PergolyHistorická dřevouhelná vysoká pec v Šindelové
Huť v Šindelové patří k nemnoha památkám, dokumentujícím u nás starší vývojové období výroby železa v dřevouhelných vysokých pecích, svázané s činností feudálního velkostatku. Vysoká pec v Šindelové je technická památka, od roku 1963 chráněna jako nemovitá Kulturní památka České republiky. Nachází se v Krušných horách u západního okraje obce Šindelová v okrese Sokolov. Význam této památky přesahuje hranice regionu, a to zejména s ohledem na počet autenticky dochovaných obdobných objektů na území celé České republiky. Památka je srovnatelná například s mimořádně zachovalou dřevouhelnou vysokou pecí Barbora v Jincích v Brdech či s torzem staré huti u Adamova na Blanensku.
Historický kontext a počátky železářství v Šindelové
Základ významné železářské tradice v Šindelové, Rotavě a Nejdku úzce souvisí s těžbou nerostného bohatství v Krušných horách a následnou zpracovatelskou hutní činností. Jeho kořeny sahají až do 14. století, a to právě v Šindelové, kde se první hamry připomínají již v roce 1350. První zmínky o železářských hamrech v Šindelové jsou z poloviny 14. století a souvisejí se získáním kutacího práva Plikem z Plikenštejnu, tehdejším majitelem jindřichovického panství. Obdobím aktivity bylo 16. století s vystupňovaným dobýváním stříbra, jež vyžadovalo dostatek železa pro důlní činnost. Výkon železáren byl však regulován s ohledem na spotřebu dřevěného uhlí, určeného především k tavbě rud drahých a barevných kovů.
Skutečný rozmach krušnohorského železářství nastal až po útlumu těžby stříbra od konce 16. století, jak svědčí mimo jiné i rychlost zavedení tehdejší převratné novinky - vysokopecní (nepřímé) výroby surového železa mezi lety 1597 - 1598. Rozmach železářské výroby však nastal až po útlumu těžby rud neželezných kovů koncem 16. století. Souviselo to nejspíš s vysokou spotřebou dřeva pro hutnění, jehož dodávky byly dříve přednostně směřovány k těžbě a zpracování rud drahých kovů, zejména stříbra. V Šindelové je rozmach železářské výroby spjat s příchodem Nosticů, do jejichž rukou přešlo zdejší panství v roce 1627.
Železářské podnikání v Šindelové v době aktivní existence dnešní technické památky bylo v rukou Nosticů, kteří získali jindřichovické panství roku 1627 a provozovali zde samostatné hutnictví do roku 1909, kdy se spojili s Petzoldovými železárnami v Nejdku. Ve správě jindřichovického velkostatku byly dvě železárny, a to v Rotavě a Šindelové, které tvořily administrativní i technologický celek.
Vysoká pec je v Šindelové doložena nejméně od roku 1757, kdy se zde tato technologie už používala. Provoz vysoké pece byl doplněn 6 tyčovými hamry a 3 plechhamry. Současně se stavbou vysoké pece byla v areálu vybudována kovářská a klempířská dílna se zvonicí, od roku 1839 je zde uváděna rovněž válcovna jemného plechu. Zdrojem suroviny pro provoz hutě byly rudné krevelové žíly v okolí Horní Blatné a Bludné, odkud se železná ruda vykupovala, a pak ložiska skarnových magnetitů v Šindelové a na dalších místech v Krušných horách.
Čtěte také: Technická památka Krušnohoří
Stavební vývoj a technologické vybavení
Kolem roku 1800 zde byla postavena druhá vysoká pec, avšak k roku 1818 byl provoz obou těchto výrobních agregátů zastaven. Na místě jednoho z nich vznikla v témže roce nová, dnešní vysoká pec. Dřevouhelnou vysokou pec nechali vystavět v roce 1818 majitelé jindřichovického panství Nosticové podle návrhu neznámého architekta na místě starší vysoké pece z poloviny 18. století na levém břehu říčky Rotava (Rothaubach) při silnici na Rotavu v obci Šindelová (Schindlwald). Původní vysoká pec zde vznikla na místě starých hamrů na zpracování železa jako náhrada za zrušenou vysokou pec v nedaleké Rotavě a její provoz je doložen od roku 1757.
Samotná vysoká pec je mohutné těleso tvaru komolého jehlanu, vystavěné z kamenných kvádrů, zakončené nástavbou z cihel a struskových tvárnic. Vysoká pec představuje mohutné těleso ve tvaru asi 11 metrů vysokého komolého jehlanu o základně zhruba 8,5 x 8,5 metru, vystavěného z žulových kvádrů stažených železnými kleštinami. Pec byla zakončena cihelnou nástavbou s bezpečnostní zídkou ze struskových tvárnic, vymezující pracovní plochu na jejím vrcholu. Ta vroubila pracovní plochu na vrcholu pece. Dnes je na vrcholu vynesena mohutná zastřešená dřevěná vyhlídková plošina. Kychta pece, která neměla okna, aby plyny a žár vystupující z pece nebyly větrem zanášeny nežádoucím směrem, bývala kryta železnými deskami.
Uvnitř je poměrně štíhlý tavební prostor klasického profilu dřevouhelné vysoké pece. V útrobách tělesa pece je vsazen poměrně štíhlý tavební prostor klasického tvaru o maximální šířce asi 1,97 metru v rozporu. Mezi stěnami tavebního prostoru a vnější obezdívkou pece se nacházela izolační výplň z lomového zdiva, zásypů z popela, či strusky. V dolní části stavby jsou dva polokruhové zužující se výklenky, čelní pro odpich surového železa a boční pro výfučnu s dmychaným vzduchem. Při patě tělesa pece jsou na dvou stranách situovány dva zužující se polokruhové výklenky. Otvor ve výklenku na čelní straně sloužil pro odpich surového železa a býval krytý zdobenou litinovou deskou. Pec měla výšku asi 11 m a patřila ve své době k mohutnějším.
Vysoká pec byla obklopena ze všech stran přístavbami. V předním, dnes nedochovaném přístěnku, se před odpichovým výklenkem pece nacházela slévárna. Na těleso pece navazoval objekt slévárny, kde se odlévaly housky surového železa a také hotové výrobky, například litinová kamna. Ve slévárně, se kromě housek surového železa, polotovaru k dalšímu zpracování v hamrech, odlévala i železná kamna, litinové portrétní plakety a figurální plastiky. Kromě toho se zde z odpadních produktů odlévaly struskové stavební cihly, ale několikrát obnovená výroba byla pro malý výkon, a údajně rovněž nedostatečnou trvanlivost cihel definitivně zastavena. Vedle toho se zde lily i struskové cihly, jejichž užití při přestavbě objektu je dodnes zřejmé. Krátce zde byly prováděny také pokusy s léčivou koupelí ve vodě ohřívané struskou.
K pravé straně pece přiléhalo obdélné zděné křídlo strojovny dmychadel, kryté plechovou střechou s olejovým nátěrem. Severozápadní stěna strojovny byla prolomena polokruhovým vjezdem. V pravém křídle vysoké pece byla strojovna s trojitým truhlovým dmychadlem Gerstnerova typu. Uvnitř bývalo umístěno trojité vysokopecní truhlové dmychadlo Gerstnerova typu s pohybem pístů litinovými excentrickými koly, litinové potrubí a tlakoměr pro vedení vzduchu do pece. Od doby přestavby pece v 50. letech byl na jejím vrcholku umístěn ohřívač větru.
Čtěte také: jak opravit šindelovou střechu
K dalšímu strojovému vybavení železárny patřil šikmý výtah na suroviny k zavážení vysoké pece a stoupa k drcení tavebních přísad. Rovněž zde byl instalován šikmý výtah na suroviny k zavážení pece a stoupa k drcení tavebních přísad. Tyto tři stroje byly uvnitř budovy. V sousedství křídla stávala ještě další stoupa k roztloukání strusky pro vypalování obsaženého železa a jeho zpětné přisazování do pece. Mimo ni stála ještě stoupa na strusky. V přízemí protilehlého zděného kamenného křídla při levé straně pece, krytého rovněž plechovou střechou s olejovým nátěrem, byl situován sklad plechu, slévárenských modelů a odlitků, v patře nad ním pak byt slévače.
Energetické příslušenství hutě - vodní kolo s náhonem - se nacházelo mezi vysokou pecí a budovou přípravy vsázky, kde probíhá pod klenutím zavážecího mostu vodní kanál. Vodní náhon byl v prostoru mezi pecí a provozní budovou veden bedněným korytem, vantrokem, se spádem 1,2 metru na voní kolo na horní vodu, umístěné v lednici o šířce dna 2 metry. Z lednice pak voda odcházela zaklenutým tunelem k nádrži po areálem a pokračovala jako mlýnský náhon nedalekého mlýnu, za nímž vtékal zpět do říčky Rotavy. Rybník Teich v obci Šindelová dodával vodu na pohon železářských zařízení. Z dob Nosticů a jejich vysoké pece se dodnes dochoval v úvodu zmiňovaný rybník, který sloužil jako zásobárna vody pro vodou poháněné stroje pece.
Ve vyvýšené poloze nad pecí se nacházela zděná obdélná budova přípravny o rozměrech asi 15 x 12,3 metru, krytá sedlovou střechou s břidlicovými šablonami. Budova, která se nacházela asi o 5,5 metru výše než prostor před odpichovým otvorem, byla kratší stranou otočena směrem k peci. V přízemí provozní budovy se nacházela přípravna vsázky, kde se mísily rudy, tavební přísady a dřevěné uhlí. Pecní vsázka se ze směsi rud, tavných přísad a dřevěného uhlí míchala v přesném poměru, aby se dosáhlo optimálního chodu vysoké pece. V podstřeší se pak nacházel zavážecí prostor odkud vedl klenutý zděný kamenný mostek, spojující podkroví s úrovní kychty na vrcholu pece. Na ploše za provozní budovou nad pecí stávaly dřevěné skladovací objekty na kamenných sloupech na dřevěné uhlí a železnou rudu, kryté šindelovými střechami, které vymezovaly velký dvůr.
Technologickou součástí této hutě bylo 6 tyčových hamrů, 3 plechhamry a cínovna plechu, která stála na místě zrušené druhé vysoké pece. K vysokopecnímu areálu patřil ještě samostatně stojící dům hutního mistra s kanceláří a skladem železa, a bytem účetního a kovářská, a klempířská dílna se zvonicí, zřízené současně s vysokou pecí. Od roku 1839 byly na jiném místě v Šindelové v provozu také válcovna plechu s cínovnou a mechanické dílny. Jejich výrobní program s vysokou pecí bezprostředně nesouvisel a zůstaly v činnosti i po jejím vyhašení.
Do nově vybudované vysoké pece se vešlo 120 centnýřů (přibližně 7 400 kg) vsázky k tavbě. Pec vyráběla denně 40 centnýřů (přibližně 2 450 kg) surového železa. Do nově vybudované vysoké pece se vešlo 120 centnýřů (přibližně 7.400 kg) vsázky k tavbě. Výstavnost hutě činila 40 centnýřů (přibližně 2.450 kg) surového železa za 24 hodin.
Čtěte také: Aspekty dešťové vody z šindelových střech
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Kapacita vsázky | 120 centnýřů (cca 7 400 kg) |
| Denní produkce surového železa | 40 centnýřů (cca 2 450 kg) |
| Výška pece | cca 11 m |
| Základna pece | cca 8,5 x 8,5 m |
| Maximální šířka tavebního prostoru | cca 1,97 m |
Modernizace, zánik a devastace
Huť byla pak v letech 1858-1859 přestavěna a nabyla vzhledu, který se odráží v dnešní podobě památky. V letech 1858-1859 byl areál hutě přestavěn v pseudorománském slohu a celkově modernizován. Stavební práce probíhaly pod vedením zednického políra Karla Mayera, který zhotovil rovněž stavební plány. Projektantem přestavby byl snad stavitel František Tomša, který působil ve službách Nosticů minimálně v letech 1850-1868. Na začátku stavebních prací byla roku 1858 provedena demolice horní provozní budovy s přípravnou vsázky a do poloviny roku 1859 na jejím místě vystavěn budova nová. Zároveň s výstavbou byl na vrcholu pecní šachty zbudován ohřívač dmýchaného vzduchu a celá kychta přestavěna a zvýšena. Na dokončené práce navázala v polovině roku 1859 přestavba slévárny a obou přilehlých křídel vysoké pece, zakončená ještě na konci téhož roku. Přístavba slévárny byla tehdy rozšířena a postranní křídla byly až do výšky dveří a oken sneseny, otvory rozšířeny a stěny znovu vyzděny. Roku 1839 byla při pecích postavena válcovna plechu. Další modernizace areálu huti probíhala v letech 1858-1859, kdy vysoká pec s přilehlými objekty získala nový architektonický ráz. Přestože v letech 1858-1859 došlo k celkové modernizaci areálu huti, schylovalo se v této době pomalu ke konci dřevouhelného vysokopecního hutnění. Způsobil to nástup efektivnějšího koksového hutnění.
Vysoká pec zůstala v chodu až do roku 1873, jako poslední v Krušnohoří. Na počátku sedmdesátých let 19. století však začaly vznikat nové, efektivnější moderní hutní závody pracující na bázi koksovatelného kamenného uhlí, jejichž konkurence měla za následek postupný zánik dřevouhelného železářství. Vysokopecní výroba v Šindelové byla pro nerentabilitu zastavena v roce 1873 jako poslední v Krušnohoří a v roce 1876 je poté připomínaná již jako vyhaslá. Pak byla v objektu hutě slévárna s kuplovnou a modelárna. Dle zpráv z roku 1876 byla vysoká pec již vyhaslá. V provozu však zůstávala válcovna jemného plechu, pocínovna, slévárna a mechanické dílny. Další provozy, slévárna, válcovna jemného plechu a mechanické dílny, však zůstaly zachovány. Především produkce plechu se ukázala jako životaschopná, a tak byly válcovny koncem 19. století zmodernizovány. Hospodářská krize v sedmdesátých letech 19. století dosáhla i do Šindelové. Dřevouhelná vysoká pec na výrobu surového železa byla pro nerentabilitu v roce 1873 zastavena, ale další provozy zde zůstaly zachovány, např. válcovna jemného plechu a slévárna. Zejména produkce plechu se ukázala jako životaschopná, a tak byly válcovny koncem 19. století zmodernizovány.
Roku 1909 byly zdejší nosticovské železárny spojeny s Petzoldovými železárnami v Nejdku. V letech 1910-1912 byla poté zdejší válcovna rozšířena. Během první světové války se zde vyráběly nábojové pláště, plechové konzervy a další válečný materiál. V roce 1927 bylo v provozech zaměstnáno 550 dělníků, z toho 440 ve válcovně, 42 ve slévárně a 68 v mechanické dílně. Kromě nich zde pracovalo několik úředníků a mistrů. Roku 1927 bylo ve zdejších provozech zaměstnáno 550 dělníků, z toho 440 ve válcovně, 42 ve slévárně a 68 v mechanické dílně. Kromě nich zde pracovalo také 12 úředníků a 4 mistři. K areálu železáren tehdy patřilo rovněž 5 úřednických a 3 dělnické domy. Během hospodářské krize na počátku třicátých let 20. století však nastal prudký pokles výroby a v souvislosti s postupující koncentrací hutního průmyslu byla proto ukončena výroba většiny produktů.
V roce 1939 krátce obnoven provoz pro válečné účely, výroba byla zastavena až 16. června 1945. V roce 1939 krátce obnoven provoz ve všech částech zdejší železárny pro válečné účely. Výroba zde byla zastavena definitivně až dne 16. Po druhé světové válce již výroba nebyla obnovena a došlo k demontáži výrobního zařízení, což znamenalo konec zdejší železářské tradice. Po 2. světové válce došlo k demontáži většiny výrobních zařízení zrušeného provozu a opuštěný a nevyužívaný areál bývalých železáren postupně chátral. V době, kdy už byl celý areál vyhlášen kulturní památkou, jej využíval národní podnik Státní statek, závod Dolní Nivy. V době po roce 1948 v areálu působil státní statek, což mělo za následek jeho celkovou devastaci. Objekt přípravny sloužil jako seník a skladiště. Budova bývalé přípravny sloužila jako seník a skladiště.
Současný stav a revitalizace
Dne 3. května 1958 byl areál bývalé hutě v Šindelové s vysokou pecí zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 20147/4-711. Od poloviny šedesátých let 20. století se začaly projevovat poruchy ve stavebních konstrukcích objektů, především střešního pláště. Následně došlo k částečné destrukci objektu přípravny. V roce 1976 provedla Katedra teorie a vývoje architektury FA ČVUT v Praze stavební zaměření zdevastovaného areálu. Ještě v průběhu dokončování měřičských prací provedl státní statek za pomoci buldozeru demolici všech zchátralých dřevěných objektů bývalých skladů v okolním terénu. Někdy poté byla zbořena rovněž bývalý správní budova. Na počátku 21. století zbývaly z celého objektu pouze zříceniny, které se nacházely v havarijním stavu a zarůstaly náletovými dřevinami.
V roce 2015 zahájil nově založený Spolek za zachování hutě v Šindelové postupnou záchranu zdevastovaného objektu vysokopecní hutě. V létě roku 2015 byly vykáceny náletové dřeviny a celé okolí areálu bylo následně zplanýrováno. Záchranné práce poté pokračovaly vyklizením sutě. Na počátku roku 2016 převedl stát prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zdevastovaný objekt bývalé hutě s vysokou pecí do vlastnictví spolku. V průběhu roku 2016 poté bylo přistoupeno k základnímu vyčištění zřícených částí objektu, statickému zajištění a konzervaci zdiva za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje částkou 200.000 Kč. Stavební práce na konzervaci a dozdění obvodového zdiva vysoké pece provedla stavební firma Bolid M s.r.o. V průběhu roku 2017 bylo zrekonstruováno zdivo vlastní pece a vybudována dřevěná nástavba se zastřešenou vyhlídkovou plošinou. Obvodové zdivo přípravny bylo zakonzervováno a ponecháno v torzálním stavu jako připomínka postupné devastace areálu. Obnova památky byla dokončena v roce 2020. Celkové náklady na obnovu činily necelých 5,9 milionu korun. Finanční prostředky byly získány z rozpočtu Ministerstva kultury, Karlovarského kraje, okolních města a obcí a od dobrovolných dárců. Na objektu nebyla prováděna základní údržba, což vedlo k dalším destrukcím. Z dalších staveb se však zachoval rybník v Šindelové, nazývaný Teich, který nechali vybudovat Nosticové jako zásobárnu vody k pohonu strojního zařízení.
tags: #historická #pec #v #Šindelové #informace
