Jelen sika: Invazní druh, který ohrožuje evropského jelena a jeho úniky

Jelen sika, introdukovaný druh původem z Japonska a dálného východu, začal být dovážen do Evropy v poslední čtvrtině 19. století. Dnes představuje pro Evropu, a tedy i pro Českou republiku, plíživou katastrofu, jejíž rozsah si zatím plně neuvědomuje. Dochází ke křížení s jelenem evropským, a to může vést až k jeho úplnému vymizení. Celý problém se prohlubuje faktem, že i v České republice se jeleni sika dostávají z obor do volné přírody, což vede k jejich dalšímu šíření.

Nečekaný návštěvník v oploceném areálu

V pátek 28. září se na úhledně posekaném trávníku oploceného areálu objevil jelen sika. Dělníci, kteří pracovali nedaleko na stavbě bytovek, si jej všimli, jak zoufale běhal podél plotu a narážel do vrat i jednotlivých pletivových dílců. Když na místo dorazila hlídka městské policie, už věc s oznamovatelem panem Janem Dlouhým řešila. Policisté operativně informovali majitele objektu a dispečink vodárny.

Do areálu se jelen dostal nejspíše tak, že přeskočil plot, který je z venkovní strany vysoký asi jen 1,5 metru. Ovšem tím, že skočil do objektu, který je oproti venkovnímu terénu zapuštěn ještě o 50 až 100 cm níže, zpět už to skočit tak snadno nešlo. Bylo to v den státního svátku a volna na lokalitě nad sídlištěm Vinice, kde se pohybuje nespočet lidí se psy, na kolech, v autech či jen tak na vycházce. Naštěstí se podařilo domluvit s dispečinkem vodárny a získat souhlas s odstraněním jednoho dílu plotu, aby zvíře mohlo vyběhnout směrem do otevřené krajiny s křovisky a vysokou trávou. Děkuji všem zúčastněným včetně dispečinku vodárny za pomoc, operativní jednání a přístup.

Jelen sika očima odborníka - profesora Luďka Bartoše

Profesor Luděk Bartoš, etolog z Ústavu živočišné výroby v Praze a profesor na České zemědělské univerzitě, se dlouhodobě věnuje čeledi jelenovitých. Je čestným členem České a Slovenské etologické společnosti a čestným prezidentem Asociace farmových chovů jelenovitých ČR. Jeho pohled na jelena siku je kritický, ačkoliv k němu chová respekt.

Historie a rozšíření jelena siky v Evropě

Jelen sika byl dovezen do Evropy v roce 1860, konkrétně do irského Wicklow. Již asi po patnácti letech od introdukce, v roce 1884, tam popsali křížení s jelenem evropským. To byla vnímáno jako kuriozita, avšak bez vyvození jakýchkoli opatření. To podle Bartoše zahájilo "evropskou katastrofu", kterou si Evropa v plném rozsahu neuvědomuje a není schopná nic udělat.

Čtěte také: Dopady invaze jelena siky na české ekosystémy

U nás se začal jelen sika japonský a jelen sika Dybowského chovat na přelomu 19. a 20. století v oborách na Plzeňsku. Po druhé světové válce se jeleni sika začali dostávat z obor do volné přírody. V Manětíně, kde Bartoš a jeho tým zkoumali tyto věci v 70. letech minulého století, se jeleni sika rozšířili z obory Lipí a Čemíny, které už dnes neexistují. Co načala armáda, dokonal lid, který se chopil moci a rozebral ploty na svoje prasečí chlívky. Jeleni se tak dostali ven a rozšířili se i na severní Moravu. Jeleni sika byli dlouho hájeni, protože to bylo něco pozoruhodného. Teprve v 70. letech se začalo řešit, že siky je potřeba dostat pod kontrolu kvůli prudce vzrůstajícím škodám na lesích.

Proč je jelen sika tak problematický invazní druh?

Podle DAISIE, Manuálu nepůvodních druhů v Evropě, je jelen sika považován za jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů. A to především proto, že se kříží s jelenem evropským. Ale nejen to, dokáže se adaptovat na velice proměnlivé prostředí a úspěšně ekologicky konkurovat místním druhům, nejen jelenovi evropskému.

Jelen sika má řadu výhodných vlastností: je to skromné zvíře, má vynikající reprodukční schopnosti, je velice rezistentní vůči parazitům a má úžasné adaptační schopnosti. Dokáže úspěšně přežívat na daleko chudší krmivové základně, než například jelen evropský. Příkladem je Manětínsko, kde se jelen sika rozmnožil a expandoval z oblasti smrkových monokultur, kde by jelen evropský nepřežil.

Populace jelena siky byla považována za přemnoženou už v 70. letech. Od té doby narostla asi osmkrát a počty stále stoupají. Jelen sika postoupil nejméně o 100 km dál z lokalit, kde se po té, co se dostal z obor, namnožil. U velikosti České republiky to znamená, že pomalu není místo, kam by jeho populace nedosáhla. Když v okolí Slavkovského lesa snížili podstatně jeleny evropské kvůli škodám na lesních kulturách, uvolněný prostor byl okamžitě obsazen invazí sik, a škody na lesích se nezmenšily.

Křížení a jeho důsledky

Nikoho nenapadne, že by se tyto dva druhy mohly mezi sebou křížit, protože jelen sika je co do velikosti zhruba poloviční oproti jelenu evropskému. Je to jako křížit bernardýna s jezevčíkem. Ale jeleni to umí a navíc jsou jejich kříženci plodní. Kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Ale jakmile se začne zpětně křížit s kterýmkoliv z obou výchozích druhů, může být velmi těžké ho vůbec rozeznat. Čím více generací od prvního překřížení, tím hůře.

Čtěte také: Jelen sika v městském prostředí

Při křížení hrají roli dva genetické efekty: maternální efekt a heterózní efekt. Maternální efekt způsobuje, že velikost potomka závisí na matce. Pokud je matkou laň jelena evropského, kolouch bude mnohem větší než průměr mezi oběma druhy. Heterózní efekt, kdy je první generace větší než obě výchozí linie, se projevuje jen v první generaci a je největší u znaků s nízkou dědivostí, jako jsou růstové schopnosti. To způsobuje, že kříženci co do velikosti nejsou tak snadno rozeznatelní.

Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost (sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli) a zbarvení hlezenní žlázy (u sik bílá, u jelena evropského hnědavá). Tyto hybridní znaky jsou relativně snadno viditelné na první generaci, ale v dalších generacích jsou méně výrazné nebo se až ztrácí.

Ani genetické metody ho jednoduše nerozliší. Ve Velké Británii například revidovali po deseti letech čtvrtinu svých vlastních publikovaných výsledků, protože za těch deset let podstatně rozvinuli citlivost metodiky zjišťování křížení. Díky tomu pak dokázali snáze rozeznat křížence i po několika generacích. Lze proto říct, že ani genetické metody nejsou zatím úplnou zárukou přesnosti odhadu křížení.

Chování jelenů sika a evropských jelenů

Jelen sika se v chování mírně liší od jelena evropského. Když se přemnoží místně, vytěsňuje dorost. První, kdo odchází, jsou zpravidla samci. Odcházejí jinam, až narazí na populaci jelena evropského. A tam už zůstanou. Protože jsou předvoj a nemají laně svého druhu, zkouší křížení s laněmi jelena evropského. V první vlně kříženců je u nás pravděpodobně otec sika a matka laň jelena evropského.

Jelen evropský nebere siku jako reprodukčního konkurenta vážně. V době říje zahání soky svého druhu, ale úplně přehlíží, když má v harému laní jelena siku. Samice si ale vybírají samce. Při výběru partnera je cílem rozmnožit se a vyprodukovat životaschopné potomstvo. Jedna strategie je mít potomstvo s velkým sošným jelenem evropským. Ale alternativou může být mezidruhové křížení, skrze něž samice získá větší heterozygotnost, čili vyšší variabilitu genů u svého potomstva. Ta vede k daleko větší životaschopnosti. Takže z tohoto hlediska mezidruhové křížení může být pro laň dokonce z hlediska životaschopnosti potomstva výhodnější.

Čtěte také: Od medailonků po guláš

Američanka Meghan Wyman dělala v rámci své doktorantury v Anglii experimenty se zvukovými nahrávkami samců sik a jelena evropského. Jelen troubí, sika píská. Je to tak odlišné, že si to nikdo nemůže splést. Wyman pak pouštěla z reproduktorů na dvou místech volání sik a jelena evropského laním v říji. A ukázalo se, že část „evropanek“ dala přednost tomu pískání jelena siky. Aktivní účast laní při křížení musí existovat, když to tak funguje napříč nejrůznějšími druhy.

Zde je srovnání charakteristik obou druhů:

Charakteristika Jelen evropský Jelen sika
Velikost Až 240 kg Do zhruba 140 kg (poddruh sika Dybowského), zhruba poloviční
Původ Původní evropský druh Introdukovaný druh z Japonska a Dálného východu
Křížení Kříží se se sikou Kříží se s evropským jelenem
Reprodukční úspěšnost Nižší než sika na chudší krmivové základně Prakticky stoprocentní, rychleji dosahuje minimální kondice pro reprodukci
Odolnost Méně odolný vůči parazitům a chudší krmivové základně Velice rezistentní vůči parazitům, úžasné adaptační schopnosti
Zvukové projevy Troubí hlubokým hlasem Píská, mrmlá a mektá (zvuk je monotónnější)
Zbarvení hlezenní žlázy Hnědavá Bílá
Skvrnitost Není skvrnitý Je skvrnitý (promítá se i do kříženců)

I přes jasné důkazy a varování nebyl jelen sika v loňské tzv. invazní novele zařazen na seznam invazních druhů v ČR. Někteří lidé ho možná již nepovažují za invazní druh, ale za druh u nás už zadaptovaný a tudíž sem patřící. Profesor Bartoš ale říká: "Já mám siku rád. Ale v Japonsku. K nám nepatří."

tags: #jelen #sika #preskocil #plot #bartos #informace

Oblíbené příspěvky: