Jak správně chodit po betonových taškách a zajištění bezpečnosti na střeše

Tento článek se zabývá betonovými střešními krytinami, jejich vlastnostmi, použitím a bezpečným pohybem po nich. Poskytneme vám informace o technických parametrech, pokládce a důležitých doplňcích, které zajistí funkčnost a bezpečnost střechy.

Betonová taška: Základní parametry a pokládka

Každý typ betonové střešní krytiny má od výrobce deklarovaný minimální bezpečný sklon střechy. Od tohoto sklonu se taška může pokládat bez nutnosti dodatečných opatření a zajišťuje správnou funkčnost střešního pláště. U převážné většiny běžně nabízených typů tašek je to 22°. Při pokládce na nižší sklony je nutné provést doplňkové opatření - těsné nebo vodotěsné podstřeší. Toho dosáhneme bedněním v kombinaci s kvalitnější pojistnou hydroizolační fólií a některými dalšími prvky. Tímto způsobem je možné většinu typů tašek pokládat již od sklonu 12°; za použití systému Bramac Max 7° je to možné dokonce od sklonu 7°. Na nižší sklony se betonové tašky pokládat nesmějí. Maximální sklon, na který je možno betonové tašky pokládat, je 90°.

Laťování a rozměry

Střešní tašky se pokládají vždy na latě. Laťování (vzdálenost latí) je pro většinu typů betonových tašek stejné v rozmezí 315-340 mm. Odlišné je pouze pro typy tašek jiného formátu než 10 ks/m2. Betonové tašky patří do kategorie tašek posuvných. Tím, že nemají horní zámek, je při montáži latí poměrně velká vůle na rozměření jednotlivých řad. Při rozměřování střechy je nutné neopomenout její sklon. S nižšími sklony střech se snižuje rozteč latí (svislý přesah tašek se zvětšuje).

Dřevěné střešní latě se používají (zřídka též ocelové). Minimální průřez dřevěných střešních latí je 50/30 mm, kdekoli je to konstrukčně možné, doporučuje se používat latě rozměru 60/40 mm. Větší dimenze samozřejmě zaručuje větší únosnost, a to nejen samotné střešní krytiny v kombinaci se zatížením sněhem, ale snižuje i nebezpečí prasknutí latě při montáži pod vahou pokrývače. Střešní latě 60/40 mm je bezpečně možné používat při osové vzdálenosti krokví do 1,2 m. Pro větší vzdálenosti krokví je nutné únosnost latí ověřit statickým výpočtem.

Vzdálenosti latí (VL) pro nejběžnější betonové střešní tašky jsou:

Čtěte také: Střecha, na které se nesmí chodit

  • 31,5 cm pro střechy se sklonem do 24°
  • 31,5 - 33 cm pro střechy se sklonem 25 - 29°
  • 31,5 - 34 cm pro střechy se sklonem vyšším než 30°

Od celkové délky krokve se odečte vzdálenost střešních latí první řady tašek v okapní hraně VLO (u většiny modelů betonových tašek je VLO 330 mm, což zaručuje běžný přesah tašek do střešního žlabu cca 70 mm - změnou VLO lze přesah upravit podle místních podmínek). Dále se od celkové délky krokve odečte „konstanta“ v hřebeni VLH, která je u většiny modelů betonových tašek 40 mm. U delších krokví je možné vypočítat optimální vzdálenost střešních latí bez větších problémů. U krátkých krokví může ale nastat taková situace, že aby bylo zajištěno minimální délkové překrytí tašek, bude nutné tašky v poslední řadě pod hřebenem (zkrátit) řezat.

Postup pokládky

  1. Rozměření střechy a podstřeší: Samotné pokládce tašek předchází rozměření střechy a zhotovení vhodného podstřeší.
  2. Osazení kontralatí: Následně se osazují kontralatě. Kontralatě se umisťují nad krokve, tj. kolmo na okapní hranu. Kontralatě se připevňují ke krokvím nejčastěji dostatečně dlouhými hřebíky. V těch případech, kdy existuje zvýšené riziko průniku vody pod krytinu z důvodu větrem hnaného deště nebo zafoukání prachového sněhu, utěsňují se perforace střešní fólie v oblasti kontralatí vhodnými střešními doplňky. Aby bylo větrání dostatečně účinné, musí být zvolena dostatečná výška kontralatě. U běžných střech s délkou krokví do 10 m je výška kontralatě 40 mm dostačující. U střech s délkou krokví přes 10 m nebo u střech objektů, kde lze očekávat vyšší zatížení střešního pláště vzdušnou vlhkostí, např. u bazénů.
  3. Montáž střešních latí: Dále následuje montáž střešních latí, které se osazují na kontralatě rovnoběžně s okapní hranou směrem od okapu k hřebeni. Maximální přípustná vzdálenost střešních latí je určena sklonem střechy a příslušným modelem betonové tašky. Čím menší je střešní sklon, tím jsou střešní latě víc u sebe. Jakmile je známá vzdálenost střešních latí, pomocí šňůrovače se na kontralatích umístí značky, na které se osazují střešní latě (tzv. vodorovné šňůrování).
  4. Stanovení optimální krycí šířky: Nejprve se stanoví optimální krycí šířka tašek. Ta se zjistí tak, že se na střešní lať položí řada jedenácti základních tašek a zjistí se rozměr přes deset základních tašek, v tzv. sraženém položení a pak v tzv. roztaženém položení. Pro zjištění hodnoty roztaženého položení Cwd a hodnoty sraženého položení Cwc je vhodné použít svinovací metr. Ten se jednoduše zachytí ve vodní drážce 1. tašky a výsledná hodnota se odečte dle polohy vodní drážky 11. Hodnota Cwd a hodnota Cwc se sečtou a výsledek se vydělí 20. Nejprve se na střešní latě vytyčí kontrolní linie pravého úhlu, tj. přímka, která je kolmá na okapní hranu. Linii pravého úhlu na střeše provedeme jednoduše pomocí střešní latě se dvěma hřebíky, která nám nahradí kružítko používané při rýsování. Na spodní okapové střešní lati zvolíme výchozí bod, od kterého vlevo a vpravo vyznačíme optimální krycí šířku pro tři sloupce základních tašek: bod 1 a bod 2. V našem případě se jedná o 3 x 30 cm = 90 cm. Pomocí střešní latě s hřebíky kolem bodu 1 a bodu 2 opíšeme kružnicí. Průsečíkem obou kružnic vznikne bod, který po spojení s výchozím bodem tvoří linii pravého úhlu k okapní hraně. Rovnoběžně s linií pravého úhlu pomocí šňůrovače vyznačíme na střešních latích značky pro pokládku tří sloupců základních tašek.
  5. Pokládka betonových tašek: Pokládka betonových tašek je poměrně jednoduchá. Tašky se pokládají na střešní latě. Tašky se kladou po „sloupcích“ směrem od okapní hrany k hřebeni - pokládají se na střešní latě zprava doleva. Levý okraj každé 3. tašky se rovná na značky na střešních latích. Tašky se kladou přes sebe s dostatečným délkovým překrytím ve směru stékající vody a s bočním překrytím ve směru rovnoběžně s okapní hranou. Délkové překrytí určuje vzdálenost střešních latí. Požadované minimální délkové překrytí závisí na sklonu střechy a příslušném modelu betonové tašky. U betonových tašek se nejčastěji pohybuje mezi 80 mm až 140 mm. Pro jistotu se pak během pokládky kontroluje dodržení optimální krycí šířky přes 10 základních tašek.

Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla (Pravidla pro navrhování a provádění střech vydané CKPT Čech a Moravy) zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek. Nejdříve si 11 střešních tašek zavěsíme na střešní lať tak, aby do sebe jednotlivé drážky zapadaly. Tašky roztáhneme na největší možný dosah za podmínky, že nedojde k uvolnění spojů v drážkách. Změří se krycí šířka 10 tašek v roztaženém stavu (Cwd). Tašky se stlačí na nejmenší možný dosah a změří se krycí šířka 10 tašek ve sraženém stavu (Cwc).

Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem. Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny. Při montáži střešních tašek Beta nebo Hodonka je třeba 10 ks na metr čtvereční, u tašek Rota spotřeba činí pouhých 8 ks na metr čtvereční.

Kotvení tašek

Tašky se na střešní latě zavěšují za dva výstupky umístěné v horní části zadní strany tašky. Při pokládce na střechy se sklonem do 45° není nutné jednotlivé tašky v ploše kotvit. Při pokládání na střechy sklonu 45-60° je nezbytné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky. Z důvodu ochrany před větrem je třeba dále kotvit všechny tašky po obvodu střechy bez ohledu na sklon či typ střechy. Jedná se o první řadu u okapu, poslední řadu u hřebene a tašky okrajové. Dále se musí kotvit všechny tašky řezané, zejména v úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod. Kotvíme nejlépe pomocí vrutů s antikorozní povrchovou úpravou. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel.

Větrání střechy

Dalším důležitým bodem při realizaci střešního pláště je jeho správné odvětrání. V okapní hraně je vzduch do střešního pláště nasáván otvorem mezi kontralatěmi. Tento otvor je zakryt větracím pásem, aby se ve větrací mezeře neusídlili různí hlodavci nebo ptáci. Průřez otvoru u okapu musí být min. 1/500 přilehlé plochy střechy a min. 200 cm2/bm. Průřez větrací mezery v ploše střešního pláště musí být min. 200 cm2/bm a musí mít výšku min. 20 mm. Průřez větrací plochy u hřebene či nároží musí být min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Z těchto údajů vyplývá, že výška kontralatě (tedy výška větrané vzduchové mezery) musí být min. 20 mm. Větší mezera je ale vždy výhodnější, více vzduchu je schopno absorbovat více vzdušné vlhkosti a lépe odvětrat podstřešní prostor. Z tohoto důvodu je ideální na kontralatě používat běžné střešní latě a výšku větrané vzduchové mezery zvětšit na 30-60 mm.

Čtěte také: Jak na pochozí betonovou střechu

Odvětrání v hřebeni se řeší pokládkou hřebene na sucho. Pod hřebenáč se montuje větrací pás hřebene (kartáčová lišta): plastový prvek zajišťující spolehlivý odvod vzduchu ze střešního pláště a zároveň bránící usídlování ptáků. Na nároží se větrací pás hřebene dávat nesmí, zde se používá samolepicí pás. Pokládka hřebene do malty se dnes používá pouze ve výjimečných případech a správné odvětrání střešního pláště by mělo být konzultováno s výrobcem používané krytiny.

U většiny typů střech je odvětrání pomocí hřebenáče kladeného na sucho nedostatečné a je nutné jej řešit dále pomocí tašek odvětrávacích. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, většinou doprostřed každého krokevního pole. Větrací průřez těchto tašek se u jednotlivých výrobců liší, je nutné si jej vždy před pokládkou zjistit. Nejčastěji ale bývá spotřeba větracích tašek 10 ks na 100 m2 střechy.

Zabezpečení proti sesuvu sněhu

Často se musíme zabývat sjížděním sněhu ze střechy. Zabezpečení proti sesuvu sněhu se provádí nejúčinněji pomocí protisněhových tašek. Ty se umísťují do druhé řady od okapu (celá řada) a dále v celé ploše střechy v počtu 1,3-5 ks/m2 - závisí na sněhové oblasti, ve které se střecha realizuje. Protisněhové tašky je možné nahradit kovovými protisněhovými háky. Jejich umístění je totožné s umístěním protisněhových tašek. Účinnost však může být v extrémních situacích nižší vzhledem k nižší pevnosti ve srovnání s protisněhovými taškami kompletně vyrobenými z betonu.

Druhým způsobem zabezpečení sjíždění sněhu jsou liniové zábrany. Jedná se o protisněhové mříže, trubkové zachytávače či dřevěné kulatiny ukotvené do speciálních držáků na každé krokvi, většinou ve druhé řadě od okapu. Posledním možným řešením je kombinace obou těchto systémů. Nejjednodušší je montáž protisněhových tašek, kterými prakticky nahrazujeme tašky základní. Montáž protisněhových háků je rovněž jednoduchá, pouze se zaháknou za horní část základní tašky.

Bezpečný pohyb po střeše s betonovými taškami

Betonová střešní krytina, jako je Bramac nebo KM Beta, je pevná a odolná - ale pohyb po ní bez vhodných prvků může být nebezpečný. Proto je důležité dbát na bezpečnostní opatření a vybavení.

Čtěte také: Vše o betonu a stěrkování najdete zde

Přístup na střechu

Jak se bezpečně dostat na střechu? Pokud máte v domě střešní výlez, umožňující vylézt na střechu rychle a bez problémů, je to poměrně snadné. Střešní výlezy lze instalovat do obytných i neobytných podkroví a rozsáhlý sortiment výrobků umožňuje přizpůsobit řešení, které splní vysoké požadavky např. na tepelnou izolaci nebo design. Pokud v budově není žádný střešní výlez, je nutné najít náhradní řešení. V takové situaci někteří pro přístup na střechu volí např. střešní okna, to není nejlepší ani nejbezpečnější metoda vzhledem k hrozícímu riziku poškození okenních tesařských prvků. Lepším se jeví to nejjednodušší řešení, tj. hliníkový (nebo dřevěný) střešní žebřík. Stojí za to věnovat pozornost kvalitě jeho zpracování - musí být pevný, stabilní a zaručovat dlouhý dosah. Na žebříku se nevyplatí šetřit, záleží na něm totiž naše bezpečnost. Profesionální střešní žebříky mají vhodně profilovanou konstrukci, často s protiskluzovými stupni, což zvyšuje komfort práce a snižuje riziko pádu z výšky.

Bezpečnostní opatření při práci ve výškách

Bezpečný výstup na střechu je jedna věc, zejména pokud použijeme střešní výlez, který eliminuje potřebu užití vysokého žebříku. Jiná věc je pohybovat se po střeše tak, aby všechny práce probíhaly v souladu se zásadami bezpečnosti. Teoreticky je pohyb po ploché střeše nejjednodušší, ale praxe ukazuje, že i zde dochází k nehodám. Proto je vhodné myslet na vhodná bezpečnostní opatření a jistit se bezpečnostním lanem. Při navrhování plochých střech je vhodné předem myslet na vytvoření kotevních bodů, zejména v případě střech klasifikovaných jako ploché, kde sklon osciluje kolem mezní hodnoty 15 stupňů. Pokud musíme vylézt na starou střechu, která nemá žádné kotevní body, můžeme použít pevné části budovy a k nim lano připevnit.

Pohyb po střešní krytině

Záležitosti spojené s prováděním prací na střechách (přesněji prací ve výškách) jsou velmi přesně upraveny předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Pokud jsme se již postarali o vlastní bezpečnost používáním vhodných systémů chránících před pádem, vyplatí se postarat i o samotnou střešní krytinu. Ne každý typ krytiny odolá těžké obuvi a o poškození povrchu není nouze. Ploché střechy (zejména ty kryté hydroizolační folií) jsou považovány za střechy s nejnižším rizikem poškození, nicméně např. v zimě je třeba mít na paměti, že chůze po folii ztuhlé mrazem může vést k jejímu popraskání, je tedy třeba postupovat opatrně. V případě taškové krytiny z plechu (používané při úhlu sklonu minimálně 14 stupňů) nebo plechů trapézových či plochých (používané při úhlu sklonu minimálně 9 stupňů) nezapomeňte při přesunu nosit obuv s měkkou podrážkou, která nepoškodí povrch krytiny. Důležité je také nešlapat přímo na samotnou krytinu (mohlo by dojít k jejímu promáčknutí), ale v případě nutnosti se pohybovat po latích.

Kominické lávky a stupínky

K usnadnění pohybu po strmých střechách jsou střechy s velkým sklonem opatřeny atikami a kominickými lávkami, jejichž počet závisí na velikosti, sklonu a složitosti střešní konstrukce. Vytvářejí žebříkovou konstrukci, umožňující bezpečný pohyb po střeše. Na oblíbených sedlových střechách s malým sklonem již malý počet lávek a stupínků výrazně usnadní pohyb a práci na střeše. U střech se sklonem nad 25 stupňů a u střešních krytin z křehkých materiálů (např. tašek) je instalace komunikačních prvků dána zákonem. Přestože se na střechy s menším sklonem tyto požadavky nevztahují, je vhodné i tam zvážit instalaci kominických lávek a stupínků a určit jejich počet a umístění již ve fázi návrhu. Oblíbené jsou také pochozí lávky na střechu, které umožňují snadný přístup ke komínu nebo solárním panelům. Na výběr máte i univerzální střešní nášlap, kominické lávky, jednotlivé schody ke komínu nebo ucelené stoupací komplety. Ty už je svým krytinám nabízejí téměř všichni výrobci a jejich systémová řešení jsou bezpečná i estetická.

KROKSET SHORT od renomované značky JOKL je ideální volbou pro všechny, kteří hledají spolehlivý stoupací systém pro betonové střešní krytiny. PLATFORM SET SHORT 80 je praktické a spolehlivé řešení, které vám umožní bezpečný přístup na střechu pokrytou taškovou krytinou. KOLEBKA - držák střešního stoupacího roštu od značky JOKL je ideálním řešením pro zajištění bezpečného a pevného přístupu na střechu pro údržbu nebo kontrolu. LAVKA, pochozí střešní lávka od značky JOKL, je ideálním řešením pro bezpečný a pohodlný přístup na střechu při údržbě komínů, antén či střešních oken. PODPERA SHORT - Vzpěra lávky na tašky je kvalitní upevňovací prvek určený pro montáž kominické lávky nebo stupně na šikmé střechy pokryté betonovými nebo keramickými taškami. Spojka střešních stoupacích plošin je klíčovým prvkem pro zajištění bezpečné a stabilní konstrukce při pohybu na střeše.

Charakteristika betonových tašek

Betonová střešní krytina poskytuje maximální komfort užitný i estetický. Poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, za silného deště nevibruje a tlumí vnější hluk. Jednoduchá pokládka vzhledem k posuvnosti tašek. Jednoduchá montáž střešních oken, solárních panelů apod.

Nevýhody zahrnují nižší životnost povrchové úpravy. Vytvořit povrchovou úpravu (nástřik) na jakémkoliv betonovém produktu je obecně velice obtížné vzhledem k přítomnosti cementu, který povrchovou úpravu rozkládá. Vzhled povrchové úpravy (tedy i tašky) se mění úměrně se stárnutím produktu. Prakticky všechny barvy mají s přibývajícími roky tendenci směřovat do odstínu hnědé nebo šedé. Na taškách s povrchovou úpravou jemným posypem často dochází k usazování nečistot, ať už se jedná o polétavý prach, saze z komínů či jehličí ze stromů. Rovněž často dochází k růstu lišejníků, a to zejména na částech střech orientovaných k severu, kam nesvítí slunce. Další nevýhodou je vyšší hmotnost jednotlivých tašek oproti např. páleným střešním taškám. Betonové tašky jsou často o více než 1 kg těžší, proto může být pokládka fyzicky náročnější.

tags: #jak #chodit #po #betonovych #taskach

Oblíbené příspěvky: