585, kde je uváděno jako zákupní rychta. Od zvolení fojta Jury Mikuláštíka v roce 1663 je s krátkými přestávkami až dodnes ve vlastnictví fojtského rodu Mikuláštíků. Současná podoba fojtství pochází z roku 1748. Dům je postaven z masivních jedlových trámů, po celé jeho nádvorní straně probíhá pavlač, střecha i typická široká podlomenicová stříška v průčelí jsou kryty šindelem. Svisle bedněný štít má ve vrcholu polokuželovitou kuklu - kozub se záklopem nesoucím zdobný polychromovaný nápis se jménem stavebníka, datací a požehnáním. Přízemí i patro je tradičně půdorysně řešeno - ze střední síně se vstupuje do přední obytné a zadní komorové části, na níž navazují chlévy. Přízemní obytná místnost sloužila až do roku 1848 jako úřad fojta a sídlo portášů. V roce 1964 byla celá nemovitost zestátněna a od roku 1976 v ní byla umístěna národopisná expozice. Roku 1993 bylo fojtství vráceno zpět rodině Mikuláštíků, kteří zde i nadále provozují soukromé muzeum a zasloužili se o rozsáhlou památkovou obnovu celého objektu.

Kosárna čp. 146, Karlovice

• KP rejst. č. ÚSKP 38652/8-116, NKP rejst. č.
• Kosárna čp. 146 v Karlovicích na Bruntálsku je z hlediska typologického, architektonického i funkčního ojediněle zachovalou památkou svého druhu. Jedná se o rozložitou stavbu se zděným kamenným přízemím, roubeným patrem s pavlačí podél celého obvodu budovy a vysokou střechou krytou šindelem, na níž se výrazně uplatňují charakteristické znaky lidového stavitelství zdejšího regionu. Podle datace na záklopu jednoho z kabřinců byl původní objekt postaven roku 1600. Vznikla i stávající budova kosárny, která od počátku sloužila k výrobě hospodářského nářadí (mimo jiné kos), obručí, drátů a jiných předmětů z polotovarů zpracovávaných v okolních hamrech a také k bydlení místních zaměstnanců. I přes pozdější menší úpravy si kosárna zachovala svoji původní vnější podobu i dispozici interiérů.

Venkovská usedlost se žudrem čp. 12, Kučerov

• KP rejst. č. ÚSKP 15628/7-3685, NKP rejst. č.
• Usedlost čp. 12 v Kučerově je jedním z nemnoha do dnešní doby dochovaných tzv. žudrových domů, které byly ještě v první polovině minulého století zcela běžným stavebním typem německého jazykového ostrova na Vyškovsku. Charakteristickým prvkem zdejších zemědělských usedlostí byl mohutný rizalit žudru vystupující kolmo z boční strany nad vstupem do domu, v přízemí průchozí a otevřený arkádovými oblouky často hřibovitého tvaru. Sloužil k setkáváním, besedám nebo drobným domácím pracím, v jeho patře byla umístěna špýcharová skladová komora. Pravděpodobně ho přinesli bavorští kolonisté, kteří se v tomto regionu začali usazovat ve 14. století. Usedlost čp. 12, téměř kompletně postavená z nepálených cihel, je posledním, ale dosud téměř intaktně zachovalým tzv. žudrovým domem v Kučerově. Do značné míry původní je její vnější vzhled i prostorové skladba a půdorysné řešení interiérů. Pochází z 30. let 19. století, starší žudr vznikl patrně v první třetině 18. století.

Areál kostela sv. Petra a Pavla se zvonicí a farou čp. 11, Liberk

• KP rejst. č. ÚSKP 18136/6-2327, NKP rejst. č.
• Působivý architektonicky hodnotný areál kostela sv. Petra a Pavla se zvonicí a farou v Liberku byl postaven r. 1691 na ostrožně nad strmým údolím na místě zaniklého hradu na okraji obce. Roubená kostelní stavba je názorným a jedinečně dochovaným příkladem životnosti středověkých stavebních tradic ve venkovském prostředí. Strmá sedlová střecha se svisle šalovanými vysokými štíty svědčí o pozoruhodně dlouhém doznívání principu gotické vertikality a obdobné slohové reminiscence můžeme najít i v konstrukci krovu a v tesařském provedení oken a dveří. Naopak typické rysy barokního tvarosloví má štíhlá věžice uprostřed hřebene střechy. K poměrně mohutné lodi kostela je připojen drobnější trojboce uzavřený presbytář a na opačné straně přízemní předsíň. Vnitřek kostela je celý obložen prkenným táflováním a stejným způsobem je upraven i trámový strop. Zařízení je převážně barokní z konce 17. a z 18. století. Zajímavý je pozdně středověký deskový oltářní obraz Proměnění Páně a také obrazy 12 apoštolů nad triumfálním obloukem, které jsou významným dokladem přechodu rustikální malby od renesance k baroku. Zvony ve věžici a sanktusníku jsou dílem zvonaře Hanse Pauera z 2. poloviny 16. století. U kostela na hřbitově stojí čtyřboká dřevěná zvonice s cibulovitou bání, postavená současně s kostelem.

Návesní zvonice, Louka

• KP rejst. č. ÚSKP 14906/7-2307, NKP rejst. č.
• Návesní zvonice v Louce je drobná půvabná stavba, stojící ve středu obce poblíž zajímavého novodobého kostela a památníku obětem I. světové války. Představuje unikátně zachovalou ukázku typické drobné sakrální architektury Slovácka. Nevelká, ale masivní zděná věžovitá zvonice čtvercového půdorysu zakončená širokou jehlancovou střechou je tradičně olíčena bílým vápenným nátěrem s výraznou modrou podrovnávkou. Zvonové patro je přístupné úzkým schodištěm zaústěným do východní boční stěny. K jižní straně zvonice je připojen plochý přízemní rizalit s nikou po obvodě zdobenou typickým modrým louckým lidovým rostlinným ornamentem, v níž je umístěna výklenková kaplička se soškou Panny Marie.

Venkovský viniční dům čp. 145/1, Pavlov

• KP rejst. č. ÚSKP 21938/7-1631, NKP rejst. č.
• Viniční dům čp. 145/1 ve vesnické památkové rezervaci Pavlov, malebně rozložené na jižním úbočí Pavlovských vrchů, patří mezi nejlépe dochované zástupce specifické skupiny vinohradnických staveb - tzv. nadsklepních bytů. Pravděpodobně od 17. století začali jednotliví sedláci v Pavlově budovat své vinné sklepy za humny na okraji obce a záhy se zde vyvinul typ patrových staveb, v nichž přízemí přístupné z ulice sloužilo jako lisovna se sklepem, zatímco obytné patro se samostatným vstupem ze zadní strany bylo pronajímáno méně majetným obyvatelům (tzv. domkářům - preshauzníkům), kteří se zpravidla převážně živili námezdní prací u majitele. Dům čp.

Vodní pila s technologickým zařízením u čp. 55, Peníkov

• KP rejst. č. ÚSKP 21721/3-1802, NKP rejst. č.
• Vodní pila v Peníkově se strojním vybavením byla součástí areálu mlýna, jehož vznik není přesně doložen. Datováno je pouze současné zařízení pily k roku 1865. Podlouhlá obdélná bedněná budova rámové konstrukce se sedlovou střechou stojící na zděném přízemí je částečně zapuštěna do hráze rybníka, z něhož je voda dřevěnými vantroky přiváděna na vodní kola. Ta poháněla svislou rámovou pilu jednušku i další doplňkové mechanická soustrojí. Rovněž vnitřní konstrukce pily jsou kompletně dřevěné. Až do 50. let minulého století byl mlýn s pilou v provozu, poté došlo k odstavení mlýna a pila se využívala do počátku 70. let pouze příležitostně. Při úpravě mlýna na objekt pro rekreaci zaniklo veškeré technické vybavení mlýna včetně kola a náhonu a zrušením pochozí lávky spojující mlýn s pilou i jejich původní vzájemné propojení. Roku 1963 byla pila prohlášena nemovitou kulturní památkou, což ji nejspíše zachránilo před likvidací, ale důkladné celkové obnovy se dočkala až v letech 2001 - 2005. Díky jejímu poměrně dobrému stavebně technickému stavu i značně autenticky dochovanému strojnímu zařízení se ji podařilo obnovit do podoby, která odpovídá pravděpodobné přestavbě pilnice před první světovou válkou.

Michalův statek čp. 16 + výměnek čp. 15, Pohleď

• KP rejst. č. ÚSKP 100217, NKP rejst. č.
• Malá a stranou hlavních dopravních tras jihovýchodně od Světlé nad Sázavou ležící vesnička Pohleď si dodnes zachovala osobitý ráz a venkovský kolorit; na svažité návsi nás kromě původní školní budovy, dřevěné zvonice a několika zajímavých roubených i zděných stavení upoutá zejména unikátní památka lidové architektury, tzv. Michalův statek, kterou se díky pochopení místního zastupitelstva a zejména pak mimořádnému úsilí starosty obce p. Jindřicha Holuba podařilo zachránit. Statek tvoří uzavřený dvůr skládající se z obytného domu s chlévy, sýpky, stodoly, kolny, vejminku a dalších drobných objektů, jehož jednotlivé části vznikaly a byly upravovány postupně od 17. až po 20. Století. Ojedinělá je rovněž skutečnost, že rod Michalů je už od 16. století doložen v písemných pramenech jako usedlý na tomto statku, jehož posledním majitelem v mužské linii byl Karel Michal, který roku 1997 zemřel a od jeho dcery statek v roce 2000 koupila Obec Pohleď. Zejména jeho hospodářská část užívaná po roce 1948 JZD, byla v havarijním stavu, ale postupně se podařilo všechny objekty opravit a rehabilitovat a roku 2004 se celý areál dočkal slavnostního otevření pro veřejnost jako Selské muzeum, představující život našich předků na venkově.

Areál kostela sv. Jana Křtitele se zvonicí a márnicí, Slavoňov

• KP rejst. č. ÚSKP 16867/6-1880, NKP rejst. č.
• Areál kostela sv. Jana Křtitele se zvonicí a márnicí ve Slavoňově se rozkládá v izolované poloze na mírném návrší na okraji vsi. Představuje ojedinělý celek převážně pozdně středověkých vesnických sakrálních památek. Uprostřed hřbitova obehnaného kamennou zdí stojící kostel je prostá celoroubená stavba zbudovaná v r. 1553. Obdélná loď je zakončená ustupujícím pravoúhlým presbytářem s valbovou, šindelem krytou střechou s vížkou. Vnitřní prkny obložené stěny, tribunu i kazetový strop pokrývají rustikální polychromované malby s ornamentálními, rostlinnými i figurálními motivy z r. 1705, pod nimiž se ukrývá starší vrstva výzdoby z 16. století. Na hřbitov se vstupuje mohutnou hranolovou věžovou zvonicí původně obranného charakteru, s dolní zděnou a horní bedněnou částí, která je zakončena šindelovou jehlancovou střechou.

Venkovská usedlost čp. 16, Telecí

• KP rejst. č. ÚSKP 19670/6-3347, NKP rejst. č.
• Usedlost čp. 16 v Telecí je zástupcem tzv. poličského typu troj nebo čtyřbokých uzavřených dvorů, charakteristických právě pro oblast Poličska. V obci Telecí se dochovalo značné množství hodnotných, zejména roubených lidových staveb, což bylo důvodem prohlášení části obce vesnickou památkovou zónou. Ojediněle intaktně zachovalý a téměř kompletně ze dřeva zbudovaný dvorec čp. 16 je patrně historicky i architektonicky nejhodnotnější a nejvýznamnější památkou.

Legislativní rámec a dokumentace staveb

Dokumentace staveb je klíčovým prvkem pro jejich ochranu a správu. Dne 15. března 1990 nabyla účinnosti Vyhláška č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb, která stanoví zásady pro zpracování dokumentace staveb. Tato vyhláška byla později zrušena vyhláškou č. 43/1990 Sb., ale její principy zůstávají relevantní pro pochopení historie dokumentace.

Základní pojmy a účastníci výstavby podle dřívějších předpisů:

Čtěte také: Česká právní úprava stavební dokumentace

• Stavba: Souhrn stavebních prací včetně dodávek stavebních hmot a dílů a dodávek strojů a zařízení včetně jejich montáží, nářadí a inventáře prováděný zpravidla na souvislém místě a v souvislém čase, jehož účelem je vybudování nových základních prostředků (novostavba) nebo změna dosavadních základních prostředků (rekonstrukce, modernizace, nástavba, přístavba a stavební úpravy), které mají jako celek plnit samostatnou technickoekonomickou, popřípadě jinou společenskou funkci.
• Soubor staveb: Vzájemně souvisící stavby, jimiž se uskutečňuje rozsáhlá postupně prováděná investiční výstavba.
• Objekt: Prostorově ucelená nebo alespoň technicky samostatná část stavební části stavby.
• Zařízení staveniště: Dočasné objekty a zařízení, které v době provádění stavby slouží provozním a sociálním účelům účastníků výstavby.
• Dokumentace staveb: Zahrnuje investiční záměr, přípravnou dokumentaci, projektovou dokumentaci a dokumentaci skutečného provedení stavby.
• Investor: Organizace, která stavbu připravuje a zajišťuje.
• Generální projektant: Organizace oprávněná k projektové činnosti, která se zavázala k dodávce projektové dokumentace celé stavby a k výkonu autorského dozoru.

Projektový úkol a jeho význam

Projektový úkol komplexně vymezuje a odůvodňuje požadavky na další přípravu a provedení stavby v požadovaném čase a místě, na její provoz (užívání) a výsledný účin; stanoví technickou, ekonomickou a architektonickou úroveň stavby, podmínky a prostředky pro ni. Zahrnuje vždy celou stavbu.

• Vypracování projektového úkolu zabezpečuje investor u odborných organizací nebo jej zpracovává sám.
• Orgány a organizace jsou povinny sdělit své stanovisko a na požádání potřebné informace v průběhu zpracování projektového úkolu.
• Investiční náklady se v projektovém úkolu sestavují ve finančním propočtu a člení shodně s členěním stanoveným pro souhrnný rozpočet stavby.
• Součástí investičních nákladů je rezerva, která se stanoví dohodou investora a generálního projektanta procentní přirážkou.

Projektová dokumentace

Projekt se do konečného stadia zpracovává postupně po jednotlivých provozních souborech a objektech nebo jejích částech v nezbytném rozsahu. Projektová dokumentace obsahuje mimo jiné:

• Zásady organizace, metod a technické koncepce řízení výrobního nebo jiného procesu.
• Časový plán stavby sestavený podle objektů a provozních souborů.
• Vymezení obvodu staveniště.
• Současný stav území včetně inženýrských a ostatních staveb.
• Souhrnného rozpočtu, souhrnných údajů stavby a časového plánu stavby.

Odpovědnosti generálního projektanta

• Generální projektant odpovídá za dosažení technické, ekonomické a architektonické úrovně projektu, stanovené projektovým úkolem a za realizovatelnost projektu v této úrovni.
• Je povinen uplatňovat a využívat v projektu schválené a vyhlášené typové podklady, typizační směrnice a technické normy.
• Generální projektant připojuje statické, základní technologické, hydrotechnické a jiné výpočty, cenové rozbory a technické údaje o provedených průzkumech jako doklad k odevzdávanému projektu jen na výslovnou žádost investora.

Rozpočtová dokumentace

Rozpočtovou dokumentaci tvoří rozpočty zpracované jako součást projektu; vyjadřují rozpočtové náklady stavby.

Rozpočtová rezerva se stanoví dohodou investora a generálního projektanta procentní přirážkou k součtu rozpočtových nákladů provozních souborů a objektů. Při stanovení výše rozpočtové rezervy se přihlíží k povaze, náročnosti a složitosti stavby.

Dozor nad realizací staveb

Dozor na dodržování povinností dodavatelů realizovat stavbu v souladu s uzavřenými hospodářskými smlouvami, s projektem a ostatní dokumentací, zpracovanou podle vyhlášky, podmínkami územního rozhodnutí a rozhodnutí o přípustnosti stavby, technickými normami a právními předpisy vykonává generální projektant jako autorský dozor, investor jako technický dozor. Podmínky a způsob výkonu autorského dozoru sjedná generální projektant s investorem.

Čtěte také: Jak správně připravit dokumentaci k ohlášení stavby

tags: #dokumentace #lidovych #staveb #obecné #informace

Oblíbené příspěvky:

• vše, co potřebujete vědět o výběru PVC podlah
• Vše o Reikel Univerzálním Tmelu
• Kouzlo dřevěných dětských kuchyněk
• Izolační páska Sika SealTape-S
• Správná aplikace perlinky v rozích