Hodnocení krevního nátěru: Komplexní průvodce

Krevní nátěr je mikroskopický preparát sloužící k vyšetření krevního obrazu. Hodnocení nátěru je nezbytné pro diagnostiku mnoha hematologických i jiných onemocnění.

Příprava krevního nátěru

Odběr krve

Pro správné hodnocení krevního nátěru je klíčový správný odběr krve. Nejprve použijeme dezinfekci pro očištění místa odběru. Následně odebíráme krev z bříška prstu nebo laterálního boku třetího nebo čtvrtého prstu nedominantní ruky, u dětí z paty či ušního lalůčku. První kapku, která se objeví, stíráme sterilním tamponkem z důvodu možného obsahu tkáňového moku. Druhou kapku krve již nanášíme na odmaštěné podložní sklíčko.

Roztírání a barvení

Kapku umístíme na jednu stranu podložního skla (např. napravo) a druhým sklíčkem se pomalým pohybem přibližujeme ke kapce z druhé (levé) strany. Jakmile se sklo dotkne kapky, krev se kapilaritou rozprostře podél celé hrany. Plynulým pohybem rozetřeme krev v tenké vrstvě po podložním skle ve směru od kapky. Jedná se o tradiční metodu barvení krve tzv. Pappenheimova panoptická metoda. Metodu provádíme ve vodorovné poloze tak, aby nátěr obsahoval jednu vrstvu buněk. Pro potřebu fixace používáme roztok May-Grünwaldův. Zaschlý nátěr se pokape koncentrovaným May-Grünwaldovým roztokem na 3-5 min. Poté necháme zafixovaný a obarvený krevní nátěr zaschnout a prohlížíme ho za pomoci imerzního objektivu (nekryjeme krycím sklíčkem). Následuje oplach destilovanou vodou a usušení.

Mikroskopické vyšetření a hodnocení

Při prohlížení pod mikroskopem používáme imerzní objektiv a imerzní olej. V krevním nátěru zpracovaném (zafixovaném a obarveném) Pappenheimovou panoptickou metodou můžeme pomocí mikroskopu rozlišit různé krevní elementy. Pro hodnocení kvality je v rámci zpřesnění doporučováno hodnocení 200 i více leukocytů. Větší buňky se vyskytují převážně v okrajích nátěru. Hodnocení nátěru resp. počítání krevních elementů se provádí pod 1000 násobném zvětšení. Je nutno posunovat tzv. "v hadu".

Charakteristika krevních elementů

Erytrocyty (červené krvinky)

• Červené krvinky jsou terminálně diferencované bezjaderné bikonkávní elementy vyplněné hemoglobinem, který přenáší kyslík.
• V cirkulaci krve přežívají cca 120 dní, poté jsou odstraněny makrofágy.
• Zvýšené hodnoty: makrocytóza např. u osob s deficitem folátů a vitamínu B12, abúzus alkoholu, po ozařování.
• Snížené hodnoty: mikrocytóza např. dlouhodobá ztráta krve, talasemie, sideropenické anémie.
• Variabilita ve velikosti objemů jednotlivých měřených erytrocytů - anisocytóza erytrocytů.

Leukocyty (bílé krvinky)

Bílé krvinky jsou krevní elementy, které opouštějí krevní řečiště a vstupují do tkání, kde vykonávají svou hlavní funkci, tzn. v obraně organismu. Název leukocyty je nesmírně široký, proto rozlišujeme leukocyty do dvou skupin na tzv. granulocyty a agranulocyty.

Čtěte také: Trombocyty u psů: podrobný článek

Granulocyty

• Neutrofily:
  • Tvoří 50-70 % cirkulujících leukocytů.
  • Fialovočervené jádro, které je většinou tvořeno třemi segmenty.
  • V krevním řečišti jsou inaktivní, nicméně jsou to obvykle první leukocyty, které se objeví na místě infekce. Tam na základě chemotaxe fagocytují bakteriální buňky a jejich zbytky.
• Eozinofily:
  • Představují jen 1-4 % leukocytů.
  • Červeně až oranžovohnědě, jádro je většinou brýlovitého tvaru.
  • Jsou to buňky stejně velké nebo nepatrně větší než neutrofily, avšak mají dvousegmentované jádro. Dalším rozdílem pak jsou veliká acidofilní granula (růžová až červená).
• Bazofily:
  • Tvoří méně než 1 % cirkulujících leukocytů.
  • Jádro bazofila bývá rozdělené na dva laloky, které jsou nepravidelného tvaru a obsahují specifická granula. Tato granula mají oproti zbylým leukocytům méně pravidelný tvar, barví se bazicky (obvykle purpurově až modročerně).
  • Barva granul bazofilů je fialovočervená, jádro je laločnaté.

Agranulocyty

• Lymfocyty:
  • Jsou buňky s kulatými jádry a jsou nejčastějším typem agranulocytů v krevním nátěru.
  • Jedná se o nejmenší typ leukocytů a tvoří přibližně 30 % všech leukocytů.
  • Přestože je to nejmenší typ leukocytu, je nesmírně důležitý, protože sehrává hlavní funkci imunitní odpovědi.
  • Zralé lymfocyty dělíme do několika funkčně odlišných skupin dle svých povrchových molekul. Hlavní třídy lymfocytů zahrnují B-lymfocyty (pomocné), T-lymfocyty (cytotoxické) a tzv. NK buňky (z anglického natural killer cells).
  • V porovnání s ostatními leukocyty vykazují výrazné odchylky ve velikosti.
• Monocyty:
  • Patří též do skupiny agranulocytů.
  • Jsou to prekurzory dalších nesmírně důležitých buněk, a to makrofágů, osteoklastů, mikroglií a dalších buněk mononukleárního fagocytárního systému.
  • Buňky pocházející z monocytů jsou buňky prezentující antigen a hrají velice důležitou roli v imunitní obraně tkání.
  • Cirkulující monocyty obvykle žijí velice krátce, v tkáních žijí až měsíce.

Trombocyty (krevní destičky)

• Krevní destičky jsou bezjaderné krevní elementy, které sehrávají nezastupitelnou funkci při hemostáze (zástavě krvácení).
• Vznikají z megakaryocytů v kostní dřeni. Nejedná se o skutečné buňky, ale pouhé fragmenty cytoplazmy megakaryocytů.
• Z jednoho megakaryocytu vznikne až 5000 fragmentů, tzn. krevních destiček.
• V cirkulaci žijí 9-12 dní, obvykle zanikají v endotelu cévy.

Abnormální nálezy a jejich význam

Odchylky v počtu a morfologii leukocytů:

• Leukocytóza: zvýšený počet leukocytů (např. infekce, nádorová onemocnění, autoimunitní onemocnění).
• Leukopenie: snížený počet leukocytů (např. poškození kostní dřeně, autoimunitní onemocnění).
• Neutrofilie: zvýšený počet neutrofilů (např. akutní bakteriální infekce, záněty, stres).
• Neutropenie: snížený počet neutrofilů (např. virové infekce, poškození kostní dřeně).
• Lymfocytóza: zvýšený počet lymfocytů (např. virové infekce, chronické záněty, některá nádorová onemocnění).
• Lymfopenie: snížený počet lymfocytů (např. stres, imunosupresivní léčba).
• Eozinofilie: zvýšený počet eozinofilů (např. alergické reakce, parazitární infekce, některá nádorová onemocnění).
• Bazofilie: zvýšený počet bazofilů (např. chronická myeloidní leukemie, alergické reakce).
• Monocytóza: zvýšený počet monocytů (např. chronické záněty, virové infekce, některá nádorová onemocnění).
• Přítomnost nezralých forem leukocytů (např. blasty, promyelocyty) může signalizovat závažné hematologické onemocnění.

Odchylky v počtu a morfologii erytrocytů:

• Anizocytóza: variabilita ve velikosti erytrocytů.
• Poikilocytóza: variabilita v tvaru erytrocytů (např. srpkovité buňky, eliptocyty, sférocyty).
• Hypochromie: snížená koncentrace hemoglobinu v erytrocytech.
• Polychromazie: přítomnost mladých erytrocytů s modravým nádechem.
• Schistocyty: fragmenty erytrocytů (např. mikroangiopatická hemolytická anémie).

Odchylky v počtu a morfologii trombocytů:

• Trombocytóza: zvýšený počet trombocytů (např. záněty, nádory, po splenektomii).
• Trombocytopenie: snížený počet trombocytů (např. autoimunitní onemocnění, poškození kostní dřeně, některá virová onemocnění).
• Přítomnost abnormálních trombocytů (např. obrovské destičky) může signalizovat poruchu jejich tvorby.

Krevní nátěr také umožňuje detekci intraerytrocytárních buněk a krevních parazitů (např. Plasmodium falciparum).

Tabulka shrnující abnormální hodnoty krevních elementů

Závěr

Hodnocení nátěru periferní krve je komplexní proces, který vyžaduje pečlivou přípravu, správné barvení a detailní mikroskopické vyšetření. Správná interpretace výsledků je klíčová pro včasnou a přesnou diagnostiku různých onemocnění.

Čtěte také: Informace o koňské krvi

Čtěte také: Druhy nátěrů pro dřevo v interiéru

tags: #krevni #nater #vyhodnoceni

Oblíbené příspěvky:

• proces výroby cementu
• Řešení pro kabely a OSB desky
• Vše pro vaši stavbu v Dolních Loučkách
• Osvětlení fasád
• Jaké jsou zkušenosti s epoxidovou stěrkou v koupelně?