Dřevotříska a dřevovlákno jako izolační materiály

Dřevovlákno je přírodní a ekologický materiál, který se vyrábí rozvlákněním dřeva na dřevní vlákna. Dřevovláknité izolace jsou navíc z přírodních vláken a při manipulaci nevdechujete do plic rakovinotvorné mikročástice, jako je tomu např. u minerálních izolací. Tento materiál, zabudovaný do konstrukce, zůstává ve stěnách a střeše po celou dobu životnosti domu bez obavy ze sedání nebo objemové degradace vlivem teploty nebo průchodu vodních par konstrukcí.

Historie a typy dřevěných desek

Ve starších stavbách se nacházela celá řada v minulosti používaných materiálů, které zcela nebo alespoň z části byly vyrobeny z přírodních surovin. Nejčastěji se jednalo o snahu využít jinak bezcenný odpad, který doprovázel zpracování plodin v zemědělské výrobě nebo hmot v dřevařském a textilním průmyslu. Ve své době jistě sehrály významnou roli a trvale zůstávají v obecném povědomí.

Dřevovláknité desky

Značkové pojmenování Hobra a Sololit v hovorovém stylu nahrazuje pojmenování dřevovláknitých desek. Ve své době doznaly velkého rozšíření měkké i tvrdé dřevovláknité desky z rozvlákněného odpadového dřeva, zplstnatělého lisováním bez použití pojiva.

• Měkké dřevovláknité desky: Byly na líci hladké a na rubu drsné. Snadno se klížily a lepily a daly se ohýbat. Při zatížení f = 0,3 MPa se stlačily až o 20 % původní tloušťky. Jednalo se o silně nasákavý materiál, nevhodný do vlhkého prostředí. Nachází se ve skladbách podlah nebo v příčkách. Desky tohoto druhu nesly název Hobra nebo Izoplat. Jejich součinitel tepelné vodivosti byl v rozmezí hodnot λ = 0,045 W/(m.K) až 0,055 W/(m·K). Další druh dřevovláknité desky je HOBRA. Je to lisovaná deska z lignocelulózových vláken. Výhodou HOBRY je, že jde o ekologický výrobek bez jakýchkoli chemických příměsí. Potěší i výbornými tepelně-izolačními a akustickými vlastnostmi.
• Tvrdé dřevovláknité desky: Lisovaly se za horka pod velkým tlakem. Opět měly hladký líc a drsný rub. Byly pevné a pružné, na vzduchu stálé. Desky vyrobené ze smrkového odpadu nesly názvy Sololit nebo na Slovensku Smrekolit a z bukového odpadu Bukolit.

Dřevotřískové desky

Dřevotřísková deska (DTD) či třísková deska je velkoplošná deska určená především pro výrobu nábytku. Neupravená se používá v místech, kde jsou nízké nároky na její vizáž, např. kostry sedacích souprav apod. Dřevotříska je materiál, který vzniká rozemletím nebo nakrájením dřeva na malé třísky nebo částice. Tento proces se obvykle provádí za použití speciálního zařízení, známého jako třískomlýnek nebo dřevěný drtič. Dřevotříska se vyrábí z dřevěných třísek, přidaného lepidla, tvrdidla a aditiv. Vstupním materiálem je především rostlé dřevo. Jako sekundární zdroj pro výrobu nových třískových desek slouží neznečištěné recyklované dřevo. Dřevotřískové desky se vyráběly z dřevěných pilin, hoblin, pazdeří, popřípadě ze záměrně strojně vyrobených třísek z podřadného dřeva, například kuláčů nebo odřezků. Pojivem desek byly pro jejich uplatnění v suchém prostředí močovinoformaldehydová lepidla Umacal e nebo Ducal, jinak fenolformaldehydová lepidla. Jejich součinitel tepelné vodivosti měl hodnoty λ = 0,046 W/(m·K) až 0,09 W/(m·K). Použitá močovinoformaldehydová a fenolformaldehydová lepidla způsobovala celou řadu zdravotních problémů, což se později stalo důvodem pro celkovou rekonstrukci poměrně velkého množství budov. Desky našly použití také při výrobě nábytku, zvláště sektorového. Prvním výrobkem tohoto druhu byl u nás již v roce 1949 vyráběný Bukas složený ze tří vrstev bukových třísek. Od 70. let 20. století se z pilin jehličnatého dřeva vyráběly desky Jespil, které se lisovaly za horka s xylenovým kondenzátem a následně se dýhovaly.

Další materiály

• Desky z dřevěné vlny a cementu: Nesly název Lignos. Jednalo se o český ekvivalent k rakouským deskám Heraklith. Heraklith byl také z dřevěné vlny, ale pojený magnezitem. Desky ve velikosti 2000/500 mm a v tloušťce 15 až 100 mm se lisovaly za studena. Jejich objemová hmotnost dosahovala ρ = 360 kg/m³ až 570 kq/m³. Součinitel tepelné vodivosti se pohyboval v rozmezí λ = 0,09 W/(m·K) až 0,14 W/(m·K). Desky byly tuhé, nehnily, vzdorovaly teplotám až do θ = 100 °C a daly se omítat.
• Desky Likus: Patřily rovněž ke konstrukčním deskám. Měly obvodový dřevěný rámeček vyztužený příčkami. Vnitřní část byla ze špalíčků z nařezaných kukuřičných oklásků. Povrchovou úpravu tvořila překližka nebo tvrdá dřevovláknitá deska. Desky se zhotovovaly v rozměrech 1000/2000 mm až 3000 mm. Jejich tloušťka byla v rozmezí 45 mm až 55 mm. Měly objemovou hmotnost ρ = 320 kg/m³ až 380 kg/m³ a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,088 W/(m·K). Používaly se do střešních plášťů, příček, dveřních křídel.
• Kůrovinové desky: Vyráběly se z rozvlákněné kůry jehličnatých stromů, s přísadou pilin, pazdeří, textilních vláken a jiných podobných materiálů. Formovaly se bez pojiva a vytvrzovaly se sušením. Vyráběly se v rozměrech 1200/600 mm v tloušťkách do 40 mm, s objemovou hmotností ρ = 320 kg/m³ až 360 kg/m³. Desky měly nasákavost až 70 % a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,047 W/(m·K) až 0,087 W/(m·K).
• Desky Empa: Byly slisované z lněného a konopného pazdeří, bavlněného a textilního odpadu a asfaltové emulze s cihlářskou hlínou jako pojivem. Vyráběly se ve velikosti 500/1000/30 mm, s objemovou hmotností ρ = 195 kg/m³ až 220 kg/m³. Součinitel tepelné vodivosti se pohyboval v rozmezí λ = 0,054 W/(m·K) až 0,076 W/(m·K). Desky velmi dobře přijímaly vlhkost a dosahovaly nasákavosti až 380 % z hmotnosti.
• Desky z pazdeří: Byly pojeny umělou pryskyřicí Umacol C. Měly obdobné vlastnosti jako desky Empa, ovšem s tou výhodou, že jejich výrobní postup nevyžadoval tak značné množství vody, které se pak muselo vysoušet.
• Pazderový beton: Lněné pazdeří máčené v roztoku vodního skla tvořilo plnivo pazderového betonu, v němž byl pojivem cement. Pazderový beton měl objemovou hmotnost ρ = 650 kg/m³ až 1200 kg/m³ a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,093 W/(m·K) až 0,151 W/(m·K).
• Rohože Solomit: Byly z tvrdé hořčičné slámy slisované za vysokého tlaku a prošité pozinkovaným drátem. Jejich součinitel tepelné vodivosti byl λ = 0,081 W/(m·K) až 0,151 W/(m·K).

Tabulka: Srovnání tepelné vodivosti vybraných materiálů

Čtěte také: Vše o dřevotřísce

Dřevovláknitá izolace: Vlastnosti a výhody

Dřevovláknitá izolace sice nechladí, ale svými parametry (strukturou materiálu, nízkou tepelnou vodivostí, téměř 3x vyšší tepelnou kapacitou a vysokou objemovou hmotností) vyrovnává teplotu mezi maximální a minimální teplotou během dne a noci (tzv. teplotní útlum) a posouvá v čase zpětný výdej akumulovaného tepla z exteriéru do interiéru (tzv. fázový posun).

Tepelně izolační vlastnosti

Většina izolací je vyráběna k jedinému účelu, kterým je redukce úniku tepla z vytápěného prostoru během topné sezóny. Tuto funkci plní většina izolací na trhu více či méně podobně. Zpravidla se nespletete, když budete počítat se součinitelem tepelné vodivosti (λ) u všech izolací s přibližnou hodnotou 0,04 W/mK. Měrná tepelná kapacita - udává, kolik energie je potřeba k tomu, aby se ohřál 1 kg materiálu o 1 °C. Materiály jako např. polystyren nebo PUR pěna mají obě výše zmíněné hodnoty velmi nízké.

Zvukově izolační vlastnosti

Vedení zvuku materiálem ovlivňují zejména dva parametry, a to již zmiňovaná objemová hmotnost a modul pružnosti. Zde platí, že čím vyšší má materiál objemovou hmotnost a čím nižší modul pružnosti, tím je útlum zvuku materiálu lepší. Modul pružnosti si představíte jednoduše tak, že čím křehčí a hůře ohebný materiál je (např. polystyren), tím snáze se jím zvuk vede. Dřevovláknité izolační desky jsou výjimečně odolné a poskytují dobrou kročejovou izolaci ve všech oblastech použití. To platí jak pro hydraulicky lepený potěr, tak pro suchý potěr, podlahové dřevotřískové desky nebo potěrové dlaždice.

Dřevotříska v moderních konstrukcích

Výhody a nevýhody dřevotřískové desky

Výhody:

1. Má dobrou pohltivost a izolaci zvuku, izolaci dřevotřískových desek a pohlcování zvuku.
2. Interiér je zrnitý se zkříženou a rozptýlenou strukturou. Výkony každé části jsou v podstatě stejné a příčná ložisková gravitace je relativně nízká.
3. Povrch dřevotřískové desky je plochý a lze vyrobit různé dýhy.
4. Ve výrobním procesu dřevotřískových desek je množství použitého lepidla malé a koeficient ochrany životního prostředí je relativně vysoký.

Nevýhody:

Čtěte také: Jak na rekonstrukci stěny z dřevotřísky?

1. Vnitřní struktura je zrnitá, což není snadné rozmělnit.
2. Při řezání desky je snadné způsobit prasknutí zubů, takže některé procesy vyžadují vyšší zpracovatelské vybavení, které není vhodné pro výrobu na místě.
3. Kvalita dřevotřískových desek na trhu je nerovnoměrná. Dřevotřísková deska nízké kvality má špatnou ochranu životního prostředí. Obsah formaldehydu přesahuje standard. Avšak s důrazem na ochranu životního prostředí je zaručena ochrana vysoce kvalitních dřevotřískových desek.

Použití dřevotřísky

• Stavebnictví: Dřevotříska se často používá jako součást dřevěných kompozitních materiálů, jako jsou dřevotřískové desky (OSB) nebo dřevotřískové desky (plywood).
• Nábytek: Dřevotříska může být použita při výrobě nábytku, zejména v případech, kdy je potřeba ekonomičtější materiál než plné dřevo.

Dřevěné trámové stropy a jejich zateplení

Dřevěný trámový strop musí zaručovat požadovanou tepelnou a zvukovou izolaci. K dosažení tohoto cíle se můžete spolehnout na řadu osvědčených a vyzkoušených konstrukcí. Dřevěný trámový strop můžete účinně zateplit pomocí dřevovláknitých izolačních desek. Používají se proto jako izolační vrstva pod téměř všechny typy podlahových krytin. Tlakově odolné dřevovláknité izolační desky lze však použít i k zateplení krovů a stěn dřevostaveb. To proto, že desky můžete instalovat všude tam, kde je pro instalaci k dispozici pouze malá výška krokví. Dřevovláknité izolační desky jsou také ideální pro dosažení obzvláště dobré izolační hodnoty střech a stěn.

Možnosti zateplení stropu

1. Izolační desky s distančními lištami: Umožňují tlakově odolnou izolaci podlahy pod prkennou podlahou.
2. Podlahové izolační desky pro vysoké dopravní zatížení: Ty mají obzvláště silné izolační vrstvy.
3. Desky kročejové izolace: Slouží jako podpěra na podlahách s potěrem.
4. Suché výplňové hmoty: Ideální, pokud je konstrukce podlahy na trámovém stropě nerovná.

Trámový strop můžete také doplnit o materiály, jako je beton nebo cihly. Pokud tyto materiály zkombinujete s pružnými dřevovláknitými deskami, zlepšíte zvukovou izolaci a dosáhnete také většího komfortu při chůzi.

Pružné dřevovláknité izolační desky

Izolační materiál by měl mít dobré izolační a tepelně akumulační vlastnosti. Tím se v domě vytvoří správné klima. Pružné dřevovláknité izolační desky mají také silnou tepelně izolační a akumulační schopnost. Kromě toho můžete zpracovávat izolační materiál šetrný k pokožce jednoduchými řezacími nástroji. Tyto dřevovláknité izolační desky jsou velmi pružné.

Suchá výplň

Výškové rozdíly dřevěného trámového stropu lze vyrovnat suchým zásypem. K dispozici je sypký materiál z keramzitového kameniva. To zlepšuje zvukovou izolaci a chování podlah při vibracích. Výplně z keramzitového materiálu lze aplikovat na všechny podklady. Můžete na nich dále pracovat s různými podklady a suchými podlahovými konstrukcemi.

Tipy pro izolaci stropu

Dobře zateplený trámový strop pohlcuje i zvuk.

Čtěte také: Co je voděodolná překližka?

• Varianta 1: Na podlahová prkna, která leží na dřevěném trámovém stropě, položte tvrdou dřevovláknitou desku o tloušťce 3,2 mm. Na to navazují 5 cm silné betonové dlažební desky. Další vrstvu tvoří tlakově odolné dřevovláknité izolační desky o tloušťce 40 mm s distančními lištami. Na ni se položí podlahová konstrukce - například prkna o tloušťce 21 mm.
• Varianta 2: Pokryjte stávající prkennou podlahu tvrdou dřevovláknitou deskou o tloušťce 3,2 mm. Na ně přijde izolace z tlakově odolných podlahových izolačních desek o tloušťce 40 mm. Poslední vrstvou je podlahová krytina.
• Varianta 3: Mezi stropní trámy musí být vložena izolační vrstva. Parapety pod okny tak mohou být příliš nízké. Obvykle je také nutné zkrátit dveře.

Pokud budete půdu zateplovat vyplněním mezer mezi trámy izolací s následným zaklopením prkny (varianta 3), aby tepelná izolace položená na půdě plnila svůj účel, je nutné, aby vodní páry procházely konstrukcí stropu, včetně tepelné izolace, volně do prostoru. Zakrytím izolace vrstvou s vysokým difuzním odporem by bylo odvádění vodní páry omezeno, mohlo by docházet k její kondenzaci v prostoru izolace a tím k jejímu znehodnocení, které by se projevilo až v delším časovém období. Jako vhodné se jeví překrytí prkny, mezi kterými bude vynechána cca 1 cm široká mezera. Dřevotřískové desky jsou nasákavé a zvýšená vlhkost vede k jejich mechanické destrukci. Jako materiál pro zakrytí izolace je proto nelze doporučit.

Panelová konstrukce dřevostaveb

V současnosti je panelový stavební systém u budov na bázi dřeva nejrozšířenější. Základem konstrukce panelů je dřevěný rám nahrubo opláštěný z vhodných velkoplošných materiálů. Dřevěný rám panelu je konstrukčně přizpůsoben funkci, kterou plní - je buď obvodový, příčkový, stropní, střešní nebo podlahový. Rozdílným funkcím je přizpůsobena konstrukce a dimenze rámu. Prostor mezi žebry je vyplněn tepelně-zvukovou izolací. K opláštění se používá dřevotřísková deska, OSB deska, sádrovláknitá deska, cementotřísková deska a podobně. Hlavní předností konstrukce panelového systému je možnost maximální přípravy stavby ve výrobě a rychlá montáž a dokončení stavby na staveništi. Panely mohou být též různé velikosti - od panelů o rozměrech 1 200 × 2 600 mm s hmotností do 80 kg, k jejichž montáži není třeba těžké mechanizace, až po celostěnové panely dlouhé až 12 m, které vyžadují těžkou mechanizaci pro přepravu i montáž. Při montáži je důležité správné vzájemné spojování panelů, ale i kotvení panelů k základové konstrukci.

Difúzně uzavřené stavby

Během topné sezóny proudí vlhkost zevnitř objektu skrz obvodové konstrukce směrem ven a dostává se tak ještě v samotné konstrukci do chladnější zóny, kde může zkondenzovat a dále se hromadit. Aby k rosnému bodu ve dřevostavbě nedocházelo, musí být jejich obvodové konstrukce a to na jejich vnitřní straně (v našich zeměpisných šířkách) opatřovány difúzní clonou (překážkou proti prostupu vodní páry). Žádný materiál však není absolutně nepropustný. Jednotkou difúzního odporu této clony nebo jakékoliv vrstvy jiného materiálu je hodnota Sd [m], tedy jak tlusté vrstvě vzduchu daná vrstva materiálu odpovídá. Pokud je hodnota difúzního odporu této clony vysoká, je zvykem ji nazývat „parotěsná zábrana“, a je-li nižší, tedy vhodná spíše pro „difúzně otevřené“ skladby, nazýváme ji nejčastěji „parobrzdou“. Do standardní („difúzně uzavřené“) skladby konstrukce se používá parotěsná fólie s hodnotou Sd = 120 m nebo větší a pro její spojování se používá speciální k tomu určená lepící páska s lepidlem na bázi čistého akrylátu, odolnou proti stárnutí. Protože však polystyrén a další vrstvy ve fasádním zateplovacím systému standardní skladby působí jako částečná difúzní clona, která by mohla způsobit zadržování a následnou zvýšenou vlhkost či kondenzaci v konstrukci, je nutné parozábranu provést z těch nejlepších materiálů a s tou největší pečlivostí! Parotěsná fólie zabraňuje pronikání par, které se vytvořily činností v domě, do střešní konstrukce a tepelné izolace. Zadržuje teplo v interiérech a zabraňuje kondenzaci vody v tepelné izolaci, kde chrání střešní konstrukci před ztrátami tepla a netěsnostmi a tím zvyšuje účinnost. Zabezpečuje větrotěsnost konstrukce a pomáhá zadržovat teplo v interiéru.

Difúzně otevřené stavby

Principem difúzně otevřené skladby je poskládat jednotlivé vrstvy tak, aby v omezeném množství vodní pára do konstrukce vnikat mohla, ale pokud se to stane, aby jí pak dále v cestě nic nestálo a aby i v případě, že omezené množství páry v konstrukci zkondenzuje, bylo to vždy méně, než se stačí následně vypařit směrem ven a aby vypařování nic nebránilo. Hlavní podíl na možnosti vyvinout difúzně otevřenou skladbu stěny nesou dřevovláknité izolační desky na bázi dřeva používané z vnější strany konstrukce jako venkovní izolace stěn společně s certifikovaným omítkovým systémem nebo dřevěným obkladem. Tepelně-izolační systém na bázi dřevovlákna INTHERMO je přirozená alternativa ohleduplná k životnímu prostředí ve srovnání se stávajícími tepelně-izolačními systémy. Dřevovláknité izolační desky INTHERMO jsou vyráběny z přírodního, domácího dřeva jehličnatých stromů a slouží pro konstrukce izolovaných difúzi otevřených stěn. Díky své masivní konstrukci jsou s velmi dobrými výsledky používány ve všech oblastech dřevostaveb.

Plošné konstrukční materiály

Mezi nejznámější a nejvíce používané patří OSB desky, Cetris desky nebo Rigidur od společnosti Rigips. Jedná se o velkoplošné deskové materiály na bázi dřeva. Mezi jejich vlastnosti patří vysoká pevnost, požární odolnost a velká vlhkuvzdornost. Snadno je lze upravit na požadovaný rozměr. K jejich plošnému dělení poslouží ruční i elektrická pila. Tyto materiály je možné použít na opláštění celého domu nebo dřevěné kostry. Stejně tak se hodí na záklop střechy nebo podkroví, či jako podklad pod plovoucí podlahu. Použít je také můžeme ke stavbě libovolných příček nebo venkovních staveb či přístřešků. Velikost a síla jednotlivých formátů desek se liší podle způsobu jejich použití. Při výrobě jsou lisovány pod velkým tlakem a kalibrovány na shodnou tloušťku. OSB desky a desky Rigidur mohou být zakončeny natupo nebo perem a drážkou po celém obvodu. To značně zjednodušuje jejich montáž i práci s nimi. Přechody a spoje jednotlivých desek jsou pak pevné a přesné. Cetris desky, používané k vnějšímu opláštění budov, je možno libovolně barevně upravit. Stejně tak OSB desky je možné mořit nebo barevně upravovat. Pro svůj přírodní dřevěný vzhled se stávají čím dál tím více oblíbené a nechávají se v interiérech přiznané. Týká se to například podlah, ale i stěn příček nebo kusů nábytku, které jsou z nich vyrobeny.

Udržitelnost dřevotřískových desek

Surové dřevotřískové desky mimoto představují plus pro životní prostředí. To se projevuje především v oblasti udržitelnosti. Třískové desky se vyrábí z dřevěných třísek, vedlejších dřevařských produktů a jiných obnovitelných surovin. Na přání dodáváme s certifikací PEFC nebo FSC. Ve společnosti Pfleiderer navíc ve výrobě sázíme na materiály z opětovně použitého dřeva. Na základě inovativních technologií a sofistikovaného řízení systému recyklace tyto suroviny můžeme použít, aniž bychom slevili z kvality a zdravotní nezávadnosti materiálu. Surové dřevotřískové desky, často také označované jednoduše jako dřevotříska, patří k nejdůležitějším deskovým materiálům ze dřeva. Místo z masivního dřeva se vyrábí z dřevěných třísek, které jsou pojeny pomocí lepidel a následně slisovány do tvaru desky. Třískové desky k moderním dřevostavbám, stejně jako k nábytkářské výrobě neodmyslitelně patří. Snadno se totiž zpracovávají, jsou cenově výhodnější než masivní dřevo, vyrábí se z obnovitelných zdrojů a recyklovaného dřevního odpadu a pocházejí - přinejmenším ve společnosti Pfleiderer - výhradně z certifikovaného, udržitelného lesního hospodářství. Na základě širokého spektra nosných materiálů je zaručeno, že pro jakýkoli požadavek bude k dispozici ten správný produkt.

tags: #drevotriska #jako #izolace #informace

Oblíbené příspěvky:

• Výhody foukané izolace půdy pro váš domov v Liberci
• Návrh a řešení atiky se zelenou střechou
• Dřevěná andělská křídla: Výroba DUBLEZ
• Vše o alu a zatmavovacích fóliích
• nabídka a služby stavebnin Vrahovice