PergolyJelen sika Dybowského na Plzeňsku: invazní druh a jeho dopady
Jelen sika Dybowského je největším poddruhem jelena siky, pocházejícího z jihovýchodní Asie a Japonska. Do českých zemí byl introdukován spolu se sikou japonským na přelomu 19. a 20. století jako zvěř určená do oborních chovů. Zatímco výskyt siky Dybowského je u nás dodnes vázán převážně na oborní chovy, sika japonský se ve značných početních stavech objevuje i ve volnosti. Sika Dybowského je nenáročný jelen, který se u nás dobře přizpůsobil. Obora pro jeleny sika Dybowského na Plzeňsku, dokončená na konci léta roku 2016 a zvětšená v listopadu 2019, nabízí unikátní možnost pozorování těchto zvířat.
Původ a rozšíření jelena siky
Jelen sika (Cervus nippon) je introdukovaný druh původem z Japonska a dálného východu, který začal být dovážen do Evropy v poslední čtvrtině 19. století. V roce 1860 ho přivezli do irského Wicklow. Jelen sika Dybowského pochází ze severního Mandžuska, kde obývá nejraději zalesněné oblasti s hustým podrostem. Přirozený areál jeho výskytu se rozpíná od Koreje po jihovýchodní Sibiř. Jedna z největších evropských populací jelenů sika se dnes nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách. Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů sika zvýšil z 3835 kusů v roce 1995 na 17 106 kusů v roce 2018. Skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší.
Až do konce druhé světové války jeleni sika ve volné přírodě u nás prakticky nebyli. Módní vlna chovu sik pominula, ve většině obor se jich zbavili a nechali si tam jelena evropského, i když už často s geny sik. V Manětíně, kde se v sedmdesátých letech minulého století tyto věci zkoumaly, byla obora Lipí, která už dávno neexistuje. Tam hraběnka Lažanská nechala vystřílet jelena evropského s tím, že laně sika hynuly při porodu kvůli nadměrným plodům. Pak byla obora Čemíny, také v západních Čechách. Tam přijela hladová Rudá armáda a vojáci najeli s technikou do oborních plotů, aby si obstarali jídlo. Tím pádem jeleni sika unikli do volné přírody. Co načala armáda, dokonal lid, který se chopil moci a rozebral ploty na svoje prasečí chlívky. Ani jedna z těchto dvou obor už neexistuje. K něčemu podobnému došlo ještě na severní Moravě. Poté byli jeleni sika dlouho hájení, protože to bylo něco pozoruhodného. Jenže v enklávách jejich rozšíření začaly prudce vzrůstat škody na lesích. Tak se řeklo, že siky musíme dostat pod kontrolu. S tím se začalo teprve v 70. letech. Jeho invaze začala nejpozději po druhé světové válce. Strašlivé je, že jeho populace byla považována za přemnoženou už v 70. letech! Od té doby ale narostla asi osmkrát a počty stále stoupají.
Jelen sika jako invazní druh
Jelen sika je jeden z nejvíce invazních druhů planety. Podle DAISIE, Manuálu nepůvodních druhů v Evropě, je považován za jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů. Především proto, že se kříží s jelenem evropským. Nejen to, ještě ke všemu se dokáže adaptovat na velice proměnlivé prostředí a dokáže tak úspěšně ekologicky konkurovat místním druhům, nejen jelenovi evropskému. Ale přesto v loňské tzv. invazní novele nebyl zařazen na seznam invazních druhů v ČR. Nějaké procento lidí ho možná již nepovažuje za invazní druh, ale za druh u nás už zadaptovaný a tudíž sem patřící. Nezměnilo se nic, až na to, že jelen sika postoupil nejméně o 100 km dál z lokalit, kde se po té, co se dostal z obor, namnožil. U velikosti naší republiky to znamená, že pomalu nemáte místo, kam by jeho populace nedosáhla.
Křížení s jelenem evropským
Jelen sika je co do velikosti zhruba poloviční oproti jelenu evropskému. Nikoho proto nenapadne, že by se tyto dva druhy mohly mezi sebou křížit. Ale ti jeleni to umí a navíc jsou jejich kříženci plodní. Kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Ale jakmile se začne zpětně křížit s kterýmkoliv z obou výchozích druhů, může být velmi těžké ho vůbec rozeznat. Čím více generací od prvního překřížení, tím hůře. Kříženci obou druhů jsou plodní a mohou se dále rozmnožovat. Tím dochází k postupné ztrátě genetické čistoty původního jelena evropského, což představuje vážný problém z hlediska ochrany přírody.
Čtěte také: Dopady invaze jelena siky na české ekosystémy
Laň jelena evropského si může jako partnera vybrat jelena siku. Při výběru partnera je cílem rozmnožit se a vyprodukovat životaschopné potomstvo, které bude dál nést a prosazovat vaše geny. A k tomu jsou různé strategie. Jedna je mít potomstvo s velkým sošným jelenem evropským. Ale alternativou k tomu může být mezidruhové křížení, skrze něž samice získá větší heterozygotnost, čili vyšší variabilitu genů u svého potomstva. Ta vede k daleko větší životaschopnosti. A každá samice pro sebe váží náklady a přínosy. Takže z tohoto hlediska mezidruhové křížení může být pro laň dokonce z hlediska životaschopnosti potomstva výhodnější.
Ani genetické metody ho jednoduše nerozliší. Dříve jsme zjistili, že ke křížení dochází celkem běžně. Zkoumali jsme několik populací jelenů u nás a v Anglii, a kam jsme sáhli, tam jsme našli hybridní znaky. Přestože jsme naše výsledky opublikovali už koncem 70. a začátkem 80. let, stále jsme naráželi na to, že nám doma mnoho lidí nevěřilo. Mnoho lidí nevěřilo, že může dojít ke křížení tak velikostně odlišných druhů. Kříženci nevypadají tak, jak bychom intuitivně čekali. Promítají se do toho dvě věci z genetiky, maternální efekt a heterózní efekt. Maternální efekt způsobuje, že i když máte stejnou genetickou výbavu, tak záleží na matce, jaká bude velikost potomka. Pokud je matkou křížence laň jelena evropského, kolouch bude mnohem větší než průměr mezi oběma druhy. Pokud bude matkou laň jelena sika, kolouch bude menší než průměr. Heterózní efekt způsobuje, že když křížíte co nejvíce geneticky vzdálené linie, tak první generace je větší než obě výchozí linie. To se děje jenom v první generaci. Mezi znaky s nízkou dědivostí patří právě růstové schopnosti. Takže co do velikosti nejsou kříženci tak snadno rozeznatelní. Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost, protože sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli. Pak zbarvení hlezenní žlázy, u sik bílá, u jelena evropského hnědavá. Tyto hybridní znaky relativně snadno vidíte na první generaci, ale v dalších generacích jsou méně výrazné, nebo se až ztrácí. Když se kříženec narodí matce sika, vyrůstá mezi sikami. Kříženec má díky heteróznímu efektu větší a členitější parohy.
Chování a ekologické dopady
Jelen sika má řadu výhodných vlastností. Je to skromné zvíře, má vynikající reprodukční schopnosti, je velice rezistentní vůči parazitům. Nemůžete si představit ideálnější invazní druh. Má úžasné adaptační schopnosti. Dokáže úspěšně přežívat na daleko chudší krmivové základně, než například jelen evropský. Třeba Manětínsko, odkud se jelen sika kromě jiného rozšířil, byla oblast smrkových monokultur, kde by jelen evropský nepřežil. Jeleni sika se tu ale namnožili a expandovali dál. Jeleni sika se popisují jako drzí, neohrožení. To je antropomorfizace. Tato strategie je spíše strategií slabšího druhu. Ti větší nabízí ‚rytířský‘ souboj, tedy souboj sobě rovných, a menší se mu vyhnou, protože by v něm prohráli.
Mimo období říje se jeleni sika sdružují do stád, kde panuje relativní klid. Samci a samice žijí většinu roku odděleně - samice tvoří rodinné skupiny s mláďaty, zatímco samci se drží stranou. Na jaře, kdy jsou laně v pokročilém stádiu březosti, lze pozorovat zajímavé chování i mimo hlavní období říje. Samci mohou projevovat vzrušené chování - vyplazování jazyka, drobné soupeření nebo nervozitu. Hlavní období říje u jelena siky probíhá od října do listopadu - tedy s odstupem po říji jelena evropského, která vrcholí v září. Během říje se samci neozývají hlubokým troubením jako jelen evropský, ale charakteristickým pištěním či hvízdáním - třemi vysokými a táhlými pískavými tóny. Po říjním aktu je laň březí přibližně 220-230 dní (tedy 7-8 měsíců). Mláďata se rodí nejčastěji v květnu a červnu, přičemž laň přivádí obvykle jedno kolouch. Po měsíci života se kolouch začíná živit zelenou potravou, ale plně se osamostatní až po půl roce. Zcela dospívá po roce a půl života. Samci do péče o potomstvo vůbec nezasahují.
Živí se úplně tím samým, co jelen evropský, s tím, že dokáže navíc prosperovat na chudší nabídce. Takže je úspěšnější v potravní konkurenci oproti jelenu evropskému. Přítomností jelena siky vzrůstá populační zatížení prostředí. Nosná kapacita prostředí má své meze. Můžete ji vyčerpat jedním druhem nebo deseti. Tam, kde se druhy překrývají ve využívání potravní nabídky, je zátěž největší. V prostředí, kde se úživná kapacita prostředí přestřelí, snadněji přežije skromnější sika než jelen evropský.
Čtěte také: Jelen sika v městském prostředí
Ačkoliv je jelen sika atraktivním druhem, jeho přítomnost má i stinné stránky. Dokáže silně poškozovat mladé lesní porosty okusem a loupáním kůry. Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Ekonomická ztráta však není jediným problémem. V případě rozvoje houbových patogenů dále dochází k ovlivnění stability a celkovému oslabení porostů. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech. Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva.
Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Hodnota tloušťkového přírůstu poškozených stromů se v čase měnila. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let. Tento věk je „kritický“ z důvodu tloušťky kůry, kterou mohou jeleni konzumovat. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem. Hlavním limitujícím klimatickým faktorem tloušťkového přírůstu stromů je nedostatek srážek během vegetačního období. Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře.
Regulace populace na Plzeňsku
Nekonečná stáda jelenů sika běžící krajinou či přebíhající silnici zachycená na videích představují pro laika pozoruhodný pohled. Regulace jelenů na Plzeňsku je podle některých expertů nutností, stejně tak i regulace srnčí zvěře v jiných částech Česka. Populace dramaticky stoupá a dochází k narušení harmonie lesa. Záběry řidiče z Plzeňska, na kterých stovky jelenů sika přechází poslušně silnici blízko západočeských Líšťan, se staly hitem sociálních sítí. Řada lidí vidí ve videu krásnou podívanou, jiní zkázu lesa a místního zemědělství. Zvěř samozřejmě škodí, jsou to okusy v lese, ztráty zemědělců na polích.
Starosta Líšťan zmiňuje, že je to tady nejméně od roku 2010, možná o něco déle. Jeleni sika se v ČR objevili jako atrakce. Dříve se chovali v oborách, ze kterých ale utekli a v místní krajině se jim začalo rychle dařit. Dle expertů se nedá mluvit o přemnožení v pravém slova smyslu, což by znamenalo, že populace dosáhla vrcholu a začne se sama přirozeně regulovat. Spíše se jedná o důsledek současné zemědělské politiky s velkými půdními bloky kukuřice a řepky. Zvířata si svůj osud dobrovolně nevybrala - stala se obětí civilizace. Jsou jako v kleštích, nemají kam uprchnout.
Aby zvířata netrpěla a neničila křehkou rovnováhu lesa, mluví se již delší dobu o tom, že se bude populace paroháčů ještě více regulovat. Nová vyhláška o dobách lovu prodlužuje období, kdy bude možné jelena siku lovit. Doba lovu je stanovena od 1. srpna do 15. ledna (u japonského poddruhu), přičemž roční odlov dosahuje až 12 tisíc jedinců. Jinak se výše odlovu stanoví dle platných právních předpisů. Na Plzeňsku sika páchá na lesním porostu velké škody. Regulace populace je podle některých expertů nezbytná. V podstatě se tak jedná o upřednostnění kvality nad kvantitou. Díky tomu, že zvěři bude méně, tak pro ně bude více potravy a více životního prostoru. Mluví se o razantním snižování, ale spíše jde o navození harmonie. Každé prostředí snese jiný počet zvěře. Chceme pomoci přírodě i zvěři samotné.
Čtěte také: Od medailonků po guláš
Poplatkový lov jelena siky je nejvíce atraktivní během říje, kdy je velký pohyb starších jelenů, kteří migrují po okolí. Lze tak ulovit neznámého jelena siku, který se najednou objeví a překvapí průvodce i lovce. Vhodné období pro sičí říji je od druhé poloviny října do poloviny listopadu. Ovšem mimo říji lze lovit jelena siku bez problému také až do konce ledna. Průběh lovu se řídí obchodními podmínkami poskytovatele a jeho pokynů. Nedodržení pokynů poskytovatele může vést k předčasnému ukončení lovu bez náhrady vrácení peněz nebo k uhrazení sankcí (nedovolený lov zvěře, ke které nemá lovec oprávnění lovit, aj.).
Tabulka vývoje počtu ulovených jelenů sika v ČR
| Rok | Počet ulovených jedinců |
|---|---|
| 1995 | 3 835 |
| 2018 | 17 106 |
tags: #jelen #sika #dybowskeho #plzensko #informace
