Došková střecha: Historie, materiály a návrat k tradici

Slaměná střecha z došků, k jejichž výrobě se používal všeobecně dostupný materiál - žito, patří k nejstarším střešním krytinám u nás. V minulosti se došková krytina vyskytovala na téměř celém území státu.

Historie a rozšíření doškových střech

Většinou předcházely na venkově šindelovým střechám a přetrvaly až do poloviny devatenáctého století. Byla to snad nejlevnější krytina, kterou si navíc každý hospodář mohl položit sám. Ústup doškové krytiny zapříčinilo mimo jiné i vydání stavebního řádu pro venkov v roce 1833. Ten pro velkou hořlavost zakázal její používání na nových stavbách. Často se totiž stávalo, že během požáru shořely téměř všechny domy ve vesnici. Proto se začaly používat šindele vyráběné ze dřeva, které byly vůči ohni odolnější.

V současné době se s došky setkáme převážně jen ve skanzenech. Nyní tato střecha ukazuje vysoký stav a bohatství majitele nemovitosti. V Evropě existují tři technologie vázání došků. První se užívá v Anglii, druhá na Slovensku, Ukrajině, Maďarsku a třetí v Česku. Stavby s doškovou střechou se vyskytují po celé Evropě. Také v Čechách a na Moravě jsou historické stavby, které mají doškové střechy, protože v minulosti tyto střešní krytiny byly hodně oblíbené díky dostupnosti slámy či rákosu. V současné době tento typ střešní krytiny můžeme vidět na starých chatách nebo ve skanzenech. Velké zastoupení mají došky v severně položených evropských státech jako je Dánsko, Norsko a Polsko. Tvarově trošku odlišné konstrukce doškových střech pak nalezneme také v Holandsku či Anglii. Dochované doškové střechy lze najít i na stavbách v Maďarsku či Slovensku.

S příchodem počítání ekologické stopy bydlení se však tento typ střešní krytiny opět vrací. S doškami se setkáte nejen při rekonstrukcích starších střech, využití nachází také u novostaveb rodinných domů, přístřešků či hospodářských objektů. Abychom mohli obdivovat na nových rodinných domech a vilách kouzelné doškové střechy ze slámy nebo rákosu, musíme jet pro inspiraci až do Německa, Dánska nebo Holandska. U nás se na renesanci tradiční přírodní střešní krytiny ověřenou staletími teprve čeká. Na rozdíl od zmíněných států, kde se došková střecha používá kontinuálně a běžně i na moderních domech, u nás došky dávno zmizely a přesunuly se jenom do chaloupek ve skanzenech. Takže ačkoliv až každá třetí střecha novostaveb v Dánsku, Holandsku a částech Německa je z rákosu, my došky skoro neznáme.

Materiály a výroba došků

Došková krytina je obecný pojem pro výrobek ze slámy nebo rákosu používaný k zastřešení staveb. Došky jsou vlastně trsy ze slámy či rákosu svázané do určitého tvaru, které mají délku 1-1,5 metru. Tento trs se svazuje tenkým drátem. V minulosti se používal provázek nebo stébla slámy. Způsobů a postupů jak stébla svazovat do došků je vícero, v každé zemi se postupuje trochu odlišně.

Čtěte také: Unikátní obydlí s doškovou střechou

• Pro výrobu došků je nutné použít žitnou slámu, která vyniká tenkými stébly.
• K výrobě došků je potřeba dlouhých, pevných a neporušených stébel.
• Na doškovou krytinu se používalo buď žitné slámy vymlácené cepem, nebo stébel kukuřice či rákosu, která se svazovala ve snopky zvané došky čili panenky.
• Materiálem ke krytí je sláma a rákos.
• Rákos má být vyzrálý a zdravý, bez listí, s tenkými stébly.
• Sláma pšeničná nebo žitná, zralá, rovná, pokud možno dlouhá.

Dříve, pokud chtěl hospodář vyměnit celou střechu, vyráběl si došky postupně po několik sklizní a skladoval je např. na půdě. Dnes Rolnická společnost v Moravském Písku umožňuje, aby si František Pavlica zhruba z pěti set hektarů oseté plochy vybral to nejkvalitnější žito z cca 2 hektarů. To se musí posekat starým samovazem, pak následuje mlácení v mlátičce staré přes sedmdesát let. K výrobě došků je totiž potřeba dlouhých, pevných a neporušených stébel. Pak přichází na řadu vlastní výroba, která již není tak složitá. Používá se při ní forma, jejíž pomocí se vyrábí dva druhy došků - hlaváky, používané na plochy střechy, a čičáky sloužící na nároží a hřeben.

Svazek stébel (došek) může být uvázán ze žitné slámy nebo z rákosu, existuje ale i došek kukuřičný. Dostupnější a trvanlivější než střecha z došků obilných je střecha z rákosových došků (na Slovensku se jí říká střecha nabíjaná). Rákos se nemusí zasít jako obilí, ale koupí se od svých pěstitelů, je k dispozici průběžně, a to zejména v Maďarsku. U nás se vyskytuje rákos už málo, jen na bývalých mokřadech, které jsme ale často v minulosti vysušili, a tak zdroje rákosu doslova „vyschly“. V posledních letech se však materiál na došky dováží také ze zahraničí (Slovensko, Rakousko, Maďarsko či Nizozemsko).

Techniky pokládky doškové krytiny

K latím nebo tyčovině se došky přivazovaly buď povřísly, nebo vrbovými pruty. Krytí se provádělo dvěma způsoby. Došky se přehýbaly přes latě buď tluštším koncem stébla, čímž vzniká krytí zvané hladké, nebo tenčím koncem stébla, tak zvané krytí stupňovité. Celá tloušťka krytu bývá 200-300 mm. Podle délky došků je upraveno laťování na 300 až 400 mm. Vzdálenost krokví bývala 1,5-2,0 m.

Došky se kladou na latě vzdálené od sebe 40 cm, přičemž se začíná u dolního střešního okraje. Došková krytina se obvykle prováděla z došků přivázanými povřísly, později drátem, k laťování na sekané nebo štípané latě vysoké asi 4 cm, u rákosu až 7,5 cm a tloušťka takto poskládané krytiny se pohybovala okolo 30 cm. Způsoby krytí i vázání nebyly stejné a dnešní doškaři by měli respektovat při opravách střech krajové zvyklosti. Krytí se začalo zezdola, od okapu. Laťuje se ve vzdálenosti 40 cm, aby došky o délce 120 cm měly dostatečné překrytí pro spodní úvazky. Položení došků na střechu se říká pošití střechy. Došek se položí na lať, dotáhne povříslem, vedle něj se položí další do ukončení první řady. Pak se pokládají až dvě vrstvy záklasníků, což jsou delší došky. Poté se kladou další řady (šáry) došků až ke hřebeni.

Na doškových střechách si můžete v naší fotogalerii povšimnout, že u jejich okapů nejsou žádné střešní žlaby ani svody. Tvar došků vyskládaných do tvaru střechy tak musí zabezpečit odvod vody ze střechy „odkapáváním“ do prostoru kolem stavby. Současně musí být splněno, aby tato srážková voda nestékala po obkladu obvodových stěn domu.

Čtěte také: Přehled střešních krytin Krnov

U hřebene se kladla buď dvojitá řada došků, nebo jedna řada kalenců či dvě řady šindelů. Hřeben střechy je řešen přidáním další vrstvy došků, aby byla překryta jeho průběžná spára. Ukončení střechy u štítu bývá zpravidla řešeno deskou, ke které se jednotlivé došky dorazí. Nároží se kryjí záklasníky, které se kladly na stojato vedle sebe a zastřihávaly.

Proti větru se zabezpečovaly došky u okapu a hřebenu bidly, přivázanými ke krokvím buď vrbovými pruty, nebo smrkovými houžvemi. Ve štítech je třeba došky chránit před větrem větrovci, tj. stojatými prkny, aby se došky větrem nevydouvaly.

Když jsou došky navázány, udusají se dusadlem, zarovnají se odskoky, zastříhají se nároží a vyčešou. Největší pozornost musí být věnována hřebeni. Z větrné strany se přes hřeben došky přesadí a z druhé strany dorazí, nebo se hřeben kryje drnem, nebo tzv. kalenicí, které se uhlazují hlínou. Případně se na hřebeni došky zpevňují dřevěnými bidly. Ty se ke krokvím silně přitáhnou houžvemi. Po pošití střechy je nutno ještě doškovou střechu očistit od úlomků a ostříhat přečnívající stébla.

Moderní pokládkové techniky

Moderní střešní technika zahrnuje několik různých způsobů, jak pokrýt střechu. Sláma začíná stoupat od spodního okraje střechy. Optimální úhel je považován za sklon 40-45 stupňů (ne méně než 30). To je zárukou kvality a rychlosti pokládky. Snopy jsou umístěny na rámu a rovnoměrně rozloženy po povrchu. Toto je nejjednodušší metoda. Vrstvy slámy na střeše se utahují speciálním drátem z hliníku a pak se upevňují hřebíky. Je důležité poznamenat, že tímto způsobem instalace se nepoužívají žádné dlouhé nehty. Upevňovací prvek by měl mít speciální háček namísto obvyklého uzávěru, který uchopí drát a vytáhne jej do přepravky. Tato metoda je považována za spolehlivější. Je založen na použití šroubů a drátu z nerezové oceli. Pro instalaci, předřezané kousky drátu 50-60 cm dlouhé, potom jsou polotovary ohnuté na polovinu a je vytvořena smyčka, do které je šroub namontován. Tato metoda také nezahrnuje účast asistentů.

Začátečníkům doporučujeme použít jiný způsob střešní krytiny. To vyžaduje přítomnost dvou lidí. První prochází drátem přes podlahu z jednoho konce nosníku rámu a druhý vede nit přes bednu střechy z opačné strany a vede ji nahoru. Způsob instalace slámy tímto způsobem zahrnuje také několik kroků. Na jedné straně dřevěného rámu je skrz slámu vložena jehla v malém úhlu a na druhém konci je vložena smyčka.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Instalace slámy má několik důležitých nuancí, které je třeba mít na paměti. Před použitím slámy jako střechy je předvařená. Pro tento účel je snop rozložen na pevnou základnu tak, aby část tupé části trochu visela, a pak je „česána“ deskou s nehty, které jsou s ní naplněny. Toto ošetření vám umožní odstranit ze slámy všechny nečistoty a větve, které zkazí vzhled a výkonové charakteristiky povlaku. Dále svazek narazí na konce a vyrovná se. První řádek musí být co nejhladší. K tomu můžete označit střechu a vytáhnout řetězec podél značek. Druhý a všechny následující řádky jsou položeny již nevázané. Je důležité je přitlačit co nejblíže pomocí speciálních lamel a připevnit je na rámové tyče pomocí vrbových nebo břízových tyčí. Můžete však použít hliníkový drát. Je-li rákos používán jako střecha, pak se pod první vrstvou materiálu doporučuje pokládat obiloviny z travních trav. Analogicky vyložil všechny následující řádky. V důsledku toho se střecha nedostane do estetického pohledu s nepravidelnostmi, protože každá řada tvoří malý krok. Mnozí dávají přednost opláštění v této formě. Důvody mohou být různé - někdo si myslí, že je stylový, a někdo prostě nemá zkušenosti s vyrovnáním a utvářením takových rozdílů. Tradičně jsou tyto kroky vyhlazeny hřebenem, který je vyroben z desky se speciálními řezy z jednoho konce a hřebíky z druhé strany. S takovými improvizovanými zuby je střecha „vyčesána“ a druhá část hřebenového pláště hřeben. Konečným povrchem je design horní části střechy. Pokud je střecha je štít, pak sláma jen ohýbá na obou stranách. Pak se upevnil speciální řetěz kladivových pólů, propojený kolíky. Na horní části řetězu připojené k střeše pritugami. Pokud je střecha vyrobena ve tvaru kužele nebo pyramidy, je na samém vrcholu konstrukce umístěna březová kůra. Pokud ne, pak můžete udělat velký svazek slámy s latkami směřující dolů.

Při okapu se kladlo buď jedno široké podélné prkno, nebo jedna řada šindelů. Převislé krokve u okapu se podbíjejí prkny, aby se došky nezvedaly větrem. Sklon střešní musí být minimálně 45', ve větrných oblastech minimálně 50° (čím je střechastrmější, tím je životnost krytiny delší). Krytina má přesahovat střechu na všech stranách domu vodorovně o 500 mm. Sklon úžlabí vyplývá ze stanoveného sklonu střechy. Je třeba zamezit vybíhání nároží na úžlabí nebo úžlabí na nároží. U připojení pod vikýřem byi meziprostor mezi střešními latěmi a spodní hranou vikýřového rámu by měl odpovídat tloušťce střední vrstvy snížené asi o 100 mm. Střešní latě se upevňují hřebíky. Jejich délka musí odpovídat 2,5 násobku tloušťky latí. Svazovací kolíky se používají lískové nebo vrbové o průměru 25 mm, případně tenké jedlové kmínky zbavené větví. K upevnění krytí ze slámy se musí používat drát. Měl by to být nerezavějící ocelový drát 0 1 mm nebo měděný drát 1,5 mm.

Použití rákosu u doškových střech

Jedním z problémů bylo, že se v letošním roce neurodila sláma a její nedostatek byl doslova v celé Evropě. Proto se muselo zavést i několik novátorských způsobů. Konkrétně šlo o rákos, protože vázat rákosové došky do otýpek po 10 cm jednu vedle druhé je zdlouhavé. Tudíž se udělala inovace úvazku a vázat rákos stejným stylem, jak se vážou slaměné došky, tzn. dvě panenky dohromady. To znamená, že střecha je dělána jako odstupňovaná slaměná střecha. Navíc je trvalejší, protože rákosové stéblo je jednak silnější a hnilobný proces je u rákosu pomalejší. Rákos se odstupňovaným způsobem váže jako slaměná střecha. Rákos roste ve vlhkých místech, takže příroda jej obdařila hygroskopičností a odolností proti vysoké vlhkosti. Povrchová úprava jazýčků působí jako druh klimatizace: spolehlivě chrání před teplem v letních měsících a udržuje teplo v zimě. To je možná nejtypičtější a nejexotičtější povlak. Dům "v nadýchaném klobouku" se zdá být naplněn zvláštní atmosférou pohodlí a letního tepla. Kouzlo rákosu může oživit jakoukoliv krajinu a stát se vrcholem interiéru zahrady. Střešní krytina přináší lidem bližší přírodu. Medově žlutý odstín nátěru časem mění barvu, což však neomezuje estetickou přitažlivost střechy. Reed umožňuje udržet příznivé mikroklima v místnosti, zajišťuje absorpci hluku a tepelnou izolaci.

Vlastnosti doškových střech

Došková střecha měla výborné izolační vlastnosti a bránila rychlému střídání teplot. Byla-li dobře provedená, mohla vydržet až padesát let.

Výhody doškových střech

• Tepelná izolace: Díky materiálu ze slámy či rákosu máme střechu 2v1, kdy střešní krytina současně plní funkci tepelné izolace.
• Ekologický materiál: Sláma je bezpečný materiál šetrný k životnímu prostředí, který při používání nevypouští škodlivé a toxické látky, neobsahuje záření.
• Pevnost a trvanlivost: Střecha ze slámy je pevná a trvanlivá.
• Nízká hmotnost: Zároveň je lehká a nevytváří zátěž na dřevěných trámcích a podlahách. Hmotnost 1 čtverečního metru je pouze 35 kg. Pro stavby hospodářské nebo pro různé zastřešení otevřených prostor se používají došky, jejichž vrstvy mají zatížení kolem 35 kg/m2. Při zastřešení rodinných domů se váha došků pohybuje kolem 55 kg/m2.
• Nízká cena materiálu: Povlak má nízkou cenu, protože sláma a rákos jsou cenově dostupné a levné materiály (při svépomocné výrobě a zdroji slámy).
• Příznivé mikroklima: Sláma přispívá k vytvoření příznivého vnitřního mikroklima.
• Odolnost proti vlhkosti: Hořlavost a hygroskopičnost materiálu se snižuje zpracováním na obou stranách dvou typů retardérů hoření (vnější i vnitřní). Tyto impregnace nejsou odplaveny deštěm a sněhem. Komponenty naopak vytvářejí vrstvu odolnou proti vlhkosti, v důsledku čehož voda nespadá pod střechu během sprch a tání sněhové kůry.
• Cirkulace vzduchu: Sláma nenarušuje cirkulaci vzduchu, proto není nutné dodatečně instalovat potrubní systém.
• Dlouhá životnost: Sláma má dlouhou životnost (více než 50 let). Došková střecha není nějaká krátkodobá záležitost! Slaměná došková střecha vydrží při správné údržbě minimálně 30 let; a to ta střecha, u které se došky vážou klasem dolů. Došky vázané obráceně, klasem nahoru (tato metoda se používá na Slovensku), mají životnost dokonce až 50 let. Nyní bohužel kvůli kyselým dešťům vydrží jen dvacet až dvacet pět let a i během této doby se musí střecha udržovat. S ohledem na životnost a dlouhodobou odolnost vůči vodě je na střechu lepší zvolit rákosové došky.

Nevýhody doškových střech

• Nedostatek odborníků: Sláma se zřídka používá jako střešní krytina, takže dnes je těžké najít dobrého odborníka, který by byl obeznámen se všemi jemnostmi montáže tohoto materiálu.
• Dlouhá instalace: Instalace obvykle trvá déle než 2 týdny. Výroba došků na střechu o ploše kolem 150 m2 trvá od posečení žita asi 1 měsíc, vlastní montáž pak proběhne během týdne. Doškovou střechu z žitných došků nebudete mít hned, dočkáte se jí třeba až za 10 měsíců nebo za rok.
• Ochrana před ptáky: Taková střecha vyžaduje ochranu před ptáky, jinak mohou začít stavět hnízda na slámě.
• Hořlavost: Došková krytina je velice levná, lehká, avšak snadno zápalná. Její hořlavost se zmírní nebo docela omezí buď impregnací, nebo namočením došků do řídké hlíny, což zase zvyšuje váhu krytiny. Takové došky se nazývaly „kalence". Mohou se klást dvojitě na sebe polským způsobem, nebo trojitě s pomazáním každé vrstvy řídkou hlínou. V praxi se před pokládkou rákosu nebo slámy na střechu materiál impregnuje speciálními zpomalovači hoření.
• Vyšší cena: Díky náročné výrobě slámových či rákosových došků je cena za tuto přírodní střešní krytinu poměrně vysoká.

Údržba a životnost

Údržba střechy není náročná - občas se vyleze na střechu a zkontroluje se celistvost hřebenu, pokud je ze slámy.

Životnost nově pokryté střechy byla dříve až padesát let, a to v závislosti na jakosti použité slámy. Nyní bohužel kvůli kyselým dešťům vydrží jen dvacet až dvacet pět let a i během této doby se musí střecha udržovat. Za 1 m2 střechy zaplatí zájemce 1200 až 1500 Kč a to na základě její tloušťky. Platí totiž pravidlo, že čím je sklon střechy pozvolnější, tím musí být došek silnější.

Praktické využití a řemeslo

Pod rukama Františka Pavlici změnily doškový kabát střechy památkových objektů ve strážnickém skanzenu, v Ruprechtově na Blanensku, v Senetářově, Lopeníku, Vlčnově, Rymicích atd.

Samotné došky se pokládají na střešní laťování nebo bednění. Základním předpokladem pro volbu této krytiny je mít střechu ve sklonu 45° a větší. Slámové a rákosové došky bývají zpravidla součástí dodávky střechy od specializované firmy, která se zaměřuje na pokládku těchto střešních krytin. Specializovaných firem je u nás v republice málo, proto někteří stavebníci vyhledávají dodavatele také v zahraničí, hlavně na Slovensku a v Maďarsku.

Pro porovnání - klasická pálená taška stojí v rozmezí 300-800 Kč/m2 plus pokládka. Došková, stejně jako šindelová střecha dává, podle Brožkových slov stavbě duši. „Výroba došku je jen ruční prací. Projde mnoha rukama, než se dostane z pole až na střechu. Je to obřad od zasetí, po pokosení, navázání do snopků, vymlácení, vyčesání, uvázaní povřísel, svázání panenek došků dohromady, zastřižení atd. Upozorňuji, že vše ručně, bez mechanizace, kombajnů, mlátiček, které by stéblo polámaly. Jakmile došek položíte na střechu máte pocit, že jste zachránili kus starého mizejícího řemesla.“

Na samotném mlýnu, kde valbová střecha představuje plochu 350 m2, bylo použito asi 4200 došků. Jeden štít měl 56 m2. Čtyři lidé navážou denně až 350 došků za směnu. Vedle samotného mlýnu se pokrývaly i stáje o ploše 220 m2, stodola o ploše 325 m2. Ty se ovšem pokrývaly slámou.

František Pavlica se vrátil z vojny domů těsně po revoluci a zakrátko se pustil na základě živnostenského listu do výroby slaměných věnců pro zahradníky a aranžéry. „Začínal jsem úplně od začátku. Nejprve jsem se musel naučit zpracovávat žitnou slámu a také si domluvit její přísun. Dnes mně Rolnická společnost v Moravském Písku umožňuje, abych si zhruba z pěti set hektarů oseté plochy vybral to nejkvalitnější žito z cca 2 hektarů. To musím posekat starým samovazem, pak následuje mlácení v mlátičce staré přes sedmdesát let. K výrobě došků je totiž potřeba dlouhých, pevných a neporušených stébel. Pak přichází na řadu vlastní výroba, která již není tak složitá. Používá se při ní forma, jejíž pomocí se vyrábí dva druhy došků - hlaváky, používané na plochy střechy, a čičáky sloužící na nároží a hřeben. Došky se kladou na latě vzdálené od sebe 40 cm, přičemž se začíná u dolního střešního okraje. Na kvalitě vázání jednotlivých došků závisí trvanlivost celé střechy," vypráví o své práci F. Pavlica. Výroba došků na střechu o ploše kolem 150 m2 trvá od posečení žita asi 1 měsíc, vlastní montáž pak proběhne během týdne. Dříve byla životnost nově pokryté střechy až padesát let, a to v závislosti na jakosti použité slámy. Nyní bohužel kvůli kyselým dešťům vydrží jen dvacet až dvacet pět let a i během této doby se musí střecha udržovat. Za 1 m2 střechy zaplatí zájemce 1200 až 1500 Kč a to na základě její tloušťky. Platí totiž pravidlo, že čím je sklon střechy pozvolnější, tím musí být došek silnější. Pod rukama Františka Pavlici změnily doškový kabát střechy památkových objektů ve strážnickém skanzenu, v Ruprechtově na Blanensku, v Senetářově, Lopeníku, Vlčnově, Rymicích atd.

K tomuto řemeslu se Jan Radiměřský dostal přes klasické pokrývání betonové tašky, když před 10 lety pracoval na střeše v Širokém Dole u pana Střítežského. Ten se do té doby částečně živil výrobou a montáží doškové krytiny. V jeho rodině už však o tuto praxi neměl nikdo zájem. A Janovi se ta myšlenka zalíbila. Po pár letech, co působil v Praze, se vrátil zpět do Poličky. Právě náhodné setkání s panem Střítežským dalo do pohybu první realizaci střechy ve skanzenu Veselý Kopec u Hlinska na jedné dobové chalupě. Tam poprvé pokrýval střechu doškami. Právě se tam konal Den otevřených dveří s ukázkami historických řemesel. Pokládal tedy poprvé a hned pro publikum. Měl na starosti praktickou ukázku pokrývání a pan Střítežský teoretickou stránku. Zdárně dokončené střechy má zatím na třech stavbách: na zmiňovaném Veselém Kopci, jedné polygonální stodole v Širokém Dole u pana Střítežského a jedné opravě na markomanské chýši v Dobřichově. U nás v republice se tomuto řemeslu věnují dohromady 3-4 lidi či firmy. U pokládky této krytiny je nejdůležitější mít k ní přístup. Samotná práce pak není vůbec složitá. Po zaškolení a názorné ukázce může pokrývat kdokoliv, kdo se nebojí výšek a má k řemeslu na střechách kladný vztah. Pro montáž se musíte naučit ne moc složitý uzel, kterým se krytina přes latě k sobě svazuje. Stavby na pokrývání se vždy najdou. Musí být k tomu ale materiál. Ve skanzenech po celé republice je o tuto krytinu velký zájem. Třeba na Veselém Kopci nám bylo řečeno, že až budeme mít došky, ať zavoláme. Čeká prý tam na nás historická stodola. Osloveni jsme byli i Českou televizí na pokrytí celé vesnice v hodnotě 12 milionů, ale nebyl materiál. Nástupci v dnešní době příliš nejsou nebo o nich nevím. Pan Střítežský má tři mužské potomky a nikdo z nich nemá snahu, aby v tomto řemesle dál pokračoval.

tags: #doskova #strecha #bidla #informace

Oblíbené příspěvky:

• Designové možnosti betonové dlažby
• Nejlepší restaurace na Slovensku podle Gault&Millau
• Unikátní lanová střecha kina Kosmos
• dlažba imitující parkety
• bezpečné označení inženýrských sítí