PergolyVysoušení izolace nádrže a boj proti vlhkosti ve zdivu
Akumulační nádrže jsou v podstatě zásobníky teplé vody, které slouží k akumulaci neboli ukládání přebytečného tepla od primárního zdroje, kterým může být kotel na pevné palivo, plyn nebo elektřinu, případně tepelné čerpadlo. Hlavní výhodou používání akumulačních nádrží je úspora peněz za tepelnou energii. Instalace kotle s akumulačními nádržemi přináší tyto výhody:
- nižší spotřeba paliva (o 20 až 30 %), kotel pracuje na plný výkon až do vyhoření paliva při optimální účinnosti;
- vysoká životnost kotle a komínu - minimální tvorba dehtů a kyselin;
- možnost kombinace s dalšími způsoby vytápění - akumulační elektřina;
- určeno pro kombinace otopných těles (radiátorů) s podlahovým vytápěním;
- pohodlné topení a ideální vyhoření paliva;
- zaručeně ekologičtější vytápění;
- záruku na těleso kotle 3 roky.
Zapojení s akumulátory doporučujeme jako hlavní zapojení. Nemůžete-li mít doporučený objem akumulačních nádrží, zapojte kotel alespoň s jednou vyrovnávací nádrží o objemu 500 - 1000 l. Instalace otopného systému musí být provedena odbornou firmou dle ČSN 060830. Pro správný výpočet objemu akumulační nádrže platí, že 1 kW výkonu kotle = 55 l objemu nádrže. Pokud zvolíte velký objem akumulační nádrže, musíte také zvolit odpovídající výkon kotle, aby byl schopen tyto nádrže nabít za rozumnou dobu.
Provoz systému s akumulačními nádržemi
Po zatopení kotle nabijeme při provozu na maximální výkon (na 2 až 4 naložení) daný objem akumulačních nádrží na požadovanou teplotu vody 90 - 100 °C. Kotel poté necháme dohořet. Dále už jen odebíráme teplo ze zásobníku za pomoci trojcestného ventilu, a to po dobu, která odpovídá velikosti akumulátoru a venkovní teplotě. V topném období (při dodržení minimálních objemů akumulátorů viz tabulka) to může činit 1 - 3 dny. Nelze-li použít akumulaci, doporučujeme alespoň jednu nádrž o objemu 500 - 1000 l pro vyrovnávání náběhů a doběhů kotle.
| Výkon kotle (kW) | Minimální objem akumulátorů (l) |
|---|---|
| 10 | 550 |
| 15 | 825 |
| 20 | 1100 |
| 25 | 1375 |
| 30 | 1650 |
Izolace akumulačních nádrží
Aby v akumulační nádrž voda zůstala na dostatečné teplotě, respektive, aby voda svou teplotu neztrácela příliš rychle a nádrž fungovala efektivně, je třeba ji mít náležitě zaizolovanou vhodným izolačním materiálem. Izolovat kvalitně akumulační nádrže lze i svépomocí, je ale potřeba dbát jak na správný výběr izolace, tak i na dodržení doporučeného pracovního postupu. Ne každý izolační materiál se hodí na izolaci akumulační nádrže, protože některé izolace, které mají dobré izolační vlastnosti, nesnášejí dlouhodobé vystavení vysokým teplotám. Akumulační nádrže jsou běžně dodávány bez izolace. Pokud si kupujete hotovou akumulační nádrž, je nejlépe řídit se doporučením výrobce.
Typy izolace a doporučení
Často jsou k dispozici izolace vyrobené pro konkrétní nádrž na míru, a to včetně příslušných průřezů. Díky nim nádrž do izolace doslova obléknete, izolace ji bude objímat ve všech směrech, a tak ji budete mít zajištěnu minimální ztrátu akumulovaného tepla. Takové izolace se obvykle vyrábějí z polyuretanové pěny, případně podobných materiálů s přilepeným PVC povrchem. Snadno se s nimi manipuluje. Pozor ale na přesný popis, někteří výrobci dodávají určité části samostatně, například izolaci dna nádrže. Izolaci lze objednat i na míru v případě, že jste si akumulační nádrž vyrobili sami, nebo nemá zcela standardní rozměry. Její tloušťka je obvykle 10 cm.
Čtěte také: izolované akumulační nádrže pro ohřev vody
Jinou variantou jsou sady vhodného materiálu, což může být například polyuretanová pěna v pruzích či deskách a k ní koženková plachta se snadným zapínáním, například na zip. Samozřejmě si můžete koupit i pěnu i plachtu také samostatně, pokud už druhou část sady máte. Nádrž pak obložíte pěnou a vše uzavřete plachtou. Nebo můžete použít minerální izolaci, která má z jedné strany hliníkovou fólii.
Vhodným řešením je společné zaizolování daného počtu nádrží o požadovaném objemu minerální vlnou do skeletu ze sádrokartonu, případně dodatečné vyplnění sypkou izolací.
Někteří domácí kutilové používají také polystyren, což není dobrý nápad. Drcený sice může nádrž dobře zasypat, ale jeho nevýhodou je hořlavost. Polystyrenové desky zase nepřilnou přímo k nádrži a sebemenší mezera snižuje izolační účinnost. Problémem také je, že polystyren není schopen dlouhodobě odolávat vysokým teplotám a postupně degraduje.
Řešení vzlínající vlhkosti do budovy
Potýkáte se se vzlínající vodou, prasklo vám vodovodní potrubí, nebo se vaším domem prohnala záplavová vlna? Na nic nečekejte a do vysoušení zdiva se pusťte co nejdřív. Předejdete tak problémům se statikou domu i případným zdravotním komplikacím. Vlhkost zdiva je jedním z nejčastějších problémů starších nemovitostí. Vložené vodorovné hydroizolace stavby již zpravidla ztratily svoji funkci, v převážné většině staveb rovněž nebyly v dostatečné míře provedeny nebo dokonce zcela chybí. Typickým příkladem těchto starších typů vodorovných hydroizolací jsou asfaltové pásy nebo IPA, které se postupem času stanou z části a nebo případně zcela nefunkční. Vzlínající vlhkost se na zdích projevuje viditelnými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek, případně také nepříjemně zatuchlým zápachem, navlhlými textiliemi, výskytem plísní. Je typickým jevem především u starších domů, kde došlo k porušení izolace, k jejímu dožití nebo zde nebyla kvalitní hydroizolace vůbec provedena. K pronikání vody do zdiva dochází vzlínáním vody z podzákladí, která způsobuje pohyb kapaliny (vody) v porézních materiálech (cihly, kámen) působením kapilárních sil. Ve vodě obsažené soli vytváří na omítkách typické mapy a solné výkvěty.
Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou zase spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží. Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň.
Čtěte také: Průvodce instalací retenčních nádrží
Před vysoušením zdí hledejte příčinu vlhkosti. Než začnete s vysušováním, zjistěte nejdřív skutečnou příčinu. Pokud vás zasáhla povodeň, nebo vám do domu natekla voda vlivem vydatných dešťů a místnosti připomínají spíš neudržovaný bazén, budete muset v první řadě vodu odčerpat. K tomu použijte kalové čerpadlo, které si poradí i s blátem a dalšími nečistotami. Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem. Plísně na stěnách je nutné řešit co nejdřív. V rámci řešení problému s vlhkostí v domě ale nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí.
„Proti vzlínající vlhkosti nemá smysl používat odvlhčovače, protože ty neřeší příčinu vlhkosti - nezabrání pronikání další vody do zdiva. Sice dočasně sníží obsah vzdušné vlhkosti v místnosti, ale zeď zůstává stále vlhká a celý proces se opakuje stále dokola při velké spotřebě elektrické energie až v řádech tisíců korun,“ vysvětluje Martin Jeřábek, obchodní ředitel společnosti Drymat.cz, která se specializuje na sanaci - vysoušení a odvlhčování zdiva. „Jedinou možností, jak zabránit průniku vzlínající vlhkosti do nemovitosti a tím zabránit postupné degradaci zdiva, je využití některé z přímých sanačních metod s případnou kombinací doplňkových sanačních opatření,“ dodal Jeřábek.
Přímé sanační metody proti vzlínající vlhkosti
Mezi nejznámější přímou sanační metodu patří „podřezání zdiva“ s vložením hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do ložné spáry zdiva. Nevýhodou může být možné statické zatížení budovy a nutný stavební zásah. Mezi metody odstranění vlhkosti ze zdiva patří např. ani chemické injektáže vlhkého zdiva, ani provedení podřezání zdiva (bez ohledu na provedenou technologii) vlhkosti v jejím destrukčním procesu ve stavbě v převážné většině případů zcela nezabrání.
Aktivní elektroosmóza
Méně známá, ale v současné době stále více využívaná přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy, je atraktivní díky komplexnosti použití. Lze jí úspěšně izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy nebo sklepy. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA je spotřeba elektrické energie cca 300 korun ročně. K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídící jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídící jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody.
Elektrofyzikální technologie DryPol®system
Řešení této situace je velmi jednoduché: zvolte neinvazivní metodu odvlhčení stavby, kterou disponuje elektrofyzikální technologie vysoušení vlhkosti zdiva, DryPol®system. Technologie DryPol® system funguje v 96 % vlhkých staveb napadených vzlínáním vody; pouze přibližně 4 % staveb se systémem zcela nespolupracují, zejména z důvodu netradičního technologického řešení stavby nebo z důvodu průniku povrchové či spodní vody /havárie vodovodního potrubí, poškozené odpady, kanalizace atd./.
Čtěte také: proč zvolit betonovou nádrž na dešťovku
Unikátní technologie odstranění vlhkosti ze zdiva DryPol®system vysuší komplet celý dům včetně sklepů, podlah a základů stavby nejpozději do tří let od data instalace a bezchybného provozu, a to ekologicky, čistě a bez stavebních zásahů. Tato oblíbená technologie vysoušení vlhkého zdiva staveb od vzlínající vlhkosti, pracující na elektrofyzikálním principu, nabíjí molekuly vody obsažené ve zdivu mírným kladným nábojem, čímž je zajištěno, že se voda vrací zpět do podloží svou přirozenou cestou, tedy kapilárami, kudy se do zdiva dostala, a to bez stavebních zásahů. DryPol®system tedy využívá podobných fyzikálních zákonů planety Země jakými je samotný proces vzlínání vlhkosti do zdiva, proces vzlínání vlhkosti obrací a vlhkost postupně odvádí zpět až pod základy stavby. Jedná se o využití přirozeného fyzikálního procesu, kterým voda, resp. Po vysušení zdiva působí DryPol®system jako trvalá hydroizolace.
Nejdříve se ujistěte, že na stavbě, kterou si přejete zbavit vzlínající vlhkosti, nebyly provedeny invazivní stavební zásahy proti vzlínání vlhkosti z podloží domu, vyjma starších, již vložených hydroizolačních pásů, které již zpravidla ztratily svou účinnost. Zbytky těchto původních hydroizolací proti vzlínání vody do zdiva funkce systému neomezují. Dříve, než začnete uvažovat o invazivním zásahu pro vysušení vlhkosti ze stavby, uvažte elektrofyzikální technologii vysoušení zdiva technologií DryPol®system s možností plné garance na vrácení prostředků vložených za přístroj pro případ, že se nedosáhne hodnot vlhkosti dle stavebních norem třetím rokem od data instalace a bezchybného provozu zařízení. Využitím technologie bezkontaktního vysoušení vlhkosti zdiva DryPol®system získáváte jistotu, že se vlhkost do zdiva vysušené nemovitosti již nevrátí.
Chemická injektáž
Poslední přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infúzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce. Jakmile budete mít tyto kroky splněné, můžete se pustit do výmalby interiéru. Při dlouhodobě nadměrné vlhkosti zdiva se nevyhnete sanaci, díky níž zamezíte dalšímu pronikání vlhkosti a obnovíte původní kvalitu stavební konstrukce. Mezi nejčastější metody patří mechanické odstranění vlhké omítky, prořezání spár a aplikace injektážní malty nebo krému do vyvrtaných otvorů. Nevíte si rady s výběrem vhodného materiálu pro sanaci?
tags: #vysušení #izolace #nádrže
